Podcast s Megy Maidrechovou, CTO a spoluzakladatelkou Robotvinu, popisuje cestu od diplomové práce k úspěšnému startupu. Robotvin řeší kritický problém evropských výrobních firem – nedostatek pracovníků – tím, že pomocí senzorů zaznamenává pohyb lakýrníků a automaticky generuje robotické programy. Tím digitalizuje know-how zkušených zaměstnanců a umožňuje robotům provádět složité operace, jako je lakování. Projekt vznikl z reálné potřeby průmyslu a Megy zdůrazňuje, že přechod od akademického prostředí k fungujícímu produktu trval několik let, přičemž klíčovou roli hrály granty. Ty však vyžadují pečlivý výběr – firma se naučila zaměřovat na větší granty, aby minimalizovala administrativní zátěž. Spoluzakladatelé se doplňují: Megy přináší technické znalosti, další dva manažerské a podnikatelské dovednosti. Megy také kritizuje nedostatečnou připravenost českého startupového prostředí, chybějící osvětu o rizicích a přínosech práce v startupu, ale pro mladé lidi považuje tuto zkušenost za velmi přínosnou díky rychlému učení a možnosti realizace.
[MUZYKA] Dobrý den, vítejte udalšího už 50. hodílu podkastu itstolk. Já jsem hanc a šudákova a budu vásím provázet. [MUZYKA] Pokud pracujete v českem starta povem prostřední tek se mnobudete, a se se uglasit, když řeknu řežen, founderek v technologických startapech, je jako šafránu. Oto větší mám radosť, že mým dnešním hostem není jedomko founderka, ale i CTO starta půrobotvin Megy Maidrechová. Megy asní robotvin zbírají jedno ocenění a úspěch za druhým. řeší to tisť problém, který má spousta evropských vyrobních firm. To tisť nejsou lidi. A robotvin těmto firmám pomáha rychlý a jednu důšej na učitprůmyslové roboty, co je potřeba udělat. Co tě vlastně přivedlo ke studiů strojního inděnyství na Čeve Ute a velmi specificický kte, mechatronice, kterou se vlastně do dneška zabívaš? No, já jsem chciela pracovat na něčem, kde uvidím net impact, nebo uvidím net výstalky svojí práce, a ideálně na něčem, co je z jako svědický ho matodroniu světa, a na něčem, co se hejbe. To zavená, ty roboty jsou vlastně jako ideální jůskéjist, tady pro to, a vlastně všetlí klasickou strojíšnou jsem se dostala těm jako víc sohtverové, im digitalní produktům, a právě tam jechatronika, a taková kombinace elektroniky, kibernetyky a toho klasickýho strýrenství, a proto my to všetl jako ideální mix. Tak, tak, tak, tak, krásné, krásné té má krásná laska k tomu oboru. Robotvin začali jako diplomka. Já ten je mám ten jej přesný návr, který jsem je dá náze, který jsem moc líbí. Návr chrobotyckého lakovacího pracověžtě z výužítím s nímání pohybu a imitace la kyrníka. Jak a proci zvlastně tohle té má vybrala a proci zrovná lakování je problém, který stojí za to, že šit roboty? No, já jsem se to té má úplněnné vybrala, a no se trochu vybralo mě. Já jsem mlad jsem se sténim přístupem, že chcí pracová daniečím, co má víznám, co někdo potřebuje, na intopráci do šplíkole, a něco co vyloženě má potenciál pomost. Tak z tím se jen přístupem, jsem si volela te má dyplomové práce, a tím pádem jsem osloval s vého vydoucího, on řekl a no, mám tady firmy, který z námá chodí, jsem na fakultů, s nějakými problémy, které řeší, a které nešleřešný konvenční na trchůu existují. A to to vlastně byl případ tady průmyslové lakovny, která definovala to zadání, proto vlastně to lakování. Nejí to tak, že bych k tomu, které technogíme měl jako úspěciální. Lásku, to jsem se by byl vydoulaž časem, ale vlastně to zadání přišlo přímo jako potřeba z průmyslu. Pojď možná teď popsať, co vlastně v tůhlech výli robot výnebo ten produkt, na kterém pracuje tak, co vlastně jako umě a co to děla. Ktem produkt je vlastně pro všechny výrobní firmy, které htí robotizovat nějaké složitější výrobní operace, to lakování může byjt jedna z nich, protože tam vlastně nezáleží, na nezáleží jednom na tom, že robot se pohyboje z místa ádom, místa be, když s nebo přemístět, ale pravdu vlastně každý centymetry milimetr, toho pohybůl robotama velký význam pro kvalitů, toho lakování, jakých produktů může to byt nábyte, k nebo vět si do automotiv, fakticky, cokoliv, velké vnožství výrobku prochází, protože jsem lakování. A my vlastně děláme to, že lakírníkům těm lidem výrobním promislů dáme senzory, a necháme předvest tu výrobní operace je ručně, tak jak jsou zvyklí. Naše senzory ten pohyb zaznamenají a najsovstvérezněj automatický výgenerové robotický program, takže vlastně na koncetán lakírník jenom vemé ten souborn program, náhodo robota, smáčkné play a robot začném vlastně tu výrobní operace dělat automatický místo toho člověk. My super, že vlastně vým nás býráte tůle tětou skůšenost toho člověkasté prakse, který už to vlastně dělá sám, témněž automatický a má výšté pohyb přesně veladěné. Jak se vám, ale na to potom takvý lakírník dívá, když si tam vlastně zaúčuje s svojí konkurenci. A no to je možná to tak vypadá, že jsou jako konkurenci robot a ten lakírník, ale v našem parání to tak není, protože v našem paráník neroboté vlastně jako hlupí stroj a bez