Římský císař Marcus Aurelius pravděpodobně navštívil území dnešní jižní Moravy, říká archeolog Komoróczy

(Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) (Akláklad) Vypadu Marká u Reliátu úplně jednoznáčné nějí vesme zbyli polikromovane. Paksovu památky, u který, ktou bylo i nějakými chemickými analizami doložený. Zase děl stil, to slupu Marká u Reliátu. Je tako je hodně hruboký, už takový barokizvici Reliev. Jako se nejsemiste, je se je existuje, proto jednoznáčné indici je, že byl. Ale celá ten trajanov slup to se předpokláda, že byl, který je tam vůbec nevěděli kde se to úzamin naše raky. Ale co ještě, kodhodně důležitě, ale pročitě ten slup Marká u Reliátu může každéh do naště výřím vidět. Stoji pořád na tom stajné místě, doporučují to. Tam je hrubně důležitý, že vlastně on výobrazuje jazykem, sokarským, který mům jelý rozumět, který vůbec neviděli kde se to úzamin naše raky. A jaký tady byli podmýnky, a takže není to žádný dokumentarný příběch, je to jako ilustracé úspěku našeho vojska. No je to komiků. Ale je si bo ten komik zčerno byl, idě bo varevné. To je to výme. Když už jsme u těch Markomanu Akváru, ličili se nějakým spůsobem tyto dvá dvě skupěny garmánské? No to je. Země jsme imět. To je to, co to je to, co je to větčinou poslukačiné mají rádi. My to jako věadru ani úplně jedno zdačně nevíme. Kde mezi ním jelé, že je to ta hranice. Archologi se zabývá hnotnými pozůstatký. Na nich, až na vímky typořímská civilizace, níkdy není napis typo jasember kvád a nevitvorřel jsem toto. Podího je třeba na Markomanu, oni dělají úplně inou kerami, kudébo mají jiný kroj. To záže my se díváme je na ty předně ty, které zůstava i vzemi, a tam není žádný rozdíl. Mezi ním. Na druhé straně, nezka už dovedeme trochu modelovat. Jaký mohli byt vás nevůbec jako racionální rozsak nějaký ho utvarů, kterém by bychom řekli kmen. Jak velké územi bylo možné pod tady tohý rárky, i těkné úplně rozvinnutých vkemenů, rozvinnutých vespozdů vesmyslů složitosti toho tespolčenské hýrárky, kamaž bylo možné to vládat, jako jak velké mnou údnosti obyvaté bylo možno pojmout takové územi. A ještě to tý komplikujú. To je si to jsou Markomaně nekvo bokvádové. My čerpáme spár z mínek zímanů v zásaně na prostě náhodili. Protože rýmane o těch obyvatelých za svými ránicemi psalí jenom připadě, že se s nímado stali do konfliktu nebo že se na jejich územi udého děhrálo něco, co z jejich pohledu bylo pozorůhodné a stálo to za zaznamenání. To zamáře mi nemáme, takže po tů s těchštíš se tledcu, se třeští bychom něli rovnoměrně distribované zmínky a vždycky se rám opakovaně obyvelo Markomaně kvádové naupak. Markomaný do celá malou, spotěk Markovanský kván kak, slišíme. Díš tak slišíme o své bech. Kvády, ještě, čtěme, i u Amianá, Marcalijí na veštvertem století. Je to jako vlastně trokou jako takový tradicionalistický jako pojeti, máme něco taci ta apak z pár zmínek z těk dálží gel, a na základ je toho schematický kreslíme, kde rikvencí dlel. Zhodou konoz těch Markovanských ván kak to asi jako rozkutečně jako odpovýdá. Nějaké realitě, protože na základ je těch pramenů jako sou mínce, napisina míncík nebo i nějaké drobné literárdí zmínky a podobně ze rekonstruvat zůvatem próběk těch událos týkterí jako opravdu světší tomu. Že jsou to dvě nějak od sebe nějakou přírodní barieru, tady to připedějeme le karpatí oddělené entity, a prostě se zdá a to asi archaologické analizit, taký nak. dokazuje, že tohle byla i odlíšnáta strategia, a intenzita bojů