Tomáš Elšík. Při zemi

Protože filmové a zjeké prostě pro lidí. A jako díš už se to vezme na zákadí záberování, tak cedí je to prostě postavení jako na velkosti, jako lidí od detailů, poletáilů celku, tak jakou taksé, je to všechno rámování prostave člověka. Ale takové jako detail leh sa vypáv upájrak, a velký cehle se taky páv upájrak. A v ten okamžíkůl osný se tam ty lidi stráci. Vítajte u podkáztu magazinu do Kreby, který se věno je dokumentárnímů filmu. U mikrofonu je terezadominové, a nezsibudu povidat s režísérem Tomášem Elšikém pojihonovém filmu přizemy. Lyryské essay a envromentální detektivce, která budé se účižit v sekci česká radovost, naletož mný jehlávy. Tomáš Elšikě český režíser, a strřejhač, absolvovalny, žeji v famov písku, poté v famov praze. Režíně debitová portretem Del Avyvského autobusového nádraží Central Bastation, který byl uvedem na festivalu "Chefield" a ocenian výhlávy. Korom je toho dramaturgu je, vytváří velkoformátové expozyce a věno se druhlažině. Tomáš je vítám, bětády. Zdravím, Tomáš. Nebo spůjště kledé, už zdo pokazel, patvíte dobré odpody, dobré ráno. Ne, vysím si, že to Tomáš je výporátku. Jak si nerazel na svédba protagonistým fláru a Pavlo? No, o nene razojí na mě vlastně, já jsem k tomu přistupovac alkové jako pasivně, k tomu lofilmu, že jsem jakoho nechciel aktivně vytvářet, a já jsem čekal až příruv ke mě. Takže, vlastně Pavel oslovél mě, z tím, že se stara o mokředý kolemi hlavý a přes vlastně, a zevtu dobů bráv zmůženou Kristnolšíkov, a přes našihofarářem přes naám zavolal. Dostal čisto a zavolal nám, že bych těl vlastně vot jech mokředéch jedně coo jako, je zaznamenat, jak by parájte těká. A ty si do tý době vůbec nepřimíšlo o tom, že by se z tomu hlaté matu věnoval? Premejš, že jsem votom, lubi jsem votom, ale jako, já jsem si nějak říkal, že vlastně do toho jako nechci zasahovat. Pro to, že prostě to chci dát to škují zako z pokorou a nej tom jako tlačicevé, jako pro to, že to jako ten celkoj příčtup, co teď káž dozmáme, že ovaláry a my vyci kolom sebe, a chceme se tam také jako propisovat a kontrovovade. Tak jsem to jako chci rozvět přesně na vopak, a čeká jsem ašto příde ke mě. No a přišlo to? Prišlo to? Nejdří v teda Pavel. Nejdří v Pavel, a Pavel vlastně přišla i kláraz. To to se také Pavel vlastně votom, že bych těl nějaků takovu lepoz toho prostě ve filmu mít. A jednoho dne mi me prostě přišel imelskon taktym na ní, že to vlastně asi dobré nápadí tamít, a tak jsem mi pak ostovil, ale jak vo nejřeb, že jak jasně česká v poště z onutrogecka, musí tam byjt klára, protože přesně cudě, a takhle, to je bo to na vopak. Můžeš teda trochu popsat, teď postavé, a proč si zrovna, a týž říká, že přesně takovou postavu jsem tam chděl mít, tak co to znamená, jaká je to postavé. No tak, Pavel vlastně. A Pavel. No, vône průmě takové jako takové tožku jako mě, který prstě v tý přírodě, téměř, že až je z ní, a vlastně jako velmi rozumí, a někdy vům se mě Pavel pokorní, a nějakou velmi jako stivé a pokorné. A vlastně. Tam nevotože vône ten aktivní, a vôntochce aktivně jako mě, to byl průmě jako kličoví, a to samý vlastně klára, která vlastně se zabívatím, že jako vyhledáva mrtvíka, koka rávy, rezvířa otrávené, jeho většinou prostě dravců v ptaku, v sýrodě a snaží se, aby se ten je takové nešiřil dál, prostě v rámci po zpotrovního reťice, a a to je také aktivní, že vlastně. Dětsky v těla tvůmstu pracovat, a tak si je konášla, a to je baví, a to je jako zajímá, a tam děžtě votože vlastně každý z nich, jak kdyby, jak máme tu vlaoro, a faunu, každý z