Eva Dragulová: Poezie hledá svého ideálního čtenáře, marketing spotřebitele

[MUZYKA] Idějte u podkáztu pohrste, mají meno je zoza na krajča a tenho je podkázmám přináší plaksí. Dunišního dílují se msi pozvala Evuk dragu ovol. Eváje sen Jörbret Manážerka Blesku. Vy studovala Bohemistiku a komparastiku na filosofické fakultě Universitikálové a v marketingu se pojbuje před 10 let. Prostřícela pozice jako ekopirajte projektový koordinátor, social media manager, apíše poezi, vevolu namčase, radiiguje beletri a studujeci z jazyky. V našem rozhovoru si povidám je o tom, jak se zbásnířký stané, brytmenážerka, jak se dělá marketing pro media a firmy, které jsou feministické a zabívají se té materiversitě a inkluze. Také si povidám je o tom, jak se Evoučí jazyky a proč má ráda nepo. Posluchujte s hladnou hlavou. Děmy na to. Do hríden Evou ja vás moz vítám u nas podkastu pohrstech a děkuu, že ste příšla. Dobrý den, co se no, dobrý den, poslucha, či moz vám děkuv za pozvání se bráda, že tady se. Já jsem také ráda, že tady ste a rovnou, půrů na komoru, protože se zeptám. Jak se člouvě, jak zbásnířký stané, brytmenážerem? Tam je to úplně jednoduchý básnik potřeboje taký jist. Nej takto je to asi jasný, že v česků se literatru úplně živit nedá. Ale když se podíváme vůbec na marketing bren management, tak tam najdem je určitě jako krásné paráleliz pojezi, protože pojezi ta hledá, že ho ten sprav, to spravný zdělení hledá toho svého ide, ani hoč tenáhre. S náží se pronekat do vrstev, do hlubyn člověka, a u marketingu je to podobný, protože také potřeboje te nejt toho svého ide, ani ho spotřebyt, ale toho člověka, který budé vás prence božňovat, který budé věrny, který je trzeváná kopi, to, co vy mu chce te prudat s nážite se vlastně tomu člověku také dostat podkuži. To myslím, že pojezi marketing mají podobný. To znamená, že když se psalá pojezi, tak se měslala na toho čtenáhre a na tůcílovku, který to píšete? To je krásná otázka, ja myslím, že když člověk píše pojezi, tak na tohle určitě vůbec nemyslí. Ono to nějak pline, ono se to nějak děje a v týchvíli, a si nemáte vlávě nějaký předobraz ideálního čtenáhre, ale rozhodně po tom, když na stáva faze cizelo vájn toho tekstu, tak můžete upravovat některé výrazy, nebo nějaké obrazy právě z zledem k tomu, kkek můmlu víte, protože víte, že třeba ten vás ideální čtenář bude rozumět nějaké přesmyčce, bude rozumět nějaké můvýrazu, protože máte svůj takový jazyk z takvývstach, kdy vlastně on může, on rozumí tomu vásšemu jazyku. Píše teště. Jeste píšu, rozhodně to nítak aktyvní jako to bývalo, ale po tom, co jsem vlastně předpar lety, kovy důto bylo vydala druhou kníšku, tak jsem tam na píšu nějaký kus, který schovávám do šupríku, a už to nám víc, které můžu nás se v budou cunosti dočkáme, třetíkníhy, ono to někdy to rychle, někdy vlastně tak někdy může, s někno za parní sicu, a někdy se to zbira dela, jako to bylo tréva případě tím mojí druhý zbírky, kdy jsem se dává na čas boto 10 let. To je lohá do batak to důfám, že ta třetíkníška vydredřív. Uvidímme. Já, když jsem na vás dostala tý podzorí blůk, která také byla u nás podkastu, tak jsem se dočatlavím mailu, že se je výbudová značku heroin, můžete ten čas opiz, a že vám děci za současnou komuletu. Já jsem je určitě nebudovála sama, budovála semi stímem ševre daktorek ten krat, to byla a na rubarová za web a mychéla kremarová zaprýnt, ale časetí četí komunity na sítích anotak tam se myslím, že se s mým týmen smoujáli velký kus práce, protože když jsme heroin přišli tak jistletovalojenom, nevím několik treba 10 