S1 Filozofie práce Majáku - #3 Neděle

[MUZYKA] Posoucháte majáku majáku. Podkázt o tom, co jsme se naučili za posleních 20 let o zakládání a vedení cirko. [MUZYKA] Temo těto je pizodíně děla, čo nadvezuje na ten obraz doměčku, ktorí si vysetlo oběděl minu je pizodě. Tak jak by si nazmouho trošku, věstě, do tytnišně temy? To neděle je trošku jako taková skratka, nebo je to tako zjednodušení, ale v podstatě seba vým jelte strzešě, co věci a nebo akce, kde se podkáva celá cirké, které typický, že v našem kontextu jsou to ty nedělní setkání, ale můžu to by dine věci, můžu to byť druzné jako speciální akce, typu, nebím výročší, které děláme, nebo v nějaké velké řtě akce, které které kresé podkáme všichni. Takže tady o tom seba vým jenáky dynamice, které tady v nejdelních setkání, nebo velkých setkání, funkujeme pro nás. No a teda, kde má nejděl nestrédnete mi je sto v tom celom? Tak je to asi, že pro nás je takový na to, co nejděláme, že pro nás je to nejdělá a skupiny je to nejaké rozložení tady těhřůvěcí, které hraú stejnou důležitost, V tomterá nic ním modelu, nejděla nejdu muchy, žišeš, ještě, pohodlo su to chodno tí, klihli tí chodí, jak klihli tám je. V tomráším modelu toho domyčku, je to něco zastrčujuje. To co ta círky věla? Týšto připomegnu pro nas strášně dlušitémi dne děli. Nejdělní se tkání tomu všicháme, a po tom, a to je 50% život a kterémužete za hlednal. Týšt nás naštivite přijde v neděli, tak vidíte, všicháme 50% toho, co doj jsme, jak fungujeme. Tě druhých 50% veskupínách, které jsou přestíden 3 krat za měsíc, přiklát nebo 2 kradež 4 krat za měsíc. A to je těch druhých 50%, kde ménčích s upinách do 23 těl dízdy, tím říjeme a formujeme na šivíru pro křestěný nekřestěný. Takže, týšmujeme o neděli, tak se výhy můžeme je názad různě, tým řekábo, s tůžba nejdělní, to můžíkáme nedělní se tkání, máme na to, to je nějaké důvody, a to je to témá, o kterém hlavíme. Týště, že v tom trádyčno modela, jakýt premišel, že kto je sučestě o zboru, a obo spolčest a tak premišel, že kouky ľudia návštivili nedělů a na štivuju pravidělné, v tom inom modeli, v tom druhom, o kterom hovoríme sa pozrežná ľudí, ktorí náštivia život, toho spolčenstva v prýbe hutížně, tak se tak pohodat, a že to je ta partia. A no, můžete. Můžete. Můžete. Můžete. A no, je jedná spohledů, a zároveň to. Tím, takže, to můvěli, že. Potom různí lidé mají různí závazek, že vůčete círky, takže to. to v tom také hrá je pageroli. Takže stálejná keprocentolidí a te uplědšt po žádku, který na štivuju jenom tu neděli, pejná keprocentolidí, který znají jenom tu skopinu. Ale většiná lidí má obojí, a to je asi ten cíl, ale tam není nějaký plát, jakože tí lidonu tiž nebo tak. To je na bitka. Pokud se tu jenov neděli, tak zaživáte polovinu toho, kdo jsme a jak žijeme, ale bo naopak. Mám jednu provokáčnou otázku, a v tom si vědomí toho, že nájt jedná kně je lachka, odpojda mohno, že v obozaní něje. Keby si mal člověku doporučitíba jednosti chvěci. Má možnost človějeme je veľmi zaneprázněni, má taku prácu, že možíba jednosti chvěci návštivit, tak toru preferuješ, nedělů, alebo to v týžný. Já jsem si už je strášně záleží na tom, co to je začlověka. Mám je to zvláštní, ale já jsem několiká lidem doporučil, aby nechodíli v neděj do círko. Pro to, že to byli tráli lidé veľmi čo stok, který ty pěl nějaké má depresy, který díš tam v neděli příšli, tak oni slyšili všechno, co se tam říkalo, tak slyšili jako další nátlak na to, co bym něj lidělat. Otcházili jako v hory, oni příšli v neděli a odrešli v horsím stavu, než v jakim tam příšli. Abo nějaké době jsme vkala to to, co chcí na skupinu, když to výtstrámblu, když můjt zlyt má on, ale v tom neděli, počtě pokud, po když tím má viznám, aby tam příšel a odrešel jako v neděli. Takže to záleží strášně na lidek. Záleží to na lidek a naše skupině, že se tak pou napůlali, že některý lidek rací přídov neděli, pojako po predocírkve do ten nejdelek, si tam zanou níde do zadu a pozorují to, a myslím, že je mám tak tělanou jako pro krestiny nekřesťane, a cíti tam velmi vespečně. A pak některý je ich měčin, jako je ich prní vstup do církve, je třeba, že přídov na skupinu, ale tě často s to sím zda příliš intimně nebo malá, po případě přídov na setkání, které výkendové, nebo někde bengu tak. Tak je to hodně rozděl má záležitost, ale je sklelele, že pokud k těj přím odpozvaní, a spojna jednu. Super, takže to máme trošku na čertnité a možeme je zopet k tím obecnym prínci pomějakím vyzera to, že to budu opet 3, 3 bodevé. Tak vodší slojedná. Tak si první takověc a to už tery zaznělil několikráče, jsme chcieli výděl cetkání pro krestiny nechřesťane, takově tak, kterou půjíváme. A to jsou vysísto vyzí, že jo, kterou máme, a zálejit to jsou pak ty konkrétní, jakověci do, kterých se to nějakéko propisuje v tom životě a v tom, jak to vypadá. Takže myslím, že tam je to, že tam dan taky naznáčil vytvorění čafu neděli konkrétně nějakého bezpečného prostředí pro ty lidí. že naše skušenosti, že lidé rádi příde u donějakého jako anonimního trochu prostředí, kde to není tak, že jako hnec se nevšichní vrhnou, hnebo hnec poní něklu něco chce, nebo jsou jako věnetsích věřejně trá všichní všimnou vio. Tak to je trá jeden takový, takový moment. Změt, vlastně, dízme tu změnu dělali a vysvětlovali a učili se tegužité, museli učit tak je, a co to znamená vytvorí bezpečné prostředí, to je možná jenov tom, že nejzme doma. I pro