Janka Chudlíková: Negativní Myšlení je Jako Jed. Studie Dokazují, co Všechno Nám Způsobuje.

To neněko čáry máry fuk. Te biologie, nímozek neněko násavené na bezpečí nebo štěstí. On běří tomu coho pakuješ a tím se stáváš. Teďka. Máš ty optě míste, teď máš ty pesím míste, jak musí těžky to nepřejmůk. Podstatě to nejdene nás sávat. Čověk se kterým trávíš nejvíc času, by neměl otravovat vůj život, a neměl by bejt negativně stráhávat jerulů. Protože ty se tomu nemůžiš bránit, ten můzek to načítá. Jako je pár věci, ve kterých bych nejelala kompromesy, kěch neně moc, a to dle je bohu žel jedna z nich. Proměs kuteční dospěně to uvěromec jedno, ale já rozhodu ho se uživu tě. Já rozhodu ho catežek, já rozhodu ho tomském buduří. Ahoj, díky je, že sledujete podkázt inspirov naším dnešným hostem, bude jedna z nejlepších mentorek v česku Janka Hudlikova. Jesli Janko znáte tak víte, že to je člověch, který má velkých skušenosti napříklacím, jak si najicové vlastní hodnoty, jakým způsobem vytvorit vyzy, která vám užetří z po prostu nervů a ukáže směr. Pobavíme se taky o tom, jak moc důležití je myslet pozitivně, jak nebezpečný je, když vedle sebe máte negativní lidě. Jesli vás za zájímá psychologie, mince, trozvoj, tak tohle, jedil rozhodně pro vás. A na konci řeknu něco, co jsem na záčátku úplně v planužíc neměl. Uvidíte sami. Partnerem dnešní hodílu je online psychologická porad na mojra a taky brain market. Ideme na to. Já někdyž se člověch podíval kolo sebe tak vidí lidi, který když se podívají se okna, tak řeknou teparáde. A pokmajš taky lidi, který se podívají se okna řeknou zima. Teplo. Moca aut. Jak moc je nebezpečný, mít tady to negativní myšlen. Jak moc tě to v životě ovlivni? Hele tak to si dalhne na začan takovotásku, kde můžu mít byť velmi kratkou udenovod povědět, a nebo to můžeme už rozpracovat. Deme na to. Tak udená je to fatálně důležitý. Jakože fatálně. Protože, ja se zajímám, a se patná zletmoneurově, dovolujú si říci, že jsem takový průkopník neurověd i včeká. A musím říci, že je prokázáno, že už samotná myšlenka. Myšlenka, neslowo, nečen, nehátka, neakt, ale myšlenka treba náhapku, a naš patní věci, ale ina dubrý. Tí aktivuje do 0,5 sekundy až tisíc 200 biochemických reakci v těle. Takže, jako mít negativní myšlenky, znamená přímo psychosomatecky, ovlignovat své zdraví, ale pak je až tě důležité ríce, že to není čáry máry fuk, jakože jo, ale je to protože tam myšlenka tě aktivuje biologické reakce v těle. Ona tě aktivuje biologický kokter, těli se se stává z neurotransmeteru, hormonů z různých věci, kterých těle máme, a to je ten jako by kokter, kterým se koupě každá buňka včetně bune kmenových, který se postupněské ze prostředí, koupou přeze receptory, po tom rozhodují se spustí genetickou predispozece. Mít nějakou nemoc. Čili jinými slowy, temáš genetickou predispozece, a to neznamená, že idou staneš, ty tomu sišně čím ode mknout, a to čím to ode mknout neš je pravětem biochomec který, a do spátky už spouštíš to umyšlenkou. A pro meň musím to ještě ríci jednu věci, a vymže je důž na uvodanete jako drsně, a dlouho, že je strášně důležitý, že negatybní, nebo pozitivní myšlení, nejní voroze názáležitost. Že to máme převzate o sveho okolí hlubokov děcví, čili je to měnital, a čili není to žádné DNA, je to na učenej zorec spůsobo myšlení, a proto se dá změnit. A to je naše povenost, jako byt vědomé je tít to změnit, první chít to změnit, pak na tom makat, a deto důležitý je, že to dě. Jak můcit ještě, že to neprémout, když máš okolo sebe kamarádi z nami, a teď máš ty optémisty, teď máš ty pesímisty, a nejednouty, jak mle zlášenš výdřvní má tu energi, tak se řekneš já násávame, jak huba. A to je to, že už vlastně v podstatě to nejdenená savat, proto to si máš volit lidi, se kterými travíš čas a jak je znamo a prokázáno, že se podobáš pětě lidem se kterými travíš nejvi času. A pozor v tělabyří s nejnom fyzické ale itade. Jeho třeba se z někým hára, že máš nebo tak tak tady na něj fudměstích, a u to zase vrčí. Ojsme zase utí odpovědětší slo jedna, ale ono to vlastně nejdenená savat, je se mi rozumíš, protože ten mozek za prvýmání, aký defaultní režim něco co máme na programovanýho zděstvíco, šmůžem na tom, jako výromně maka, ale de o to, že on je prosímkě zavrenej v hlavě a věděl by hoby v světě. A jak v on vás něčte, je to informace v osvětě? No skřeze smysly. A ty smysly jsou ekstremně rychli a jedy to na podpráhový úrovně, čeditýte nemůžeš neslíčet. Ty nemůžeš neviděte, nemůžeš necítit. Jo, proto když mě někdo řekná, jak se říká, že jako třeba příklad v rámci s inkrotařském, už je dobrý vyplouci ty upozornění, ty notifikace. Tak jednou na školením jedan chlapek, že kli je a to nevělasem, z tím v pohodě a to nevním, a ne jsem řekat ve velká nepokorájo, protože tůjí mozek to dávno načet. Eště drífneš ty o tom výjíš, to je podpráhový proces. Takže vásně nezene, neslíšet byl byj řeči. Nelzen nevidět negatyvní věci. My se msiže i a člověk, který na sobět 32 let mk, a tak se myslím, že kdybych žilav z negatyvním člověkém, takže mě je osobně jako velme citlivovu osobu, která právě čím víc na sobě pracovu tím vícem vní mávájo. Je byt dutejné z negatyvním člověkém šlehlou. Normalně, já se mnou by to šlehlou. Já jsem si jednou zažila jako, že jsem byla ubítovaná tejden na nějakým výjezdů z negatyvní vše, jaká na byla rozložená na kostičky. Jo, protože to nezene, vidě to nezene, slišet, a se što učasten nedobrovolně. Vy to tak, tak řekla. Takže byšla spátky, vybíte, abujte v tom twardí jako lidi se, který má ty blízký, se který má travité čáz. A samozřejmě je třeba píšově když ženy, a co mám dělá, když má negatyvní umář, že jel a by znegatyvní umář, když ženy chlapem prostě nebyl. Já bych to nedala. A nebo, když bych prostě už nějak ty tě tak bych jako vôtchá záradujený místnost, když by začel na dávat stěřovatce. A řekla bych mu, jako, když si budí si, že proživní jsou nevýchovatelní, který tě. Čově, když se sam nerozhodné změnit. Tak, jak o ty mu můžíš dác pětnou vás bů, bez nároku na výsledek, a vň budu na ní zaráguje, nebo na ní zaráguje. No a když na ní ne zaráguje, tak bych tam dala prostě, když začeš mu vydnego, ty mě nemone dávat, stávám potvázym. A fakt bych, jako byl asi futvýný místnosti, nebo někdy vénkou hledou přímě, jako je pár věcí, kterých bych nedělala kompromesy, když nejem moc. Pšudem můžem dělá kompromesy, ale v základních věcach ne, a tohle je bohu želé jedna z nich. Já bych prostě tohle nedala, a upříjmě nemysem si, že to máme dávat. Uplně na rové nusím se mysem, že to ani ne. Ne máme dělat, protože člověk se kterým trávíš nejvíc času, by neměl otravovat vůj život, a neměl by být negaty v ně a stráhavat je dolu. Protože ty se tomu nemůžiš bráně, ten můzek to načítá. Takže je je návo brana je bultový vážovat, dobřím je přátel svými ani aků samoto, aby toho člověka oddělené, což je koto je samo je dostěžky, ale budíš, a nebo prostě se zvolet a sponť jech pět nejbližších lidí, se kterými zdíli mi nějaký hodnoten, já kou náhled na život ani aký pozitivní máň se teko. Já třeba těřek, a mám skvělouk a můžku se kterou neštěpím a tom a my se tak nářežeme. My se tak násmím smíchy, že fakt my jsme jednou měj takové záchvast, mych už jsme sem ale počura, že jsme nestíhalé zácho. Ale vyštot je tak oblažový cich týt nešní době, jo že stojí to za to. Je to na kažli vý. Já se pamatou, že jsem ví, že je to zesstudia, po jsem unávanej, těžky ide, skleslej, protože už to