stovek lidí a byhem dvole teho pusi bynče tam sem, což jsem tam byla jsem dokázala stí komunity vydovat 20 000 věrnej folouerů, kterí čekali každý den na vopsach, který budeme násitých heroin zvereniovat. Takže se nám podle v něj podařil něcovo predůboc krásnáho, protože ty folouerů nebyl jenom takový jako na okol, ale byli to lidi, který prostě opravdu ten obsahkonsumovali, interagovali s ním psalinám, dávali nám podně ty blotohrozní živoucí a vlastně krásná. Ně zajímá, jak se se heroin vůbec dostala a potom mě zajímá, jak se tohle co se tyt pobsala vlastně udělala. Gherojinc jsem se dostala náhodou, protože a na urbanová, která ten krát vedla Web, tak taky pocházelastí spisovatelský ríhně z těch psala, psala provozu a pohyboval se práve mě zelidmy, který slyteratru úzabívali a takto jsme se znali. A měno jsme byly v kávárně a v naržíká leži byr práve spouštědnový projekt, ještě to neměloj měno, takže ještě to nemla heroin. Mě to vždyšlo úžasný, protože přišlo mějře, než přišla heroin, tak nebylo vůl, nebylo vlastně v tom medialní prostoru žaný takový projekt, který by té matá nazíral z uhlůz, jakýho pravy uměla náhlednou heroin. A kbavl jsme se přišlo my to úžasný a napsalá si mě několik článku práve, které spouštění, a potom ten projekt se rozbyhnul, rozbyhnul se krombrým teda kromběbu i print, pardon, a potom doby kovidů, nák potřebovali prostě začít pracovat z tókomunitou, a ten klávně oslovéle jasim říká jasně tohle, prostě věc, kterou vôpravdu chci dělat. Takže takhle jsem se dostala k heroin, a jak se by to povedlo, ja myslím, že se by to povedlo, protože jasím do toho dělat ten klátva k všechno. Nie to poholitilo, a hlavně jasím heroin hrozně věřila. Tím tematů to, jak vlastně nazíra na svět, jak komunikuje týteška temata, jak vlastně náhdí žin na diskriminaci vůbec, jak se snaží pomáhat, jak vlastně ty temata. Reslunů i v týspložnosti a nůluví sevo ních, to všechno mi prišlo rozně důležitý věřila jsem tomu a chci jasím toho byjt součástí a chci jasím to předat těl lidem. Myslím, že to výcí těle, a myslím, že se nám to stímem opravdu povedlo. Těch návodů, jak komunikovat násí tých neskáek zistoje celá spousta, píšel se o tom kníšky, se o tom vbenáře na každů socialní sýc zvlášt. Ale vyste měla hodně těžkou pozici, protože česká republika je, co se tíče diskriminace, co se tíče nějaké diverzy tě a inklu za hodně pozadu za Evropou, jak ste pracovala z tím hlavlásně hrrozně těžkým a dojstým iri neatraktivním obsahem a neatraktivním dávám v úvozovkách, protože jsme v kontekstu těčeský republiky tak jak jsem to zmínilo. Protože jí jamy slymi, že autorí, který pro heroin psalí měli ten dár a ještě i píší měli ten dár, ty věci voprav důzdělovat širši mas, dokázali ty složitý témat a postínout kompleksně a vysvětli tě je i třeba větší masen, enom prostě zarytím femenistkám a femenistům jo. A na si tých, kdy jsme začínali vlastní takových projektů moc nebylo. A v tom blyte naše pozit se reklabých celkem unikatní plus to, že takomunitá vopravdu si samaríká laco chce. Jo, my jsme jej poslohali, my jsme věděli na co o ně rejoguju a věděli jsme, že v případě heroin i když má nádherný fotky a nádherný prostě beks ty je přifo cení, takže prostě ty lidí. Potřebu v přídanou hodnotu, nie potřebu v něco víc než enomézkých fotky a potřebu v právě jako by ten vopsách potřebuje v něco navíc. A to si myslím, že se nám podařelo im dat, a proto v oni sami potom ten vopsách zdíla lidal a dostávali jsme se dobubly, který třeba nebyli vůbec heroinou zasežení a tím se ten náž vliv zvětřeval. Hodně často