Lákají mě příběhy, které jdou proti srsti, říká Františka Schormová, expertka na literaturu migrace a exilu

[MUZYKA] Posluháte podkast Akademije Věte, ve kterém vám pravydelně představujeme inspiratyvní osobnosti české věde. Já jsem Větka Kostelniková a dnes je jsem na úvé studiu literární historička, františka šurmová, jsou stavu pro českou literaturu Akademije Věte. Dobrý dyn františko. Dobrý dyn moc děkoje zapozváň. Já jenom iště doplním, že františka se vesvém vískou můzám něřujeme na transnacionalní perspektyvy v literaturze a zase vov doctorskou práci o Afro-Amerických bastnicí v komunistickém československu získala prestižní ocenění doma i vzahranici. V Rosahlem interdisciplinarním projektu migrace a my, vede v současnosti tím, se kterým hledají nové definice exilu. A to tým exilu budé v naše odrazové témá, kterým záčneme naše povidání a mě bina uvot v tery zajímalo, jaká je podle vás dominantní představá exilu literárního exilu, jistli je to fundera, škorecký, mhostovský, tygryt, jsi se tam ještě někdo vejde. Ten literární exilu je k seho pamatou zeskoli, to bych asi schrnula tak, že se jedna o nějakého může velkého spisovatele autora, který odchází v nějaké jasně definované skupyně, nebo generaci bude po roce 48, nebo po roce 68 odchází do nějaké za západní zemně a tam vlastně pracuje, aby udružovat pochodenčeske literatury ve chwili, kdy nejní v těch domácijich podmi kách možná dal buduje národ, dal zachovávat utradicy. A problém toho le příběhu není ten, že by byl nepravdiví, ale spíš to, že je to jednostěch mnoha mnoha různých příběhu, které můžeme nejít. Ten exel je vlastně je co co služí k nějaké mu uchopení pohybu, ale těch možných uchopení je hrozně moc, a je křikám i těch příběhu zanímí. A mě velké množství. Znamená to, že máme nějaké vědecké mankují si se to tak dá nazvat v odhrabáváně odkryváně, porozumění těm příběhu, které nejsou ch té první leny. V tam se ikule to může, jak jsem změněvala, že spolůvedete výskumný projekt migracę a my, které se vlastně věnuje, krytické refleksy pojbu exel. Já bych to možná malinko přerámová lami. Na jedné stráně máme úplně úžasný výskum, který se týka právě těch vidětelněší příběhu. Já se třeba strášně těším na kníšku, ale neprřebaňové, ozdeně se liverové, o monografy, která výdeznám na 100 rojcích letech. Mychal pribáň už má vénku jeden díl, na prostou úžasné kníšky, zfůž kvoreckém příde další díl, který se budé věnovat právě těm exelovým letů. A to tě těka úplně ignorujú prostě historiky třeba. Takže v literaturze v historii dalších oborech myspovstů muspovstu toho už máme. Takže pravy o to, co z tím, o kterém ještě toho tedy ktolik nevíme. A my vám se toho projektu exel nályžíme jako kategorí, která zároveň je historický konstruovaná, je to nějaký terminitelí se proměnuje vyví oznáčuje různé veci a to je nám v tom českém kontextu, ale i v kontextu různích jiných jazykových oblastí různích jiných literatur. A jak říkám, že to jedno z možných úchopení toho pohybu a tě už do českých zemi, nepoz českých zemi a my se vlastně to úchopení s nežímení nějakým sluzovem rozšířit. Exel promějí nějaký typ ramce. Ten ramac můžeme nastavit třeba tak, jak jsem o tomlovala na zacádku, že bude můrbujeme seba vyt o někom, kdo je třeba perzakovaný režimem, kdo odchází a kdo buduje tu repuzyku zvenku, kdo odchází třeba během tady výmzy, ale ty 48-89. Ale musím ten ramac nastavit inak. Můžeme si rít, že nás treba zajímají lidé, který odchází, eške konci toho obřobíny, bo který svojí skušenost reflektůjí pozděj, nebo nopak lidé, který tak činí ještě pred, to ustatně socelystickou důbou. A zároveň, a jak jsem můlouval o těch ramcích, tak pro mě v dětky zajímové slydová ten mechanizmůc, jak která se byl je dotetí nastavované a proč, a co se stané, když o zase posvoneme nebo změníme. Což mě se snažíme trochu dělat z křejmě greční studia? Já byj se zastavala právě u těch mygračních studí, protože i potitutu otoho projektu je mobilit a uprechličtví a hranice v perspektyvých umuditních vět. A