toho lakírník a nevíc se má dělat. Takže my té lakírník je potřebajeme, aby nám právě učili ty roboty. A v žádnem průmysů to nefunguje takže se všechno nastaví jednou a pak to de 100 tede, jede bez nezběny, jsou tam pořád potřeba zavadět. Nové produkty, že výrobě dělat, změny dělat úpravý, takže na tedy ty všechny vlastně obdéj ty těch robotických programů za své potřebojeme tyskůšené lakírník. A právě přesně jak se říkla, tak my využíváme toho, že digitalizovéme nouhajů těch nejlepších, nejskušenější, výrobních zaměstnanců těch firm. A tím vlastně je i povyševéme na někoho kdomá věší před nouhodnotu, protože to nouhajů výrobní zustáva inhouse a vlastně se nom multiplikuje do těch robotů. Rozumím. Tej si samáří kaláže vlastně ten problém, který si uchopla, diplomkou příšel spraksa, že to byla konkrétní poptávka z nějakého realného caseů jak vůbec vímář, že se to hla jako dáří v našem akademickém, a univerzitím, a vědickém prostředí pracovat opravdu na věcech, který majé realní dopad, a čuž do komedčního nebo jiného lepršit do toho realného světa. Vlastně i teďka v robotěnu se snažíme na bízet, teda teď má tady plomých prací, které jsou nějaký naši vzké z nějaký naši problém, a je o to hromnej zájeme. To jako pozna, že ty studenti jako chcijej pracovat na něčím konkrétním, kdy se umí představit, jak to potom refungovat, a chcijej pracovat na něčím, co má nějaký jasný cíl, a na něčím ideálně, co chciom mají trá prostředky, jak by roboty stro, když to můžou votestovat vody a zvalidovat. Takže předěmy, že jako na jednu strany obrovský zájeme za strén tě studentů, což na prostoch hápu, na druhu stránu ono jako velmi těžké potom nějaký prototyp do táhnout do fumčního řešení. Takže jako rozumiem to může udělat ten jako last mile fakt výzva, nejakáždej se do toho se pustit, ale zase také pravda, že to podpůrný prostředí protot ten last mal udělat není podámě uprindu stáčůjcí. Teže trá ten transfer technologí na wysoký školách a nebo práve in nějakým, jako nástrčení do toho státé půjou světá, jsem si jsem, že tam jako hiby a kdyby tam bylo tak ten last mal byl o něco jednoduší. My právě je krásně nahrála, protože já se stebou právě týci vlastně bavit, tady o tefázi, mezi tím dokončila jsem a obahajel jsem diplomovou práci a robotyny na trhu a má první zákazník, jak dlouho to trevalo, které ta hlede tohle obdubí. No, hrozně dlouho, jako z mího pohledu, teď koncili štán státá po vej sved nám víc tak jako nepríměřeně dlouho, jako státá by musí byj trichlejší a to jenovac se se musí hiby a trichlejí. A my jsme, já jsem vlastně dokončila práce 220, a 220 jedná jsme zakoadali entytů v prosynce, ale vlastně až 220-3 vlednů jsme začelé realně pokračivá v tom víboj, jak bez nesvém tak technickém. A dva a pół roku, dva a trich 4 roku jsme vlastně věřeštěli přípravý, nej jsme do toho mohli jedná plno a nej jsme mohli pořádně pokračovat. Prípravý rovná se vívoj, toho produktu? Ne, přípravý rovná se vůbec si rozmyslat jako chci, to nechci, co bude dělá, kdyby bude dělá, co k tom potřebuje. A pak, když jsme tady to mě rozmyšlený, tak to bylo o jako roadmapie, toho technické víve a schánění financí. My jsme vlastně podávále v žihrášku grantovou, grant jsme získalej, a být začal běžet, tak jsme pokračovat v tom intenzivní mývoj, do týde by vopravdu jsme řeštěli jednom co, jak, z kim a scháněli ty prostřetky. Takže pro vás i ten grant vlastně byl ten puš. Takové ta poslední postrčení, který je potřeba, by se do toho člověk pustil. Porčitě. O těch grantech bych se stebou chciela pobavit trošku víc, protože vím, že u vás to bylo takže stevlásně až do loňských roku, bude trepovali plus ste měleně a grante, a první investoristena by hrade napalú bude preveloní, a my se k tomo ještě učitě dostaneme, protože nam bylo víc úspěch úloňských. Ale obecně grantej se vždycky zdají prostů lidí neznádych věci jako velmi jednoduchý stroj, peně seko levní, stroj peněs. A proti opravdu díptych projekty je sou vlastně i dostupné, prostě tady jsou. Zároveň není grantech o grant, zažila jsem spůstu projektu, který se tak, když kajc ugrantovali k smrtí, ať už protože se zavázali k věcem, který vlastně réalně, nebo je užiteční proten biznes, nebo je ubila ta berokracie z tím spojená. Je tam skrátka víc věci, nekterý jako potřeba si dávat pozor, a nepuslední radě je to trováku financování grantů, na který také jako ty firmy často nemyslí, a ten keš vlou je po tom zabě. Jakou skušenost s těmi grantej mášte, a máte vy v robotvinu, a kdyby strzeba mělá znovu začínat tak je něco, coby suděla jinak a nebo co na opak by si sreklajo to hlobyla ta spravná cesta. My máme velkou skušenost. My přesně jak si ríká jako tím, že jsme DeepTech startupa máme jako strategický itema, protože neznamně s nanovstejní skál jený šsov promyslů, to v rolu strategický tema nějakým svůsem inovat nejenom českého, ale jako evropské výrobník promysl. Tak jsme na ty grantej mohli dosáhnout, protože jsme toho na začálku jako hodně by užívali. Vlastně i dneska jsme podpoření grantevů.