vlofáglodně a volnika marat. Já jsem dojžděl do mů. Poček 20 minutách, já jsem byl na BTE, a nebo nebo nebo, že před 20 minutama po celim dnu utáhané a teď kajá důdvěří a těším se dom. A to sami doma, já nežikám, že každé jeden posvícení, ale je to většiná, času a zdílení a na hledu na život byla v pozitivní zóně, do brizoně, za akladní hodnoty, za akladní nastavení. A pak samozřejmě přídou problémy, samozřejmě, že může může měkde pohádat, pak se udobře, pak se odpustit, a samozřejmě, že je život přinášitěškých výle. Ale už i to nastavení na to, že šení nám pomáha pravy a těškých výlezvlánů to negativní myšleně v fakt zabějak, proživla s nejevou noje zvátim ystres. A kdy byli tě pochopili v fakt co je stres a podstatů stresu takhle zase nejdevo to stres nemí, to můse nevehnáš, ale děvo to, jako mítám ty rikavéry, o ty věci, který tě jako to sklidnění, ten vopak to stišení, to tulečbu, to prostě, ten odpočenek, to vyspání, to znamená nejdeho, toho nemí, ale mítám tu renovat se, to dostání se do zase do polohy, do pohody, do klidů. Sku jsme teda to situaci otočit, když nemám přecebou toho pese mystu, ale toho optí mystu. Mám přecebou člověká, který práve vidí to slunko, vidí to, že i když pršin o takaspom bude zali to a tak dal, v čem on má ten život lepší. To jsou tým největší, důvodé. Proščen člověk se malý? No tak předešším jako takový lehli prožívaj vědomě daleko výčtěstí. A to už samo za sebe jak důvod jak blázen, protože vědomě prožívat víc radosti aš těstí hledit voto o tůsmé. Hela ja můžužíc jako. Já mam neská, ja budu mít pozit, 64. A můžužíc je fakt jako, vymlady to slišit. A já, jako jsem si říkáte ojev 50, je mrtvolá staré člově, jak vode psa nej. Jo, ale ten život taku teď. To je fakt mžík v vesmíru, to udělá tík a sež prejč. A tej devo to co tady, když máš ten dar život, když tady takhle prolít naštěm vesmírem na chvod zatěpiko sekundu po malu. Tak co z tím životem uděláš, a výšmě to přídy jako už úplně strášně smutný playtvat, tím životem na blbý věci, na blbý lidi. Jako i to trape, ni hale vodsať, projí to pustit, to nechatovod, pustit vorezní. Já se mě sem, že prostě, aby sme si rozuměry jánnej jsem takový ten, jako ezotípek, jako blbý věci na existou náopak, já tvrdím, že pozitivní myšlení. Znamená pojmenovat v časné gativní věci. Přiznáci v časné gativní věci, prože pak je budeš zživršit. Moje definice pozitivní myšleně. Přiznáci, co nejdí všpatný věci, pomenovat je krok jedná. Akrôdu je zaměřit se na řeši, nějdící, co vlastně chceš a makat na tom, a za se se stou dostate. To není odmítání blbý věci, ale naše povenos je s tímším srovnát, najcitu parketu, najcuje vlastně, a sebevěrmi říct, prostě užící ten život. Radova se stože právě můžeš čichád heský věci, viděte ský věci, to, co nám dalat a matka příroda tak vlastně na sát, jak hóbat tu existencejo. A ja se myslím, že to je prostě na adhira, a že život v fakt strášně rychleuteče. - Děsí se uvýrma, že to leti. - Kolem tý paré sátky. - Ok. - Ale ta paré sátka byla promě super, protože zárvení ještě jako. V sež plnej život a ještě relaty v nězdraví, pokud předím nežži, jak ideod. A druhý, jako pozitivní to bylo v tom, a mě můžou všichni poli byť šos. A ja jsem si daleko víc už začlaje tzvojí lijnou, daleko mín jsem začla, že to z náš všichni výdemestohov, v tom ládí, jakože se srovraváme z druhým, a že musíme plně nějaký vočikávání důhejch, a stráci me se sami sobě. A já už jsem se nalezalo už dávno před tím, ale ještě tu a tam jsem neměláča vodvahu, jako takovou velkou žíci sebe, a poslaty blbívět se, aby byli dědohá je a teď teraz jsem z tím začla. Ujazem se krásnou čiskou, a byl to super. Musím za seberí, že pro mě byla daleko tě šíši reznátka, kdy jako si to dle uvěrumějši štěvíc, ale jako v fakci uvěrumějši štěvíc, jako se ty krátí životní čáz. Ale tam už klepeč na dve, že starí. A teď jako to stádnotí, a je to změny toho tělata, výkonost toho tělá, jako v fakci to dá strášně tvadou učtenku. A ty maš je nom dvě věce, a my se msi, že každýho já, co mluvím zlidmá, k tom lebo je takto mají vědoměj má, tak to v velmi podobně prožívaj. A já si třeba u sebe uvěrumu, že bude to ještě teď roztočím, aby to čím, jako s něren, k tomu zdraví, kogo záčno za seště znova, za seč větřit tohle a záčnou ještě lepší větřit dělá. Protože jednak pak už by to bylo třeba dlouhí, třeba kratké, ale už v otcházení. Vížže už je nom čekáš. Jo, a je si 20 let, je si 5 let, je si 30 dobro, ale jako. Já se městno, že ještě po tých 60, to takově ten last call. Vížš jako takový to klepáně na dve, že udělij ze sebo utonej lepší, co můžeš pro kwalitní starý, protože nechcež byj vyfinále jako ležák. Můjice, že přestajte mě kermit a nechtemněji, ddyby to lé nastalo. Jo, bože moje mám, ja mám neastrašně bolo těžku, smart, strášně těžky v otcházení. A to dle bych fakt jako. Já se mě jsem, že to dle mál nějakou logiků, že to je vodezvan, a to je jakž ještě, tak je umíráš. Já se mě jsem, že mě to nepotká, ale kdyby něco tak jsem, že kermit zařítit proti bolestívět se a nechtemněji. Ty se o tomtečká krásně v tomlé tematu mluvila, ale a ve si 100-50, 60, môla uží, a to dle sprava, i pro 20 latí učlově. No, je, je, protože ty sklíhy to zařeš. A tyto tema planování a přemyšlení na tím, co bude dál vyzecíla a porobně máš velice silný. A mě by zajímalo, řekně to oklíně velice stručně. Viem, že ty si taková, že to jsou kromí v dicky tak jako bude úplně napolné, bo jako malo nechavat, tak to bych je stručně. Ale kdy přišel ten plan, kdy přišel ten bol, že si zrekláhle a chci v tom životě mít plan, chci vejdět, co bude, protože chci mít život, jaké chci mít, chci ho mít dobrej. Jako mít plany až druhý krok. Níkdy nezáčnéš mít plan do předů, dokutež v roli v obětě a vňuk neavobětě s výhodětství a svý výchhové. Takže abych rekláře nejdřích se musíš přesťaho a zrole v obětě roletvůce a výromět se zlomej. A výromět si, že se ší jiný z odpowiedný za svůživov. Protože to je to, se bez čel si ty pak pozdějí s nikdy neuděláš plan a nebo se uděláš, ale špatně. Takže si měsem, že jsou to taký dvě faze, probudět se vůvac, se probrát jako k vlastní mu životu. A teber vé pak si tam už dát nejaký plan. A to probrace logický prožehle všichni pokud nejzme psichopadě všichni jsme prostě dostali do výmku zděstvítu na hrávku. A vlastně všichni jako děti pokud nemažnáku po ruchu moscu následujeme to okoli. Ať už kopírováním, ať už plněně bočekávání, ať už jako logický chceme se vyhnout hrozbě a zvyšit v odměno. To znamená. Vyhybání se tomu za cobych dostal. Vy nada nebo nedajbo, že na sekánu a tohapotí pochvale razítku jednici se a fakcivem, je to u sněfroditě, že pozdějí se to razítko ve školce nějaký. Jeho pozdějí se to jednici a ve školé. A my vlastně jako jsme vymitý. My vlastně zapomejneme, protože jedeme podle toho vokoli. A pokud nemažnáku po ruchu tak všichni vyrosteme do toho planím očekávání vokoli. A kouráto máme toho jenak, ale je to toto ještě, prenycipěstejnej. A všichni, jak jsme planěli to vočekávání vokoli, tak jsme zapomněli v gostme. Jeho, protože jsme konklomerato, co nám, když kdo řek, když kdo ukázal, náváro do hlavě na výste môzek to ještě nemoj výtří, když to je užiteční tohle ne, takže tam máme všechno, máme v tom pěkný hokey. A ty se s ním sažíme říte, a logický nám v tom nemůže bydobře. Nemůže nám v tom bydobře. Prože se s nážem za věděže, že tferdový má řence tomu, tomu rozbyl se štěvíc na tisísku, a na jednou zistím ty bryděl, jako vyně