vyprávy těmy novými perspektyvami náhlížitě, párny na ten material, když ty popsalem nebzajímalcovám přináši koncepty s těch mygračních studí, jak se dívat na ten literární exil. Já bych můžná jenom rychle, že ten projekt vlastně má za cíl přinájst různé nové formy poznání o migrací, o ich dopaděch na spločnost, během 20. a 20. a 1. století. A může ten jeho veruci, nebo ten člověk, který tomásel i nastarosti, historik mychal Frankl, ten má podsebu vlastně 500 kvých. Kapital 5 Timu, které se věnují různým oblastem migracem, je to právý exil, který mám nastarosti a potom jazyk, rása ažitásku, šelus migrace, stát, práce, a hranice. A v těch jednotlivých oblastech, vlastně tam působí kolegová a kolegéně odbornice, odbornice z různých instlucií. Můžeme to by ústa v pročesku literaturu, ale ještěj etnologický ústa v orientální ústa v maserikov ústa v a archiv a ostravská universita. A my právě společně tvorejmy ty tými a pokrieváme tyhle ty různé aspekty a snažíme se to propojovat, jak napříč instudocémy, tak napříčtěmy, vysce príname. Můžeme se v hranice kodopatat, když už teda mnastě nělat o strukturu projektsu, které v právpně velkou lepěř. A si vás bude i v těch tímého hodně lidí. Dohromady je to asi 70, přesirmysám nezisirmysátě, 80-ty, barateli a baratelkami násitřeba v tímu 20. Ale ty tými jsou různě velké a různě vypadají. Myslím, že tak vátá hnací síla, zatím celím byla, že ta debata o migraci byla hodně dominovaná číslí a třeba izpolečenskými vidami a že myslíme, že ihumanitní věry vlastně které báte mají co dodat. A že umíme upřít pozornost, to se třeba na jiný aspek, co migrace třeba na ty konkrátní příběh, které jsou zaní. A nebo na ty diskůr, za na to, jak se oní píše, jak se oním lůví nebomlouvalo do teď což sřeba formuvalo, jaký vůbec vní máme v nešní době. Vy se se také ptala na to inspiracím igračními studií. Já bych to možná róvnou uvedlena příkladu, já jsem možná vystéval s nezměnovala je ozefášk voreckého. Což je v něčem taková klasická postava literárního exilu, je to někdo okom víme, grusečte, víme sam dření o jeho manželce, zdanie sali varové, když je trochom rezalože se oni opravdu hodně mluvilo minule, le to a na podřím poté co zemřela, ale myslím, že by se to jaký jilo taký osoba zaslužili mnohem více a v nohem dríve. Vodu se s nežit sleduvat tu vycházajcí umodografi udvaší kolegyně, ale neprřebaňové a trzeba pak je v podkastu akademě, vět vůde příla, že to se o díla zdanie sali varové pobavit víc, to bym je učitiu dělora dostavěřím, že ináším posluchacům, tak si dávám tady úkol, aukyl úkol. Tak to mům to myslím, že to je vybrný napat, a že se to opravdu obě autorky zasloží. Já se mi nomchil a dodate, že my znamen, tady jeho pusu byť, také na koletelství "Six State" podeš, které vidávalo obříza slohy na vidávání českých chných. Ale malo se třeba vý, že odnivlastně přišli obaš kvorečky přišli do kanady v nějakém plně specifiském kontekstu, v době, kdy v kanadě probíhal velký boom jak university tak kultury. Oni byli součástí 12 000 lík, který v té době přišli sřeskoslovenska do kanady, a dokonce byli zozavřenými dveřmi oznacení, mňakým oficiálními figurami, ktej kanadské mych reční politiky jako kvalitní material. A že se blysně aktivně se nažile tihle lidě získat, protože to často byli vysocek vali fikování odborníci, který vlastně v té zemi v té době byli potřeba. A díky tomu se také řadě stěchto, emigrantů, exulantů, porářilo za pojit na příklad na universitách. A tím se neši mříc, že ten jejich cesta a ten jejich příbych pěl vsnatní, to vůbecné a na opak tam bylo spůsto těžkostí, ale na druhu se nebo to bylo možné, díky tomu, že taká necka strana je v tůle chvíli vnímala jako žádoucí migrační vylnu, která přesně napelní nějaké mezery v tom systému. Takže žádný problém žádná za těž přesně tak. A zaíma vykontextitom je mojné, kult tomu, že ješt kvorecký vlastně přijšel na úplně novou, nově založenou několiklet vřetím kolej toronské university, kde potom působyl vlastně až do deverzátych let. Já jsem