a pod jájší, což je non-equity funding. Ty penízesou dřechí vesmyslů toho času, který čo je k musí věnovat hlavně tý přihlažce, a potom tý armi distrativě. Něcme, nělíšto pro vnám s rejzováním jako prývátních peněz. Je to jiný ale stejný, také drvel nám to jako velmi dlouho, nejsem se domlové z vnestrém, vlady lehle jsme smlůvě a tak dal. A co bych udělala stejně, co bych udělala jinak. My se msi, že je potřeba si říct, co my za to, z tojí a co už ne. A teď, jak on nechci, aby to vypadlo, vypadlo bo běže, tak penízesou penízené. Ale pokud mám stejnou armi distrativní záteš z grantem na 200.000 euro, jako z grantem na 2,5 milionů euro. Tak prostě se musím umět vybrat, a neplay tvat, nečíštit tu energi do těch jako mnoha mnoha měnčích. Jo my jsme v rokem jsme se řekli nemá cenu už jadat voniec, co má nisí ten ticket, než X. A tím jsme vlastně tu strategije naší jako zna směřivé na to Ace, který naště s inám vyšlo, ale přesně pak se může stánče, přesně člověk de v vrgrantu, kde grantu, a toho může úplně jako znicit. My se určitě, že k tomu IIS grantu dostaneme, protože to je vlastně velký, a my mořádný úspěch. Mmezí firma mysčeská republiky je vlastám probloujeno velmi malu, kteč se na tohle historický dosáhli. Ale jaběch se těžště vrátil, kte době, kdy grant IIS bylo velmi daleko, kde bylo přesně to období toho mmezí dokončením diplomké a z realním startem podnikání. V jaký moment, a nemůmžem se jako motivacíste z rozhodla, spojí tvoje s hili se svými dvemardnišními cofounderý, sledě v dvůřákém a zdavidem polakém, důfám, že můžu tak moravský rikat, leď je slavik. Dědnešní si jov. A co tíle dva vlastně do ten nový vznikající firmenu, do tohle projekto se bov přinysli, a tu se bavíme oskušenostech, no úhaj nebo třeba nějakých skil, lehle dal asi k sobě někoho komplementárního. Je to všetně tak? Já kovím, na co mám, co dám doprřecovně baví, a vím na co ne mám, co ne snaším. Na začátku jsem potřebovala právě doplně tyslšké, který já nemajme nebo, který prvstě nezvánam dělat. Kluky jsem vybaznala za školu, je z Čevelte. A vlastně vládě byli ten grouj, jak oby mě poščouchnu, aby jsme se přihlásely do Jam Star, což bylo vlastně také první jako inkubátor, který nakonec s ravelo, k tomu, že jsme založili tu entytu. To můž jsme se právě přihlášili takové společně. To jsem na ok, měkli mů poščouchnu, můžeme výboruným management skills, umý jedná celidma, umý věrdná celidma. Je jako organizatčně fakt jako super vej, já hrozně radat telefonu, on je prostě ten co vemé telefon, do můví všechno zahríji. A má je takovu tu umýdřetů vyzy, a můtej dvořeba do důzlákovají ten jako lidre. A tak dobrý byli jsme dva, a pak jsem chcelan někoho, že je to zesema ten jako podnikatelský spěrit. Já to neměla. Já jsem nejlá technologie, a to podniká ani byla jako ta, co je to technologie realizovat. Ale věděla jsem, že davět je právě ten typ člověk, co v dětských těl podnikát mátů v sobě, mát ten drive, a proto jsem me jako věděla, že v onbude super ten třetí do toho tímu. Bavila se snímě, někdy o tom, co je vlastně přesvětšilo se kto by je přidat. No já jsem vysmět, že to je to vělo tak, krok pokroků a pak už truchu nebole cesta spět. Takže knoje, protože to bylo přesně jako, ok, tak hlavně zatanie, s nejdáme převázdímme se dožám stratru. I tak tý jsme to vyhráli, a musím je založit Antitu i tak ne dostaneme ten cash-price. No tak založím je Antitu, dobrý. Tak, a tý, co dál požádáme o ten grant, no a když je dostaneme takový díme. I o tý jsme dostali tak, dám do toho dál, jodém, skusím je to. Já vlastně jsme něco výjekodališe dolší milníky, nohá dříš v Evropej, i v Kanadě vůvěsa, a tu už je koby ček z nevystou písto holejen taková. Takže myslím, že nás to jako všechny dost jako pohotilo, a prostě věděl jsme v tom ten jsme jsou, a požád byla tacy stadá, kudy pokračovat, takže prostě pokračujem. Je pro tebe jednoduché, nebo bylo pro tebe jednoduché v tom zacátku, vlastně zapojiť do toho rozhodování na jednou dva další lidi, když ty si ta mámka, toho nápadu, když ty si vlastně jako ten provodní tvůrce, i jak se z tím prostě zřila, že na jednou tí do toho někdo, začal můvět, a můžná trbát tam přinášelí ne názory, a chcěli tu věc posovat, trošku něká mínam než by si stětřeba původně představovalo. To je zanimavá o táska, jsem o tom aseníkdy takle neprzemějšel, nebo niktim někdy mě to je ten umhol pohledu nějakého netrápel. Jsem jsem, že tam pak na zacánku je tolik větší, když se musí stát, že prostě člověk se to nějak rozdělí, a všichni jako jedou, a na koniec to jako snad stana. A nejí to úplně votom, že by člověk přesně věděl, jak to chce, a někdo můto jako sydělou nějaký nák. Jsem jsem, že tam to bylo takový fakt jako Battlefield, že prostě jako tohle tohle tohle je, je zprostě je v každý vální menu tě, a to můdujeme nějak můzpůrace vál, a každě jsem to puševolit, tak jak jsme mohli v tom momentu. Takže jsem třeba na zacánku dělali i hodně tý jako CEO-agendy, a přihlášky grantový je tak dal, ale bylo to prostě kdomněl, když kapačice do toho dá, tený tam dal, a jako, že by se někdo jako upejípaľ, nebo říkal nebo se vdělám sám, na to nebyl vbec prostor. Ale rozumím, to můdu byřeže byť ste měli třeba nějaké granti, nebo ste vyhráli nějaké ce, nej tak v tuchyly vasta firma, prostě na plno ještě úplně živěd nemůhla, se vlastně vlastně vlastně budoucí starta, nebo všaku firma ale ještě v rozbehu. Tak si z tím si přiházala do toho. - Kdybylo hrmně karelníste bábe, a jsem jako potřebovala něco takovýho zažíte, takže jadou