Živlům navzdory! 90 let Horské služby - Hlasy paměti

Mluvčí 1 Člověk, když byl malej, tak obdivoval jako já. Nevím, osamělý mořeplavce, mé představy jako členové horský služby byli takový medvědi, který jako bojujou s živlama rozrážej sněhový závoje a aby vichřici a táhnou za sebou saně a jdou zachraňovat nějaký jako nešťastníky. Mluvčí 2 Spolupráce těhletěch 2 horských záchranných složek je podporována ze stran jak Čechů, tak Němců jak českých, tak německých úřadů, protože byla prostě považována za prospěšnou k záchraně těch životů a zdraví, a to úplně bez rozdílu nějaké národnosti. Mluvčí 3 Myslím, že i cena lidskýho života v Česku začíná mít nějakou váhu. Což je dobrý. Mluvčí 4 Hlasy paměti podcast českého rozhlasu plus a paměti národa. Mluvčí 2 Slibuji, že budu plnit veškeré úkoly, které vyplývají z členství v horské službě tak, jak mikáže čest a svědomí a povinnost člena horské služby poskytnout v případě nouze pomoci každému. Vědom si toho, že nejvyššími hodnotami společnosti je život a zdravý člověka. Mluvčí 5 Rivalita u horský služby by bylo něco. Co by vlastně tu záchranářskou činnost úplně degradovalo, tam musí opravdu stát 1 za 2, protože se 1. Bez druhýho když jde do tuhýho, nechci, aby se to rýmovalo, tak se mi prostě neobejdou. Mluvčí 3 Moje horská služba nemá ráda. Mluvčí 5 A pokud jde o rivali tu mezi jednotlivejma horstama, tak začátky byly takový, že jsme se posuzovali podle toho, kolik jsme měli za tu zimu úrazu a voni jenom tolik a je jich tam tolik, tak jsme jim buď záviděli, anebo jsme je obdivovali, ale to létama nebo časem všecko pominulo. Vás jsme věděli, že čím těch úhrazů je míň. Tím je to lepší že jo. Mluvčí 3 Jsou zákroky, který bych mohl charakterizovat, kde tekla krev a podobně, že jo. Jsou případy, kdy nakonec pak se člověk musel zasmát veškerejch věcem, který jako byly a tak dále, těch je jako spoustu. Já rád vzpomínám na případy, který končily dobře šťastně. Mluvčí 2 Dobrý den, posloucháte hlasy paměti? Já jsem Lucie korcová a se mnou je tady. Mluvčí 1 Adam dobrý den. Mluvčí 2 To co jste slyšeli v úvodu, tak to byl slib, který skládají noví členové horské služby. Adame mě to nedá. Já se ti na úvod musím zeptat, jestli ty sám jsi někdy potřeboval pomoc horské služby? Mluvčí 1 Ne, ale je to dobrá otázka na úvod já jsem byl 1 v situaci v Alpách, kdy jsem ji téměř potřeboval. Ne teda český samozřejmě, ale jsem se ztratil v tomhle a byl jsem ztraceně asi 3 hodiny a nebylo to v zimě. Bylo to v létě a bylo to stejně strašně nepříjemný a už to jako vypadalo, že že mě tam nechají hledat nějaký přátele, ale pak byli jednak byli laskavý a jednak byli schopni, takže mě našli a mlha se trochu rozplynula s pomocí nějaký baterky jsem byl vypátranej, ale jako byl to zajímavej zážitek v tom. To je asi 10 let zpátky, že člověk jako já mám hory rád a vždycky jsem chodil na hory hodně a že člověk má představu, když si čte o těch horskejch neštěstích, že jako jemu by se to nestalo, že se to stane jenom člověku, kterej je pitomec a pak si najednou uvědomíš, jako že fakt stačí chvilku nedávat pozor na cestu a změní se počasí. A já jsem se skutečně jako regulérně ztratil a udělal jsem přesně tu základní chybu, kterou všude v příručkách o horské službě se říká hlavně důležité mít mapu aspoň nějakou. Tak já jsem žádnou neměl. Takže takže tak. No a jinak ta horská služba, to je zajímavý pro mě to je jako dětský téma, že jo, protože ty jako muži z tý horský služby to bylo vždycky jak člověk, když byl malej, tak obdivoval jako já. Nevím, osamělý