nás do tam zmedoma, tak nejzme doma to neznamená z tam vžem dovolit cokoliv. To změt, nejzme tu neděli začali mít takov, jak když přídeš na koncet nebo dokyna, nebo někde, to znamená, že je očekávatel neco z tam bude dít, a nejí to pokažde jinak. To znamená pro nás, že to bezpečí je v tom, že je to přibřebažně podobně stejné, a ten próběch, protože, když nikdo nevíc se bude tak seť ještě škozvena něco, když nevíc se bude. To bezpečí znamenlo vytvocit plus minus podobní čas, se tkáni není to na menu ty, ale je to plus minus. Ta struktura je podobná, to znamená, že nezmítal, ale neměníme je za pochodu jin tak, a to je nějaká věc teda vytváři bezpečí pro krřestěny, že dovedu zvád druhé lidi, a tak je pronovel lidi. Je to předvidatelné, jak to bude vypadat, jak to funguje. A to se odráží na mnoharovínach, ktřeba to, že na začiatku se ten člecter, který to vede představi. Varto, že mi neprředpákláme, da my, že se všichni znamen, a sú tam noví lidé. Przedpokláda to, že už to není intimní rodina, když to řeknu, takže tam neřikáme je, mi to vidíme nové tváře, a odkud se te za nám apříjeli, a taktivěc, a vidíme tady nové lidi, a tady ty věci. To nepovží vám, protože jednak je to normalní, sú tam noví lidé, a na druhé, přeře to není naš ukol tam spodia, něco vytváře, tili je většinou, to nestojí. Nebo po připadě nedziláme tady ty věci, které nejsou říchem, ale nedziláme to, že vzmem mikrofon, já díš moderuju, a tyť vezmodů mezi ty lidí a říct. No, já jsem neskávno cvím jel takové, a to mám na zvlast takovu otázku, a to můži byli jakákoliv otázka, tí lidé jsem si jdou zaním a píkséj kze ptál. No nic o tako leho, to prostě neděláme, to křestěnství, že je jako prezentujeme, jakž jim je tako, můži kamežudáme spodia, a to máte schvalně, že na tom podíu se modlíme, lovíme obohu, kažeme tam zaznývá všechno, ale jakdyby nejdeme mezi ty lidi s tím, to a nečekáme tu s tůrreakci u těch lidí, při to jsou hosté a neznají tady tu intymy tu, táje jinde, tam už byt bez kupinách v iných skupinkách, a tady tady tady tůrreakci u těch lidí. Takhle, ale tady je to prostředí, kde můžu přidi jako návštěvníci a vědí, že nemusí tam nějak reagovat o ní. A to si myslím, že je dost velký káz měna, můží to mych zato měli před tím, jeden z těch momentu toho. Teže pret poklada, že máš taky ten prístup, že přichadzav intro-ertí, no círky. No, před poklada, že přichadz stále 80% lidí nídy nebo v círky nevícu mají čeká, da přichadzají z měrním napětím, co se tam budé dít. Někto rezpoľšenstva rádi robia, a je to, že kéco mohlit by, něděl lů tak samodlí v skupinkách, okolo seba, čo možu byť volky stres pretých āků, kto už tam províkrat. To nemože byt z volky stres to je. A to zmysíme to zmyslad. To můžeš mít rád, ale po toházkat, co děla, že si chcějí círky prosebe, be které zůstaneš, a nebo chcěžit napročili, dém, který neznají ten to rozměr intymity na poprové a my zmysí to prošli i tary ty volkech hiby. Lidí, který byly poprové v skrky a ty zimře, kábo budem se modlit ve dvou, že pokudují se křesťení tak nemusí, to nefunguje. To je to, co když zneuží, to naše prostředí. Tak jak když ty si v hospěně, dojtě chce opíc, protože to máme zvíku, když třechnu byl byl by příkalil. Ale to neď vám, to patří indé. Tak jem jim se to zaináve prostou lidi třeba tady, to věadření těch modlit by v těch dvou, třechno to nej osobní. vědření vlastně tevíry, tě zbožnosti, ale je to zase proledí učiteho věkujod. Je zajímavé, a tě se můl a vydusmáli malý dma, tak pro něto už tak davno není, jakože můrdli ce vědů ve trzech, že je to nejděj, ten největší vědření toho, jako je jech tevíry, to už je to také jako generační záležitost. Čenal na to někdy, a na to někdy nemusí byt ani jako věřitři, nevěřitři, nevukřesťa, nekřesťa nále už je také odás které generaci, podám v té cirku. Emesím, že další věc jest kutečně jaký jazyk nebo srozumitelnost, ale myskoalně jsme to nechcieli nazvat jako srozumitelnost, protože ta je ty myšlenky, oni do utrožku jako ještě za tu srozumitelnost, nebo je to jako ta srozumitelnost, jsou část a stali dehyvětci, ale jste tam myšlenka jako víc nešenom srozumitelnost. Je to pro nás jako ví, nebo byla to výzva a pořád tý, jo jak můvit, a jako srozumitelně, a na korec, ja jsem si mžem, že ani křesťane častu nerozumí, to můlásně, co se rika, je taková moje oblíbená hra, kterou hra je udíc, když mi nekám pozvovala. Pávě se byli lidi tak, jak on námit na užále, jako když to srozumitelné, tak je to povrchní, tak já větřinou to je v nějaké skupin, za tak já rysk stali no tým lidi podívám, a říkal no, takže to tak. můžete mi někdo definovat slovo sláva, co tak slova v křesťanství, v biblí. A jako máš 20 minutov disků, ja vždy nám něco pláca, ja nikdy nejyskopni to je kodé finovádi, a že my v tírku je používáme jako slova, a my máme ten slovník, a my v myho znamy, výmé v jakém kontekstu třesť slova môj použit, ale velmi častoné výmé, co znamená, a je pro mnohaj křesťani je pro edicosu v círku jako celý život. Tak, co s tím se tkáme jako právě, a když vysvetli žní a ký koncept, takže nejnu přidou lidi, co s tám cioží říkal, znamená, znamená, takže to je, myslánka toho jazyka vysvetlování, to se znamená pro mítá do toho, a toho moderování, do toho do provází, tím se tkáním, že ten člověk musí vysvetlova, co sydě, proč se spíva, proč se módlíme, proč je tohle, proč je tamto, všichni tady tyveci, že mi jako předpokláráme, že když se tam