naštla takovou legreční popis z toho kampusu, který opravdu bylo úplně nově postavený, že za začátku tam bylo více s sernek a zaícu než studentů. Ale na jednu tam prostě přichází józevš kvorecký sprachy z filozofické fakulté a to je to úplně jako nový svět, ještě jako nový, ještě jako nový, ještě možná než, když prostě v toromtu nebo než vespojený státěch v bosnu, nebo někdy to le opravdu ten úplně nejnový svět. A pro ní ta jeho universitní skušenost se promítné do jego tvorby jako nějaké, jejště toho některých jihorománů a jihoděl. zároveň, s msim, že tady ta úplná novost do čeho přichází, potom přispíva u něho k takovému pocitů, o který, o kterém práve, často píše vesvém díle a to je nějaká nepřinositelnost k uženosti, že pro nějí na jednou to jsou často lidé, který, které on učí, který jsou první generace vesvárodně, která lina univerzité, to ten univerzitní bům. Je to úplně v kontekstu, toho úplněnového kampusu, no vě se tam formulují ty předně ty a tak rále. Pro mě to zároveň, čeba strášně zajímavé z lediská dějín vědy, kdy najenou vidíme, že úplně běžně ty obory jsou formované přesně lidmi, který přichází a na opak to, co sejím děj, a jak jsou umístění na té univerzitě škorecký byl amerikanystá, ale vlastně za začátku pusoblové slawystických přemětech, protože prostě přišel všech, a přišel tam skrže slawystiku, tak to hvou kutrvalo nysplasně byl zaměsnán na té anglestycké, a amerikanystické katedre, v kanáně byla taky ofyceální politika multikulturalizmu. Coš škorecký se se trochu sám kredzizoval, ale zároveň díky to mu třeba dosáhl na granti. Zájímavé, že na ty granti dosáhl on sam jako autor, se svými knícháme na vydávání jejich anglojezečních překladů. Dokonce se mu podářel, coš je úplně unikátní, aby v roce 1984 věhrál v kanáně opravdu velkou literární cenů, a kterou vyhrál překlad tribyho inžený ráleckých důší, ale vyhráli ten překlad, blyat oce na zanej lepší anglojezeční roman, ještě v kontekstu té multiligvalník anady. Takže on byl opravdu vnímaný jako významní kanácký autor, jako význam na osobnost rase častot nějakým věcem vědrovala. Já vám partnernému, francíško, do toho skočím, porou na tošené poslucha, ček téži teď mají na lepene ucho na svých přím ačíš, a hlota je každý všech slovota Jenobýštělán doplněte, že vy se věnuje te, tady té událasti tomu oceněním, to překladu do angličtiny škvorického románu vesamostatné studiji. Mola bystenu zmínit věkem časopisa, to je třeba k dohledání. Byl to literární archiv, který věšel v roce 2004. Perfetní, tak Jenom, ať máme poznamku podčarů a já se menom štěla i Jenom jemně připomenou, že z nás odrazila otázka spojitosti. Tím je migračnými studi, a Jenom, že stechtěla uvéstenk, pokračný plátká, také v sejměstevo mohla trúšku vydestilovac z toho povídání, ale je to uchvatné. Jo, ne, tak. Teď jsem se tak dlouza rozhovorila, je ze fůškvorickém, ale vlastně jsem na tom těla ukázat, že my máme tak v úplně klasickou exzelavalu. Níčem, plně přikladovou. Máme tertou osobnosti, ale že, když to trochu pohotočímé, a když se inspirujeme těme migračnými studi, které často se zaměřují, treba na vstách těch příchozích už. Sům prostředí do kterého přichází a nejenom, k tom prostředí, zé, kterého odchází. Tak nejenou prostě vidou nevo, úplně další zajímavé věci, další fakta, další konteksty, které ovolivnují, jakéjch tvorbu, tak, kteréba moho ovolenit náš pohled na migraci. A pronázd v rámci toho projektu bylo vlastně rozně důležité septát na to, jakým způsobem, ta perspektivám migrace obohatí mliterární bádaní a neopak, jakým způsobem mliterární bádaní, čím může přispět. Tym projekt, de opravdu hodní doširoká rozkorčení a má spoustu zaměru šasově je na planovaní taž do roku 2-8, jsi 2020-8, jsi 2-1,5. Když jsem se divela do těch zaměru a četlasity cíle, tak jsem pohopela, že chcete ma povat i akterě, který byli se ta historie exilu trochu, jsi způsobem veloučení, vyuste to změněvala na tuká, vela mě bizájí molo slíto, ale zeta kle ríc do to třeba typický je. Jsi jsou to spíše ženy