protiním, ale. Mě už nemáme vůbec božnost, běkde najih důkazo tom, zda se taky každý hlásil, těch Markovánůmu do na tom území žil. A když se polěváme neskanatí na tada, která máme dispozici hustota, nále zův nějakých regionek, je ich pro mě na a tak dal. Toho če mužikáme Markován z ke území, tak vidíme, že jsou tam takové, choby takové koncentracé, vůbec nejdevinoučit, že oni se interne nazývali jinak. A co? A je neznik byl té Markován, a který zaně je jedná směrem k římanům, a římané zaznamenali o to jsou ty Markování, ale přitom jako sami se tak nemuselí cítit. Je to trošku, že o sociální konstrukto znamená, že to něco co má ve mě malo motného základů. Možná se ště dostále problématice genetiki, ale z tím se to uset zrovna to toto kumí. A vlastně tím pádem, jako tím, že nemá motné základy tak nezká už tá archélogy, která studuje ty motné promení, nebude umět, jako v tom udělat, jako jednoznáční závěr. Jak jděš jako mluvím v gréjejnostě na nějaký přednáškách řícký rikám tak zvané Markovánská a tak zvané kvácké sydelní uzemí a to kutovy se tu. Jako užčitě nějaký Markování nějaký kvádové na tě k místech byli, ale zda se tak všichni vnímali to neumů No vidíme to dneska albánci si neříkej albánci řekoveci neříkej je koředskou, tím názvisují ne, proto jsem se ptali si de náze v Markování kvádové vycházo z nějakému přímehu přenosu, co znamená, že si v té době, kdy probíly ty války římanej všimli, že se tak. Oni s někými jednali, to dokonce je na tom soupu Markovu Delia sůsteny, kde i Cisartří má nějaké náčelníky, germánske. A tý samozřejmě něco řekli, že někoho reprezentují. A je jasni, že je je na vzdory tomu časovému filtru a tem strátám tě k informací až do dnešníknu, pokud tam, jakoby těžišně přetrváva i kvádové Markování asi byli takovými vůčími. Čími činiteli v těku dálostek, ale to nejde tak jedno zdačně pak překlopit na tu mapu těch archaologických nálezu a říc tak to jasný tak to to jsou všichtní Markování. To nejde bovře. Ten musov, který je tam dole pod musovém je neskaten v Kvapark ne. No tam je ano, no, no. Unovom nických nádrů. A to není daleko, ne. Te rá Kvapark, te rá Kvapark jest časky na plošek, kde jsme ještě před jihat, když stavbou našli i nějaké rýmské, jako stavby. Jednicetně vůlenské nemocníce, třeba základu uvlenské nemocníce, nebo brany a příkopu a tak, takže jako ten je vlastně uvět steplohy, co rýmane vyjúřívali ten krat, jako součástoho svého vůlenské zatřeče. Jsi, jak si ráguali, ale ji se zdostavit, že s tam budé stavět největších Kvapark naždní morově. Tak na tu spravu, že tam z Jikná Kvapark to mě nechavám hochladým přiznam se, protože nejsem pojďme jako viznavat štelet teho to typu zabavý, ale já se přiznam, že my jsme nevěděli v té době ště, že tam jsou taký rýmské pamatkou. No je potřeba to vědět jako v nějaké díramice vyvoje i toho archaologického pozrání. Tý zíkal vůvodu, že se byl překvapený, kori krásných větří se na tom musové našlo, když se tam přijeli ten krat konem toho roku 2002. Ote doby pořád dňáké oběvy probíhají a i neskabych tí, že je ten prostor, kde tam zůstalí stopy porřímanek, prostou zlomku toho celého rosaů, že tam ještě z poustaveci ukrytí. Jedna z takových těch stránek toho postupného vyvoje poznání je kamas sáhátén rosa, tam není jako viditelny to není, jako dňáké antycké město nebo táborná územi vývalé můzemi rýmskéři, že do dnesu trochu vidět hradby. To znamená, že to vůbec jako oběvit, kde jsou to tý hradby, které výmezují tu ploku, a prokopávat