všakou které závěli, a takže jadou, a takže jadou které závěli, a takže jadou které závěli, a takže jadou které závěli, ale ještě v rozbehu, tak jak si z tím si přiházala do toho. - Kdybylo hrmně karelníste bábe, a jsem jako potřebovala něco takovýho zažíte. Já jsem vlastně před tím pracovala, nevrze tě jako rysrčer, a neměla jsem jako skušenost prostě z komendášního prostředí, a hrmně myto pomoho. Já jsem tam pracová jako so v tůrvé vývář, ale i potí stránce jako v viděde, jak vům vytět ten startup, my jsme vlastně potom, co jsem nastopila, procházali akvizici, vlastně ten startup, jakoby je exytoval, a jako mýčánci na čichnol, k tomu, jak ty věci se děl, proč se děl, jak se tříde i týme, a je udělal se ty kontakt, já jsem jako pořád velmi by se v kontaktu spády, dmá o tam tud, a hrmě to pomáha, protože nemíc třulatů skušenost, tak by všechno bry bo tvé nebole jako zase vohodně vohodně těší. David Sladě, u nemaj vlastně žádnou skušenost konkrétní se startupovým prostředímy se se nepletu. Se startupovým prostřením úplně ne, daloby seří Sladě pracoval v firmě, která byla jako takový ten startup korporatů jak se čestla jako říká, takže maličko je ozastřátíče jako firmý budory, ale nej úplně třeba jako v tom, že je tam nedostatek prostře fandingu, to je tak vík nápršechno. V tom, jako jám mám tu skušenost na se nejvíc optantickou. To je vlastně super, škola, jí chtěto vyskoušet někám lehce zprostředkovanie, ale ještě přitombíte kou hodně blízkotou můvědět, jak se ty veci dějí. Očitě, ja to je vidím nalédech u nás tímů kdo tu skušenost má z nějakých obřečko zího záměznání jako startupovou. Tak mám nohé mi čí pochopení vrtoce, nebo co jako rejzuju, takže. Očitě, je to jako super se to zašít. Myslíš si, že jsou třeba lidí u nás připravení tady na to startupový prostředí z lidiské jako záměznánců byt tak vítý first employ, jak moc jsme na to my u nás sredy, a co třeba by si měl člověj, jak u nás stavit vlavě v rámci nějaký osvěl maince tu, aby tohle bylo v pravdu něco pruněj. No a já jsem si myslím, že na to vůbec nejsmé nejsmé jako redy, a vlastně chtrašně řeším ityčkón, když hajrujem a hladáme noví lidi do tímu, že je prohodně lidí, jako češky představit, v čeme ta práce prostartopěná, v čeme lepší, v čeme rezykovější, a co jako bez jiská, když do toho půjdou, v provlání z tím, že se nejdou nějaké jako save job, prostě nějakým korporátu nějakéjí konzultać se, když to jako řekno. A hrozně metalíto. Protože jako pro mě to byla na prostou formato mi skušnostou, pojďme jako skvěla, a je bych chciela, aby se v tého lidi jako nebály, aby co dnou, pak jako byhledávali. A my se msli, že to je pro jako začínající přesně jako vstupující na job market, lidí vlastně úplně super, protože v tom moment, jako nemám ještě tolik závásku, můžu se vyskoušit různí vět se můžu trošku jako zarysku, a v týkrie, že se nemem představit, že jako skušenost za startupu může bejt jako bryzda. Myslím, že to pro každýho bude jako velmi přinosní, protože jako z povahy tý prace, startup je malé tím, de jsou jako obrovský omršit by velká zpevnos o tím lidom dává, protože není náce stáv. Teže vlastně každě je shtám může jako hodně realizovat, a podle mě se naučím nohem víc, než kde by byl v nějakém korporátu, kde je všechno pomala iši a takvý bezpečnější. Důleždě ještě, že není startup jako startup, a když je to startup, který má už 200 lidí a pimpongové stoli, který vlastně korporáce. Byt je jako, to pořád jako rychlosté a všechno, ale ta skušenostoho malého kortímu, který fakt jako něco rozíždí, je kodramatický urlýšnou. Jo, který tak. Jaké aspekty, třeba stejně mecké startupové sceny, by se ráda,
viděla nevupřenislá i jsem k nám dostřední Evropěro toho našeho kontekstu. No, je bychčá bada, da by jsme mohl nalizovat 10 grad víc předlídu než co jako běže. - Díš to se vůrům, jak to vůrég. - To se vůrég. Neháko tam tam, to dany jako historické a všim, tam prostě to mnohem rozvinočíší kapetálej, třehtam je prosty rozvinočíší, li sám to zviklí. Já jsem pracová v nichové, kde té umenchen produkuje ochromný pristnost výstatapu a spinofu. Oni jako záčnou a skončíjo, ale to je jednou devotů, no ten mindset, bo to že to existuje, to že studě je a má to náko dynáme kú. Já jsem práce v vláv tímu, kde jako hodně lidí mělo start-upou skušion z předtím a hodně lidíče v odcházolu práve, proto abych založili vlastní start-upo. No, myřeł pěst kvěli, to myřeł pějižište, to neznam. - Tako je. - Tako je. - Dobrá fluktu, a co? - Já jsem vlastně mělo dostajný. Já jsem jako vadešlávych a vyhřešámla z nístatapu. Ale my se mstě, že to je jako strášně osobižovicí, a hrozně osobo zvíci, i už pristestem je zeledma, který ten mindset maj porobný tím zbůšionstvím maj porobný, a dokážo vlastně páname kli pochopit, proč, jaka je vás nemotivace pristice do toho vrhnout, a kovou pustit ten save job. - A to je můžná přesně ten moment, o kterém bych se tě chcě labavit, protože to ten skok z toho jisteho znama byť, je to ve startupu, který je velmi dynamický do toho velkeho neznama vlastního projektu, v jakým moment, co vlastně se muselo stát na stráně robotvinu, aby ty si zreklá už do toho jako můžu a nebo musímí, tady je to prostě potřeba. A jak si zvládela si vlastně potudo, by kdy se pracovala v arkulusu, si držet tu motivace v hvurt na tom startupu vlastním pracovat, a nežice si jahž mary a nejvodé vytí do 7.2. práci až tětě tět kajou musím dát. - Dvě o tásky vědné, tak můžná to rozdělme na předzáční tom motivace jé pak se dostaneme k tomu