153. Leden utíká tryskem (B1)

Dobrý den a ahoj každému poslucháči, nebo taky všem poslucháčům podkáztu učíme se česky. Čte názní u teklosa se tríském. To znamená velmi rychle, jako když rychle běží koně, a my se podkáváme u stého 50.3 hodílu. Vědši na líných rodilich můvčích čěštiny včetně mě v normánim hovoru, bychřekla u 150.3 hodílu. Tak tady a sponň vidíte, že si stěmi číslovkami nemusíte dělat zose takovou starost. Slišeli jsme se na posledy na silvestra. V novém roce 2026 ještěné, tak jak vám začal? Jak to za tím vidíte? Jáj jsem zatím úplně překvapená, jak rychle utíká. Vůbec jsem se nestačila spamatovat a už je pulk hledná. Dokonce my vledníci prošlo asi osumio gurtů, protožej jsem něla pocit, že u tekl jeden dvádny od nákupu a ono u teklodeset, hrůza. No ale podívejme se na to postupně. Na nový rok, prvního ledná, jsme smychálem vyrazili do obchodní hodomu máj na národní třídě. Dostel odemně k vánocům vstup na výstavu Beck in Time, česky spátky v čase, která se tam na hází. A protože nejsme žádný velci, parřemení nebo parříčí, to znamená, že jsme nový rok moc neslavili až li jsme spát předpulnoci. Tak se nám prvního podářilo už krásně a si vědenác být na té výstavě a bylo to víc než super, protože tam kromě pracovníků nikdo nebyl, takžej jsme si to výstavu prošli sami. Normálně tam prývědné skupině může být až 28 lidí a myto měli celé prosybe, ali bylo se nám to. Jasně je to hodně na efekt, takže je to trochu redukovane, ale udělane je to moc pěkně a bude vás to bavit. Mladší generaci určitě. Pak jsme si chcieli za jedná obět do kávární lůvr, ale neměli jsme rezervaci a evidentněj jsme nebyli jediný kogo to na nový rok napadlo. Protože tam byla fronta asi 40 lidí. Takže jsme se rozhodli, že půjdeme do kávárny jsme ta nakvé, nebo jsme ta nakyu, ta je nedaleko, a fronta tam byla taky a hemenší, a asi do 10 minut nás posaděli gestolu. A pak jsme se vrátili domů a odpočívali jsme. Drůhehoj jsme se videli do tábora. Šli jsme na obět do kávárny moka káfe, protože náš milovaný raforys byl ještě v časé oběda zavření. A pak jsme šli na úníkovou hrů. Uníkli jsme, že se nám podářilo, a bylo to heský den. I tábor je moc heské město. A poce stě domůj jsme byli tak na čení z toho, jak nám ty úníkovky pěkně i dov. říj jsme se rozhodli, že i další den půjdeme ned na druhou v pořádí. Vkutného řekám jsme jeli v neděli. Konečněj jsme se podalší době za se podívali do chrámu svaté barbory. Podářilo se nám vít až na horu na ochos, chrámu a podívat se na všechno pěkně v zblízká. A paks myšli na obě do naši oblybené restaurace a na zmíněnou úníkovou hrů. Zmíněnou znamená, že usme o tomlu veli drívé. Obě úníkovky, které jsme zavíkend zvládly, ta v táboře i ta vkutného ře, byli v krásném sklepním prostoru. Obě města mají velké podzemi a je hrozně fajn mít možnost podívat se přímo donějí. Kutnohorska úníkovka byla na krásné místě, ale sama hrá zose tak zajímava nebyla. Na víc jsme pak trochu pochybovali, jesli jsme vní už náhodou nebyli. Na tomhle a si poznáte, že starnete, nebo nevím. Protožej jsme si prostě nemohli spomenou, ale něco povědo meho zná meho tam bylo. Ale nevadilo nám to. Šifri jsme si nepamatovali, tak jsme to prostě odehráli a vlastní jsme byli spokojení. A pak odpáteho první, kůj zase začal pracovní týden a hned v plném na sazení. Žádný pomali rozjezd. Ale všechno bylo fajn. Detaily vás zatěžovat nebudu, ale pořád pamatujte na to, že překvapení je brisko. Sobotu, de sa a teho lednáj, se měla za placený vorkšop na výslovnost. Bylo to opět zajímavé, jak učit výslovnost je taková moje slapší stránka. A proto myslím, že sebe vzdělávání je nejlepší cesta. A taký jsme se tam potkali v takové znamé parti elektorek, a přijela i moje dobrá kamarátka zhavířova, kterou má moc ráda. Ale nevídáme si zase tak často, jak bychom mohli. Možná si, ale spomenete, že předvánoci tu za mnou byla v práze, takže teď jsme se viděli do celá často a určitě ještě něco vými slíme. No a v neděli jsme se spráte li videli na branč, v nedeleké restauraci, a tři hodiný jsme jedli, a povideli jsme si, a pak jsme večeršli na koncert. Na koncert při světus tovek svíček, a hrály tam na hudební nastroje písničky z 80. let. Bylo to hrozně heské aromantické. Užili jsme si to. Praze je v poslední době velká zima i minus 10°, a všude je z pousta sněhu. Je to náročné pro lidi i pro dopravu. Tak všechno dele trvá, než normálně. A odpondělí 12°, toto se budé standardní pracovní týden. Jen ve straduj jsme se skolegi němi rozhodli, vypravit se na vorkšob o kolegiální hospitacích. Hospitace to je to, když jiný učitel se ide podívat k druhému učiteli. Je to takové naše aktuální tema. Tak se všechny těšíme na nové informace. Protože člověk, který den se mi nářvede, je skušený pedagog, který má na víc si dobré na azory. Jaké to bylo, vám asi můžu říz v dalším díle. Protože ten to připravujú drívé. A stejně tak, mě čeká 15°, le dna dívat lo podpalmovkou. Lístky jsem dostovaná vánoce, ale ještě vůbec nevím, o čem to budé. A pak už mi jen 16° hodršte palce, abych dobře od učila seminář, o plánování výuky a budé zose výkend. A o tom všem až za dva týdny na konci ledna. Trochu dovám, že už za méně mrazivého počasí. Tak ahoj zase příště.