nebo načí generace, nebo třeba lidé, který nepatřile ktání, a ke viditelnější politické, který što řekno tak jako v vozovkách, ale tě nebo k tomu menc trímu těch příběhu, který ten literarněk zlpsal. Měsím, že vám si toho projektu byste do selám nogorůzných odpavití, protože tam je v nogorůzných odborní, odborní zrozný desteplin, ale já za sebe, vidím určitě ty změně neženy jako takovou velkou kategorí. Měsím, že to zdrhu jsou vysí, s těm, že často máme ten nenci vnímat autorství, nebo spesovatelství jako něco z tím velkým písmenem, prostitén velký autor půch, který dělat velké autorské gesto a píše. Ale my těch žen oběvím mnohem více, když se prostě pudí vám třeba na editorky, na klada telky, vše klada telky, autorky, děské literatury, a nebo další žánové literatury. Měsím, že si měsím, že námi to můželéckoho překvapit, že je vlastně spoustu žen z historii, a české literatury, které ještě neznamen, majíšme na ještě, vlastně ne máme. A to je to vět vět vět nejaká spoňí, uhy tět je v tom audio, nebo je si dám třeba na to nějaký druhny kontekst, někdo kdo vás zajímá. No tole otázko mám dvě oto vědě. Na para mě takvá proti váha k jzovškvoreckému a to je věra rolerová, která v čechách vysturovaná sociulška, která 70-tych letech také migrovala do kanady. Nincméně tam pusibla v různých pečůjcích profesích, než se později vlastně také dostala, chvoukopracovala, spolu pracovala také sežchvoreckimi, ale napsalal o zvé skošenosti právě své migraca a ts. ty takovou, uprňenom droboumko, kníšku, autobyografickou, která se mnuje každáče skáženska může přežít pokud se nebojí vysaváče. A jenom se mi rozněli, by říte tam tematyzuje tu peči i to jako specifickou nějakou ženskou skošenost. A můžem mě to jeden z typu skošenosti, často se mluví taky třeba, když jsme v tom kanadském kontekstu o Slovenské autorce Jaroslavě Bláškove, i štvorba je úžesná, která třeba na Slovensku týte se znovu, vychází, znovu se o nímluví. A já jsem přiklažem odpevědělé veskudišnosti mám trí, ale bude okratke. Ta droga je, že bych tělem odpozvat na debatu, kterou bude mě mít zaří 20. drogeho zaří v ustavu pročeskov literaturu, kde se bude mě bavit právě, o ruzních nevěditelných vženách, na příčisorí české literatury. Nejnom v exelu, nejnom těch zmigrační skušenosti, ale je o nich, a další je, že výde je speciální číslo, které tvorí moje kolegně luce andošiková, a kde se právě věno je ženské skušenosti migracé, těm třibehovům, které ještě nezoznělě, nebo třeba nezoznělit tak, jak by se zaslužili, a tam se myslím, že těch dalších menn ještě bude. A jenom čísločeho? Speciální čísločo se pisočeská literatura. Takže učitě zapisujte speciální čísločeská literatura do hlaviczky na papírky, a 20 droga v září diskůze na téma neviditelné ženy. Sadečně zvůbred to u nás v ustavu na flarence 3. Jadro. Bude to výpatska. Něžtě za ujol to, že máte v planu nebo jakým šků se je mapujete i nelycke, a který tady nějaké předměti, mohla byste změnit nějaký čak konkrétní příklad nebo příběř. Tako, ono v rámce tě chnelických akterově, když to zmítroho legračně, se můžeme třeba bavit o tom, jakým způsobem se půhybují archivy, kdo se dostanik jakým informacím gdy, ale pohyp těch nelyckých akterov je na příklad i třeba pohyp tekstu. A pro nás je příkladem takového půhybů i třeba překlat. A překlady taková oblast, která tam také je silně zazníva. Máme tam kolegi některé se věnují, třeba překladatelka, které emigrvali do Niemetska překládeli po tom českoli taraturu, proto něj mecké publikum, to je kolegi Julejami Zenbok. Nebo mám svěleho kolegu Andrejevěm, rá, který nedávno vydal kníšku, o tom, jak se českáli teda to, a šířel a šíří do světa, já cí souť překládání autorji, autorky někde násti vislotky trochu překlapí. A já mám ještě hrozně ráda, příběch, který břesnat výde, a který spracovala moje kolegně Petralou, učová z kolegněmy z iných institucií Zlenkovárovou s Velozovecské fakulty, a vělou parente čapkovou s Universitiv Turku. A je to příběch Martihel Mutové, která překládala kníšky