podkátek 50 lidíc tam chodí pravělně, jakože všichni výmék do toho, ale pokud počítáme z tím, že tam budou lidek, který tam nikdy nebyli, tak musíme vysvetlovat tojitý dla tyveci. Takže, kdy hovoryme o tom prvom principé, neděla má být pre nekrstenové křesťeno, tak tam zazný výdve také klúčové slova, to prvé je pespečnost, a to druhé aho pespeči, a to druhé zrozumíča o nožť. Zatěl. Dan, no ště by si to nejak dopuniu. Ja, ja myslím, že to větřuje tady ten přistup a zahrovén pro nás, jako ječinu nepovžíváme to sloboho služba. Tože pro nás to není to jediné, ja jsem si myslím, že to bola chyba a ptě 20 lidíc, když jsme v nohé Ewangelka nic borí před svakli. Ceslach s chromá, že níté bylo archaícké, pocházající od jednoti bratrské pročné, velkým zborem, tak my jsme nagraž zpíštlo msetkání než poho služba. A pořeď je tak tomu máme, to je jeden typ, protože to nam tak po tom pomáha, i to, že to setkání nej vkostele, nebo v ten praví čast neděli, tak je to setkání, a no možli valiabilní, které indedizme tři pájt v dva krát za růgná chřiští, tak to je ono, že nebo růtám všechny pravky, te nejdele, které my vám hejdeli, jine a některý tam nebo rův, ale to v porádku při to je setkání. A tak tomu, kvěříme, tak to nejak máme, že networíme boho službů, ale že to uríme setkání, které je něčem volné, měčím, možeme utváře, ale jak jsme zřikal pokudit to v tom, tak tredžím, čas se na tom místě, tak má nějakou stabilitů, tak aby tedy, aby tlopřed výdatelné. Ja jsem si uvedom, že použíme od veslova, kdy jsom zákoztolom, mezi našímí, tak hovorím, neďal nestrětnitě, když jsem na CB uromení, když se rozprávám z kolegami, tak to jsou boho službí. Aby, bole jednotá jazyka. No, ale neozajal, myslím, že to slovo zhromařděně, neďal nezhromařděně je presněšé. Ale pofala, na Nárchájské. A v dobréště nějaká myšlenka, k tomu to prvemu, principu, a když je možné z nádruhý, a ten druhý satiká něděl a skupin, že se to rozlišuje něděl a skupiný. No, ono spíš, jednak se to rozlišuje, nek se to doplnuje. To jsme taky tady, že pro nás, když se něděl a to, co to je maják, tak polovinu tohočových zažije jako v tom něděli, a polovinu zažije na te skupině. A ono to sato lýší jako tožku obsahem a zaměrením. Já si pomlatoví, když jsem s těrvaresátí, když si to chřešel docírtkvé, tak tím, že jsem vlnový, tak jsem strášně nadchodil na ty setkání, takže jsem vchodil, jako na co jsem měno mohle, jako chodit, tak jsem vchodil. A bylo zainímavé počasnosti všimou, že vlastně všechny ty setkání, ať to blykou. Neďal nezhromařdění, tak bylo štět neďali večer, byvalo jo, byla biblická hodí na blaskupinka, byla doroz, byl mádeš všechno bylo, a všechno bylo jako kopí, ale s ně te nejdele. Takže typický to začil něký moznámejním, tak byla jaka písen, tak bylo nějaké svěrectví, tak byla kázaní, tak byli tý modlit bispolečné, a tak jaké písně do toho, a tak když si příšel, když si příšel v tom nejdele večer, tak to vostejné. A na te biblické hodí také to bylo stejné. A na te mlady, že to také bylo stejné. A na konnec to bylo na te skupin se stejné, a si to pomodem, jak jsme tam 4, jako chlapi spívali, písníčky z kitára, uproči jsme, jako, vřejmě jsme měli, tak to by to mělo vypadat. Uvěž, v organiza si sátovou, a že fractalová štruktura. A no, tak, tak, tak, tak to bylo přesně, tak. A myslím, že se, jako, když jsme vlastně vymšel, tady ten koncept, tak jsme se zamyslali na tím, že to tak nutně musí byt jo. Jesli, jako, si všechny tady ty prvky jo, které jsou tak musí byt stejně zastoupe neve všich zatkáních, a nebo odtisná tomu, že se jako podiad tráčasové jako na tý denu. Tebo nám něsíc, říci, jako tak některé prvky brov neděli, a některé prvky brovíc, jako trána te skupině jo. A to jsem, že nám pomožlo jako to nějak rozděli to vlastně v časlo, že myřikáme, že v neděli, v tam chceme mít to kazáních, chceme tam byt tů hudbů nebo tychvály. Ale víc, jako, takový ten osobní rozměr, těch příběhu a zdílení životá víc takových jako modlité, posobných, tak to je na těch skupinách. Takže v neděli to víc takové rejne satkání, na těch skupinách to víc takových osobní, a protože káme, že, aby se zažil jako ten celek, to celé coj má jak tak tak. Neděla je poloviná a skupiny jsou poloviná. A myslím, že nám to strášně pomožlo v tom tvorění toho místního zboru, že to těli se to odbí jí od velikosti. Iže, detrykšindler, dysmou měli jako hosta, tak nejstměli nějaké otázky, to už jasný myslitel a člověk poddeho žvedením niemecku nedámnych letek vzniklo 79 zboru a to nímálo úplně nových a čověk, který má nějaký má co říct. Takže, takový nějaké napětí, těchkal nějak jsme dorosti no nějaké velikostia a. a nevím, co s tím. On těkal, no to je to se stáva, vás je tady na jednu význyš 70. Vtů, vtů, vtů, neděli. A výzepředuju, co říká tepický hej zmerojiná, zmerojiná, zmerojiná, zmerojiná. Opakujete to často a zmerojiná a zborit opakují často, díš je tam 100, 120 lídí z dětmi, ale lidé už to neprožívají tu rodinu. A to je nevíščené, to to to to není pojmenované. A ona, właśnie, pomolily, že, vlastně od 60 lídí na horu, vdyž jsou v místnosti, tak slouho rodiná nefunguje, a že tu rodinu je přinez níkde jinde, a pro nás je to stala to skupina. Pokud se te údryžet tu rodinu, tak nemůžete růz přes 50 lídí, nebo 60. A pokud to užíte, aby tam přichal dali další lide, tak to to úžasnou hodnotu nebo tu krásu, to že to užíte rodinu, potřebuje te přesunout níkde indé a pro nás to