parchologii nejde, jako je tak bez hlavě nejde to z finančník, nejde to alání z vědeckých důvodů. Takže čevaledá různém možnosti těch, co nejmeně destruktivních cest, jednostho je geofizikálním jěření. Měří hodlišnosti, jako v geofizik. Skopnostek magnetizmu jako řekneme určitých jako hliněník struktur, grozdili mezi nimi kreslite kreslíš na mapu, takže vidíš čeba lini je příkopu. Tohde dělat tam, kde k tomu jako je přijstupná prohá, tam kde neská vlastně ten aquapark, bylo eště v té době, když se tam by byli kompletně byli broskové sady. To znamená, že tam se nedalo měryt, byli tam funkční zavlářovací za rizný. Takže to ani nikdo nepřed pokláda, že čeba by tam ještě museli byít, a što byla vlastně ta stavbá, která nánesu jako prvně nezvratitelně upozornila na to, že pozor to je mnohem většině, než se si původně myslili. Je pravda, že odde doby už jsme dokázali inicíovat a na koniec ministerstvém kultury to samozvějí, prošlo rošíření té pamatkovej ochrany, té ploky toho nalezíště, takže v tom prostoru mězitím, kde my jsme se viděli ten krát, což bylo na vrát. Precholku kopce a mezi tím akvalandem už tneská jako nemůže vzniknout takhle jako žádná stavbakté ráby měla na dobrou jako de facto zničití, ty stopitěch zimských stavemník akci a v stavemník aktivit a tak je pravda, že jsme o týdoby ho děpokročili v geofizgání měryní. A eště jsem někdy před 10-lety zůboby naše teze o rozsahuu té plohy zimský bystav bomy dočené plohy zůba na hladině 3.000 hektarů. To už ale stále ten akvaland to zavážitou zpevedeli a v poslední cehle tak jsme šte uby by byli dáši a dáši přikopi ale zká se myslím, že to je tak 100 hektarů. A to znamená, že to zasahovalo pod hladinu neštní nádreže? Tá nádrež je trošku pást, že ona je vlastně jako de facto to není žádná luboká nádreže. Ona je, no můjako ustaluje hladinu vody prakticky na té plošek, kde dříve sa hali povodně. Té zíve vlastně v té soustavě, teh lutohou lůžního lesa jednu a te krajní kolem lůžník lesu byli jednou začas podvodou. Takže myslí a to jsou plohy které ale i dřívější obyvatelstvo a dřívější popolace velmi doprzeznali. A oni viděli kamáš můžeme i stavě tak, da už to lemás myslí prženám to od plavívoda. Rýmané rozhodně nestavili niká kde to od plavívoda mámej, můjakej motelí ceba nezrovna umušovále kousek dalu, hrvatskej nové v situ, měskáš vrclaví, kde v náš největší, proště největší tabor, kde krás nevidět, že jí pětíste tle, voda ještě jako saha, takže ten tabor vás mě se rakhází na nýveletě na dní. Ale zároveň je to na té teraz se úřeky, protože ten přístup, že ce je důležitý i to protožímské vojsko, i zediskat transportů, napájení zvýrad, pitné vody a tak dalé. A myslím si, že na to můšově to tak lefungoválu podobně, to znamená, že to úpevnění vědlo na této straně, to je ta strana, která je oto čená směrem pálavě, vědlo někám ktej hranici, kám vlastně tady námíkate té raky jako saha. To úšeková s nenám můteklo, že to nám můteklo v době, kdy se stavěli ty nádrže a potom na kojití a reálí kolem z tím kempem a podobně. Tam jsem si jste, že to saha loktám, ale to jsem počitálo do tekci a tři cetě jektaru. Ale myteč víme, že jako náupačné straně toho kopce jsou ohromné příkopami, římský má příkopama upevněné plohy, které něčemu museli slo užit v rámci, tak váleční kuperací. Stalo se tím tam se půjeme v oblasti, kdy se sude to niemecký obivatelstvá, ty vesnice bliněmecký voríci do roku 1945. Takže se to asi kěžceda, zrekonstrvá, děbo získat od lidí, budně a kenálezi