pomyvětěj fudvíc, a voryzváne přichází, a štěvíc se zdalujú soběl. A pak musí přífak moment, větěnou bóhu, že je přespruser, alebo zdejte na náš potná, nemů si té projit bryduserem, že prostě si ujrmiš ty bryděl, ale já už jako stop. Já nemůsem byj produktem jenom tý náhravky, som byj když do nárval do hlavy. Já můžu říte bé. A na jednou příde ta a to je ten zlom. To je vlastně ten lez zlom. Je tak hrozně, důležit, je to je podminkan utná, pro to, aby chomu ve zašeží dobrý život. Podminkan utná se vlastně voc těhovat, přestělastí role v obětě, to je role twórce, toho twórce s vějoživat, a to architek tak doubuduje. Vědomě, kdo se uvýrmi bez vôhru na to, co se mi dotečtalo. Vot tej dál už tvorím život, a jsem plně z odpowiedný za cokolivco. Pozor, co řeknou, co udělám, ale i co si pomyslim. Vot tej tady a teď fakt vôříme svojí roletu, to lék, kdyby jsme se uvýrmi, máme takovou brovskou moc. Mí máme fakt tak v velkou moc, a my iznoužíváme futna. Pomlouváme drbé mes, rovnaváme se máženka, pepaná si tých vězdá. Ty byděl, my jsme úplný blázni, my tak plýt vám, že to je tres tuhodný. Vot tej dál mážení, ja jsem můžu tyt rozhodnou, že se dotknoutí skleničky, ja jsem můžu dotknout, že se napil, a nebo se ne napil. A se tyt rozhodnou výrmě, že se ne napil, bože v rázém do mikrofonu a tohle rozlejú to ještě, takže výrmě se rozhodnou, že se ne napil. Ale právě jsem vět vôřele na svojí ráletu. Sme plný zhodpověný fakt, proto já říkám, že do spielost není se nám je 3,40, 50, 60 molidí se vůbec taklené proberé, nevědomí se nevědomí, oni se nevědomí na rodě, my jsme se bo al pak rám to bry vodná to jako by. Takže nevědomí výrmě, nevědomí živ, a nevědomí umřovu. Já tom říkám, že papají, a velčil, a nějt sprosi neprídaj do tohřivota to poznání. Jo pro měsku tečný dospěně to, a je jedno zasech si ty je 23,40, ale polemně minimálně vod osu nás už je potřeba na tom začít maka. Uvědomí cít, ale já rozudouho se mi životě. Já rozudouho co ty řeknou. Já rozudouho tom ském budužít. Já rozudouho tom je si budužít z někým domně terrorizuje, a kde je negativní můžeme se brátit k tomu začátku. Já rozudouho tom je si se nechám šikanovat. Já rozudouho tom, co se s vym životem dělám. Já rozudouho tom je si jako budu pohodlo náve smyslu, že proto, aby si změnila život nejsem ochotná se něčov zát, protože dicky se musíš něčov zát, aže si je zlepšit svůj život. Takže jako to se mi se mě to je ten přerot, do týs zhod pověno dít, jako já si vlastně můžu, já chcou z tady a tady. Byl nějaký moment, když si z to sama uvědomla v tom životě, že přišla tak můle. Byl a bohu žel mě to přišlo přezvalkov ránu, bohu žel jsem tomu nedospěla takle vědomě, proto to jako z dílim, kde můžu, kdy chodím tury seju. Ale umě bohu řel proži jsem běha, nevějroma taky se ve mě byla proši komunizmů se ště vokolo ty brydě o držůbu, akorok domát držůbu, krok v práci ve škole ve studiu. Já byla tak dobré vymitá, že jako vopravdu jsem dělala všichno co chcieli ty druhý ve vstazích jsem dělal slušku. A zároveň jsem si jako vidělala svoje peníze ty jsem vody vzdávala po malu jako vslíček, prostě hrůza upeně šílení jako první moje partnerství 10 lety, že mě ulovel prostě psychický terrorist, tak ten je nejenom terrorizovat psychický, ale vlastně mě i 3 kratna pat. Ale zase, já nevědu má jenka, to je to nevědu mý. řejdeš tom zorsit, že jes jí si, že musíš. A po tom z druhym partnerem, který josem zbožnivala, já jsem se myslá, že to je laska, nezkávám, že to je to bila závěslost. Jenom protože nám je bersušnej, a jenom protože bero vzděhlanej. Ale nám tam po 3 roku, já zašlej, a prvat věci, a už nenalomerlo, že jsem přešla jako rop před tím, jobo dítě v pátim měsíce, a to mě jako rozekalo, pořeba pátim měsí, už je jako rozpozdy, to už je kopomalu, máš projevy 6 těné jelí a tak. A po tom, bde jsem přešla po druhý do jiných ostavů přesně za rok na to, tak mímu partnerové praskláne věra, a vom ten sami jeden vody, že já jsem zustává 3,000 předpororem. Splánová ním tý, rodiny a v tý závisnosti uplně sama. Mě tohle rozekalo na padreť, na dáších 8,000 jenom pro ilustrací přestal uměchutnát, přestal núcila jsem se něco, i spala 7 hodinu deně do porudu 3 měsíce. Já jsem nebyla schopná spát, co jsem jiděl šlásem do hlubokí debky. Prřiživotě mě právě údřilo, to že jsem se přála to dítě. Pro to lidem ne doporučuju, když by náhodu, nečekali dítě a nechcieli ho záhránit. Nechodě je na terapy, protože já jsem nechoděla, ale to neně správný doporučení, protože tehdy jsem byla jako myhrozilo, že já bych to ani neprzežila, já jsem já jako umysl jako nežít. No a tak jsem se jako rozbená na tisícku su a jedan pro ilostrací do porudu jsem přibrala 4 kila. Takže jedan pro ilostrací, že to fakt bylo peklo. Pokračovalo pak samořeb i porod pro bych šíleně, že prostě 8 hodin a něc, protože mi měnko jsem nechcielom, jelo zalo měno u hlaviczku, takže to nefungovalo, nepláno má nejcí, sašal, ale až povoz mi hodinách, já úpeně věřízená, uberá jaktyčka, věčer paná, a pak jsem ještě kojela, aplakala tak jsem na svoje, dítět se dělat szozit, což do dnežka jsem neradá, že děžpak víš pozděci jako jak ta bioheme je mámy, jaký má stejný, to je dítě, i v tom líku, že prostě chudá k mojecera, jediný čeholitu, že se to nestaloho trošku pozdějcího. Ale jednak to ho nalitu, protože když mělá mojecera a nežka jednak po porodu jsem se rozhodlažit. Prože jak něj uspali tak jsem, že gal, su prve mou si to dítě, a koniečně můžu umřit. Tak, kdy jsem se probrala jako ponarko, ze plníme někdo mě zdálky, kdyka tam světlo krásný, pětla dvacátio, květ má poránu jo, světlo a já ve svět levit, parádní tam bylo krásně úplně, a teď někdo už se pro buzi. A já si kam když to to, kdeca, a mě fakt nějakou dobu trovalo, že nejsem pohoplá, že nejsem ve světle, ale že jsem názeme zpadky a že byl můzen dít, a první můmem byl upřímié sklamání. Já byl ti době, jako můsem tedy le myšlenké zahánět, vyrombě. Ale pakme řekli, že mám teda hodčičku, já jsem se ne nechaláří. To je další věc jako perci futčet, že tady změli dědějí do všeho, kde cáme vyšek je krásný to překvapeně se to holka nebo kluk. Já jsem si ale vduší přála hodčičko, pakme řekli, že mám hodčičku, a vym, že jsem si řekla tak jo, a budu řít. A ten dle zlom, išto tak bolilo, tak to byl první velký zlom, to můjaki mů. Ale cestavila treně, takže jste 5.000. full plakále, tak kráva, prostě hele obět jo. Jako já tady bych nešní rozum tehde, ale nem náž jo. Je vykoupen, její ten dle rozum. Takže potom někdy v pátim 10.000. Cerysem seš je zlomila nohu. Ty brydjo. Souvsed je měno cili nákupy, prože vyně mě dalé na šternáznů, mě ne dalé tu ten potpatek. Já mě aberle, a 5.000. Jíte. A teď jako ty nemů už jiskáka z dítě ten pojedný noze, takže jedna stará paně jsou setkami chodila pře našet v každou hodinu anešku. Tam kam jsem potřebovala, a já jsem mítám nějak z jednou nohu zahlavou uločitřa, čá vkouplně vykoupala. 