mořeplavce a mý představy jako členové horský služby byli takový medvědi, který jako bojujou s živlama rozrážej sněhový závoje AA vichřice a táhnou za sebou saně a jdou zachraňovat nějaký jako nešťastníky. No tak to je dobrý téma. Mluvčí 2 Tak den založení horské služby je 12-05 19 135, ale tomu samozřejmě předcházela ještě řada událostí 1 z těch faktorů, proč vůbec došlo k založení horské služby? Bylo i to, že do českých nebo potažmo československých hor v té době. Začlo přicházet spousta lidí na rekreaci, za sportem, za lyžováním opravdu vzrostl ten počet lidí hodně to podporoval. Sokol, podporoval to klub československých turistů, podporoval to svaz lyžařů, takže ty hory se nám zaplnily. Místní dokonce začali i předělávat různé své třeba salaše a boudy na to, aby mohli poskytovat, ať už ubytování nebo občerstvení turistům. A tak to pro ně byl i dobrý přivýdělek. Samozřejmě v tom pohraničí vznikalo také spousta českých a německých spolků. Možná i takový trošku předchůdci té horské služby, protože i oni samozřejmě nějakým způsobem řešili, jak pomáhat těm lidem, kteří třeba se ocitnou v nouzi v horách. Mluvčí 1 Jsem byl nadšenej, já jsem si kvůli tomu načetl nějakej 1 z mála textů. My se ještě dostanem k tomu, že vlastně moc jakoby studií o horský službě kupodivu není v některejch ohledech je to zajímavý, ale našel jsem. Našel jsem 1 takovej hezkej článek, v kterým se píše to, že vznik jaksi horský pomoci a horský služby je spjatej s rozvojem turismu, to je jasný, ale byl jsem jako překvapenej tím to jsem nevěděl, že to je skutečně v 2. Polovině devatenáctýho století jako razantní. Ten rozvoj turismu a počátek lyžování a podobně. A našel jsem tam třeba zajímavou věc, jo, že dnešního hlediska byl přesto jako počet těch návštěvníků ještě nepatrný například o vánočních a novoročních svátcích na přelomu let 19 110 a 19 111 bylo v Krkonoších registrováno 233 návštěvníků z českých zemích a asi 700 německých turistů. A Němci. Byli, že jo vášnivý poutníci a asi to souvisí taky s romantismem AS dalšíma věcma, ale to je už asi, to je strašně málo lidí. Když dneska člověk vidí ty český hory. Zaplněný těma desítkama 1000 jako. Lidí zkolamá nebo pěších nebo tak, tak to je fascinující no. Mluvčí 2 Jseš jenom na Sněžku mám pocit, že každý rok se vypraví zhruba milion lidí. Je to nějaké hrozné číslo? Mluvčí 1 Já jsem tam strašně dlouho nebyl kvůli tomu, protože mě to děsí ty davy. Mluvčí 2 Hele doporučuju nejlepší tam je jít, když je ošklivo. Já tam chodím zásadně, když je ošklivo a to tam potom člověk obzvláště na podzim nebo na jaře je sám nejhezčí. Na Sněžce nejsou východy, ale západy slunce, tak ale zpátky k horské službě takovým hodně zlomovým okamžikem byla zima mezi léty 30. Čtyřiatřicet 5, kdy opravdu napadlo spousta sněhu a ty povětrnostní podmínky a celkově počasí. Bylo kruté a mrazivé. A já jsem si k tomu únoru 35 našla takovou citaci z národních listů. Článek, který se jmenoval půlnoční volání 00:00 ze soboty na neděli mrazivá vichřice strhává lyže z ramen dech se mění na šátku u úst ve stříbrný samet. Za půl hodiny je obličej jakoby ztuhlý oční víčka se lepí bůh buď milosti v tomu, kdo bloudí nyní na horách. Mluvčí 1 To je citát, z čeho jsi říkala? Mluvčí 2 Z národních listů z února 19 135 a nebyl to úplně náhodou, protože právě v tom únoru zemřelo v Krkonoších 6 lidí a mnoho dalších prý uniklo smrti o vlásek. Mluvčí 1 Já jsem si to taky dohledal, no že se tomu říká černá noc, nebo říkalo černá noc a našel jsem příběh nějakejch 2 důstojníků