je, že lidě rejagujou a zdílej obsách porlenat pysů. Jo proto se te nad pysy také to samoví ty tělají. Když výtový přesně tak a měli ste, pověrů mi třeba o tom, jak moc skutečně jsou tyčlánky čtení a nebo jak moc ty těná řízdílej a rejagujou na to na základě vlastně těch nad pysů. My jsme měli určitě podřebnou analitiků a všichni těl levycí jsme skoumali, ale myslím, že to je na heroin super, že ona nešla cestou klik býtů. Na vebudu zhodněné samozřejmě editorí dokázali editorě editoriky tedy. a zály napsad ty tólek pou távě, ale prímárně nešli po klikbytu. Tože věděli, že ten v obsah sam za sebe dokáže dočtenáření jak vřitá hnohut. Heroin, je, myslím, že to tak můžu vřít s femenistický časopě, s rozhodně se toho, lehou postuje nebaví nebo. Já myslím, že je to kompleksně, že to trochu složitě, že my jsme z heroinou hodně la vyrovali určitě a hnoh, když se na to podíváme z takového toho obecnáho úvlu je to femenistický medium. Stoprocentně, ale pro takoví ty hardcore femenistý a femenistky, to zase není dost femenistický medium. Já nevíslím, je bych můten lejbal dala určitě a hnoh určitém slova smyslů, protože otvírátej má tak, který trzeba jiný media úplně nebrův pod tás a otvírá je spusovém, který je v českým kontextu. Jedinečnej, ale pro mě je trzeba heroiná v nohém víc nešto. Nohém přesahujete tůžka tůlku femenistický, ale a no asi. A si vlastně, když se na to ptáte tak je femenistický, v tom slova smyslů, když se o tom bavíme. Myste změnila hardcore femenismou, a femenisté a femenistky, co to je ten hardcore a jak tože tam heroin není? Já bych nejradav dala do oběhu nějaký nový pojem. Ono je to, je složitý o tom vlastně mluvit, aby je aby hned radaprávě, aby to vyzněloneak negativně to vůbec tak není. A já bych prostě řekla, že heroiná je rejten s sov tfemenismus, že vlastně je to femenismu, starý je víc prostě přistupnej, a takže je to většině. A pak jsou tady třeba jen jako druhá směná, který vopravdu třeba, a to femenismu šla po upelně, ním způsobem jsou mnohem v tom směru, jakým ofemenismu píšou progresivnější, a také bych rekla, že můžou být mnohem mě přistupně ještřeba heroin. Ale hardcore femenismu sa se není upradence z pravny pojem, neviznívat, a si upelně je pozitivně. Na druhou stranu je a tomu pojemu celkem rozumem, a myslím si, že naše poslucha, že také znamená to, že i vésez totožnujete víc stou soft, s femenistickou stranou, než stou hardcoreou. Já bych rekla, že pro mě jsou pochopitelní obětistrane, a v určitim kontextu dokážu za újmout obětistranovyska. Príjde mi, že tema takterí třeba vysdvěhu je druhá směna sofak, nesmělní důležití, a inspirujem mě jako tom dokáži přemíšlet, i když někdy už to idě třeba zámůj, zámůj je pohopení někdy už třeba s rikám, že je to moc, ale na druhou stranu někdy to moc je potřeba, takže jajem hrozně fáním, a myslím si, že opravduj jako můžebět situace, kdy může to za újmout jerené nebo druhý přístup. Lásně my příde hrozně cení, co teď riká, a protože riká nebo to, co já vlastně na tom sleším je, že také si někdy můžu vybrat jenom něco z toho, z čím jsou hlasím, z toho, co sleším, že to nemusí byť vždycky úplně pilní, že to není vždycky tak, jak nam to prezentujú sociální media, že je to bude a nebo, že to černom byl, že prostě můžu z něčím jsou hlasy, a z něčím také ne jsou hlasy, a přetejkat tyška tolky. To se mě moc líbí, jak to pojmá na váváte, a s váma jsou hlasím, sociální si ty mají občastendence být hrozně cernobili a vyhrocení. Ale pravě jako to se bol se můžrně, potom ne se uskosti. Jeste mi ještě dost, když jako by ty větří věci