byli tý skupiny. To, co jsou týblěskat v stách, tam už uríc se to, co se potřebuje umodlit. Co je krásné užívo tě, co mě drtí nebo, kde potřebuje u pomoc, nebo, že potřebuje u půčit, nebo, že potřebuje o tánu, auto do serviceu, tak dále, nebo to to jsem prožilo. A to je velký rozdina myce, to umět přepnout. Takže my jsme, v jednájno silvědom, eli, že nemu, že meceli tam rozmiar rodiný tvorit v neděli, ale že neděla, a no je to stále círké, fětů stále, doufáme heské, ale silvědom je znam nechleli některé ty segmenty, které dávý smysov tom celku, protože, že, když má ten hristo, dospili hlidí, a chcet tam dál ty per vky intimity, tak nemu si fungovat, nebo, prostě, hlidí už se neznájí osobně. To je, musím se neznáme, nejdáno jsem říkala, jeho byl jsem tady stou, pání, měl jsem rozhovor, a on auštám chodí rok, a moje pání rikla rok, a jsem tam ještě neviděla. Takže to se může stále, a mnohem lepší je ty intimní věci nebo ty osobní mod být mít někde indé a tam proživat urudiná, pro násoto týskupiny. Takže, my jsme rozdíli ty ty dynamiků, těch se tkáni i takhle. Třeže ty si vodali jedno tří slu, a to je, že v 60 lůdí, kteca strétně v nedělů, tak už to prestáva být uveritelné, to že jsme rodina, a prostě ta sků se nozdějina. A v čo sa tyká velkosti skupin, a keč si slobí si dá tam. V těch kolečka, které tam bude tem být na tom slajdu přiložené. tak měříkáme, že skupě na pronázi asi od 8 do 30 Č. Tětmy. Což vycházi z nějakých možnosti našich domů nebo prostoru a 30 Č. já ročné, proto byl nějaká dobal, kdy jsme povsytní jesím slypronají můdu dvě místnosti, které jsme přebuduvali na takové obyváky, aby se to skupěnat tamů bec mohla. Setka, protože potřeba jen nějaký prostor, nějakou kuchiniku, a pak kdyby děti ještě býhem to vůhodinoveho setkání, a to nedáte do 3 pokového býtů a často. Takže to znesím slybí tvořit, tak tady ten prostor. Takže pro názit o 8 a 30 lidí, je to asi štěře, že jáž se doma rodím, když to řekním, když to půčtáme na rodiny, to neznamená, že káždím se být ženat, a mít svoje rodinu a tak dálo. Ale to asi tak nějaká, byli doště. Na jednotky to rá, takže koko jednotěk. A to asi vůle dozaví si do tohoto, že jaka je dispozicia toho spoločenstva, nekdo má rodin, nedomi, v spoločenstvén, jak do věce, jakože v stréně mesta, byvavu všetci v tyktroji zbákoch. A co. a já si najnutému, ale tož kutu a hovorí o tom, že, a ke típí prejestoval, vlastne potrvé zháne, pre to spoločest vako sa využivaju. Jo, to tady ty otázky jako skupěna, vlastně toho zázemi, to práve to jsou pak tedy další temat, takteré si s tím přijde. Takže k tom přijde, si po tom nějak jako jsou vysinou. Skutečně znovu zapakovali, jak řekal dan před tím, jakože jsme jsou, po tom tě hneděli, tady v tom, je vytvářit skutečně nějaké prostředí, kde je nějaké žádně, kde bezpečí. A věci jsou připravené, věci jsou naplánovane, věci je do předudane, to co se dějde. To není tak, že by jsme trojnéměli ty příběhy v neděli, to čemu se řeká svědět stvěle, a oni jsou do předudane. Oni, to oni jsou vám i často to děláme v formou jako rozhovoru, aby jsme lidem pomohli v věátři některé věci, počšě pokud běději nejsozvíklý mlovět na veřejnosti, tak je to pro něčrá problém, bude se stydí, a nebo naopak se tráne stydí někdy, což také, může pit problém. Takže tam máš nějakým moderátor, a který pomůže, jako těm lidem, jako to pomodstý, že děž se někdo modlí, zaně nějakou, trzeva věc, nebo zaně jako ublast, tak je to do předudomlůvéne, to takové, tože chodí, že k nežno tak, když se pomodlíme zanět, ktřeba, tady se dí vám v druhé ředě, tak pavl, tak pojď, o ty se pomodlíš, že zase, dí se na to pojděl, jako těch nových lidí, tak on nějakou neví, že pavel je v sezteršostu, nebo jen zvedou cichy, a oni neví, že neví voľažě. Že neví voľažě, je třeba jo, jak voly, takže, jak voly tvá, že to tady tohle to, tohle to, to je to bezpečné prostředí. Takže sa to rozlišuje, že ten nedělá je věce, je naprogramovaná je měně spontana, věc pripravená, premyslená, strukturovaná, a tě skupiny, to je právě ten prejsto prespontánost. A neču mě růspaná. A zároveň, ita neděle pak plní, tu spločenskou roli, že máme cíle vědo mě nějakou dělku neděle, třeba je v se tí nechcem překračívat moc hodinu a štvat, protože výme, že ten neděle me dvě částí, a prnásov stejně svate obě částí. I tak, kde se káže a propýhat ten přízený program, ale ita druha polově, naž je potom, jaka vár, na když spolukce me být, povýrac si kdo chce odejde, velmi snadno, a naopak do chce zůstane a můžeme si povýdat. A pranáso je nějaký takový část, co lidé stráví v obou těch částych, a je to strášnujete, protože ta druha neformalní části pranasteně družit jako ta první. Prže v té druhe je možnost se znamet, tuknout lidé, jak se mají se znamy ce znovými lidmi, niktili de mají otázky, nidní rupo žádat, treba bokem o modlitbů a tak dá, ale tak je to takvý prostor, který ta neděle taky zahrnuje, že ta formalní a ta neformalní. Ty se zazněli dva prínci píprvě ten, že ta nedělám a byť sretny čip rejkresťanova nekresťanova, druhý prínci bě ten, že nedělám nemá obsiach, nic se liží v od spolocenstva, ale ten sad dělí na dve části, nic se v nedělám neče v týžní, a má to neké svoje pravidla. A tretia obla za voté a treti prínci psa týka kázaně. A no tak to je takové, že pořad před sejenom jsme v nějaké kultur, ta tradicí cirkevní, takže to kázaní je vlastně nějakým takym jako s těžením prvkem těch neděli. Ale