spěchotního učiliště v Milovicích 1 byl major, kterej se jmenoval pazdírek a druhej byl nějakej štábní kapitán jan přikryl. A oba měli býti dobrými. Lyžaři a měli dobře znát Krkonoše a zemřeli během tý noci na nějaký výpravě na labskou boudu, na kterou nedorazili a byli to 2. Z těch 6. Mluvčí 2 No, a já jsem ještě našla a to bylo pokračování v tom článku nebo na jeho závěru ještě kousek teda přečtu hoteliér z Havlovy boudy slyšel poslední slova nešťastného důchodce renéra a jeho svěřenkyně bertičky mrazíkové ze Smíchova. Potkali cestou z pece na svou boudu. U kapličky na trichtrovkami jim domlouval, aby šli s ním. Renér odmítl nad modrým dolem, zbloudil a cestou po strání strhly lavinu. Podle výsledku pitvy se zdá, že byl zasažen do obličeje těžkou botou slečny mrazíkové. Jeho vlastní dcerka byla sražena lavinou stranou a 4 hodiny ležela ve sněhu. Našli jim mladí trampové a zachránili. Večer se dozvídáme, že na hřebenech nalezeni byli dnes 4 téměř zmrzlí. Lyžaři tak ti 4 nám asi doplňují ty 2, o kterých jsi mluvil, no krátce na to zhruba 3 měsíce na to byla svolána porada k organizaci záchranné služby v Krkonoších do Špindlerova mlýna, kde se ty účastníci teda domluvili, že je potřeba nějakou záchrannou službu zřídit a opravdu se domluvili, že založí horskou službu v Krkonoších, což byl samozřejmě velký krok ke zlepšení té bezpečnosti. Pomoci turistům při pohybu v horách a tak dále a tak dále vzniklo 6 hlavních a 35 pomocných stanic horské služby a víš, jaký byl původní materiál, jaká byla výbava těch horských stanic? Mluvčí 1 Tak samozřejmě jako z dnešního pohledu jako nedostatečná úplně, protože já si pamatuju, že z toho, co jsem si načetl, tak už jenom jako z propojení telefonem a těch stanic trvalo nějak strašně dlouho a výbava to nevím do nějaký 1 saně jako větrovky a. Mluvčí 2 Hele saně tam jsou a jinak tam byl základní zdravotnické vybavení, takže předpokládám nějaké obvazy nosítka, deky, konopná lana a náhradní oblečení. A to bylo vlastně všechno, co oni na tom začátku měli. Samozřejmě jsme v době před 2. Světovou válkou, takže pohraničí je plné německo českého obyvatelstva a horská služba od začátku velice úzce spolupracovala s německou složkou horské záchrany, která se jmenovala berkvacht a ta byla dokonce založená ještě o 10 let dříve, v roce 19 125. Na té německé straně Krkonoš. A víš, co mi přišlo zajímavý, že i když už v tý době samozřejmě takové to před mnichovské napětí mezi Čechy a Němci tak spolupráce těhletěch 2 horských záchranných složek je podporována ze stran jak Čechů, tak Němců jak českých, tak německých úřadů, protože byla prostě považována za prospěšnou k záchraně těch životů a zdraví, a to úplně bez rozdílu nějaké národnosti. Mluvčí 1 Já si pamatuju z dětství, protože jsem jezdil do jizerskejch hor a tam je pomníček takovej takzvaná bílá smrt. Znáš to tam šli sáňkovat nějaký pánové, já nevim teďka, jaký to bylo vesnice v jierskohorský, ale myslim, že někam k holubníku a zastihla bouře, a protože byly tlustý a táhly senky, tak tam uvízly v tom sněhu a myslím, že to dobře dopadlo. Vono se to sice menuje bílá smrt, ale šli je zachraňovat nějaký lidi a tohleto je samozřejmě německej příběh ta bílá smrt nebo přinejmenším z části, no nebo často se zmiňuje. Hunš a Vrbata, což zná každé dítě, které prošlo lyžařským výcvikem. To je 19 113 AZ toho závodu, při kterém teda zemřel hanstech tam taky vyplývá, jakože ty účastníci byli češi. Němci. Evidentně to nebyla 0 překážka. Evidentně to potom taky nebyla. 