2.000 seděmi no siliílo apiti. Já tam stůl, tak to se živodně našr od, finačně našr od. A teď námáteřský, a teď potřebejš, jak chvíli nepracovat, jo potřeže se stará voto dítě. Takhle jako placici udolížo. Já říkám, že jsem proprakal a fak jako celou českou republiku jednu. A teď jako já ze zlemenou uhnátou, takle na tom stolejné večeržikám, ty bude obuč se zapné, bože se vůvštěc u udělej. A fak jsem prosila, bryčila, zabití máme vyřišený. Dobře, co mám dělat? A právě tam vy přišlo tu hledu mě jení. A v rozenáz já vo tom nevypět. Já jsem do nedám na v udělě věcech nechciámovit. Neprotože, já se zeně nestidím, ale já se nrada už vracím. Já to už je tak daleko, já jsem tak jinde, že jenovře jsem zistě, že ty lidí ten přiběch potřebuje. Proč, že se zrovná možná sou na tými úrovně tehdejší, je se mi rozumíš. Mí jste v tom eště pláca, bo něj, to eště nemá je jako, ne našli to ještě. Takže jsem říkalá na tak bude umoset, jako nechce seme, a bude umoset, takže i tady nechce seme, ale musím. Takže já jsem normálně, tehry zistila. To byl úžasnej boběv, a tedy se nakopmují celože vytni sebe rozvojat to, kde neskasem. Já jsem prosela, prečela, prosela, prečela, a já jsem to pak pochupila za 3 minuty. A ty těch ty 3 minuty seme potvřebu celých 3.2 let. A víte, co byl ty 3 minuty, než je, jak my to mohodí a ten chlapě a do ty, že si dobí, že si a toho chlapa. A jak my můžou ty chlapy, i ten první ublížo, a dí jsem tak hodnádám všichno, co chně no jasně. Dícitě námážou na chleba, kôsili děvářej, toho chlapé nevígroje a neumíříc na a nebo toho chlapé co chce, a umí se vy. Mě došlo ne, že jak já jsem do ty, že já v obříšli, bo prosta nás zada prvšichni. Kdykoliv máte koli z konflikty kryze, vyřešíte vokoli. Všichni, žešíme vokoli. A já tehry jsem řeklájeně, dícit se što té, kdo si toho chlapa vybral. Dícitě što jen je ty, když tím, že tam nešlapé a dělá, že to nevidí, protože si sráč tedy se bojí ve cám. A dícitě što té, a to byla první taková, že jsem to úplně já, že jsem tvůrce, že jsem si to vytvorěl. A na jednou to vosvou bozeně, kdy jsem se řekám nevlásně úplně ukradaní, co dělá a bón a kdo klifi nej. Já nejvotejte postaráž vosebe. A votejtejte uvírom, že tvorí, že votějte tím čemu nejmenčím detajlu, v tady a tej řeknou a nou nebo ne. V nejmenčím detelu, bude se napil, vody nebo ne napil. Bude tady řeknou svůj přiběch, nebo ne řeknou. Jakom je to tam tak došlo ta svobora, že jsem to já, kdo to je zpoluvit vytvorěl, aby vôledu na něj, a úplně votí dobý, mám pořekal dlo mějí 50, 20, 20 % je vůbec nezajímá. Poště, že tě ve mů za flihlo pokud, můžete, že kovám představu, že tě ve můrů takla za flihr, a házím tě ve smíru, nehráj se na bohajánko. V onci to sněm karmá je zdarmat, ten vôso vyříjí, ne stály se vot. Stály se v osvěch 50. To, co můžete na něj, to je sila. A to je mýra vlivu, a no tomu se říká pozícím. Hele, já jsem to tehli vobyvé, a pozícím je to 30 na koniec, že je to na to teory, nazvy, průsku, vědecky po učky. Je to vždy doku cešné vědomy, tak cešné vědomy, tak to nevíš prostě. A druhá to byla jedna minut, a druhomej to myl, a proč to děláš jenko. že jsem to celá já, a proč to je vzorce z děství mám a tát. A to tam upéj je projl od svák, vzák, tak upéjně jsem pochopla proč to dělám. A to je ten přirod, kdy se zeptal, kdy mě se to stalo. Bohužel přes strášnou bolé, přes málem strátu život a no znovu zrození, ale neprále bych to každýmu, takhle tepce, proto to z dílím, proto se voto dílím. A to je ten první bode, a tepře je pak si můžeš nejak plánovat život. A vôt tý době je země snělek. Já snějím, já mám snýc, ilé, makám na nich, i zastcenu strát jako někdy lechce, někdy hravě, někdy strášná vodporná držina. Já mám vfak všechno tak vydření. Ale fakt tak hrozně vydření, že to není vůbec normální, že jako někdy podkám lidě zvěkám, ekoučujují někdy lidě zvěkám, ty bude jo, ten to má zavod měrujo. Ale budíš jako zase mám díky tomu to poznání vědomenom. Já jsme jsme zpustu lidí, který já z teďka poslouchali, tak si trá přestavlíte svoje problémy. No. Ale odjedné dostá, teď poslouchali tebe a už to bym mohlo pomoc. A samodřejí, je ve strona ní jsem růzase někomo, když je tě chapéš. Kto můždy tět skirkám přestavte si, že vybala fakt teď válka, moje babička, moje mám a zažila válku státou. A že by bila válka, a vy byste nevěděli si přežit, si přeživu vaše je tětě, co bude te jist. Jako kolik by vám zbilo těch problému znaštva. Můžem, že je pro toto z diny, mi děláme problém nezkame výsou je hrůza. My ten neokor tekstu novorobo učázmos, kterou máme jedno my lidě, tu nemají zvířat. My ho výžíváme blbě, a dokonce mi ho používáme na to, aby jsme zvíšili svoje trapeň, protože mi mějšlem je úplný bolbost. Katastrofický se naře do předů, katastrofy do zádů, spomínky, představit, tohle my neumíbe vejši časný v době bláhobytu. My v době bláhobytu si ty problémy fakt, by myslíme, a to strášná škoda. A možná, i proto tystoře krásně jako, že možná se vás je problémy díky mímu přibějí zmenčí. Moje problémy si tak je zmenčí, jdí se pak třeba koučovala, pani který zamřalo díky a podobně, jakože zesťíš ty býrdiu. Jako vásme si to, co máme, a hlavně prostě svůj životvodíme tady, a ty prože inaty nejhoší událoz tě. Serozorěž ty, jak na to zarágo, ješ samozřejměm, že musíš projíc módkem, pláčem, vodpouštěněm, ale musíš se taky rozhodnou a staci. A do dal. Prostě staci. Já nějaký byly ty první kroky, když se představíme, že ten pátý měsíc, nebo hřestej se mě o smej noho už se zdravá, už je tam to uvědom nění, prožete si na kouslán, zorce zděctví, ale rozhodla jsem se, že už to změním, a možná injaký, nějaký plán, bo jaký byly ty první měsíce, který tě potom dostali spátky do toho, co jedneska. Hele, zase, jako vonal, bo vzl to uvědom ně neněl usknoti, prestem, a najto cesta. Ale výsledu leží dí, že už nání sež, a že dnešek je lepší než čerejšek. To je zazdáší v velký poučení, a zase pracuju zidmá koučuju, kdy školím lidi, že zase někdy jako nechápoutem, ten se převí to nejde hned, ale za druhý, že smyslem toho poznání není být v cíly, ale kráčit z pravnou cesto, a na týce stě poznavat se bez svět lidi, uvěrmovat si ty věci, a hát udiné tudi, že to je vlastně, a že to je nekoničný, až do hrobu, a že to je vto krásný, že doležitě je, že tě je dne skali bneš čera. Czátala, ještě než půjde medál, dejte mi tři ced v teřen. Partnerem toho to dílu je mojra. To znamená tým speciálistů, který pomáhají lidem v těžkých situacích. Určitě ste zažili období, kdyde ste se sami dokula a dokula točili v něčem, co nešlo vyřešit. Vtuk výli člověk zistí, že stačí jedna dobrá otázka, nebo jeden člověk se ktřím může týchlevěci probrát, a ty věci se můžou během hvylky změnit. V tímu mojry je více než 80 psychologů. To znamená, že se může tenájit přesně toho člověka, který vám, jak se říká hovorově, nejvíc se dne. Všechno na víc můžete probrát, spohodlí domová, z toho nejvěčí o bezpečí, protože volat se můžete online. Fanoušt si inspirá mají v mojře slevu 10% stačí za datko od inspirou. Je něj, a to ještě zdovlením vrátím opár řátku spátky. Protože se představí, že nás posluchá někdo, kdo řekné měseli bý, jak mluvíte v o tom optymizmu. To je my takový jako přijemní do posluchá. Li by se my to, že řekněme, že ich dví tam byl nějaký trabal, tak ten už jsem si vyřešil už jsem jako v pohodě, ale teď si to chcí nějak na plánova dal. Jakby s pomohla tomu lečlů, aby si udělali trošku ten sen tu vyzé. Prví, co je a rozřešil strašně moc věslovajo, a rozřešil slovo cíl a vyzé. Mě jsem si, že v obojě v životě potřebujím, a my jsem si, že se nezkavneš ní robějně což si dí takto je stnění. Jože se do něco zameluješ, že si už já v přesavu něc, něj, neiracjonální představu a víru v něco co ještě nejkze stvě. Fápeš, a to se myslím, že jako cílování to nám do celade, ale za mě je cílování nesmysl dokonce názmů, že právě uhodně tk jsem vede k vyhodření kestresu. A hlavně kestresu, když zatím cílem neně nějaká pohunotka nějaká vyzé. A já se myslím, že jako nemůže měží těnom v