a děbo zvý právědní, že někde někdo něco nalezl. Když jsem byl odřeba v Egipte, pobliž udulí králu, tak v těch vesnici, když jsem se dostal do některé usedloz tě tak tam nely spoučství věci, které návze zli někde. Stává se něco takovýho, že přijděšně kumu důmu a ukážete stře, pokážete nále sněaki. To má nějaký přiběk nějakou historii. Tam vlastně sedláci měli množství nálezu už dávno dávno. To dokonce vlastně už ty novověke lokalní přijstupy jako vycházel, který jako tam existuje už svojí psal, které někdy osunácem století, že tamům užoval musou byť nějaké rýmské město. V nějaký měl mělí mělí nějaký káhnky, nebo něco takového možná in nějaký stave měj material. Já jako samozěměhápu, že zhěská jako toho dluho dového časobého, vývoje te lokalník dějiny, a se nepravdě podobní nebo je logický, že ty dlesou kromé zbírky zanika i naduestleně je to samozvěřko, protože můžem se už na ně nepodívám. Když se podíváš do kroniky obce musová ještě němétské, kroniky obce musová také tam májí nějaké vytrinky, vyfoce nej někde na obecní můřeně nebo někde jogde, nějaký ráles i taky soul. A kovasně dokonce, někdy v konce v 19. prvník dvů dekádách 20. století ten spors počívat, protože mysní, nemeckým lůvící, tvrděli, že to bylo něco žiným skeho, význam leho, za tím, co taková ta oficialní, cekneme českojazičná mluva, něla tendenci to brát, takže to se přecháni. To jsou lokalní načenci, tedy nejmůžou cenato dývá to objektivně, a Josef Dobíáš významný historik starověků, první republiky to tam někdy ve roce 21, 20 z Červýnkou, zaklada telen Moravské Archélogy, dalo by se tak říc, prošli a nakonstatuje, už je tam nic ne našli, co by stálo za zmínku a tak dálá při tom tý lidi to dobám něli. Takže byl řel, ale to 20. století, jako trochu byl massakra zrovna i na tu kontinuitu, i cevat jako obecník zbírek, i jako osobník zbírek a tak dálé, takže imě jako nejsov znamy, takle jakože významné nálezi, které by se uchovali díky, te jsou díky nějakým sookromým býrkám. Tak je potřeba pak se tam to obyvat testu dost výměnělou. A možná nekci se nikod odknout, je to těžke se vžívat do konti histonské kontextu, ve kterých jsme nežili, ale možná tak trochu, jako dobuse náhlí želou na tyto záležitosti těžebně, ni kolif, jakoby vesmystu, jako zajmů o poznání, nebo přihlášení se k nějaké můkořenů nějaké té lokalníhodnotě. Takže se myslím, že lec kde nějaké nálezi, a si jakože skončili, čeba zazděny v vestěně nějaká rýmskáci, ale nebo podobně, a úplně jako jsme se o tom nedozvídali, aby křechže pakli, že nějaký jako takový detip, řekme občanské nebo sookromé aktivity přispývá karchovickémů poznání takto až teď posledních letech, takový to detektorové ledání. To to má se ještě budem to kumět? -Ně zají naparláženostní, neleko je prehistorické slavné nohla zíště dohodní věstonice, a Pavlov, máme můžá 3-4 km v důšnou čarovu. -Zdoušnou čarovu tak 3-0. -Ojně mají stejnej rok, jakoby objevení de facto. -No a právě, to znamená, že to stará oblás, kudy prochán zeli naši přeci uštěsíce, 10.000-1000 let, je to ten mušov právě, taký kuli tomu, že to je něčím významný, jako umístěním, že se dá přehrlednout velká čas krajiny. -Tak podme, jakoby odstošiřího kontextu a pak se dostanev jak tomu mušovskémů kopci. Tešiří kontext samozímětěch toku které směřůík důnaji, které oblás tějí sřední jížním moraví, to znamená, že morava a její jako přítoky, je od jakživa komunikáčním koridorem. To je to bezdebatit, to znamená vlastně tudi vedejta jantarová cesta, nebo