Mikaval Tarihu, neučila se kod můfynický. A ten příběch úplněný uvěřitelný, jeho treněchci, jeho treněchci, pozradě je, ale myslím si, že je to dobrá ukázka. A pro mě takvím brůjím neuvěřitelným příběhem v rámci, takhle kápitoli, je takvý speciální semená, až který byl věnovani Milano-Kundorový, a který se uskutečního v roce 1986 v Polsku v doběgně v čechách, my to vůbec nebylo možné. A tamto je takvý skorošpionážní příběch, kdo tam mohle, kdy jak to bylo nebylo sledováno, a na tom pracují kolegně Petralou Čova a něknot, a Maik tom Polského kolegů Mějště tam zůstala v Lávě Otázka, co se zajímavého, neopultového, může dít na cestě, kdo ho tekstu, když se překlápi z jednohoje zikatu druheho. No myslím, že si tak můžeme představit nebo větčiná se můžeme představí, že mě nějaký vysíla, čo nějaký prímáč, že více méně se dostané to správa, která se vysíla, se dostané na co zrhu u stranu, ale ono to vůbec není tak jednoduché, kolem doho celá věda. Ale jedná z takvých trobá pro mě příkladů zajímavých, že troba Langston Hughes, a foro americký basnik, v době, kdy publikovále takové otovřeně levycové basně. Je často růvnou posíla na druhou stranu, že lezné oponit, protože to bylo něco, co v té době v Americe troba vítné mohlo, a neopak samozřejmě na druhé straně, takže lezné oponit, to bylo vítáno publikováno, takže se nám dochovali troba jednom basně v překlado, a nev tom originálo, je to hrozný zajímavá situace, kdyby mě na jednu ten originály když nejk zestuje, nemožeme ho dohledat, ale máme ten překlat troba i dočištěny. Vystebu vrů předestřela, že je vás několik skupen v rámcí toho projektu, věj jako vyskumně ceste, nebo se o tisky. k nete v různých téma teď mohle byste nom trochu, třeba vytáhnout z toho co vás konkrétně ste to široke ublastí a s různých přístupů zajímá, kde tam ste obsažena. Mě osobně hrozně lákaj, a přitahují takové nepříjemné príbyhy, které do trochu proti sresti, které nejsov treba upili intuitivní a ukazuje na svěcu i to setovac za sez iného pohledu. Pro mě bylo v tomhle ohledu formuíci něco so vlastně z tím projektem přímo svou visí a je to tak zvaná migrační křiz, v roce 20. patná, což byla do vagry, já jsem dopisovala dyplomku a pohtou jsem začínala příměšte oslem dezertačím projektu, za kterého se pozdějí stalak níha o Afro-američ tkých bás nicích ale iná vštěvnících a naštěvnících Československa. Ale pro mě v té době byla hrůzně zaraži i týtere toryka, že vlastně Československou je historický nějaká homogení za mě, která je malo ovlivně nátym vlivy zvenku, že prostit tady vždycky lidé byly byly jednoho vyznání. že ta historie probíhala tak jako rovně z jednou skupinou a že jsem moc nikdy nic neděl a že ty cizí elementy je vlastně nějaká nová věc a byla pro mě hrozna uleva a hrozní ověvzistit, že vlastně existuje celé velké báda ní, které se tět rozíždí, nebo které se prostě posledník 10 let rozíždí o tom, jaké všechny skupiny tady byly kdy a na které jsme vlastně tak, ktorí chci zapomněli a můvím třeba o studentech, že jsem prosti jezdili to úpně výborně spracová terez a ztejskalova, že jsem jezdili různí studenti studovat vám v 60-ich letech a častopak šli spátky do svéze mě a založili tam nějakou nebo tam podporit vznikající na rodní filmu, grafé nebo že tady byl a cá univerzita. To je zase márca erit hodéčko vás půvstu další hviborných bada télůbada teda, který prostě popsalite jednotlivé skupiny, jak se měs dělí, co se s ním idělo. Zejmé na v době státní osucielizm, ale jej před tím. A tedy jsem zřímě to, co je tam proti serstě. Je si ríc, tak to je možná něco, co z ní jako je tady něco, co se mohlo stát i díky, tomu opresivní mu režimů mohle bychom si rí, že třeba podporá nebo často se zdážda podporá pro třeba státik, které se zrůvna v téhle doby 50-60-70-ich letech dekolonizují, že to blynom něká podporá neokou, že šlo jenom uněkou propagandu. My si si, že takhle jednoduchá to není, ale i kdyby to tak bylo. Tak tí lidé, který jsem příšli, tady měli úplně rálné skušenosti, byly to úplně rálné