tomrácionánu představře. Hle stáčí se jednom zami se tě jak zniklí v veškiri výrčký oběvy. Vyškira v umělec kády je lah. Krasný budový typu, a nevím, co je opera vsydny, ajfelovka, Empire State Building. Jak zniklí, no nějkdo sněl, to znamená zapíchasi svoji představů do neznámeho světa. Já už jsem někdy vytocená, když mě někdo říké, a jak je máš na to důkaz. Metastudě. Jáž jen na to, co už existuje, je dobrými důkazer a je dobrý si vověřeva. Ale v moment, když sež vytvořit něco, tak končíš, když sež metastudě a potvrdzení tak potvrdzujš měnulost, potvrdzujš už oběvené, už zyštěné. Ale jak zniklí ty největší prostě vôbě vidila, že si votočili ty lidí, hlavu dones námá, veho do ocánu neznámeho, tam zapíchli nějaký bot a šíleně mu věřeli. A pak makáde na tom, aby to dokázali. To je nezkuteční. Jenože výsosiné uvěruméme, ty muží žíc. No ale to jsou výmeční lidi, oni je livýmečné talenti. Votom bych taky pole mezovalá, ale jako vyně byli výmeční v tývíře. To byli výmeční. Ale poďme jako lidi v obyčiny, poďme jako díláme každé jeden akurat, že nevěrumě. Já se v džicky na školiní tam lidi, co hale skleněčka, jo, co bylo první, aby vzniklá takhle skleněčka, a že knouče a potřeba pít. Nechsej v píc ze studnia, a futcebo slintáva to vopatlávat. Dobře. Takže potřeba tě vedla, ale co bylo první jako ak, aby tady skleněčka vzniklá představ si, že nebyla, že nejekzi stvala, že tam bylo prázno. V třejm neokortexu nádá prostě nějtce. A ty si si v tom lidským muskut, v tom, který nemáj zvíhrat. Przedstavil skleněčków už hodtovym stavu v tom konečnym stavu, a niež by existovat. A pak si šela, ve mi se asi cestuk, kto může tady ta skleněčka. Fizický je, já si jí fizický můžu, rodknout a můžu se napít. A hapež lidem chybi představivost, protože takhle to vůgré na všechno. A ty řekno největší po učku, já se voto fakt dělem, a jsem v tom přesětšiná, a jako samodně je se mi někdo nevěří, je cede svojí cestovali. Dme to nepíším, je to jedno. Každý si můžem dělat coch tějím. A jako každý si to vyskoušit, klidně na vlastníku, že ale mě trválo dlouho, nejsem došla, k tomu aha. A kdy se nebudu umes sebe, vymyslet takovu jaká chci bej. Tak jak se takovu můžu stát. Že nejdří fětá myšlenka toho konce, toho to býho stavu. A te proje pak můžeš jako vědět se tady a tec právní. Že ty když nemáš ten hoto vejsta vtukonečnou přesnou to snění, vyzet takže za mě, vyzu, ale zujte představujte si zapichněte si někambot, to jako skuste smotně co je přání. Já nazívám, vyžeké, já přesnývám vyzé, asny, apřání, já je nazívám, vědřená to u hasrce. Že to jako vychází stvího srce, protože to není, protože to má zás frantaloj zane. Můž si to íc tebe. Můž si to byj v týtví autenty si tě v tvím potenciálů, v tvých úchilkách na dání, můž si to byj tvoje. Pak se do toho zamelu i přesad si co chceš. a skužte se tádco, chcí csoch cykledně se to krát. A věšte mi, že ta v odpowiedvě v týhlaveně, skužte se ta křát v něj proto, že, jak i vět si potvrzují. Jo, že v Jéryské obě, jako necházej tím, že je věděry odpověď, ale že hleda i v otázky, a ty, když vytvoříš tu spranou v otázku, už šupu odpovědť už, už během to, kdy je vyslouvuješ. Tak tam, vôno se to v tomu skutu tři spojí, a na jednou to tam vidíš. Takže fakt, jako místo to stěžovat si nada vat, co vlastně chci já v životě. A to je jednou bydlení materiálně v profesy, tejte sep, tejte sep, tejte seklině. To krát různě kreativně v mome ve vás setováli, v každím setováli. A to je to snění, to je ta vyzé, to je to nelogická aneracjonální výra, v co si. A je to tady jadre na to u hasrce. A što najdete, takte prve paksinát se stěk tomu tvošte cíle, a ty cíle na jednou začouvým tchmotu, podstatu, smysl, směr, logiku. A tam bude me logický, a dávajíme si cíle na opat praktický, měřitelný, jako akce, jasně jau. Ale už týt to rává, protože to někám bede, ty výš pro što těláš. A proto paksetolik nestresujš, když se to těžky. Sůvodvali dí, který staj nejděl. A ten jeden nevý proč, a huní se ten druhý výproč. A ten jeden je totalně vystresovaný našro, hóří vyhodření je, že je to je vět. Vyhodření, není, že toho máš moc. Vyhodření je, že je reš nesmyslně. ředěláš něco, co není tvoje, podstat, a protože v podstat, když má kažná na svěch cíle, tak výš pro što děláš, a máš energie na rozdávání, protože to rává smysl. Je nidými pět o tázek, který se mám sam na sebeze ptá tým pro vyzacé, aby našeho, tady tohledo, o čem stedjí bavíme, tě sné vyzce cíle. Takle, vono je to, my se můžeme tád na život, ale my se můžeme tád na práci, nebo na bydlení. Tak bych se tě zetalnejčí, co je v oblast, která tě nejvíc trápí nebo gresy cetyšnej výc na vodě, a kterou by se z fakt strášně přál posunou do předů. Co to je tá v oblast v životě, která tzník to je? Co to kli něříc? Ok, ok, tak. Tak můpráce, tak můpráce. Tak zůžujeme. Nehledej název džobů. Bůvac, protože my a ně nevíme, jaký džobý budou existáme, se můžeme tě. Naví svýme, že 50% džobů díky je jazmi zí. Takže nechledáme název professe. Ale představ se, jako by týpčinosti, ve který by zbyl úplně ve flou, a ve který by z měl obrovské pocit naplaně nějeradosti. Co by to bylo jako zzáčinosti? Jaká činoz byte fakt nejvíc baví láka a gryšnání pomyslíš tak se tě taktošku chvě srdce? A se to tam mám, jak se to popisoval energetický tak já jsem je tam takhle litelo prezentování, moderování, kurs vorkšob školení, jakože. Jo, jo, jo. Jo, jo. Jo, či le, je to za prvý práce z lidma, už zhužujeme a za druhý předávání něčeho lidem. Forma se už najde, nemusíš to výtvy myšlený, forma se najde. Co je to, co byte na tom nejvíc tě šilo bavilo, kde je ta vyjádre na to u hasrdce? Paradoxně to energie. Energie, a jaka? Něli by to byt peníze, ale je to energie. Víž je to, ja jsem dělal rumový degu stace, a tam se často stalo to, že tě lidí říkali, jakům rumy dobrý, ale vás to baví. Jo, jo, jo, jo. A tevo, no, no. A co byte na tom nejvíc tě šilo a napelniovalo při tom předávání a ty práce stěma v Irma? No, jakože deme do hlubky, a asi je to nějaká hrdu s natupráci na svou, ale zároveň to, že pomáhaž spojit to, že pomáhaž a zároveň vidila vás peníze. Jské. Tako se vždycky skvěle vidělaj pení, zagrýž děláš to, co je to na planění, a když to je to. A darší otázka, myslím si, že štvrta, jesli ti je dobrobčené. Můžiš předávat v jakýkolivu blastěj. A kábu blasté bebe nejvíc zase bavila napelniovalo vidíš tam jako tu svojí seberé, ale zace. Jo, že, co je to, co je to, co je bysím, chcel předávat? Je to čelství, ale viem, viem, protože já jsem rychlá historie, já jsem v dětských chcel hodně mluvit, ale níkdy jsem to moc na uměl. Žitám hodbických chcel být vé předů, ale nemyslim si, že jsem dokázal zízkat na respet, protože tam nebyl ten storitelým byla to vydický dom sná, ale nebyl tam sebe vidomí. A toto jsem teďka poslední měsíce roky se znažil vychydávat, učice, chápat to, co dělat ten dobrý spík rechápat, co dělat ten charizmatický člověk. Jak vlastně když vidíš někoho, kde ho vypraví na derný příbiech, tak prvně nům říkáže hesky. Takže toto je prvně teďka, taková se zále, že to, že také to může samsem na sobe chcel pracovat, tak vidím, protože na tátě čím rozovorí s lidma, který čba mají firmy. Ta firma má obrát 50, 100 milion. A já teďka na tátě mkoukám na něho vnímám ho poslouchám, ale díkám si, kdyby js uměl mluvit. Kdyby js dokázal, předat to mě šlet. Tak máte davl. Takže hele, já je si to dobré sliším, když to skarnou. Tak je to vlastně napozadí toho fut práce na sobě. Ten sebe