přechodu. - Já, já jako pro kontekstu, může jak to ten grát jako bylo, my jsme daře 223 ten grát, a ten grát nebyle jenom peníze, ale bylo to vlastně i tím, my jsme vlastně ten grát dostali v koncřrců, my jsme byly lidem v tom koncřrců, a s nám a tam bylo asi 10 lidí z jedný tásky firmy, který jako pracovolí protén naš produkt, a asi 5 lidí z Čevel, který pracovolí práš produkt, plus další dva jako endiusři, jako by lakovné v česku, který tam byly pranásobě nám pomáhali, validovat a testovatem produkt. Teže my jsme na jednou dostali tím asi 20 lidí, který měli bážet a měli jako hodiny, byly radí něco dělat. A to je to my jsme složit, která jako nějakým susomé nečeval, sami do toho přispíval, kšie povatou by se jako stalo, co chceme, aby to nebylo věhození dnej a peníze. A do toho já jsem na jako nás kakovala z tím, že jsem si držila halov tájm v nichově, a všechno všechen ostatní čas, ve svém životě jsem jako věnovalo tomu hle. Pendlovalo jsem mezi prahu vám nichovém, a pro mě vlastně ten arku lus byly jako hodiny jako vod počínku. Nej protože to práce byly jedanochá, ale protože tam někdo hěnej zemědělal ty rozhodnutí. Jeho tam jako aspoň něco, my někdo jako v nás servídoval, a že to doda teď břeždělat to hlede ten cíl. A to bylo obrovská vloho, a protože v rovo odvinno to vloho vlěho bránce něj. Tam jako nebyl níkdo hěnej než šmyřej, kdyby to jako šejpoval adefinoval, a naopak tam bylo 20 lidí, kdy když kli v odnářím, k nejmře k nemcu, a jak se má se má stát. Takže já jsem si to chcěla takhle po nechoud, ale v nějaké momentu už to bylo jako neudřištelný vesmyslutom, že jsme ten produkt už s něli skoroho to vejí, chcěli jsme hlonče vrštěli jsmeho dávat něm úživatolům, a ty práce prosty bylo tolik, že každá kohodí na věnováná něču minímu byla prostě škoda. Takže já jsem v půlce toho 23 v půlce toho trevání teho grantu, který bylo roční dalaví povedi, a vrcházal jsem už jako na plný uvazek, kde je potvinu. My už jsme se ba vily o těch o tom grantový financování a ty si zmíjila, že vlastně už nějakou investyci teď máte. Ona je velmi čerstva, že ojezluňtkýho roku, kvějí moment se o váz začili investorí zajímat. Všet pokláram, že to bylo ještě dríf než 25, že vlastně už jako od možná toho 23 už te začili jako někde vystrakovat růžky a začili stobyt pro ně zajímaví. Iho, my jsme se snažili trošku vybudovat to jako evernesvo v názvonešem produktu, a něc méně ty jako první kontakty, větším byly na tom ok super, strášně zajímaví až byli tomýt 5 platí tí za akazníku při tě spátky. Což prostě v tí naší doméně, je to hardware výproduk, jsme být být být, vrceme svý robním průmyslo, kde ten style cycle musí třeba třeba třeba i rok. Tak to bylo a dá překáška jako růž, co tak řeknu a. Jsem jen jsme jako nehledali, jsme na začátku tu investicen, nepotřeba voli, jsme se jako vyšli z tím veřením financovaním a v tom roce 25 jsme usavděli, že je tam velká všdy náhodno tak hromně těch peněst, kterou to investitím už mezi skat a pro to jsme sevaní zače, jako by zajímat víc intenzivně. Jak dlouho vám potom ten proces treval toho získáň tepře v nějakého rozně dlouho, ale to je za se, protože jsme se co mohli devolet, a jsme se mohli devolet na to čekát a štěle jsme ty podmínky mít takový, aby nám vyhovovali a víme, že máme velký a myc se chceme jako růzdál a těch invěsitích koval planujeme víc, to znamená čím lepe, vyřešímme to první, tím větší prostor, bo neme mít přiť je hdolší, co se tí ček obaluac, co se tí ček podmínek a tak dál. Takže jsme vlastně se domluvili, dokoncita naše kolebylo jako ovrosubscript, tak jsme teda řeštěli jako vemem nevezmem, nakonec jsme, takže jsme to trošku ponížili, abychom se po nechalé jako dostaněk tě jak by je ty náty další kole. Ale jako díšte skrnou, tak jsme se domluvili na podmínkách s těba osumně sítu, do toho takové čím ani. A co to vlastně potom jako aktulerovalo, bylo to, že jsme se dostal do toho posledního vybrévi je kolá jajší, kde to, že má firma uzavřenou první prvátní investice, jsou nějaký bonusový bode pro tuporotu. Takže jsme vlastně uzavřeli investice v černu a se teda, potom jsme je lepět ševat do brusalu do toho posledního kolátoho jajší, a to je jsme mohli říc heláko knete investore máme, klaploto, bylo to jako vlastně strategický rozhodnutí to tím pádem jako uzavříto. Změlás je ten IIS grant, opravdu pokud od tom posuchačí nevídek, kde opravdu velmi prestežní záležitost, proto nejzajímavější technologický firmys Europé, česká republika tamá tradyčně poměrně malé zastupení, jak v těch přihlášených a samozřímně potom IVtěch, který ten grant a to financovaný dostanou. Vy teda stado stali část jako grant, a pak tam máte tuším příslibenou nějakou část, proto další investičníkol, abo vým se tady řádové 2 mln euro grantové a 2 až 2 pln. na to investici. Takže opravdu jako už jsou to iné peníza, a ten rozvojité firmé už je uhodně nastartovat. Neběnom zajímalo, jaký, jako hodnotu, pro vás má tady ten grant a ta investičena drámec těch peněs, jak moce je koby jenom ten štempl dostali jsme IIS grant, je užiteční probbizny z viziblitu, zájem odlidí investoru a tak dal. Já mám jako rad, dožiteč koncoto další víc, laco z teďka v tom postodím koto v další česká firma se tam dostal, takže to je jako skvělí, ale je pravda, že jsme pořád jako Andrade presentin. Proneast to má i tu předanouhodnotu, networku a nějaký validace vysmyslu jako reputace možnájo. Protože my pokud budeme realizovat a budeme realizovat přiští rok do těch 5 milionů, 2 a plů budeme od erovský