0 překážka při snaze o záchranu, na který se podíleli češi a Němci a ostatně je tam postava emericha Ratha, který hanče našel. A vydal se pro pomoc, protože ho nedokázal odtáhnout. Mluvčí 2 On byl právě emerich rád dlouho opomíjený. Vždycky se mluvilo o tom, že hanča Vrbata velcí kamarádi, což není pravda. Oni se znali ze sokola z nějakého snad divadelního kroužku, ale jestli byl někdo opravdu velkým přítelem hanče, tak to byl právě emerich rád. Mluvčí 1 Taky no koneckonců, tak on je potom nějakej hranej film, že jo, já vím, že mi to někdo vyprávěl asi před 2 lety, ale říkám to kvůli tomu, že je to zajímavý a česko německá spolupráce a vlastně typický, že jo proto soužití v těch horách vlastně do nástupu nacismu, nebo já bych spíš řekl až do odtržení pohraničí nebo do těch let 37. 38 kdy to politicky houstne, tak si myslím, že v těch horách ty rozdíly jazykový jako nehrály asi moc velkou roli. A jak jsi říkala, to berk vacht, tak já mám tady před sebou zase nějaký logo. Horský služby z roku 35 kerý nevim, jestli se pak začalo používat, nebo ne, tam je berg deanst horská služba berg deans. To je to dvojjazyčný. Logicky, že jo, ty hory maj prostě obrovskou spoustu německých obyvatelstva. Nebo většinu asi. Mluvčí 2 A já ti doplním k tomu znaku, protože v roce 19 135 s tím vznikem také začali dostávat členové členské průkazy a já jsem se dočetla, že v tom členském průkazu bylo mimo to, že tam bylo jméno a to, že je to za člen horské služby a tak dále. Tak tam bylo napsáno nouzové znamení turisté lyžaři nacházející se v nouzi a dovolávající se pomoci dají nouzové znamení šestkrát v minutě v pravidelných přestávkách. Následuje jednominutová přestávka a znamení šestkrát. V 1. Minutě se opakují tak dlouho, až přijde, odkud si odpověď. Odpověď záchranného mužstva bude třikrát v 1. Minutě pravidelně opakující se znamení. Znamení mohou býti slyšitelná hlasité volání, hvízdání, střelba a podobně. Nebo viditelná mávání daleko viditelným bílým šátkem zrcadlem, svítilnou a podobně. Mluvčí 1 Já jsem právě teď ti do toho skočil, protože jsem se chtěl zeptat, jestli měli být píšťalkou, nebo jestli to bylo jaký znamení. Jo, a tak to je logický. Mluvčí 2 No dneska naštěstí máme aplikaci záchranka, takže záchranářům to trošku usnadňuje. Jak nás najít nebo hodně usnadňuje. Ale tehdy vidíš, to jsi mával. Mluvčí 1 Hele zrovna v těch Alpách, třeba jak jsem o tom mluvil, tak já jsem měl telefon mobilní. Samozřejmě signál byl 0, že jo, takže to by člověku nepomohlo. Jo, a měl jsem tu píšťalku a měl jsem tu baterku, to bylo dobrý. To pak pomohlo, ale co je asi důležitý, říct k tý horský službě, že? A to se tě taky jako ptám, že jo, to bylo na bázi dobrovolnosti. Pořád to není profesionální horská služba, že jo, to jsou v podstatě spolky jako sportovní lyžařský, horský a ty záchranáři jsou dobrovolní. Mluvčí 2 Já si myslím, že v tý době jo při tom vzniku, že dneska už samozřejmě máme jako profesionály a máme zároveň dobrovolný členy. Tam se to potom řadí, ale myslím si, že při tom vzniku v tom roce 35. To byl vlastně spolek. Mluvčí 1 To znamená 2 1/2 30 let s tímhletím nedostatečně vybavením a tak to je dobrovolnická práce. Mluvčí 2 Prostě srdcaři to jsou i dneska, teda to jsou i dneska. No každopádně přichází nám 2 světová válka. Asi nemusíme teď rozebírat, co to znamenalo nejenom v pohraničí, ale po celém Československu nebo po celém protektorátu. Horská služba ta česká během 2. Světové války neexistovala a záchranu v horách tedy převzali ty německé organizace. 