rozvojten osobní růz a zdílení a v rámci zdílení vlastního růstu pomáhat vlastně z krzetolýdem, protože jím to budeš umět zdělit. Taková vysokáš kola na který se mi kdy nebyl. A poslední v otázka co je první krok, který proto můžu říš uděl, jaký by si zvrám si toho děl dál takový nějaký už racionální cíl. Jo, takhle, eště, počky, eště mezi krok. Dobře. Prože ty se zeptali, jak to je dělám já. Takže takhle je bych začlan já, ale to je nom zůžování toho vesmíru do nějakých užích bodů. A tej bých řekl, a tej bých stebu uděl, a právě, že tu vyzy. Takže jakubé představci, představci šechno mežné, limity neexistují značka idál, představ si, že už se to stalo, pře nejse v čase, představ si, že u té klupotřebnej čas, a půjsy ten biák představ si, že se ty to poverlo. A tejt a nienáhla s nemul, protože by to bylo. To byt. Ne, a nehlavně byt je to rozhazová, o ta verbalizace. Ten film jako pojmenovávání do slofějtešky docela, to je náročný proces. Ale jenom syvlavia na chvrku, jenom dvě měnutky představře už se to stalo, že se ty to poverlo. Všechno je možné limity nejse vstují. U té klupotřebnej čas a tejt se to dě. A jenom v duchu si půz biák. Jak tam vypadáš? Je to silní. Ne, ne, ne, ne, ne. Jíš jak se jste uvní až nebozní a to je dobrý tenek. Všetav si, že pravě se to dě. Jak se v tom cítíš? Co máš na sobě? Díky čemu to dokážiš, těm druhým sprostředkovat? Skrřeze ty svoje story a skutečné přiběhy. Není to žádnej faléšnej story tenek. Kde bereš tu energii a kde bereš tu schoprostoho to uměc dělet? Jakim to zděluješ? Co vidíš těch o čích těch druhéch? Jo, ty c to ukončil a máš takoutí chóch urkůze sebo a ty výž, že to bylo vono. A že sím to předal a že to bylo na 100%. A vôník druhce každý se ve metoli kolik může a kolik umí. Ale ty výž, že to bylo vono. Že sto tam dal, že sto tam zzandal. Bez předvádění, bez ega, čistota, sila, laska, zdílení ochota se dělet. A ty cip představře, že vyně to csejte ještě. A že úplně přirozenia rádit je za to zaplatili. A ty výž, že si své peníze zasoužíš, i kdyby byl se kravelky. Portože se uzaložený napravdě a na tvou jí sila podstate. Je to tvoje, vychází to stebe, není tam ani se tě napřetvášky. Je tam si představ tů autenty ty situatu silu toho chlapa, který našel svojím užskou vyzy. A který je vé svojí sila, a který je vždycky právdě vej, a umí se za sevy postavit, když to bolí. Je to silny, každý to potom cítí, na ktom tělé a ty bryt. A teď, a mohla bych je da, a teď bych te prvás se zeptala, a jak je si v rámce to vráš první. Jakože už ten racionální ten ravej cíl, vo na tatsestám už je trvat rok, ale tak je 10 lat, tak je 15. Ale bude tě to na ní bavit, protože byjš, pořeba, že to je ráš výš kam des. Takže, jak je by se s vlastně na týce stě zapichlo první kolik, jeho první takové ten milník. A to si učí, za se nechám na to bě nemusí se tady svěřeva celým usvětů, a tak le bych se tál a to bylo 5.000. Na už chápi, že nám chybí s nění, jako nám doucíle, ale ty už, jak bych tam neudělala tu glevsu vků představ si, že se to stalo a povedlo, jak to tam vypadá a výšco, mohto v sebe každý má. A ty si představ, že já bych to le udělala, je na to sebe věrumí, na to sebe odnotu, na to, jak jsme stracení, z toho dětství. Jsme je konglomeratí na hravky, a ty výšco, ja mam heslo, jako pika, slořekl, vše co si dokáže te představit je skutečné, co si je petska? Aš tě jednu, vše co si dokáže te představit je chrapieš, představ. my všet skolíšku úděžné, jak důstvo je, vše co si dokáže te představit je skutečné. A to je petska, a jak to můrdu davám, a semo tom přesvětšená, a to je pro simpěkně moje myšlenka, a co si nejprve ne dokáže te představit, to se nemůže stát. A semo tom by to sně přesvětšená. Co si nejprve ne dokáže te představit, se nemůže stát. A to je to co nám neší růvě strášně chyby. A to je ta výzegteru, jsem týsť tevou jelá. A to nám strášně chyby. A nemůže se to sa a ty cipře stav. Teď dokuci nebudeš představit, umět představit, a grokoliv zvázu nás posloha, tu pořešenou spokojenou jánku. Která už jako nevisí na svém vokoli, trá je ve svojí sil, jak se takový jánko umůže stát. Teď když se neprzestavit, to osobný ho nezávisl johla, pak tedy našel zvojímuctví. Przeztal napodová, přeztal si hrá. Jak se jimuže stát? Já bych přal všem, který tůle teďka poslohají. Jesli jsme jenom trošku náhecovali, tak aby to když tětka stopli, a vy užili to. A jsi jisto, člověk potřebuje ten impuls k tomu, aby to udělal. Sam od sebe si člověk tu vizy zniče, hodníc v pátek veci prostě neudělal. Ale něco tam cítíš, někro tě něco pošle, a ty si říká švět to zajímaví, tak to obsátele vyjšité. Ale já praců zvid má 30-vala, ja jsem o tom přesvětčená, jako že vlastně prví školení se měl, až 30-40 lůzal. Takže, že každý to v sobie má jenom to má utlučený těm balast, křikém vokoli, těm dětstvěn to výchovou, ale v každým se to válí. Jidí, tak by se a něj nenárodil. Kouhapeč, každým z nás se to válí, a to je další věc. Každý máme unikátní potencialně co tomu světů rap. Unikátní. Každý v sobě něco nesem. Takže, je těm balastně jediný, kdy to tomu světů dáme, kdy se staneme se bou spátky. Když přestaneme před pravě předstane mez těm plněněm vočekáváním lidí a z tohů se přispusuje. Takže, to je to celý schodí. Tam ne smýbýt ani nůla celá, nůla jedna procenta přetvářky. Musí to je čerá pravda. A musí se in neochvěně dřet. A to je důhávěc jako drži se se be, protože, kdy kuli se drži, důhý tak stráci se be. Svíhodnot. Svíhodnoty všechno jeho. Co kolefio? Musí to mějte hola pravda. Je to moje neně, to moje neně, to moje nej, to moje a pozo to někdy neskončí. A to bude až do hrobu, protože vždyckim ně vždyckim ně co z pochibních. Vždyckim nějaká udalost do mě staci. Mě to roz hejbe z pochibně se řeknou kůrně, kteby a zase budu hledat. Ale vysod, ale vysod, ale vysod ulyžitý, že jsem prostě ten hledač pravdy. Žesy vždycky už týle situacitám já něj. Co cejtýš u něč? Co to? A někdy tam výde bo jako nepríjemný vět si. že se řeknáš aha, tak z tím lečově, kameho jsem skončit. Jeho někdy tam přído jako těžky, nebo to glené, nebo tohle, nebo tady si zase pochybyla, nebo tady si zase trošku se sporo nevěřila týsvěj intujeci, protože celý ten, či votě vôl nacházení z hledání a znovu nacházení týsku, těžší pravdě a pravdání, není je si, že k než pravduléš. Pravdá je to, je si to v vyvěrá z tvoji v něční podstaty. My neumujeme vej právdivý autentický týbeří, jsme vfalešně jak v pětka, až tě zavíjeme druhým, fudřešíme druhý. Týbeří, každý krožiši druhý je v pridel, a to tak moc jsem příc, protože se vod pojel vocebe. Je nevěrnej sam sobě. Bože tady lehde tak nemocná. Já si dávám za cich pomahat na rym lidem, protože to búr umí těžky, protože bohužil v tom balastu těch informací, jak už vyrůstaj na technologích. Usem de facto deformuje to, jako spusop myšleně a můzek tak to búr umí těžky. Vototě ší bude. Identite. Jo. Sou dvě takový teorí. Jedna teorí říká hledej sam sebe, a druhá teorí říká vybuduj sam sebe. Druhá teorí říká už přestaňce hledát, už přestaň řešitco bilo a z čou vycházíš, a teď si vymyslí, jaký bystil být a tomu byš na proti. Jaka byž. a bychže klaži se to podkava, to není proti sobe. Víso, protože ty nejdři vybudují sam sebe ve smesů vějsi přestaň, přesovokým sežbý tam a kejna tom. Měnči, kdy se to pak děje. V tady a teď. A ty najnou maštice směr, ja vždy zkříkám vyzerava našemu tady a teď, při smisno směr a spravnost. Jenou, že to žiješ v tom teď. Jo, čedy vymkám, dou mám