steska, která jsem zve jako vlastně není cesto, som jsou vlastmi jsou jak to hape memi, ale je to širší jako geografický výmezení komunikáční koridor. Tím jsou vyskit nohých tě kultur, i tady námíka proměn tě kultur v tom v té moravské oblasti, je to jako průchozí krají na troku, jako v tom ne jsou vlastmi jsou. Co se týka samotného toho můšová, tak tam je potřeba na to se troku dívát i v tom kontekstu toho, jak vypátu osídlení. Ono čistě teoretický by to klidně mohl obíti na hadohodo nincu, nebo na úherskou radišku, ků nebo někde kou sektálná ich tovním rakúsku, a pořád by ten kontekst to, to co jsem týkále jako v tom širším, pojetí tak by platil. Ale tady jako to jsou vysí jistím, kde se nacházel o struktury té germánské spolšnosti, která vlastne bylové válce. Těme jimany, to znamené, že o nereagovali na lání nebo datoké, ale reagovali na nějaké lické aktivití životě germanu. A to, když jsem pronikli, a ktěli je si porobit, ktěli je postavit na svou stranu, tak museli tam, kde se těli je ich načeníci. A mytl so do vkonosti stěku v běných archovických pramenu výme, že v té době tady té region, tak je mě zcédního dolní o to, kdy je a pak ještěl na vazůjcí části, kům moraví je takovým centrem tohogermánského osidlení. Tel mužovský kopet se takový samotní, souvisí, z tím, že ti rýmanésem přišli na nepřátelske územik, které museli okupat, to znamen, že museli dobro vidět. Oni, tak by běžně nepsta veli stahlí tábory ani města, že on a kopcích. To není jako jejih jako zvýklostem architektůr vlastní, mnohem lepe do konce té típu. vizované modulované architektuře římanu výhovují rovinaté plohy, kde můžou týžení, že dobře pracovat, že oměřit nejdej se dělá dobré rovné silnice a tak dale. To dley je jako opravdu nezvýkla poloha vysokého kopce, změkterým na něktych stránk poměrně půtkými svahy, ale když na něj byl zejš, tak nejdou vidíš, že ty se dívář zohora inady, na ty nejvýzrostlélu, že ní lesi. To zamáře, že ty zohora kontrolujes podstatě celý ten krajiny celek tam přete bou, jako ten to, kdy je a přitoky severní jihlava svrátka, podé, které hožije u Tigermání. To zamáře, že tady je vyroženě ten strategický zaměr. řádný jiný tá bors, který máme, nemá takovl lepohun, o ani holomouc, ani je víčko a tak dale, šud se hledá spíš jako rovinata, terasa, ešte zdostatečně rovinatým zázemím, aby to vojsko mohlopřípadně v ně táboro i nastupit a seřadit do nějaké, bude operační vmébo pochodové formace. Ale na tomu šově je to určitě jako souvysí tadystím. Zároveň, ten mušov není pravém jsou a smisu tábor. Je to vlastně nějaká pevnost, která předpoklánáme, že se užila jako provelitelé, pro nejvyší velení, pro zásobování logistické, podřeby skladovací podřeby, ale nejspíš možná jako sebe prezentací v směrem tem germanským elitám, že tady na komci jsme teď mí. Já víš. Já vypril o tak krajina v tej důbě. Tak krajina jako tak. Sabřeba, že nebyla mnohem méně odlesněná, ale jako zesnepředstovovací trošku jako práles. Tak krajina jako lýkrajnou de facto od poslední dobyledové, že to zamráže zejmé na nátech teda sák podel, jak zech bylo spousti si dlištůž době bronzové, v době železné, které zvláře jsou tam polohy tedy jsou odlesněné, které se napojůjí na tůřeku, a zároveň mají nějaký menčí nebo větší. Zeměně zkeza, a zemí mezi ním se můzimě ten lůžní les, který je jako takový ten tvrdý lůžní les, jako poměrně v massívnímy stromy, zroslímy, a tak nále, a vůrčitě mají nějakou výškovou dynamikusov tom takové ty duny, na Morave se ním ríká