je tam, idí do toho se musí promítno čechnitý věci jako, který jsme mluvili, jo je musím, že jako myšlenka nějaké svořozumitelnosti, toho jistli lidé, a na jenom je si používáme, jako, nejsi používáme věci, které, teda použáme slova, který mluvá, který mluvá, ale jsi vůbec to, o čem mluvíme, já nějaké vzpřeme relevaňtní pro lidi, kterže tam jsou samřině. Tak to je asi takováko, taková jedná z takových velkých věci, je to nějaké vsem praktické, to znamené si, to nějakéko promluví konkrétně do životá, nebo je to nějaké philosophické zamíšlení, tak tak jak je prát ta našeho dnotáje, že chceme by týkázení výblycké, to znamená, že jak vycháze izbyblá, není to nutně, a ne znamená to nutně, že jako, musíme dělat takové vykladové kázaní, veř půvěřší, které rozpituávaš týslova. To nejalej si, jsi to kázaní výchází zbyblá z nějaké výblycké teologě. No malo by. Nie. Jako pořád ještě. Máž nějaký sposób, ktorým meryá, že jako sa to darí, a o mátím to vyhodno czeš. A no, a to je další věc, která pro náce důležitá, že pokudš kutečně důležit, aby, aby, jako tomu rozuměli tili, tak na to musí býdnia k dane, jak takové kázaní vypadá, takže musí na definovali za ty rokíně, jako vrámci, třeba našeho zdělávání, jak by kázaní mělo vypadá, jak je sou části, máme to myslím osumni a ký prvků, které jsou měl na definovane, jak bym měl vypadá důvôr, které měl vypadá závěrek, jak půživat týletyvěci, tam tývěci. Máme to nejak na definovane, a potom tím párem tom, že mě také hodnotí, takové. U nás je taková prakce, že se o těch kázaní pavíme, jako jedná když idou předůle, že jsou lidé kterí to velmi ocení, když to s nímá do předůčsojk projde, a pomůžím to nějakéko, podskvára dohromáli taky spětně, jako pobaví celé tyle bolo trálu, no jom je mone, bo to dle bolo skvělé, tak. A le ta výhodá je, že vechy byli, kdy tomáž na definovane, tak se nába vidou konkrétní hvěc, nejto takové, no tak to kázaní bolo, takové, to dle bolo hluboké dane. Tako povrchní, jako. Je to tím se věl, že nějaký pocí, že nevědře je vůbec žádná, jako nic měřital na johoníc, tím se dalu něco dělá týnom, mě to připadalou nějaké, to by to připrůl nějaké iné, ale. Vech, když ty nadefinojš nějaké kategoria tak se dá pak, kde konkrétní baví ro tom, jesit to spolněvalo nějaké ty podminky nemone. Dane, máš oště nějaké slovo zrenikom údrovstý kukázaní, to není moj preemární, pre ně obderování, ale. Jistě to věrěš to tak, že si pozváho být. Ale, to za takový. Ale tak jasně, že musíl byt do správného zboru certificuvali pastor a tev pořádku, ale chcí a som předěl nob, že se snaží maby, aby ten tím lidi, kterže jsou schopní káza, tne musí to byt pro každou staršího, aby byl co nejširší. To je to dovednost, se nějak to varouvalo je to je dovednost, je to je obderování, ale my si si, že to jsou bedřich přinéza a my si, že to je velká věc. Cože je obderování, že tbá na to je to skutečně biblické, předad si, že v ten naši tradyci, Evangelika nic my čo stov schopní, stekstu vidět jako jadně co co tam není. A jak to skutečně si to relevantní, to mu velké mu bóží mu příběhu, a na bo se na můží nikdy sta, a čekážeme naši kulturu, že jsme si oblíbil nějaké temat a použíme nějaké faráze, které jsme schopní fort toči dokola. A co třeba pěknále nejvýcházis bibl, a jsou to spíš kulturaneš. A to to uměd rozlišiovat, a o tom jsou mě dbávit bezpečně, a otevřeně to si cením jako velké hodnoty, která je zatím, kterou nikdo nevidí. Třeba pro mě, který má paré sa dledé a rat poštus ve káza ní do přiru někou mohodiu tře, se ceního podíva, a nejto pro mě jako deho nestace, že někdo. Ži to ní stráky, že tam vřeknu ne smisli, ale prometoval ká pomoc. A my si msi, že midi to kulturu, že to umíme bez issebou, že to je běžné, že se někdo podíva na to do předů a nebo, že k diskutujeme některé myšlenky, třeba te serie, kou velmi zdravé pro mě jako like, v této oblasti velmi silné a velmi pomocné a my si, že to je o kultury, že to je si velmi cení. Mě vám je pomohlo kénikdo poukáza na to, že sa vlastné posunul z pozob, akým ľudia počivaju kázení, vlastné. Měno samotí, vzakým ho počivaju, a to o tás, kterou tam pricháza jů. A se ne tás káž dí, že prečo by som těmá počuváť. Ale kedy si stáčí, aleba to, že si otvrou býblíů, alebo počuváme tě preto, lebo som v kostole na to som tu, ti si boží pro rok, boží můž. Čokolek pověžem jedno, idě to od těba jen těm to počuváť. A to sa za tě 100-60 kírokov poslunul on nikdy inděkde lůda pricháza v zroznimi motivám i tůle dělů, na jemek je to mysíné spoločenstvo. A ta o tás kem noho aktualně, še akutně, šeho za člověk tam se dí z o tás, kovře, a prečo by som těmá teraz počuváť. A tam, alebo je, že to, čo si ty hovoril, že vlastně ty hludi v těhnu, že, "Hey, to, o čo myňeme hovorí je dôležité preto preto preto preto preto." Já myslím, že to je opravdu ten posunul, že mi nemužeme, zaš pokud seba mi o mysínní círky, nemužeme předpoklára, že lidé chodí jako s tím očekáváním, že teď se tady byl vyklára, boží svlovou, a proto jako to je to nejlůžitější, to vůbec nezkáda golefům golef. Má už měšane očekávání. Já myslím, že je ta o tás, kako to je to je to je to heskéřekl, to je tebě blyčnost. Jako co to znamená říkázeně býbli tzky, a pro mě neská to znamená, že skutečně zapáda do toho velkého příběhu. Jako jsem, že my jsme asi já jsem byl třív takový, že tří se kohra byš v tom tekstu, a to zprzemíšli, že to měch tý jednotlivé sluva na sebe na vazvělů. Ale