2 světovou válku. Já jsem tam našla příběh vlastně luční boudy. Který úplně ve zkratce luční bouda vyhořela v roce 38 a teď tam vlastně bylo zajímavé, že ti majitelé tvrdili, že to zapálila československá armáda, aby se jim pomstila za podporu connada henleina a naopak češi tvrdili, že to zapálili, teda čeští. Mluvčí 1 Něco, že to zapálili. Mluvčí 2 To znamená. Takže takhle to bylo a každopádně bouda byla znovu rychle vystavěná AV roce. 19 140 se tam připravovalo asi 150 členů. Hitler jugendu. A zároveň se tam školili německé spojařky tadyhle u nás v Krkonoších no a celkově Krkonoše za 2. Světové války wehrmacht využíval k tomu, aby si nacvičil přesuny v terénu, protože jak ten terén tak to klima, které je velice specifické, obzvlášť v Krkonoších, tak jim k tomu velice dobře posloužilo. Mluvčí 1 No ty horský boudy, to jsem se taky dočetl. Já to pořád opakuju, aby si člověk nehrál na znalce něčeho, co jako zná týden. Ale že ty boudy horský sloužily taky k zotavování zraněnejch vojáků wehrmachtu. Ale nikde jsem nenašel a to mě zaujalo, jak to vlastně bylo, protože spousta těch lyžařů a těch sportovců, který jezdili do českejch hor, tak samozřejmě nebyli místní lidi a byli to lidi, který jezdili v vnitrozemí AZ Prahy, na kolik tam vlastně směli jako do toho pohraničí prostě s těma lyžema. To vlastně. Mluvčí 2 Nevím ne? Mluvčí 1 Já myslím za války. Mluvčí 2 Za války. Mluvčí 1 Asi podle mě mohli občani protektorátu překročil hranici protektorátu a je tam lyžovat. Mluvčí 2 Asi jo. A vy jste teď pochopili my na sebe s Adamem vrháme takové zmatené pohledy, ale tak řekněme, že jo, a třeba nás někdo opraví tohle. Mluvčí 1 Můžeš, když tak vystřihnout? Mluvčí 2 A přesně já tohle můžu vystřihnout, dostaňme se ale do té situace po válce samozřejmě je tady odsun nové osídlení. Zároveň se němečtí vojáci přes ty pohraniční hory vrací do Německa do své vlasti. A česká strana přemýšlí o tom, jak tu situaci poměrně nelehkou a dramatickou v tom pohraničí řešit a přemýšlí o tom, že by vznikla nová organizace, která by se jmenovala horská bezpečnostní a záchranná služba. Dokonce na té přípravě pracují ve Vrchlabí 2 bezpečnostní referenti okresního národního výboru je to František fara Bedřich krábský. František fara byl před válkou policejní strážmistr právě na tom vrchlapsku a byl vycvičen na pohyb terénu a na lyžích a byl na kurzech 1 pomoci a často se i účastnil pátrání po těch zbloudilých turistech, takže to nebylo úplně náhodné, že by to mělo připravovat zrovna on no a Bedřich krátký byl před válku členem horské služby, nicméně než vůbec stihli něco zorganizovat, tak na různých místech po Krkonoších spontánně se začali obnovovat. Ty stanice horské služby nebo ta činnost horské služby a oba 2 pánové tedy upustili od toho, že by zakládali. Horskou bezpečnostní záchranou službu, ale spí se zaměřili na to, jak co nejrychleji pomoci obnově té předválečné horské služby a už v září 19 145 došlo k obnovení činnosti. Třeba ve Špindlerově mlýně rokytnici na jizeru, peci pod Sněžkou nebo jánských lázních. Mluvčí 1 A jak je to na těch ostatních horách? To je ve stejný době, že jo. Mluvčí 2 Tak dobře, že se ptáš jo? Protože Krkonoše jsou samozřejmě 1, ale už v květnu 48 se přidávají Jeseníky v červnu toho samého roku Šumava, o rok později v listopadu orlické hory až v roce nebo až o 5 let později Jizerské hory. A jako poslední z těch pohraničních hor. Se přidávají krušné hory, kde vzniká horská služba a taky, tedy v roce 19 154, ale až po těch jizerkách a. Mluvčí 1 V roce 19 54 krušných hora. Mluvčí 2 Taky mě to