hrůdy, cebájo od tozvo takový ty, co vystupojov, z nekrajníco znajítí místní, takže vědí, že tam se dá postaví dům, za tím co o 100 m ve dle už neprc, to pak na jáře odplaví voda, takže v tomrě svěrů to bolo jako určitě jakočlenitější, ale za s nebyt to prales. Jako to ne? Jakim počtek se můžem pohybovat tedy šího Markomanske obivatrosta, který to na kilometry štorečním, co ce a mohlo být? Tak to teď ty kilometry štorečný čo je če to vzemě nevypáči, što bych se můsel. Do nějakých prací, ale co je spíš jako, že zajímaví, že vlastně kolega v Našem Arkojickým Můstevům Pan Doktor Vlák, že je dalál nějaké demografické modely, na základě, kterých vlastně důspěl, k tomu, že v zásadě to obivatestvo počtuněších stověk tisíc odpovidnálo obivatestvo řínsou sednířímské provincije panonia. To nebylo tak, že tady žilo pár lidi a tam žilo tomnoství, že to vlastně jako zruba, jako sténý poče to byvatel, ližila se tchý rár hěte krajní, na to břímské můzemi je tendence, že živu v těch městech, tam je stané soufatáně, velká některá mají trápet tisíc obivatel, ty největší se počí takovém 70-ty chtěba tisíc tom obdoby největšiu rozkvetů, zatem co u nás žili v těko sada, jako v takový těch vesnicích, to můřikáme arkojický sít liží, ale bojím se, že to tady může na bazovat pocidížním o města tak to nebylo, joho prostě jsou to takové osady nebo dromné vesnicé. Ale rozprostěné po mnohem větším můzem, takže na panonské můzemi ježně oddu naje, můžeš od jedno města do druheho, jo nevím dvadni pochodu, jo nevím čeba kolém 40 km, 15-30 km, a mít tam je tak nějakou občas nějakou vzemněděskou sedlostne, bo takové statek, zatem co tady vlastně ceva poda dě, jsou ty ta si dliště v tom demografickém píku, který je pravě někdy kolém těch Markovanských válek, tak jsou ta si dliště něko 200-300 m od sebe. Te 5 domků tam 3 domkí za se 5 domku a tak. Máte co potvřený archeologický, mě vykupá v kamení, která nejbližím. Máme. No jo, jo, jo, jo, jo, máme, jako si dliště nějaká jako potvřená formou celých vykupávek, kde někde indici o tom, že to si dliště tam je lecozneska už umíme opravdu kooperaci z těmi občanskými z polupracovníkým mezi těmi. Hledačikovů plus. Dostupnými leteckymi s nímky, lidarovými s nímky, geofizikálním něčením, a tak dalé umíme plošně identívka. Prestožen nevidíme úpsah a tvár každé jamy v té zemi. Tak umíme jako vlastně tu si dlišní krajínu poměrně dobré rekonstruvat. To jsme tě, jako i nemotentým v tom Markovickémů, a nějaký útolik nejá, to konč je právě jeden takový větší projekter, jako se snažel dá dohrama, dí úplně vešká rá dostupná data, tak zvaného Markovánského sydelního územi, aby právě mohá byt rekonstruvá na jednotlivých časových úsetsik, te i té rosak, i ty kvality, tak neme toho sydlení. Takže to výmé da dal ty vně dostoto. Můžem nad truchu dít odbočím, když se niklo zeníma genetickou genehalogii, a vezme se s měs všech skupy, tých eredna AR, NAB a dalších a udělá se nějaký průměr, třeba probívatlsočské republiky, tak to odpovídá, které je to témě synunými pro oběvatlsov ráku úzká, nebo madjá ráská v nešní oblasti. Jako dí by to byla jedna skupy na oběvatlstva, náro ty asi spolčnost vývolby, nema nic spolčnost. Takže to je sociální konstruk. Tý rozdíly mezi cedba oběvatlsovím tedy Markovánským, a pozdějíším. Mám se do představvat, že skutečně bylo nějaké stěhování národů a rebo je tom původní, oběvatlso, který je rám nějakou kulturní diffuzí přijelo, přijelo trochu jinou kulturu devojí nejazik. Tysi, prceptám, tysiš, madjár? No. A