nějakou vyzy. Buduj sam sebe. Ale pak jako hledej sam sebe v tady a teď, když kráčiš výškám kráčiš. A ty ten život, je tam bude házet různi, bomby překážky, graná ty, joskovšky, testy. A ty tam budeš musel hledat. Ale ty výžemáš, a pravět, co ty vytahne spohy, že znovu si spomeneš na tu vyzy. A znovu si spomeneš na své hodnoty, pro který se s rozhod. A znovu tam budeš hledat a na házetu svojí většiný pravdu. Takže jasim, že se to podkáva. Ale zárveni, ako abysme to nepocně. My musíme vživotě mít směr. Jako cesta nexistujem bez definicé cíle. Čedím, my musíme mít nějakou tu vyzy. Ale zárveni, nejdevo to závodit ktí, vyzybejt na uprkuadu kutí, nezplním tak nejsem tne šťastnej. My si musíme ujromit, že tu vyzyžiu v tady a teď. V každém slově, každý myšlánce, každém činu. Aže, v momenti, kdy se poblení zachovám, taký vlastně celou žiu, když je to malý kruček. Tak jsem vní a už je to 100% už to nemože by je lepší. A nebo to nezvládnou spronevěřím se tošku tomu zálužou nebo něco. Nebo neudělám spravnej skutek, nebo nebudu mývod vahu. Ale zase jenom díky tý vyzybudu vědět a há. V roto to neně dobře, protože jsem se odchílila od sebe, od tý pravdy, od tý autenteci ty, od toho co je skutečně moja. My se fakt můžeme ptát v každém vokamžiku, mnemo technická pomudzka, je to vopravdu moje. Tohle je celý, je to vopravdu moje. Dufám, že vás dnešní díl bavi, a ještě než půjde medál, tak pro vás mám jeden zdravý typ. Když přijela jedna z námás Islamdou, tak my přivezla Astaxan tin. A no, vím, že to to tošku z nějeku nějaké zaklínadlo, ale zajímalo mě, proč je pravy Astaxan tin jeden z nejoblíbenějších suplomentů na Islamdou. Dozvedel jsem se, že je 6.000 krát celnější antioxidant neše vytamince, a že má vlifnaku, že má vlifná oči a taky na emunitu. Astaxan tin od té době tvorí zaklat toho, co suplomentů respektive teď vlete, jsou to dvěci za provéto magnesko, malá tráno a astaxan tin kýlu. Protože je rozpustný v tucích. Víc informací najdete přímo na webu Brain Marketů nebo doporučů využit, jakýkoliv AI od GPT-klodů, Dgeminaj a porobně. Týto těž nestvazů je u regulé, který určou, co se může a co se nemůže psaat. Zároveň vám moc děkujeme, že u obědnávek používáte kod inspirou, pro vás je to drubná sliva, ale pro nás je to velka podporá toho dle podkásto. Ideme dál. U toho, jak si povídřal, tak mě napadali dvě veci. Věch vylik, de máš, vyjasněny prioryty, a myslím, že vůbec není na školu, když si mňem treba dáš i číslo, jže si řeknáš okétery, základ, pránce, rodě, na pení, vstáhy, dada, dada, dáš to mů nějaký pořadí. Tak týto strášně užetří nervy, vech vylik děkde něco nevíš. Kdy váhaš, kdy se rozhoduješ? No ale já pozor vono. Může se tu měnit, v čase každých 5 letů. Ale dojde, aby chomte prioryty bude vozovale právě, bo tý svojí osobní vyse a v otěch svej hodnok. To je strášně důližitý. Ale přesně. Jako pokutostní ma suvisí je to prioryta a tomu ostatní moří kamné. Takže se mě sem, že vfosatě je ta právdě vosta, autentice teda, bo ktorí jsem mluvila to je toho problému je. Námuže strášně zjednodušit, že votaklé. Bude těžká na egzekuci, bude těžký někomužícné, něco vodmitnou v realů. Ale je to je jedná cesta a vedetok efektivnosti, k ulevě. Przezně, že výnco je podstatný, výnco je spravný a výmco neječka, pohle to vždyu. To je tak ulevný. To je tak stráčně ulevný. V práci je, že ještě, že jíšt má ré a nomem tez se, jak lžete v práci. A že mě ja už říkám, že je, protože ja už jsem se votovo svoj. Ale dělal jsem to tak, aby to nevěznilo. Dokud jsem byla nevědoma, jedná v tý práci, kdy kladže, že říkáme a nohle my si myseme se ne. Stáčí bědna pytomá po rada, tak máte k tomu něco nebo ste oká, duchu jsem se měži, že ještě kravě na zase. A mohla v kýve a no. A teď si samodnějí na to lidi, že k náto by mě vyhoděli, ale vyžště musem právě rošla. A než ne tak je trova vyhoděj. Ale vem si svět je velký místo, učitě tím začneš korygovatů se stu, a najděj si práci, když je za to nevyhoděj. řívči pozíjí to příde. Práce to. První krok tužka papír, protože pokud na to brůjeno mi slet tak je to málo. Jo, je dobrý to pak sepsat. Je dobrý to pak sepsat a eventuálně cokoliv. Myšlenkova má pah posilovat, to vlastně býš vocodé. Kréselením, psa němto posilujete a znová se tomu věnujete a vyšlapávaš ty pamětový mosců. A vlastně na to tvôříš ty synapset, ty si vlastně neuroprasický na to nastavujete mózek, ale výž jak? To neněko čáry má ryfůk. Te biologie to by se na to vytvôřej si na pse v mosců. Opakovaně, opakovaně, opakovaně mózek neněko na stavenejna bezpečínéboštěstí. On běří tomu, coho pakujete a tím se stávaš. Tečka. Pro to ty všechny techniky typu, kreslet, psa, tmyšlekova, mám pasou dobri. Já mám jednoho klienta, nezkasme i kamarádi. Starších lab nebudo prozrazovat víc, aby to bylo důvěrné, ale musím říte v onci tůvizy, sam pak namluvil. Až si si došperkoval a pouštěl si. On si v fact pouštěl. A musel udělá v fact jednovalky rozhodnutí prohledov obří biznes, jako obří biznes, a mone pro dal. Je ve vyším věku. Vyprcena všechno užívá si ty bryt jo život. Ren, tu k tomu má takvý kšeftíky, děli se jako zledma, vo to, co umí, uží vás, i v naučata, hlehepy. A ten si to zastřeba na mlovélená dectafo na pouče, si to byt kreativní. Ale devo to se k tomu vrace a tím žít jako jo. To jako, oddyž jsem chciel postavit ten barak v hordvacku, tak já sembela třeba v česku. A já jsem každejden se budila v hordvacku, jsem je rozmiž v lavi. Já jsem to tam budouvala, tvogřel, já jsem byla každejden v lavi v hordvacku. Mene malně, a sponje ráno. Miše, a jako to vopakování vopakování stete, tím, co opakovanie dělat tečka. To, že když vopakovanie váříš, je stebe kuchář. A postupně, když bude žvařit lip, alej pavíca, výzbude stebe dobrej kuchář. A když budeš ještě výtřvářit, je stebě tak se stanec možná stebe emyster. Jo fokou sa vopakování, to je prostě, když budeš běha, budeš běřet. Když budeš pomoval, budeš drbna, když budej závědě, když závěstivej, když budeš podráž jednohy, když bude stebe prostě stráč, tečka. Co vopakování děláme, tím se stáváme, ale dobrí je, že to umíme přehrat. To, co děláš, to potom dostáváš? Tak. Ková, tak karmo jak se říká. A vno to jako, že vyštou to také neněná hoda, to jsou učitý energie, který vizářuješ, de vizářuješ jinou energie. Věšem to. Ale druhávě, že se musíš vydá, je ten nieternej proces se sebov, a ty tom musíš vopakovat sám sobě. Ne druhém sobě. Nej drív. Až potom. A dokonce to druhém nemusíš ani říká, debo to, že tím, že je, že to máš sobě nastavený. A tež příkladem, tím, že, jak jsme říkali, to na kažli víté energie, a tuž pěsem istický nebo optymistický. Ne jsme říká, jak jsem výká toksické optymistá, tam se vický jako lidám, aby už nebo l moc. Tako je ten, který je můrý, ale to. Proto ja říkám, že by o tomu musíš, že pomenoješ i problém. A že kneš ahá, tak to v lessem svoral to je naparad. Ale sež v optymistá, prožisto pomenoval nedělá, že to neje kzešto, už to je super, že máš tu vôdva hutona hlinu. Paks se zaměříš na řesění, že se říkneš a co vlastně terána koncikci, a co proto vydělám. A už sež jako už seš na jo, pak je to samozně vnímat víc toho pozitivní rubriho světě. Bej věšnej za co už máš, ale je fut si stěře vat na to, co ne máš. Ale už byj věčnej, že si uvíromí tehle každěj něco máte. I ten grouje trzeba porozvoru, tak má, do brýt děti, trzeba má dobrou práci. Nie grouje nemocnej, ale zlas má, chyba hyský vstach, někdo zlas nechláhyský vstach, ale je zdravý. Jako vždycky něco máš, tak za to poděku, můj za to věčnej. A jednom pracují na tom pokud něco ne máš, tak si dymyslí co chceš. A ma kej na tom, a už to je štěstí. Štěstí je, že můžeš vůbec zít, štěstí je, že může zaživat. Blbý, emoc, se dobrý. a štěstí je, že tím životem, pokud ho dobré nastavíš, můžiš nekám sněřovat své, který tě napelního, který tí dávají smyslo. A to je štěstí, byjt tady jako a to hodit se bé a nebo travovat své, k své existenci. - Jo, jo, jo. - To stačí. - Je tam zviru meště jednu věc, tě se říkala. 