investiční banky, 2 a plů minimálně musíme sehnat jinde. Tak, ja viem, že to bude těžky scháně tady v česku a možná inestredegický, protože my jsme globalní firmám, jížíme na zahráníční tréhy USA a Canada a Dach, Europa. Budeme se snažit hodat na investory v zahráníční a před sejnom jako investovat do český firmy, předasme to zrmno taky, že se z českou stát na povozociací, je prohodně investoru prosty takový a moc ložití, naše naše legislatyva a tak dal měna. Takže to, že jsme na úrovní technového státopu, je učitě něco, co je kona můvod výrád veře a to jako zlepšuje fuzovká, k nášekoby bo brás. My zítě je mají investorem, na který čap jako chceme cílet v tom příštím kola. Rozumím. Obecně, když se ba výmě tady o té vizibilitě a o tom, jak moc je nebo není užitečná. I ta ocení, který zbíráš ty nebo rodbotvin a ti už je to Forbes 30 pod 30, konec koncusi dostala cenu za to diplomovou práci, cenu verné rasy mence. Máš pocit, že to jako je platná věc i pro ten biznes samotní pomáha to jako, i v tom, když přídyte za tě ma zákazníkama a nebo tě řeknou přátelice na a veli propositěn, vydřím měle zajím. Ne, to je jako hrazně češko říct, to je odřeba, přeště byla jsem podkáztu, který byž no v televizy a pt. nám volo zaákazník viděl se vám z televizy, chci si kupybaš produk, tak to je pojskvěli, ale jako nestává se tupo nějakoběžně, a je to češko měřitolní o tejtem vlef. Nicmáně jako z můjí, skušenosti toč konc, budo od startup je strašně jako cross-functional, a tam vlastně hrozně moc věcí, který jsou důležití. A jako není to rozhodně jenom ten produkt, není to jenom business model, ale jsou to je tvc v vokolojo. Takže třeba tenáše komedialní obraz může pomod se jako investicí, může pomod hajrvat lidi. Tivěce jsem na boluju na sebe, ale s vášče a v tom českym jako systemu, teného rozně malinké. Takže je to i v tom, jako jo mam kontakty, z tímal masy rozumy, máme jako dobrou skušenostady, tak plus se to skušeme jako motiplikval příště.
a teď jednoho vás pozvou vsem, to klapné a podruhý to je nějaká třeště lepší příleždost. Takže, z toho také jako često mám jako da upce, co jsou ty moje priority, jako kodí ten produkt, ale je to podkásty, ale v ano to fakt není to vody letelný. A k myslím si, že je chyba se jako zavýrat někám jako dolabu, a tvářit se žiná se jako píjárne zajímá, protože před se nomděláme jako produkt, který půží vej lidi, a když jako vonás nebude slišet, ten pozitivní přístopk našom produktu nebude, a nebude se nám dařit. A si jednom potřeba na jít ten spravní balans, aby se to neprzeštřelou jednu nebo druhou stránu. Když se teď bavíme ojďek v vásí zákaznicích, jak vlastně neská vypadá vás v typický pruměrny zákazník, proto té lakovně a nebo už mířité ažkaluje to někám dal. Myslme celkově v průmyslopou rychvajich uprav, což znamená lakovnej, ale i mokrý práškvý, ale znamená to je brovšení leštění a tyhledstvě jako kontaktní operace, dělali jsme nějaký experimenty i sesemblej. Námi to jako fuzovkách jedno, co se týče našel produktu ten muži fungujak dekoliv. Myslím, vybijeme ty lety segmenty cíleně, protože tam je největší před náhodnu tý naším metody, protože tam opravdu lakování je skoraco, že meslo. Tam prostě fakt záleží na tom, co ten nekou laky dník má v hlavě na tom jeho nauhau, a proto je super na to by býřit naši technologii, která to jako heské zachytí. Ale jeho tak, že to jako k tomu kontakt stupracme, to je v tom prumyslo. Tam je počát hrozně moc vřežitosti, na něj ten prumysle veliké a není to rozhodně jako vyt čerpaný. Tež naštipický zákazník by mohla bejt takválo lakovna, která má neviem dvě manovální linky, a tretí manovální se rozhodli robotizovat přestovětí na robotizovanou. Má je trzeba malo sejrův, výrobů jsou zakázková výrobá, to znamená negrujem pošledíli řekné nalekujte takhle, za měsíc pošleně grujené iný díli, a v něm vlastně potřebuv nějak v fleksybilně, a tady tu poptávku vrábět idealně optomatické a robotické. Takže věsté vlastně takový splníj se na různých evropských projektů a českých meni zterestov, které usíluj o to, aby ta automatizace robotizace vlastně pro někala idu těch jako měnčích a strědních firm. Jo. Protože všichni si představoutu automotiv linku, kde škodovka se sklána, ale taj tamte robotický rame na, ale vlastně tohle, jak to ličíš, tak to může byt fakt a měnčí firma. Pro, kterou si dokážu představit, že tady týsloval, o něj o tom, samozřejmě výhoj indastry štěřenu lahrozný bazward, všichni o tom vědí, ale možná ta představa jako, jak to realistický vnorit do té vlastní výroby, tak může může můžu můžu můžu jim tam jako připadač, že to ještobo je hrozně složitý šký. A, jak to uděláme? Česně jako, no, v týmplementaci je, po tom tenháček živo, jako, co se tíš o tomotiv, tak neprostě vorvale vlyjinde, o tomotiv experimentuje se humanovídníme robotem, když to prestě klasická, se mi lakovna o 50 zaměsnancí, hr 1 na 3 sněny, ale dítám praců v maskách a v respiratorach. Tenháček je obrovské nenom, my zetím, co je stejdovří art nějaký vědy a techniky a průmyslem, ale je tím, co je stejdovří art tady těch jako velkých korporátů, který mají bajete a stejdovří art mala ich výrobních firm. Je to votom, že těch SMíček je nohémíc, jo jsou menčí, ale je ich výc a jsou velmi důležití v tý větí český Evropskýl jako ekonomice. A proto tětkonsí na něj kloda největší jůraz, proto je trová v tom jí jistí seme, že jsme jako uspěly, protože je to strategická kodomena, pomáhal digitalizovat a inovat stadylacen jako SMí výrobních promesl. A naštipický zákazník