překvapilo, ale jestli to tam právě přesně nesouvisí s tím pohraničním pásmem s tím, že boží dar všechny tyhlety věci dneska se lyžuje, že se tam asi nesmělo. Tam se mohlo na nějaké propustky. Mluvčí 1 To je právě zajímavá věc. To byla 1. Z věcí, kterou já jsem hledal, protože mi to přišlo zajímavý tak byl, že jo únor 48. Komunistickej převrat a zavřený hranice. Všechny ty hory jsou jako pohraniční. A je zajímavý, že vlastně neexistuje moc nějakejch studií. Nebo prací, který by člověk našel v tomhletom období AO tom, jaký je podmínky, měla horská služba v tý situaci těch střeženejch hranic. A vlastně jsem nenašel třeba jedinou zmínku o tom, že by se horská služba někdy po únoru 48 podílela na nějakým pronásledování nějakýho uprchlíka přes hranice. To mě docela zaujalo. Myslel jsem si, že jo, že třeba při nějakým zimním pokusu o útěk, že tam něco najdu, nevím, jestli to bylo nebo ne, ale nenašel jsem. A pak se různě píše, to je taky zajímavý, že vlastně od chvíle, kdy v roce 53 vzniká drátěnej plot na těch hranicích a upevňuje se ta ochrana, tak se jako rozvíjí turismus významně a tím narůstá ta role horský služby. Ale vlastně, že by jako v období komunismu, což v jiný organizaci v podstatě si myslím, nebo možná ty záchranný organizace jo, ale nemaj, že tam je vlastně strašně malá služebnost tomu komunistickýmu režimu tý horský služby. A pak dlouhý, zajímavý téma je, že po únoru 48 až je oprav jestli to říkám špatně, tak horská služba prochází jako takovou centralizací, protože ty komunisti byli posedlí tím, aby všechno bylo řízený. Shora a ta posedlost tím řízením shora nebyla jenom tím, že všechno plánovaný a všechno se plánuje shora, ale je to prostě z politickejch důvodů, že jo všechno dostat pod jednotnou kontrolu takovýho toho pyramidálního systému, kterej končí špičkama komunistický strany a všechno jde po komunistický linii. AU tý, horský služby tohle nevím, jak bylo například tak velkou roli hrálo, jestli byl někdo jako u těch vůdčích postav komunistický strany exponovanej komunista, ale jednak teda ta centralizace v případě horský služby je asi rozumná, což je zajímavý. A jednak když jsem se díval, koho máme na paměti národa k tomu, tak jsem zjistil, že tam jsou lidi, který jsou naopak jako z rodin perzekuovanejch komunistickým režimem. Mluvčí 2 Já jsem teď natáčela krušných horách s Josefem roubíčkem, což byl. Dlouholetý, dlouholetý člen horské služby právě v krušných horách a tam přesně asi kádrový posudek. Naštěstí nic neznamenal, protože on mi říkal, že ho tatínka na začátku 50. Let právě komunisté zavřeli. Mimo jiné za to, nebo hlavně asi za to, že byl velice aktivním členem sokola a přesto se mohl stát členem té horské služby a nikdo mu nebránil v tom pohybu v pohraničí. Takže asi jako pro mě to taky zajímavé téma, protože jak říkáš, nenajdeš. K těm 50 letům ve vztahu horské službě nenajdeš vlastně nic najdeš nějaké faktické věci, změna znaků, spojení se slovákama a tak dále a tak dále. Ale nenajdeš tam přesně tohleto nevykouklo na mě nikde že by přesně pronásledovali lidi, kteří se snažili uprchnout přes hranice, ale nenajdeš ani to, že by jim třeba pomáhali. Je to, jako kdyby ta horská služba opravdu se zaměřovala jenom na to, co co potřebovala na tu pomoc těm lidem, kteří se ocitnou v nouzi třeba přímo v těch horách. Mluvčí 1 Teď tady koukám, našel jsem mezitím, jak o tom mluvíš, ale já tě poslouchám. Jo, že my máme na paměti národa. Je tam asi 10, 12 rozhovorů s lidma, který byly horský službě a to potvrzující. No je tady