neská pro měm nájem důležitější, že tady jsou nějaké temata v býbli, které se cetamo býblů. A jestím, to co říkáme také v soulady, tady stímel, tady stímel, tady tematama? A teraz ty myslím nových ljudí, ktorí prichádza, a prichádza, už si to pozrajdět, mone, že tak zo závují mů, ale oba je skeptický. Mlási nemášme pret poklada, že šetko jasné, nemášme pret poklada, že za šetkým všetci súlásia. A preto, a je takázen, by malá, a sponňá to tak v nemám, vydíš ty prvok apologetiky, kde sa snaží maj obhájit, že pret čo by to tak to malo byť. A nebyli v kostelále byli v takého spodě jednu. Takho je takové, ako hojde, slovo. Tako adřeba na boudá, jako v centrumně stá v letního kina, kde je takové, na tom mystě, kde se dovol podium, tak tam vysoval jako lepka od nějaké kravy, jako jo. A ten člověch, co tom nealtá, ktorí tady tři, když tady tři, kteš to odvíro, neumýl nebo nějaká akceho. My jsme s ním domluvili, kvaliopřit, tady pozvujem nějaké kamarány, mítájíme se jedna baru, to vé v pohodě. Takže tři, mě jako tu častém istnosti, kde je pro byjalo to na 600 kání, byli tam v roce hudba, ník by tam mluvila. Pactam na baru tam se dělnou nějakých parborců, kdež dobeko ko uřili, a popějeli tam pivo. Ale byli tam, a teď bylo vkipuje, že ti jako mluvých, máš nějaké to akáza, a intestám, že zadu ozve. A synci a môl bych to zeptat. Což to ti tak jako doda, že musíš jako reagovat v průvěhoj těch to se tkaz. Takže to je náraž na YouTube. No, ne to, to jsem, že nešlo. Ale jako, že vlastně tam s můsto vydomili, jak často tam, pož se jsou lidí, kteří, a oni mají otázky, ale neotázky, že o které zaují mů. Takže, musíš, jako to, to umění, když ty připravujest, sřeba to to kázání nebo, to nebo cokoliv, tak jako přemíš let, když řeknut o to, jaké otázky to vliděj vývolá, a jak já můžu potom na ty otázky odpůvědět, je podlomně to obrovské umění tneska, když můvěž lideme, kou, jak věk předpoklánil vlastně ty otázky, které blumit a dávat na něodpůvědí. Zároveň ten člověk domo do re nebo káže přítepřípravě je přítom průvěhu neustal, potřebídět oběskup z polečnosti, když to řeknutak lehtu neģeli tam. Tím, kto jsou křestěné a rozumí a či jsou jsou nový a neustal vědět oběskupen, což jako zdržuje před tom si světlovat, ale to umění je tam vědět oběskupy, nebědět nejpočitnější, ta druhé třeba měniší, ale oni jsou tam přítomné a umět takhle mluvit a takhle to přepnod, tady ta nedělé takhle postavena a to je nějaká její dovednost. A dokonce, vědu cich válo by to tomou. A ovo zvážlo, bo tě pěsnivě dějabit, také je je pochopene. Možná jedaní, káže stájí do což kčí mohli dělí a te skušenosti nedělí je, že pro nás byl oběv, že nemusí byd neděle káždou neděli, to se tkání. A to nedvisvět kli mtosový si z modelem, kám tu neděli začleníme a jaký dáme důrát, což je pro tradici, kterou mám a metari nemyslitelné co to ty dane o čím tomu výšt. Ale já jsem záposní 10 let vyděl mnohonových zborů, káž bych byl od 100 krávíc, ale které úplně intuji týmě přešli na model dvě neděle za měsíc a 4 skupiny za měsíc. To znamená, že nedělej jako to centralní, které zvýklícujem jim jom jom na týdení urovní mají na 14.000 m. A iné se tkání třeba tu skupinu nebo to měnší mají, třeba 2.4 kradz. Což může z ní dějaká sje revoluce, ono ten model pokud máte to není našu oběv. To důrhsvatí používá podselem světě, to není je co to zme oběvěli. Po sliných 15.000 těch nebo bych rěkla 20.000 ježe v tomu modelu neděle a skupinem můžižit neděli můžená jen kradz. Jako centralní, kde se seda utíli, kde se skupinam, by to o slavu společnou, která se víc po dvohodová podubáte ty boho službě nebo tomu nedělní musetkání, funguje to 2 kradz. Měsí, že máš tu neděli a nebo 4 kradz. A po to, že třeba 2.4 kradz. Který neděle přijesto vycházajemený funguji ale pak skupinuje je běčinou 2 kradz. Měsí za 3 kradz. To dame jako maksymu. Ale může to bydí obráci ni žímáš. Jednu neděli za měciíc a 4 kradz se tkávaš těch mětších celcích. Tak je to je nějaký spůsob, který, který, můvíme o tom, jak to máme, tak tam patří do tomu modelu, ale nejto je to je nášeskúšno zálemnojem širší opočtů církví. A prahdeho mě tam to ceneký, delikatny, odhat, polatohaký, akumáš kvalitů lidro. Tak je to tak, tak je to tam, které mě stěži ješ. A z čo také bycházíš? Ale je tam istami rá slobody. Já by jsou sa štěvrátili, bá jednom myšenko o ktingh falam, že měsí to těžně vždy vůvědou můjeme, ale těchvali, a bo pěsně vorsíp. Su často krad veľmi jako, že osobné teksti veľmi skratkovíte myšlenký, ktoré pret poklada už nejaké veci veriž, věža, prozuměž. A jsi měsím, že vorsi byli drývom, i potrbe vysvětlovat, že čo sajde spěvat. A takže to ne pret poklada, že každý tomu rozumět. Teraz brytě někdo zvomku, prvíkráde medzínami, zaživasi svoje frustráci, a teraz ti spěváš, pěsn, ti si dobrý, dobrý odčet, všetko dobré mi dáváš. Tak kresťa nás vovytržení, obo tomu rozuméj umnohy aj a třeáno a ten človek zvomku poprvé odčetze alkoholí, kaniech se o životě vidět, a podrůhe je wobecně mi si, že bohě dobrý. No, rozuměže, že ty musíš robyť i si spôsoba plogitiky ajvo chvala, a chvali tvoria voké percent o toho s tredtmi ce niedzalného, kdy ten človek vlastně možbě absolutně stráčený a vod porévočitom, že sa tam děj. Já by si mějšit, že jeho vychještě byl schopnýt idealio, jako v tom příměšlení, já jsem tak výhní. U nesdě je to ten mikrofon. Tak, nevěsím. Tak, mikrofonu nesdě je to je poslucháčí, ale. Zase, já