nich, jako cespecifiko na jednu, na jednu tu věc, tak jak je jako páve, citlivaj prostě, nejme tomu, jako je chlésovom, okrým takhlára vlastně do enstu, mpa tý má ke zvýratu, jako v rámci komóryka cesním, protože to prostřili, a vlastně mám, protože to prostří s tím se pohybé vlastně jako roznebezpeční, jak pruní tak potyzírat, a protože tam jako můžou, kdy kodé feko otrávit, a umřit prostě v rámci jako minu, to tak je to jako, že opravdu musí jako šichni vědět, co děláj, a oprů se jako rozumět. Co pro tebe osobně znamená kulturní ekologa filozov David Abram, kterého vesním květ si tu eš? Nůj, to pro mě jako velká inspirac, aby se přiznal. My jsme na začátku, toho firmu, také já mám rád hukničky, chci je jsme tam idále kovít, jako mít, jako mňákou, jako zastoupenou, jako v tu v přírodní frozofy, jako v lúbinou ekologi, a tak. Ale postupem času z toho vlastně sešlo, protože jsem jako mňák, jako pochopil, že je to pavel prostima v sobě, a nemůzidí to vysetlovat stříselní kukat, ktej věc se jako dělá, a tak s toho jako sešlo. Ale je to jako velká inspirac, a tak jak já se rozumím, tak jak on rozumí se tu tak já mě to jako velký býsky. To, co bylo když si chloubo a pichou, jako by celý generací lesníku, a tak to, co by se s toho skotalo. Sedmej, která lechst. Tak už měláme tohá tu domplitím. Proživáš envermentální žal? Můj. A je tohle v film nějakou odpovedí nebo spovědí? No, spovědí, a syné, protože, jak kdyby odpovedí, a se také ne, protože jako být stovém smutnej nejde. Protože prostě to nějakou nikam nevěd, a a vlastně, mým cílem jako na začátku, protože, jako bylo, že vlastně, když se tak jako baví on nějaký klimatický, prostě, o klimatický kryz. Tak vlastně, tak jako věřením prostrastřešně zachodcene, je prostě to politická otázka, a je to strčně otázka jako vědecká. A vlastně ten stývat, a bodej se tak jako pretlačujou, kdomá pravdu, ale nikdo jako vlastně, jako moc není prostopo to v tom jako žít. A ja jsem tělal se dálestem v tom udět, také, aby tam byl jako nějaký jako subbodnej, prostor se tam jako odpočnouce, vočehanc tě jako dvůl jako táborů. A tož kusna na dechnout a prožíci to, protože jako, když se to še, neprožuje tak se to a nějakou neprípustí. Tam revo to, že prostě jako týtka křič jeden, týtka křič jako druhě, nebo jako nejkřič jeden křič jeden, křič jeden druhěj do kaza hědecky, ale je vlastně jako. Je po trá si to jako odstoupýt a prožít, aby jsme stím jako mohle jako to, že už kusou, aby jsme v týdy zkusem hojšou půl dá, to z takéh v tom takový přemejštem. A kdomá s uží ten firm, protože pročže firme ještě jako kolektyvní jako prožitek v kině, takže to můžeme na vzájemci zdílet, když jako si celom tím, že tam takováme, ale tak to mů je to jako takový dobrý účený. Tak tak, ale jsem o tom firmejš jako bezpešněm prostoru. Takže bez sohu lásou, že ten firm nenem olírycký, ale také jsem už zde a dos pochmorný. No, já si neměsně, že pochmorný, protože pročně ono to jako ty větce tak jsou, to jom to, že my to nechceme viděteho. A jak klára tak pavel podle mě vzitám jako projumě jako katarzi, která ještou cétit a jako opravná koncituv energi, k tomu jako maj, a nevzdaj to tak, že je spíž jako velká inspirac, takže to spíž inspiraty měliš pochmorný. Przeměšem si to trány, může vít je obojí. Nebo i tím, v jakých obdobích se to natáčil, jaký se tráz volu barvý, a tak dál. Tak přecajnom jako vtřeba i formalně, v tom ta něká pochmornos můži jako na první pohled být. I si tam projde projde opostaví katarzi, a tak dále jako jinávěc, zároveň jak je to tak jako pomali a tak dál, tak