jsou SMíčkanou, který tětkonsí jedou na dvě na 3 směny mají mrake práce, my počeho vplexe byl nerobotyzovat mají přes tě důruzný produkty, ne mají odborníký, kterými programovat roboty nikdy z takovýho tam míl, nezdudovol, neznajto. A pro něj jsme jako to spás na technologie, která jim pomůže se z tím poradět samě, která jim pomůže ten velký, jako oříšek toho, jak to teda jako zvládnou, která jim pomůže to po pravdu jako svými vlastními sela meňák pokořit. A je teda pravra to, co jsem sřikala na záčátku, že ta jejich primární oba vai, že nebudou mít ty kvalifikovaný zaměstnance, že je bárm prostě rozšírova ta škalovatu výrobun ne dej, bože je udředobudu z tam pro něm může bít problém. Samořejmě, samořejmě to je to jako obroský problém, proto, takově se srůví cesnění ty provoře a ty lakírníci tam jsou jako híčkani, a jsou to prostě ty osobnosti jako v těch fabrikách. Otrěba byl přílev nějaký brad se mějí s tíli, třeba jsou krajné jako v minu vychle teháte za sepreč. Tohle co je jako velký tema další třeba aspekty je itakvaleta, to je jako opakovatelnos a to do sažitou nákvaleta tu jako robotickou výrobou je prostě vysí neštovlyckou, je to jasný, protože ta práce v týlakovně je ekstremně aročná ajrudyní a člověk dělá opakovanie do kole a něco ce nároční tak zační dělá tchyby je unávený. Takže i to je jako motivace. Vnímáš nějaký významnější rozdíl mezi za akazníky u nás a na těch za hreničních třezi k zjemena na těch za pakních v ochodě adaptovat tady těchlanové technologie. Takže se je to výzpáně, a to je často ten rozluící, aspekt, prvně třeba nejít takový problém za investovad děně čeho, co je prvně nový, kde je kone mají stutu, fůzovká, že to bude funguvar mají naš vříslív, mají naši reference, mají naši podporu, ale prostě není to standardní technologie to pořád takový novac nejdá se zesníčím srovnod, co tam je konezká mají. Takže pro ně je tam třeba měnčí strach z tohotojí, že ta investice, kož se nepovade tak, jak se předstouval, proto jsou trály chlýší v tom rozhodnutí do toho ít. Na druhostránu jako ifčesku teď konc jsou pořádavky na novou automatickou linku výrobní takový, že tam musí bejt nějaký jednoduchý prvek učíň těch robotů. Já už jako to přichází do tý za dávací dokumentat se, takže jak jsme na můsobo přesovozívaj integrator, že je integrator, firma, která vlastně do dôručí celý to automatický rysění do pravník z uhotachníků robotů a tak dál. A ty se na nás obráci je říkaj za akazní chceně jaký učení. Máme učení tak super tak, tak to počme ráto, tak jeho hremady. Takže už vlastně, je to jako včesku se to stáva jako často jako nůrnou podminkou, práve protože firmy vědějí, že potřebu stěma robota máná, kde je al pracovat, neslečím se je jako jednou koupit a zpohrau se že je jako bět let budou dělat forten jeden program do klo, potřebu to flexibilitu a potřebu na tým mít kontrolu. Zajmám je jistli, ještě dneska se potkávaš nějakými předsudké nebo míti, ve vstahu robotizací jako robotizací na pojnena umělu inteligenci. I je něco co musíš nejčast jej vyvracet. To mi nekdyž, že jak je jako gap mezi syriový art a tím průmyslám také i gap zpolešnosti vnímá. Jako kdo je tře investor do technologie a čtě te kránč tak, že je upeje na jinim bobláčku než prostitili děstých lakovan. Takže my je třeba jako ladíme, ladíme tu propozition a důkomonikacit jako tomu poslochačeho. Jako výrební firmy nechtějí se týsli, bo tam že tam je AI, protože jako zapravajím to jedno jak je zomdilani a zadrůhe jako chci je hlavně, aby to bylo robustní a spole hlivý. Investor je za slydším reknutežitom jako je algoritmů zvyvinutý před 15 ldy, který funk je perfektně, takže knonu, ale to není jako děnejá, tak to nemá budoucnost. A to vlastně zajímaví a vopče se jako nahlavu, že jako dete, tedy z konference do instalace v lakovně a musíte totalně svičnom mindset, protože pravdu stá jako výnej, v dvou výnej jako světách. Ale přitom se bovně vhodvotom stajný, ve obybím se bovom produktu, které má pomáhat, by robímu promyslo. Co robot výnčeká teď v ten nejblíší budoucnosti dalšího roku dvou? A my máme teď v arandy fázy vlastně důhu jako pokročiliší vézé tohlo na gyerování robotických programů. Vlastně na základě skušeností z tím převním produktem, které je opravdu se jako zalošené na tom, že člověk předvede, pohyb dostané program. Tak na základě toho bude mět co co bude za svěnco jako hytřiší a optromější, a nebude pokaždý potřebovat znovat člověk, aby to předvedlo. Bude nějaký smusom, jakoby tořešný schopný na vrhovat robotický program je nom takže se podíva a řekné čátakle. To je věc, kterou teď konc vývíme, ale to si bude me pilotovat a idealně bychů mě jako vádělená trzech 2027. Ten na šprvní prodůklasickéj, na opak teď koncif tak výsta bude zační fázy, snažíme se škálovat, prodeje, snažíme se prostě ho dostat do co nejvíc pro vozů, získáce nejví skušeností a nějakho spíště jako vymazlet, než veložně, že by tam jako bylo hodně co do tohovat. Ten produky aredi teď koncénom opravdu jako seho snožíme rozšířit do světa. A potom tady ty dvě ve věc, kdy se povadou jak se předstovem, tak 2027 rejizova rejizova rejzikolo, abychom se pomohli s nějakou další expancí hlavně regionální. Mám poslední otázku. Včera jsem se povela z jedním starta pistou o tom jistli nás v souvisosti s rozvůjem AI a robotizace čeká spíš budoutnost, alámetriks, nebo alá terminator. Zásadě nabíze lenom ty hledvé možnosti. Měla vyspromně nějakou technu optimisty čtější variantu budu třezi. Já jsem do cel jako optimistého vzadečkem.