se nemím, že to něco zase děrevolučního, ale já jsem přišel v těhri varysátých latych na vseť do tohzborné seňku. Tak tam v neděli bylo. Občast tam byly písníčky zkitarů, byly tam písníčky zvarhá na má, byly tam pěvetky zbor, a pak vlásolova písení, tak, to tam záznilo, jak ho všechno, tady tak, jak ho mohlo zázní. Nechalá, a vět, ale měm já tom příšl jako zajímáveta pestros, toho vůj, a že zároveň je to o tom v nímániu, protože já dá neskaz, já to řeknou, tak jak to je prostě, pro mě mnohem hlubo, hlubší nějaký jako duchovní zaže, tak, jak už přídu někám, když profesej na elovkvalitních hudemníci, pís, jako Kristianské písně, a já přestanu spívat, protože je nechci rusit, protože je to tak dobré, pro mě to jako osobně, je to jako hlubší zážitek, než to, když prostě spíl mysky, jo, jako zážil jsem všechno, já jsem hrával, glouho, že o dělá se spoustujeci, ale dneska prostě pro mě to tak lejo, a proč by to tak nemohlo bydě, že někéšli, že to tak levní mají, jo, že tak jak prostě, byl a zásolova písení, někdo zaspíval heský, kdo to faktům měl, zaspíval pročně heskou písení, to byl to nějaký jako duchovní zážitek, tak jsem jsem si mě to nebo, že by takov rozměr třeba hval pro některé lidě, o neska v círky. Takže každopádně je to jeden z blokov, na ktorí se da závnirat. Tak já to je bás hrněm, že jsme sadotkli, toho, že nedělal je, mám obit preveriaci, hěněveriaci, tam je dôležit a zrozumíte o no zabezpeče. Po druhé nedělá nema být to, kde prebechně komplecili život z poločenstva, ale něčo má zmyslo robiť v týžení a iným všpou osobom, najemět časatíka něké štruktury a spontanosti, a ten tréti blokov bolo jsme se tošku zámerali věd z natokázanie a to čozázný vás podia. Tak to voly nějaké vše obecné prínci pí a ještě máme opet ten čas pikošek, tak něčo z vašich skůsenosti z majaků a zpoľ. Já se to se tika hlavně nových cirkvých, když se zakláda i nové zbory. Tak je jako. Můži byt vřeba flexi byly přisposobení teformy, te velikosti, te skupiny, že někdy je to asi takovky pene, a já, když ty máš jako osumlídi, aťáž bolo službuproně, a jakože. Oni prostebe. No bo oni prostebe jako, že tam proste se jděšit čo osumlídi, to je to vás v jednou dohráte ať, že ještě tam se děláš, a je to všechno strachšně vformální, žeho. No to funguje proste to nějakých 15-ty lidí nemas, mysléko předstírat, že to je strachšně vformální, že mám. Já jsem to parka tak děl, a dí jsme trám nějaké setkání, a ty tam příležá je tam hodě tam 10-12 lidí, tak si se než do klů, a jako. No bo se přesť se ne, že začne šitivět se výc diskutovat, než je kože tam děláš. že tam děláš tu ten program zepředůže, a pak zase, a to funguje opáčně zase od určíte velikosti, jako dělat to takhle, už to zase nefunguje, že. Vrýca, ludi se dí v krůhu. A no, no, no, no, no. Já občasem je to stolo, že je to je to pozvájná, takové setkání, jako, kde přesť sež 4-ty lidí v krůhu a ty si povědá. Zacil tak, aby byla sran na tak, že kamahoj, ja jsem byl dríhy, já jsem mal kohlyka. Tak jsme zacil i setkání, a není mi halkolikov círku. Jeho, protože je to tak, tu měho přesně ten leten, nejakou ten leten náboj, jako, že. Vrřeňeme v krůhu, jako. Sam počou rozprávane jedného pastor, a myslím, že zácička, ktorí hovoril, že zakladany nějaků stáníců v nějakou minomestě, a oni. řdího znamy, že zloženě si ľudí na nedělů, alebo a kvás bude měný jako 10, tak to nebo nebo takhle asi, klasicka boloslůžba, ale bude měný jako skupinků. Když věc se jako 10, tak to bylo služba. Čo má zaujálo, že on bol schotný, to flexibilně nás stavit pola toho? Já stále mám spíšoutásko jednu klam neděli. Trába, že v nějaké meregi o nejtek, co je tam maksímání velikost, kterou bych byl, ještě lidé jak septují. Váci mám, nebo kde je ten strat. Jako výmě, že cilky do 30 lidí může byt, ale můžné lepším, je 60, ale kde je to to horní. Máme v teď zpoustu ukrańskou cilko je vsetině, a tam cilko je 5 lidí, nej žádný problém, ale co je pro nás i v česku, to stále hledáme. To vlastně, jak pak utvodíme tu nedělní se tkání. To, jaké míry, ono je schopné fungovat, ono to má také limity, jakého spůsovím tu nedělidiláte, a taký ta společnost, co akceptuje, tak křescianska, to je spíš může otázky, že nevíme všechno. Tak máme jako skušinost, jo předmát tu jednu skušinost, že nás bylo 50 takník do předmáne, je nás tady strášně moc. Já se nezaklával má, jak vůrli tomu, aby nás to bylo moc. Vás jakovco, to počkej, to tomu smem luvit společně. A tak jsme překonali tu barie růtej rodiny a těch 60, a přišli ukrajncí a těřkého tu špět, co lidí tisíc, to my znamen z ukrajný tu, o čím se to bavíte. A to to, že jak najšt předčech, tak jak to máme, o to dnějí kdy. A tak je tam jáka idinámyka, toho toho, vlastně neznam v česku moc jako zbor křescianský, kdy se s hází 500 lidí každou neděli, bejvan glikání prostředí, a je funkčně. Takže tam jsou jáka idinámy, kterou spíšle dáme, než, kterou jsme na toměli odmu lidí, a tak to je i před náma. Takže mě jaké globalne zname, či islo to 150, če tam mám magické hranica, nevím, že do akémerí to funguje u nás, a do 150 věž funguvat jí organický relatím nezjednodu, ktorou zboru a na 150, už to musíš preroby na organizací usedioznou. A to je otázka si to jak sektovatelné, a protože pěříče jsou nějaké barie ryně, kde veštenástí, ve 30, 60, 150, a to je před náma tam tý odpovědí, upěné máme v dické. Super. Já přížedouší zajmávěc, která prunas byla je vůbec jako, jaké prostory