ty genetypické pro zápal a získe oběvatlsov stv. v současné madjarske poplacín 5%. Taloby se říci, že madjarsky jsou stejně podobní slovanským souk se rům. A jednom ta kultura se měn. Takže liš se bavíme o Markovánských válkách, to byvatlsov pak pravdě pro měnika mle odešlo a se zustalo pro nolu se zašími vlivy. No. Tady jako Bohuže máme jeden jako zásadní limit. A to je ten, že i v římské říši, i na tom ležímské můzemi se v zásadě porzbívalo řehem. To znamenо se spalovali mrtví. Takže zrovna protodlé obdoby máme porzán, dešte strášně malo genetických dát. Mí může mě něcob modelovat zpětně. A respektive protorřímskou část, tohoto je deixio světa máme poměrně dost takových těch řekéme kulturník típů jako informací. Mí vidíme na náhropcích mén a keltu odjených jako rýmane. Jo vidíme tam mén a dáků vystupujících jako, ja nevím přistušnicy, i dokonce těch výšíkspovlčenských stavů, žeho v tom zímě. Určitě se, hásili k rýmansví, byť teda jako rýmansví jako takové úplně možná se nenutili definovat až do poznijantyky. Takže jako vlastně tady tů podobu toho, neustáleho absorbování nějakých jako základů, s nějakými příchodzými, dokonce panoní, dokažeme i roznesit, který se přistěhuvali ze severní tálě, protože tě způsob předávání těch mén je takový, že je tam dostopovatelný. Pakále zistíme u některých napisu, že u něto propuštěnice, že ho semenuje úplně stej nějakotí a ristokratev severní tálý, ale přitom byl původem o trok. Takže učitě nebyl je ich pokrevní přibuzní, ale od věgenerace dal, ale on už vlastně jako vystupuje jako součást, toho téhož, že kterého z téhož sociální o konstruktů. Kde je ten hodně, že je ten hodně, že je ten hodně, nebo nebo návědě, jen je to vět větě větě. rečitom, jo neopronujujú, že ještě finalnými vychodnoce dňími. To je netika také vůmůkují až když je v nadatou do celá massivní tém zorek. Ale v tom si hování na arodů, mám je obdoby, kdy jsou skutečnék dispozici robík, kostrové, v dostatečne vverkemnosti, tu dělá je genetické analizí. Taky jako tým kolegyně, losko tové z Brynneska v Arkowický ustavu se podíli, Na jedém. takovým v onse to menohisto džínsa, je to, jako vlastně zaměřený na rvenmi rosa hlou celou Evropskou genetickou analizu období zajmena 600 letí a potom někdy toho 8-9, teho 100 letí stupujou do toho v jiných částek, toho projektu celá avarská pořebyště, ona tam do toho stupuje spořebyští Langobardu, což je 6-10 letí. A vyštlede zajímaví, že když si o té vzešněk je učebnice, jako nebo také ty přeledy a arkologické vývé na našym muzemi, tak Langobardu jsou strášněhu mogení. Strášněho mogení, oni mají stejné spony, jau stejné jako přeský stejné koráky, jako díká se tomu, jau té té prostě taková, jako jednolita skupiná, která někde odpola by protáhla Evropováš do Lombardy. Až do Lombardy, a vornat, toko ce umíme i trokuje na časovat, protože dím, že jsou dobré identifikovatelny podle těch znaků, které zanechávají na fyzických přednětek tak je to docel. A ono, když se teď jako objevují ty první výsledky, těch genetický kanalíz, těku na těch pořebyštých, tak to je skladba, jako velmi různorodých typů z nichšerom opravdu maláča sehlásí tam, kambikom zadíli jako původ těk Lombardy jako takový. A zdá se, tka mnese mu pěně kompetentní v detále, koto mluvit eště, ale zdá se, že tam jako náně se na balili něký moment, už skupinky, které neodsud, ale iz úpně iných částí Evropi se k dím přidali. Tako i částí, od kterých se, kterými naše územiní, kdy jako žádnestíky