1. cíl, 2. cesta. A ta je i pro mě takový, jako důležití tema, že jak ml se čo je k upnejenom na cíl, tak hodoboli, protože to třeba nejde nebo jsou tam i věcí, který nemá vysvěch rukách, nedokáže ovlivní, ale jak ml se zastaví, přehodí ten mince, a že k nesí, ne, ne, ne, ne. To dle ta cesta, bude mám špatnej cíl, protože si ne užívám tu cesto, nebo stímleti musím pracovat. - A, no. - Jo, nevím, je to tak zveněda, přednosit na aluminum, ne přednosit na skušenost, že se to musí zažít, protože nevím, jak to teďka v vizní, ale prvmě to bylo kličový uvědomění, že se nesmým vázat, že musím nic měr, ale nesmý pře na to vázat, protože se to stanu také se domastat. - A jsem o tom vlastím lvá, kdy jsem čeklátu vizy, ale když ještari a té, když co taky uděláš. Čerity musíš mít nějakou představů toho kam sněruješ, a ty se řekdy vě dobří mešlenky, pokud to dám na ty cíle, už což dám na to souvěci, který chci spelnit. Ale měla by za němabej ta vyze, to chvění, to ječka, to uchá něco, co jau zmodněla. Paksy dáš ten cíle, a může se stáč, že czeba ten cíle, jako, když dlouhobět je na týce stějí, bo je také možná, že je blyběde finovanej. Ale pokud tam právě dáš tu toho srce, a vôrvodí, že vôrvyzet tak by neměl byj blybě. A takhle, a tam v tary a ty tě porto musížá. I nepríjemný věci, ale taky přijemný a obohatuje tět. A přesně to je to, co jsem, že klaže tady a ty by tam nábej ta volatilita, to volnou z takováta svůboda, že vým kam teda dů, ale kdyto žiu tím, co dělám teď. A to teď jako můžeběj zrovna těžky, ale přesto, když mě to dává smyslo proživím proštodělám, a protože vím, že to, co stráci mě dává smyslovu, čitomu, co získávám, a někdy tomu, že byjt sebe ústá. že si cečeba stráci měko zrovna vstách, jeho nějaké ičeba nebo biznes, nebo prahé, ale získávám sebe ústu. Hapěš, že to, co stráci mě dává smyslovu, čitomu, co získávám. Takže fakě smyslem byjt jako, byjt nace stějále byjt tady a to je ta druhávě celou, čed mít ten cíl, doprze dnes ta věných děšě v urvózení v urvěze bude vždycky rubře. Potom dá tomu v tady a teď volnost, a jako svobodu, jako byjt souvisíto stíjím, jako dávám, za rven tady a teď, když udám správnou věc tak žíl celou tu vyzy malý věci, malý věci a tady a dost je v obří. Jo to na planěně je v obří, dělato vědomě trošku, a třetí věc, a to z taky, že káku ratovci vypíchnout je zastavovatce. Dávacity ček pojnit jako uklidněce, vystupit zvlaku, vystupit z tempo, vystupit zespichání, po přemejšleci vosobě, se dnou cina za dekáříkaci, jako dobro, tak tý ce necítím dobro, tak prouč přesně hleda, jako je to proto, že jsem úgnoustí vyze, úgnulastí vyze, a nebo je to proto, že je to prostě nám těžky, a nebo řítečka zastančí. Kdytej káty osobně zastavujíš? Hela, já, když tu můkobala. Je to poměrně jenoduchý, lidě to hrozně komplikouel. Prví co je, a čemu já říkám rání třímenotovka, že ránosi bubec jako spomenu na to pročvlastně existuacovatních cí. Kám si snyřovat svůj život, jako to je to, to je tvořím velou hodovacu, nebo budujen já kou profesionou vôlu nebo něco. A co ten dem proto udělám, že spomínka na vězy, to už je zastavka, že než zapno počítáč, než začnoplinit povinosti, že než začnou obho sporažovat děti. Niekdyže k nou noh, jak mnou a jak mnou a jak mnou levo, nevrže švočit. Tak už je to prusernota, benné ště, když nezpíš postali sam, že o takučkomu někož. Já říkám tak vělej, že spíš. Víž dělej, že spíš. A tej si tu rání třímenotovkejště se zavrenej, ma bo čima, prostě, než tě začné hrošet vější svět. Prosně dríflej zašeš skákat na potřeby v nějšího svět a který tu slohou, tak se spojze sebov. Nejdříš, že k něco vlastních cidné skají, a udělá potent svůj život, potent svůj potence, a protu svůjí cestu. Pro sebe, jako abych byla na sprání cestě. A to ustačí hle třejménu ty to dáž. Pak je hrozně dobří ve čer se to zasení, a ty jo ať už to muží každé, někdy věšná všetříci, který ty věci mě napliněli a dali smysl, který udělá radoz a je mě našla po tý plohy radoz týho frantámy dalkitku, jako nájs, ale ješla bych spíš pod tom, který tři vět se mě dávali, jako ten životní smysl, ten životní nábo je. Nebo je jedná a spoň. Jeho za se tohle zká zastavka. A pak může mě dá vědomí zastavky, že si někám bude důtrzeba na dvěho děny. Pokud me to nevíš rodina, tohle to dáš dvěho děny dáš, a nebo, po tom jako úplnej luksu, že vody důtrzeba na dvadni. Sam někám. Jeho šle, ještě le ta nejsem já, že ještě velu jsem jezdělá dva krádu roka sama na týden. A nebo to protože nemám skmiet. A spoň a nejmi jednou na týden. Sam se se bralání, kám vody jel jsem, pak jsem si pamatů dva krásem vodletě a na tené rife a tam se se tohlela po pobřeží, tam sež napojené na sebež na přírodu na existenci, na prosto bóžskou krásu. Je někdy na vážeme, protože vsem tam těkavit jel tím aj otázky, neurovědá a novým ký, který těká spoznala a už mě to tam těkavit svovalo, ale myslím, že prodniš je. A špáš. Mě jsem si, že bude týmý dost práce. Takže si to může vzítěko. Takže si to může něco. Kdo to bude týt neská vodmákác, tak má, myslím, že díky to by kásem niskej. A komu se co neli býjajde, je na májt mě to nepíša, to odsténě nebudu čist. A dí si to přečtu, tak se bůrů smá, takže to márny, márny, márny se mnou. To je to jsem dícký oblivoval, protože já jsem byl taky ten dost se pořád snelil za vděčitát. Potom vidíš toho staršího člověka a tomu je to úplně. Víš, někdo v roztose. Ale pozoru. Jego jenom pokud na sově pracoval je obahap. Kolej znaš taky zapsklej dětku a babek. Pro těvné, negativník naštvaných protože ze se můvně cme udělaliho. Takže i to hlenen je za ráčo. Ale je fakt, že ten věk pokud na sově trošku má káž, ti pomáha v jednej větce. A ten na tle ta, že pustíš ty zbytěčnost je, že už jako se posunajš do takvýho, to, že vyjštěl se stríli a stríli a co stují za nějakou pozornost. Krásní ukončení. Jení, děkuji moc. Jaděk můzat půčas. Krásní otázky děkuji ukubou. Na dehrná energie, bo to bylo to pro mě vůdět z průjcí. Profesní. Máš profesní vyzik. No, a chtědáří. Nik. Něj se. Ahoj, ahoj. Blíšíme se ke konci a to je ten čas, kdybych měl pozradit to, co se mi sel vůvodu. Je se jak ruase něco, co jsem úplně v planu neměl. Prátele, jakojste mohli spotkastu trošku cítit, tak připravujú kurs, kurs, který pomůže ostatním, aby lip pracovali s nervozytou, aby sejím lip mluvilo a tuž potkáte někoho, kdo je kamará, do jeznámi, ale zároveň, když bude tím tě jako prezentací nebo, když vás treba někdo pozvě, do podcastu. To, že má člověk talent je jedna vec. Ale to, že jsou to věci, který se dají na učit je vydc druha. Jesli vás tohle téma zajímá, tak jsem rtně ten můj osobní profil, kuba stejskál, protože jedneské prvního července, ten kurs ještěn existuje, oficialně, ale pravně porobněž bude teda sledovat, tohle to vyděho tak už můžná na světě bude. A práve na mém profilu se o tomto kursu rozvíté. Děkujeme za pozornost, děkujeme, že sledujete podcast inspirov, vážíme si toho a udáší v dílu, ahoj! [MUZYKA]