příběhy, návazovály tady něké vstahy, a stuí za to, a nich mluvit, stuí za to je nevynechávat stej naší pamětí. Takže já sama se vidím v téhle, tradici, v téhle oblasti ukazovat, jak vlastně to naše minulosti mnohem diverznější, i než se třeba myslili nebo, jak jsme zvěkli o tom třejmíšlet. Souby si stím, i to, že letos by vám měla být, tedy ten publikac se bo rozpracovaná, rozpracovaný ten dizartáční projekt v prestiždím holemském na kladatelství bril. Věnová právě stikům mezi Afro-Ameríčaný a Československém. Mě by jenom zajmalo, vyslis se třeba, i tady oběvý Abraham Chapman, které vzpončrá pro mě oběvila rozhodně věk, kdy jsem se dělá rešiři búbecem, můně měla žádné poniťí a přišlo by to neskutečné, jaké typy osobností a osudu vlastně spadají do toho to obdoby. Jak se to publikací rozšířila, kdy budek dispozyci, a jak se vám podářilo dostat do brilu, kdy to není asi jednoduché, je to pro viznamné na kladatelství světove. Já jsem tu důzadčný práci původní ještě dost rozšířila zajmena čosově, a tětiko vlastně začina podrobněj úžsevenoje obdoby první republéky, a končí na konci 60-tych letinom čosový záběr, který vlastně, na kterém ukazovýte kontakty mezičeskoslovenském a afro-američony, a jak co je vlastně ty kontakty formuvalo a nějaké teksty překlady, a tak dále. Ale já jsem mědom přitím plně kráci změňovala, a ty nepríjemné příběhy, a výbechem čepmeny, pro mě takvý trochu nepríjemní příběhy. A vlastně se to vstáhu je v tom exil, protože on byl vlastně v československou v exilu, i kdy se to to zase zda skoro je neuvěřitelné, ale on prostě byl perzekovatní v rámci těch různých procesů pro tý americký komunistům, a skrýval se tady pod mnem abeča pek, skrýval se tady vlastně od 50-ich do 60-ich let, přival se se bo u svojí rodinu, normálny tady pusobyl, psal, dával do hormady antologie, psalčla, a jeho cera, enky myč o tom le příběhu napsal a kníšku, kde popisové, jak vyruscala v československou v 50-ich letech, co tady zažívala, jak se tady vlastně z tím prostřejm hrozně zžila, a jak prindbilo náročné se potom zase vrátěc pátky do ameriky. A pro mě bylo zajímavé, že když jsem se stoule autorkou, stou cero, a je běchem na bavila tak myří kaláře, se několikrát na želá tukníšku publikovat v češkiny, ale že oni vlastně nebele zájem, že to bylo takvý ten špatny příklad, cohek zelo. Někudou kdo přicházíste druhé strany sklívas, a tady. Ale myslím, že tady obá už skoro uzrála, že umysme na takový takové příběhě připravení a že je můžeme vnímat nějak kompleksně, že se neši měnějak jsou jsem glorificovat, co bylo, ale je nam se dívat na různé aspekty te naši vzdělené a zdělené minulostě. A můj kníška čištěně zatím nepládují její videaň, ale budu ráda, když výde snát důfám držím si palce ten to rok. Já vám držím palce také, ale musím si ště vrátit jednou kte, kte o ta se jak to faktycky probíha, za balým kníšku do heského obalu do krabice, pošlují do brilu za volantám, posílam vám skvíli tekst, neskušíte miho vidat. No vystu jsem jazytlom troch obalesné místo, tak já jsem dofáleš se tomu věnu, ale ten proces udávání k nich a to jsem s městím, že z po prostu, bada telu, bada tel, jak se s tím, že to to žinit v těch naklovatelstvých, západních, není úplně nej jednoduší, já jsem posílela prostě ostožť se mpošílela takové baličky z vezevzorovou kapitolou s popisem toho, jak skvěle to je. A jsem se nechávala radi je trůzným a medickými kolegi, který mi, že kliže hlavně nesmívříkat, že když něčemu přispívám, ja se vidím, jak on někdyl přispívat nějaké debatě, ale nej je prostě potřebaříkat, že čo by kto debatu vede předefinovana debata před frandiškou všomu, a po frandiš sejšomová je úplně něco iného. A myslím si, že díky tomu lehe, jsem je povedlo nějakým spusovémí před sejdom někdy umisit, že to vlastně celé bylo inom, o tom, že jsem potkala editorku na konferenci, a já jsem jela na sebe mi kino, a nemi říklá, že obdivuje, že to mi kino mám už teďka, že one má tu samu, ale na sezojě si až v letadle, a že já jsem vní teda na té konferenci, a