vyvživatřal na týs poločnost kání, o jaké jsou prístupné, my jsme v podstatě skorodický šlitou cestou nějakých civilních, jako věřejných prostorů a přišlo nám tako zajímavého, že se podkávaš na nějaké půdě, která osniprolidě, která barie rá toho želi do kostela, jako, nebo do nějaké civilní burový, tam může byt, jo ta skrazi to v jakých kontekstech to platí za sevím, že by se trába vým z nikterím z námímou, co mají jako ty kostelí, takže pro některé zasoumůže byt zajmou je to hlejo, ale mohá skušenostráná, nebo náši skušenost konkretně tam, kde jsme, tak byla že ta, ta, ta neformálnost, těch prostoje, a tože jsou civilní a dostupné, tak byla pro lidě jako přijatrónější. A já jsem děc tvíčetl hodně spis jednotibratrské, tak pro mě, ta je ich vlozofie, je v tomto, těch ciemných prostorách, tak mě to naformalovalo, že jako civilní prosté prostory. - Címe je prosté prostory. - Tak. No, po tom ještě velká tema je vlastně, že do akém měry robi dveci kvalitně, a já požil na takovrátzů, že zmyslupo na excalentnost, že chcíme robí dveci dobré, chcíme robí pekně, ale někdy už je to priliš, že to nejstojí za to, a to jsme sa jůvá znáhu, že s těž dího vori, že třeba si požil ta sků, že ako dobré dostatočně dobré. - Jadno. Vysměsně je dokonce volumucí musili, to dá děku jednu znáší hodnot a tě kvalitaz a rozumlou cenu. - Také. - Ale to z nejako kadlo už. - No, to zase zniklo z nějakých, tak, rejno člověk, který má na dveci, když jsou moc do brzehaš. Jen jaka hranice, že kdy přidana energie už nepřináši přidana hodnotu, tak velkou, že kdy už jako. - To paré toho právnou zlatám dápný. - Může byjte jako taký, ale těžko se to jako určuje, když to už tě má smysl, když to ne má smysl, ale to smysl, takže se nákna učili, i je tako se skůšenost, že už do toho na investu je další 10 hodin, když musíme všetká zaní, že to by ta hudba můžu, to byt nějaké prezentace, prostě te grafika, tady vštěn ty veci. Když ty to na investu je, že jako další 10 hodin, to vyrte to 10% lepší. Takže tu už jako úplně. už to úplně jako nema vlastně cenů a podíme vyžitě je 10 hodin na nějakéj neveci. - To to paré toho právnou, i bá by som to výsvetl hovorině, čo o tom, že ty daž 20% zdravou do toho, aby si uroubele 800% robotí. Potom tých zvišných 20% robotí, těstojí strášný veľa. A tam to je napríkajé na zveci, ktoré charakteristická pre naškontext, jeho ropský a hlavně stary do eurovský, že jeho robiž veľa zdobromolnik mí, nevěřík zaplatíč, a nemaž až taký velký príle vludič, to znamená, že každýk do služí v cirků vyslužit doho dobo popripráci a nechci, že by vyhodou ten člověk, tak tým pádom nemo, že što hrodyč. A to je velmi důležité, to odhodnou, taky my jsme nechtěli asi cíle vědomi, budovat cirké, v které spoudí a vysmysluj, že to je to hlavní. A randž je to efekty tady ty věci. Zmás musí stanový to to nam stáčí, protože na to to není na co zveme. Nebo, co my byc námis, byc nezveme našou, tak nezveme našou, a tím neprostět, co my byc námit je my v stáhy, a proto co my by to běl nějakou úroveně, ale dalí nebudem budovat z těch dalších, a tě finanční nebolických a nebo, že by sme tím něco náhraděli. Takže nejzme pro tě, ale musí se stanovit nějaký level. A po tom postaná otázka je, že ty si spomínal, bědo, že nemusí byť 52 nělí v roku rom, tak jak je naprikat robívatě, ještě nedělali? No a myslím, že tam ještě o celou plast vlastně toho, kdy ty nedělali jsou můžou byť jako svůňa kespeciální příležitosti, nému speciální věci se ději, ať v životě jako třirkoje, o které vychází prostě trást příkěvního kalenda, že nebo z různých koživotních úráloz tí lidí v třirkoji, nebo takový levěc, takže máte jako typický šovánoce velikou, no co je. To jsou pořád i všem svátky, kdyde lided nějak vním, a ještě jsou křestěnské dají se třeba pozváre, ktou udělat, ktou výmžít, ktou proti, když půc vám přátelene, nebo jsou pak takověc, ktou svat by požehnání děti krzes, ktou, ktou s toho dle udělat oslavu, ktou s se pořebo třirší rodiny, a můžou slišet zase něco byť mě zjíkřestěný, a nevitřeba typický všechny tělletě, ktou s míněných, tak, ktou s těm máme, ktou s tělláme v v vlalkoho slavu, takže se nákupí jí dlou a v udělat se to předstě, jako proti rodiny, jako se do cirkváji do vaši rodiny, a toho s tělletě, jako oslaví podmělo taj privitat. Potom my jsme vnám na mnáším kontextu, jako se, ktě dívali na takové jako speciální, jsou různé příležitosti, které se předzrok daj vyžít, že my typické jedno za rok pro celý naž networko sláme vyroči, to můžikáme to satkání, kde se s jdou vlastně všechny ticírké do hromady, a slavíme připomínamy si jako tůvizy, a slavíme to, co pám bůhudělal mez jináma, pak děláme výkop, což je třícký na zacátku, školního roku, protože ten naž kalendar se orientuje po ložkolních roku, tak zase to sama je začíná tedy nových školní rok, tak si připomínamy kamdemé, co chceme děláte, pročme vlastně spolu, odá se vyžít novoroční se tkěl, jako první nejdele po nové mroce, jako porovním spůsobem. Takže hledat v tom nějaké jako cesty, jak dělat svádby, jako tak, a vytu bylo trá zajímavé pro lidi, a další veci. Dobrý, ještě měčo, čo pí mohlo za zinděně, za znělo. Já můžeme, že je zeláteš pokojeně. Já myslím, že to jasi, že to jasi věkše, když ho tás, kvak konkrétních, které by mohli by tak je spostále, to si ty nemá celé, co to je řešit. Dobrý. Tak to tím to ukončíme, a potom jimé nádalšé v pizodu. Črádu. Črádu. Črádu. [MUZYKA]