muž, kterej se jmenuje Alois navrátil narozenej v roce 35, kterej pak sloužil později v horský službě. A to je zase životopis naprosto nekomunistickej byl s věřící rodinec živnostnický rodiny, byla jim znárodněná živnost. Když byl na vojně, tak byl poslanej jako dozor vojenskej dozor do okolí nějakýho pracovní. Labourelna jáchymovsku říkal, že to pro něj byla nejotřesnější záležitost v životě. Nikdy nevstoupil do komunistický strany, dokonce výslovně říká, že tam se naučil komunistickou stranu nenávidět a pak žil někde jako v horách a sloužil u horské služby a není to ojedinělej příběh. Je toho víc, takže to je zajímavý. Mluvčí 2 Na to mě taky zaujalo a ještě bychom se dostali třeba k nějakým číslům, tak před válkou před růstovou válkou sloužil uherské služby 300 členů, po té obnově v roce 45 začínala horská služba v Krkonoších, tedy ze 73 členy. Tam, jak jsi mluvil o té centralizace, ovšem tak já si nechci teďkom pouštět do toho, kam všude se to zařazuje a jak právně postupuje horská služba. Její spadání pod různé organizace, ale co mi přišlo zajímavé? Tak oni měli po válce docela velký problém po finanční a materiální stránce. Mluvčí 1 A tam je myslím taky nějakej armádní dar, že jo to znáš líp. Je to tak, že? Mluvčí 2 Jo. Je to tak, protože ten úkol jako vybavit horskou službu si na sebe vzal právě ten zmiňovaný Bedřich krátký ten psal neúnavně žádosti všude možně na úřady na ministerstva a podařilo se mu zajistit 50 větrovek a látku po německé armádě, která zbyla v armádním skladu. Ale byl tady také dar od amerického červeného kříže a to bylo nějakých 43 svetrů, 39 čal a vozidla doč a. Ještě 1 zajímavost a to jsou právě práva tý horský služby. Vy velice záhy dostaly aspoň nějaké pravomoci a bylo to třeba to, že ty lidi, kteří neuposlechli toho zákazu horské služby a dostali se takový potíží přes zákaz. Tak si to museli hradit sami, tu záchranu a dokonce horská služba mohla v případě toho špatného počasí vyhlašovat zákaz vycházení a zákaz hřebenových túr AI vybraní. Členové měli pokutové bloky a pokud někoho tam lapli. Tak měli právo mu prostě vypsat pokutu. No a abychom to ještě na závěr malinko propojili IS tou horskou službou dnešní, tak v roce 19 154 dostali nový znak a my ho dneska všichni známe, protože ten znak od roku 54 horská služba pořád používá. Je to takový ten znak jde uprostřed jehora, na ní je červený kříž a takový modrý okraj dole, kde je napsáno právě horská služba. Tak a tenhle návrh. Nebo ten znak namaloval. Inženýr architekt Jaromír Petřík, což byl zakládající člen horské služby okrsku ve Vrchlabí a údajně tyhlety náčrtky vznikly u restauračního stolu na luční boudě při hřebenové hlídce. A my jsme si pro vás připravili takový vánoční dárek? Ten vánoční dárek budou hned 3 bonusy, které vyjdou na štědrý den a na oba 2 svátky vánoční. A teď vám děkujeme, že jste nás dneska poslouchali u té historie horské služby. Mluvčí 1 Já se taky loučím a děkuju. Vybavil jsem si z toho dokumentu od tý horský službě, že tam říkaj ty horskoslužebníci. Všichni se shodujou, že v horách bylo dřív víc sněhu, tak ať se to vrátí, ať je víc sněhu. Adam brna co loučím to. Mluvčí 2 Je hezké přání ano víc sněhu pro všechny a loučí se Lucie korcová. Mluvčí 4 Hlasy paměti připravili Lucie korcová a adam drda hudba Matěj kroupa postprodukce a sound design, iva podzimková. Kreativní producent Vojtěch kova. Hlasy paměti, nové díly poslouchejte pravidelně každou 2 středu ve vysílání českého rozhlasu, plus v aplikaci můj rozhlas AV dalších podcastových aplikacích.