je tam to zastavení. Ale je tam teda jatitka jako to můžete, ktou teda vnímem, že to je tam prostor proto prožití se toho žalu. Také, také. No. Ale je jako vlastně rozstřestoře sa překonat. A to je jako asi to důležitý v tom. A jako aru, veselí to není. Veselí to není. Ale to asi, akúdy by nemám ten denci se vše odjá, tako alegráce, a tako, když se to prolem je do cávážní temo. No, jak se o tom přemíšlo, přemíšlo třeba formalně, a věkterou hvěle se tam třeba oběvělý te makrodé tajely, který jsou až abstrakní. No, já votou formalně přeměš, daleko drímeš se měl vlastně te postavena i ty, protože jsem chcíle jako. protože filmové a zigrý prostě proledí. A jako, když už se to vzme, jako na zákadí záberování, tak celý je to prostě postavení jako na velikosti, jako lidí od detailů, poletajů celku, tak se je to všechno ramováník postave člověka. Ale jako, když tam tady třeba, ale sa vypávý pájrank a velký cel kde jsou taky pájrank a v ten okamží, když tam tady distrací. A to bylo vlastně tošku meme jako závněrem, tam vlastně jako propojd, ten svět dogromady. Neodělovat jako lidi od přírodi a přírodi od lidi, ale jako byjte jako v vědnom, a proto jsem ten jako formálně a zechtě o trošičku jako povíšit, a to je to honsto jako nabourat. Taky se tam nějaké trošku, jak pracuje jako se zvukém, a taky. a se tam to zpustunou, jako jeho jako větícůby, co by formálně nebyly úplně standardní. Můži sřeba, jak to mu zvuků, říct víc, na vej strzeba diváctvom na co se pak můžete a tpohzor. Jo, takhle, jako. Já jsem se poříde jako větíčku, kterou v dývš se strší, kamkoliv tak to jako. jako s nímá elektromalnetycký, jako velní, jako vtráv půlě, nebo prostě. Tam udělije prostě voda, a protože prostěme máme o mezaň počit myslů, a to on c'tbilo jako můj způsob, jak se dajte, jsme se jako rošířit. Takže jako. Tím, že jsem tam jako strčil to je tvůnstvo větíčku, která v nízachytit trojátou elektromalní vrášilníště, tak jsme to převádě na hodbů, a z toho s mpa kdele kohu dbů. Trébo. Takže jako vlastně smerájné roší lníště. Nechrál, jsem nechrášilníště. A takhle se dá jako. Takhle se dá jako věcháze, že jsme jako tošičku rošířit, že vleto vní má ni člověk, protože poře ste těch smyslů evíc, a přívěle se užitěší, se zdajte. Až tak tůvě! Až tam něco? Tam je úplně suho. Tak byže kritický. Jak si přemíšl on nad názvem? Ten to jsem jel také věm išlony jí, já je v no před tím. Ne, to bolo hodně služit aj proces. No, původní náze, velent, jako, že v odpánu prstenu, protože, a pávávl mě jako úplně bytosně, jako připomíná, tak je tu honstu postavu, protože se předstara ostrůmi, myslí v úplnějím, čo jsem nějakou měřítku, než mějímem, jako normalně, než nějakou, neříší, co s tím, le se můr, jako za týdé, na le říší, co s tím, bo je za 50-to let. Což je polo mě dvou ří tím, a znovu to jako, je ten aspekt toho, že prostě, že jsou tady je větší veci, než jsme měno. Tak, proto se domenové hrukuend, a pak se to dlouho, dlouho vymějšlo, myslí, že v něčem, tím le filmem na vazožná central bastation, je tam nějaký propojení. Tohá, nevěd tak asi, já jsem osvět takový jako formoestický člověk, ktoríšku tak asi, mám rátu formů. A hodně se není jako zaměřů, ale jako záro, nic mysím, že to není to hlavní, jeho, no měko prostě, to bych se jako dokázal, bo to mříc. No, mě to tě, jo, mě to těž utoho napadlo, a je pro posluché, který nevěděl, tím film tak ste odhrává v utrbách tel Avivského autobusového nádraží, které už on nefunguje tak, jak mělo fungovac, což mělo fungovat jako obřína a kopní centrum. Já jsem tam našla podobnost, v