skrc to jsme se. Zapový dalý já jsem, i byla teraz chopná říct takové ty třivěti, ve kterých jsem se snažila co nejlepé prodat, a za fungoválo to, a pak už jsme tedy, pak jsem posláz bět, jak toho balíčku, jak jsem říkala, a nějak to takhle skončil, ale jak říkám bylo to dlouhý proces, a nevyměso na nějůzpomí nám ráda, tak. Je to pro vás, jako pro vadatou, kůj, jaké částarité roveny té vásší práce, protože zavasto jako samozřejmění gruné udělá, prímárně si člověk, že kterže vásší odbornu, abyš kumnou práci je tu věc napsač, vytvohřit, ale vôdná pak bez nějaké další podpory asi úplně, nez tak život a schopnány, nej, je to ste udělal takovou promo, produkční práci. Tako sebe promo, že je to pro vadatou, tak výtravu. Jak se stím, jako bada tlka syruvné váte? Já myslím, že mám trochu výhodu v tom, že vlastně mám, že jsem vystruvila amerikánistiku, a mám silné vás by i v rám cité americké akademické svery, a kdy jsem myslím, že jsou k tomu vydením nohem víc, ale je to trochu starého typizace, ale myslím, že nej úplně, že opravdu je tam nechmvětší takoutora toho sebe propagování. Což není včetké dobře, respektive, myslím si, že zajmé na pro čověka stříjí to často může působujte k trochu násilně možná, ale na druhou stranujám, a pocid, že neto jsou částí teberáce, v jsou česné době umět nějakým způsobem sformulovat, to co čověk děla, aby to sformulovál nějakým způsobem předažlivě, a je to něco co potom služí, je třeba v rámci podávání, můgrám tových žádostí, nebo žádostí oruzná stependia. Já byštečka navrhovala frančiško vám i naším poslucháčů, že sedáme přijemnou hvíli poezie. Výmorně. Poddme na to, protože vysevěnujte něčemu cseheske, to translingvalní poezie. Tak to představte můžnány, si pustíme ukázku a můžeme je róvnou okomentovat. To slovo translingvalní z ní jako taková nováná, ale vlastně popisuje něco co už trochu z náme po tím pojmem více jazyčná, nebo multilingvalní. Ale pro mě to slovo translingvalní stou předponou na znače, že se jedná opojezi, která obsahuje různé jazyky, a nejenom jako jednotky vedle sebe, že teda angličtě nány počeštěná další jazyky. Ale že vlastně tak přechází z jednoho jazyka do druhého, že se jedná o takové spektrum různí jazyku. Ale já už teda roznětěším na ten poslech. My si pustíme ukázku s stvorby ukrańské basníšky iryny zahlatko, bude to basen hádacé v čištěně. To bude ukázka s podkázku protimlu, který vznikel před to zgruba přeme lety, jak ty je autorka sama přečte. Je to o zciláce hladin eztrogenu nebo zvík zachování. Je to hluhota k sobě nebo jen špatna i munita. Než vznesu obvěnění, ze ptám se na. sprawne sklonowani. Uprostrzed gatki zacznuj jeszcze dalszy, ze sebow. Kwólisłową, które mnie n napada w czas, obczas w żadnym języce. Obczas znam je antonyma. Which language do I prefer to be angry in? Which one is for rozhorszczeni? Which one wants to be angry in? Which one is for me to start with? I choose to be angry in every word. Chókań do słowniku na mobilu, mistro do twarze na protii, paksę hatka, mieni w hatku o pozornost. O pochopeni, umieni wyswietlit, terpilowo stwy schnołt, w hatku oto, jak sprawnie prowadzi w hatku. [muzyka] Jak myśmy zleszili, że setary wolnie przychalzi z języka do języka, w najsim stary kolikich tam przesniebylow, telebasnik konkretnie myszym dwa, niebo trzyudzi, tam niemcie na upy, na zawięzawę, o troka często pracuje z angłyczsinną treba, ale jest dalszej muzyka z Ukraińczcinną. Wysę aktualnie z koledni Juli Hansen, ze świeckę upsalivienuje te prawie translingwalni poezji, a działa te tym wiskum na przykładu prawie ukraińskie basnieżki, ryni, zahlatką, nieby zajmало, jak se wy z Juli Hansen na te to teksty divate a co was tam zajmę, a trzeba idoporuć się nieporas, czy ten aż poezję, jak ja nie ma. Ja zacznę pozwanką. My będziemy przesnie od te te tematyce mluwit na 7 konkursu Svetwe, bo chemicztyki, 20. h. czerwna a 3. i 4. Je o to wyrzeni wierzyjności, a jeho te maje literatura a języki w dialogu. Coś zdaniem po niej bordnie chodziło, a kadalaznie