jako neudržovalo. Půzk je tam výrazná ta složka, která mu sabil tmýsní, a je tam iná kástožka, která je změk, rosypaných čáj, odevšáť. Jo prostě zímě tady tedažení tý přesuní, ono to mělo trošku jako podobu, asi nějakých, tako i těch, deme jako prostě si někde narabovat, a uvidíme. Jo prostě trošku, tako i to dobrodrů, trochu jako i osidlování dívokeho západu, někám táhne má pak se uvidí, někde musíme naít nějaký živobití. Ale čemu to vede, je, že přestože takhle spreditáta skladba, tak ten sociální konstrukt, pak kliže sociální konstruk se utabdu, prode písuje dopropísuje do toho, jak se odíváme. Co máme na sobě, jaký máme típin nožu zbraní šperku, tak ten jako vlastně je totné. Ale to i tě, který zímě byli echtmýsní, který tady môli byt opravdu i od těch do ptěch bánkomanských válek, ono tam jako ty demografické píky, okou, kazuje, že učitě byli nějaký velký ubitky obyvatestva. No, ale níkde nepříkal, že je to opravdné se. To prázné ze mě nikdo nikdy. Ale to je, ale to tež rešímejí na konci kel, tu a začátku, germanu na prelumu, le to počutak, tak je jako zdá, jako že, by to bylo lidu prázné, a ono to neníli lidu prázné. Ale zímě, zímě, po tom, když ta myslí sloška přijde o ten tmel sociální. Tak velmi záhy, jako je skopna odložit, to co by jsme, tak kliže jsou formání, by nebo hmotnými znakité jednoty nebo té identity, a velmi záhy si dokáže, jako na sebena vlec, to čím přišli tady ty dlouho vojsi od něku i ze severu. Ale v neští doby vidíme, že i v průbuju jednoho života čo, jak dokáže. -Jazně. -Proží několik o lišných přiběhu. Ale právě, protože to mě překoplou, je si, že se půhybeme v záru Nikolka 100 000 lidí, který obívali ty oblasti, o tez ižní a severní moravé a vejša. To se myslím se budem pojďadu, že adu Niklika 10 000 z bennom akcomálně. A to oběvá to se, co se může nikám nezmi zelo. A pravdě pro mě možná ani v odnikáž nepřišlo. -Jsí, že koto pro měnů mězí keľty, ta to časle období. -Tá masy nějaké obyvatestvo, jako určitě přišlo. -Ona čo vždycký přídeně nějaké obyvatestvo. -A vždycký nějaké zůstava. A dokonce, dokonce, co má v tom vývoj doby římskéna moravě, to v tom archélyckem materiáluje identifikovatelná i ještě jednast tožka příchozí obyvatestva někdy ve 3. století. To je reprezentovaný jedním pořebištěm v kostelci na Hane, kde na jednu se objevuje práve kérami, která spíšeko, jako je běžná někde na tom dolním to kulabé. A ona pak výmizí. To znamená, že k do koho absorbuje je opět vysledkem toho sociální okostruktu. A do kud jako prostě ta místní sožka je dostatečně silná. Tak z celá určitě próběžně do sebe absorbovávala řadíno vě příchozí. Na počátku těch Markovánských válek vidíme nebo v tom obdoby plus minus. Na jednu je jako velko oblybu třeba šperku, který bylo zemena rozšíření na vůze mýneště o polska. Tak zvané převorská výlbarské kulturát. To se tady na jednu objevuje. Když vdyších bylo pár, takter archélycské konstrukteni, který konstruk počítal z nějakým příchodem nějaké bojewvníckej skupiná. Nezka je k vidíme, že je je vlastně nějaké momentiář dominantě. To zážen. No i obchodní celé. I nějaký lidi. Týt pročbě se nepřesouvali, že to jako pasový kontroly, že hrady železni oponí neexistovali to ani jako ty hranice té zimskéři, že jako ten tzw. limes románus není železná oporna nepruhozi. To se vlastně porokázal římsky občan-žerímsky občan. Přišel všechno byl přeparen z ustalímien šaty, debo in teměřníc. No, jakože. Tohle je první čás podkáztu. Celou epizodu, nájdete na Info-CZ.