tom, že sydíváme na něco, co už nefunguje, kdy ty vstáhy nefunguju tak, kdy by měle nefunguje celá ta struktura a v tom, my tohla to příšlo jako pokracovanie, jako rád v trochu větším měříku. Tak, tak, tak, ale jsou to tady vřeba išla. Já se tak, že funguje nefunguje, to je jako vrámci otáz, jako predispolní sprílou složitější od jako otázka. Já jsem si, že to fut funguje, můj jako tam devoto a do jakého místase jako stavíme mě jako lidi a do jakýho, jako jaký životní prosto nechávom tomu vstetnímu. To je tak jako otázka, co je polemně výdře, jako potrása tam mysla, ale ne, jako tak, le jsem to nevní máme, mys, jako. Co s ním filmem ešte, kromě toho, že bude mít premieru na jelavě a už měl vásně premieru v Soluní, tak co s ním planu ješt dáv. No tak, v té těká, nějaké kod se stoje, po nějakéch festivaléch, a přiští rokby měli důdy střbuce, takže, jak bude jako kvídějní, numa jako vkyněch a tak. Počeže, vlastně mi jest českú spošnosní odentologickou, k tomu, jako planu je me, to je také logický partner, tak nějakou jako i osvědovu kampání, a jel k už přiští rok bude mít stole dví ročí, tak se to jako na tohěské jako stím svéze. Jasně. Takže tak. To mě napatlo pravže, by se nabíze la nějaká kampaň, tak se dobejnou. Jo, ale je to celý jako vyrabí se to. Trevá to še, kdo dí je to než byl čo, jako chci, ale to prostě proces. Prosilo si sam tím filmem, jak na konci promnějě nej. Tak, jak to mám já, jako vlastně, že vlastně včechách, vlastně čovali já, from strášělou, protože my se dnes ten firm dělali še zlet, a a vlastně tak se musího děj jako rozmysé z akém té, a tam chcete še zlet dost intenzivně jako stravit. A já, jako jsem to cítil už nejelší dobu, že bych se tím, chcete jako venovat. Ale vlastně, jako hodněmě překoplo v jaký, jako intenzitě, to je, co můžuš je chnošť, je v obělovat. A já se zdať, jako, ní rysnice, jako nemesel, že toho vym, jako upébnoho, ale, ale jako byl jsem tím, jako zavskočené, a vlastně jako okouznanej se mětím. A te, jako ta, tím se ta tožku zabiłají ten firm, jako že, že vlastně, a můžeme je prostěm okouznanej, a te, jako tu příroju, a to je prostě, jako to vlastně staci úplník tomu, aby, aby, aby, jako knáho, jako nějaké, jako probloublu, vám jsme můho lidá, nějaké jako prostonu. Jikože se tam nenu tím, musí je projektovat, jako sami se nevše chloma, a prostě, polemně, jako přírodě, jako nějaké učelní sůteri, prostěmů, aby, aby, aby, aby, aby, a ptáci, a ptáci, a teď, větší ptáci, a teď, teď, teď, teď, teď, tak, jako nejučovost, prostě v pírodě. Tak, to já chápout, to jsem se stově jako, to škuna učel. A máš ty dálší tema, kterýmů se budeš věnovat dalších 6 let? Nie, aký mám. Nie, aký mám, ale, až to, že hoho děrozmejšli, my se to za to, bo je stáne, bo ne. Takže za těmné prozradíš? Ne, to budžete ne. To uče, to není jako úplněrum na mě je tu prostě otázka filancování, a všechte z těch veci, takže je tam takových, možnéch zatáček, že teho dně přečesných. Také, také, také, je můli udělí, dařit poce, s novým tematem, z tím lefilmem, připominám, že bude mítčeskou premieru na jehlavě a niký musl, a šeže, si je přešel. Také, uspelíku. Pravíste se poslechlej epizodu podcastu do kreví ze speciálu Česká radost. V té si povidáme o filmech ze stejnojmené soutěžní sekce, mezi národního festivalu dokumentární filmu je hlavá. Česká radost představuje prestižní výběrčeských dokumentů a oslavuje různost, obyvování nových temat i v dobrodrů štvíkky na fotografického vírazu. Posluchujte nás idáv, a poznavujte součast nejčeské dokumenty. A přečete si oni hvíc na dokrevíce zat.