to popisuje i prawie poezji, poezji, ryni, zahlatką. Tak ja nie będę rozrazawać u plnie w szechnu, ale ja ja jestem rytm, że ja myślim, że jako 4-náże, albo posłuchać, to może takie uchopietnie, co to właśnie znamy z każdej żywo i na ten aż każdej żydanie provość użsie mutlingwalni, translingwalni, bieżdnie się ponożujemy do innych języków. Zarwędź, myślę, że wiecie nas z nas, to skośniosz tym, że adace, w jakimkolwiek azjacenie, nie u plnie jedno duchy, gdyż to nasz materski jazik treba, że je też kechalerać słowa, że słowa muzią mi dniaki na boi, a to lesim się, że ja właśnie nieco, co ona tam w wybornie ukazuje, a to jakim spół subem się osahawa ten jazik, a to słowa osahawa, właśnie bolim docela zchwalnie, bo to, że poezje hodnie telesna, a to je wiecie ten inum, a we zbirce, która uszy starší, i z jak teraz medyć, słyszeli tu ukazku, to je takie sam osobie jest narzší, ale poezji rynie za hladko, i poetyka się wywi, o nam z nim wydala dwie dalszej zbirki, jedna z nich takie dostala ocenieni, cenuleterarni, krytyki, jak sali czy dvelemucie, leto z wydala kniżku propaganda, a ten jazik ten przechod do czyściny do zniwa i w tle tych dalszej zbirkach, ale najszelniejszy je prawe, to nie w tym twarzyni. A ten przechod do innego jazika, albo z ciego, do innego jazika, i nieco, co się myslím opieda, ja sam lowila o tym, że funkujemy w niake skuteczności, która już jedyna wicekole ich językowych, ale zarówno, ja myślę, że w siechnie z nas mamy, z kurszynostego, gdy są jakieś z jazik uczymy, co idę, co nie idę, jakim w spółsmie przynāszimy swoje, niake jest specyfickie, wyjraz do chodz, trochę o jazika, a to jest prawnie dalszy oblast, gdy w niej mam tu poezji rynie za hladko, jakогодnie silnów. Zarówno, ja sam to lowila, o tą olytro, o migracy, by wlah roznał szkoda, wiedzieli te hlety autorky, jako je prawie ryna za hladko, ale i dalszy jeonom jako migrecznie autorky. Aże, ja sobie ten jazik, ja tam dóle, że to jest pojęni prawe z tym przechodem trzeba dojnego jazikowego prostrzedniej, prawda, ryna za hladko, która publicuje i w Ukraińczynie, w Polsce, nie, prawnie tam i greczni studia, się te trebania, jakie autorkie wice, z dłu razni, jako oswietli, najdę, i kiedyś za hladko z rna jest widziet, ale że to nie uczytja to jedyna, jedyna wiedz, a jedyna perspektywa, aże to się szkoda, niegdy ty tekstu je redukować, jedą na to, jedą na to skuszynost migracę. Właśnie czym widz to skołma? Tak, tym widz imam, jako pochy, a tu się to prasyniaki typ mobility, niebo migracę, przyjmu, albo egzel, że to nenienie co co jako dodawał, jak to mu przybygą literatury, niebo ktala, literaturze, niebo khistory, ale że to jednie co z czego się właśnie że to je pro mnie roznie, roznie dule, że to, jeśli własny napadała szczęśnę, a te czekatech, tak to chlamy przyjdziecie co la dobrał, tak ołk pod trżeżeni, tam myślenka, a dobra na uzafrzeń, niech toho na się opowidanie. Lada, żebyście trzeba jeszcze mieli na kilka literardni, do poróczeni, to jest to oblastie, we któreśmy sądny skapochy, bo wali, trzeba, i aby ich możliwość, to super, który mam rozniada, a nenij teraz wszystkie poezje, jest ameryckie poezje, to amerycka autorka to jest moriel ruka i zaroła, a ona ma tak wóznamu, zamiąc się to od ze sveba, a ten, ten, ten cytack z niej, wesmir się na skaraz, a to mu ale sprzybiewu. A pro mnie to nieco hożnie dule, że tego, a my się im się, że tak lewni, mam i ten swietkulem nas, a my się, że kolegowę z egzaknich, wiat, bez tym, a z tego nie byli uponienończeni, ale ja chą prosty mam radę. To była fanciuszka szormowa z ustawu proczeską literaturu, akademięje, cieska republiky, dziękujemy od, cieszę te blanuszym hostem, dziękujemy od. Postrukaliście podkast akademię wiat, temu jeszcze skoro jako wżdyj, smereh rawali w ekonomickiem ustawu, akademię wiat z jakubem, przyjaciół, które u sericzni dziękujemy za support. Pokudna, smate, radzie, dajcie nam, like, ohodność, tenasne, bo ożeknie te o nas z swoim z nami. Jest GDN, przyjejid, jako stalnikowa.