a vyměstím se, že pro se ok zvění se to jak pracujem. Ale určitě to bude jako for good, určitě to bude for better, určitě to bude v tom, že naše práce bude jako přijemnější, bude pohodlnější, abo je mnohočný zen sténíme, svičasu toho udělat víc. Ale jako nemyslím se, že se zteneme o troky džené já, které a nás bude postil a vyzvedout tedy balíček vyděkuť. Ale, že bude mě v pravdu pokud se nám podarží jako najicety spráníce z ty, jaký by všívat, a já věřem to můžel, tak nás to prostě v bohatě bude mější. Meg je díky za tenhle optymistický pohled na budout snosta přiju et se to by robotvinu darží sekní co nevíc přibřit. Děkuje moat. Pokud vás tohle povídání a tenhle příběch zaujali, tak nezapomente, že je se vásím napadem, vám můžeme najiců pomost, stáčí se podívat na vepit, těčka cezet, a tam už nájdete všichni potřebné informace. Já se na vás každopádně bude těšit udalšího povídání, nejenom opodníkání.
Podcast Summary
Key Points:
Robotvin řeší nedostatek pracovníků v evropském výrobním průmyslu tím, že umožňuje rychlé učení průmyslových robotů pomocí senzorů a imitace pohybu lakýrníků.
Projekt vznikl z diplomové práce na ČVUT, inspirované konkrétní potřebou průmyslové lakovny.
Cesta od diplomky k prvnímu zákazníkovi trvala 2,5–4 roky, zahrnovala přípravy, hledání financí a granty, které byly klíčové pro rozjezd.
Spoluzakladatelé se doplňují
Granty jsou důležité, ale vyžadují pečlivý výběr kvůli administrativní zátěži – firma se zaměřila na větší granty, aby neplýtvala energií.
České startupové prostředí není dostatečně připravené, chybí osvěta o rizicích a přínosech práce v startupu, ale pro mladé lidi je to cenná zkušenost.
Summary:
Podcast s Megy Maidrechovou, CTO a spoluzakladatelkou Robotvinu, popisuje cestu od diplomové práce k úspěšnému startupu. Robotvin řeší kritický problém evropských výrobních firem – nedostatek pracovníků – tím, že pomocí senzorů zaznamenává pohyb lakýrníků a automaticky generuje robotické programy. Tím digitalizuje know-how zkušených zaměstnanců a umožňuje robotům provádět složité operace, jako je lakování.
Projekt vznikl z reálné potřeby průmyslu a Megy zdůrazňuje, že přechod od akademického prostředí k fungujícímu produktu trval několik let, přičemž klíčovou roli hrály granty. Ty však vyžadují pečlivý výběr – firma se naučila zaměřovat na větší granty, aby minimalizovala administrativní zátěž. Spoluzakladatelé se doplňují: Megy přináší technické znalosti, další dva manažerské a podnikatelské dovednosti.
Megy také kritizuje nedostatečnou připravenost českého startupového prostředí, chybějící osvětu o rizicích a přínosech práce v startupu, ale pro mladé lidi považuje tuto zkušenost za velmi přínosnou díky rychlému učení a možnosti realizace.
FAQs
RobotWin řeší nedostatek kvalifikovaných pracovníků v evropských výrobních firmách tím, že umožňuje rychlé a snadné programování průmyslových robotů.
Lakýrníkům se nasadí senzory, oni předvedou operaci ručně, senzory pohyb zaznamenají a automaticky se vygeneruje robotický program. Poté stačí program nahrát do robota a spustit.
Nevybrala si ho sama, přišlo za ní zadání přímo z průmyslu – firma měla konkrétní problém s lakováním, který nebylo možné vyřešit konvenčními prostředky.
Trvalo to zhruba dva a půl až tři roky, protože nejprve bylo nutné si ujasnit vizi, technický vývoj a sehnat finance, včetně grantů.
Granty byly klíčové – poskytly nenárokové financování (non-equity), ale vyžadovaly hodně administrativy. Dnes se firma zaměřuje jen na větší granty, aby energie nebyla roztříštěná.
Potřebovala doplnit skills, které sama neměla. Oba znala ze školy, David má podnikatelského ducha a organizační schopnosti, Vojtěch zase umí jednat s lidmi a dotahovat věci.
Chat with AI
Loading...
Pro features
Go deeper with this episode
Unlock creator-grade tools that turn any transcript into show notes and subtitle files.