nemám takto, a pohybujo v oni chsem. Když se měšče dost feministka, když se a nevím, když trebáne jsou hlasím, nek by z nějakou tezí, se měšče dost. Já to vní mám to něstejně. Zahrují ně, vystříkala, že hrojí není jenom feministická, platformáne, bo feministický magazine, že toho daleko vít, co všechno teraz tam ještě patří. Prémně, třeba je důležitý to, že hrojí nevezme nějakou problématiku, nějaký tema, a dokážo hodná hli dnot z uhlů, zechterí hodtřeba, jiný media vůbec k tomu nepristupujou. Takže, promně to není ugerují nejvo těch tematach, když ty jsou taký růležitý, ale není to, to gro není v tom, ale je to právě v tom, jak dokáže k těm jednotlivém tema tům přistopit. To je na tom to orygiráni, že dávaj prostor vlastně, jako úplně novým uhlům pohledů, já dostávají do medialního prostrů tema, tak, který třeba jako jiný media opomějí. - Jeste říkalá, že čtyná rysváme hodně začalýn, teráková, a to, že stase dokázaly na základy právě těch jejich reakcí do určití míry přispůsobeta za cíly, na to, co je zajímá. říkal msi, jeste to vlastně není už oslovování a dojstí míry přesvěčování přesvěčených. Jo, tak jak to možná do určití míry vidíme, že prostě určití media, čtou lidi určitím spůsobem jako za měření. Jo, jsi potom vlastně to nevitvář jenom další socialní vůbliny, která je poměrně nepropustna. - Jo, teho tema vůbliny hodně zajímavý tema. Je to pravdá, vlastně, co je cílem, a tými se nějaký, kdy chcete do mediáního prostou dostat nějaký tema, tak to není o tom přesvěčitý, co už seho přesvěčený a dostat se, jak těm mě je přesvěčeným. A jak to udělat te otázka? - No, a máte není nějakou odpouvě. - No tak je to těžky. To ostatně vidíme, je je to při tom, jak se diskutej kampaně od koncentu o hladně zíráni. Čo se reklóžo, že tohle té má je něco, co už je vlastně jako celkem z námi, že to jako rozebrany a potom vlastně narazíte na tý reakce těch lidí na asociání chřití a nesdačit se děvit. Když vlastně tak kampaní vleze zbubliny, zbubliny právě lidí, který je jako věděj, že zíráni není ok. Tak potom to spetná vás ba to je naraz. - Ně vlastně to škulí to, že se tak kampaně do určití míry s vrklanato zíráni. - Tak, tak. - Onané ně o tom zíráni. Ono je tak je o tom, když se vlastně k doněch tě nevěřádanie do týka a dělá to schvalně když se dne té veleně koho, kdo prostě přetejka ina vásí se dačku, a nehodla na tom nic měnit, a podobní větsy. A ty se v tom e-mhadečku, můvo pravdu geol, geol se řeklabych velmi častoz, pojď na můj vkůz. A my tady o tom diskutujeme, a je to do určití míry ponižující pro všechny, kterém se tyhle ty větsy stávaj. - Sou hlasím zvámy. - Vy, stávě je aležená v medích, a to je také chodně děžká pozice. Já už jsem tady měla třeba selvěl, odrkterá o tom trošku mluvila, a ráde bych se zeptala i vás, jak vlastně to výmáte, jak se máte v českých medích jako femynystka. - To je dobré, že to změlete, protože ten rozhod vrti selvý jsem slišel, a její k nívou v pastí v pohlaví doporučuju úplně všem, kdy chodím, protože je to fantastické reflaksa vůbec toho, co to znamená byjt femynystkaů. A femynystou, a její odpovět, pamatuju se, že vlastně ho nás výhojit, děle nádvě částího. Jakdy bych, jak důžšná to budou odpojídat, tak já mám podbno skušenost jako ona, já mám opravdu dobré skušenosti, měla jsem velmi progressivní šefe, za to je moc děkujů, který byly respektůjíci, který sami byly femynystí, a kterými dávali prostor, ale za arovanie samozřejmě vím, že to není nic, co bylo normou, kteře byly, kteře se urejráli v České společnosti, a důž jsou to jako nějaký dick picky, nebo nějaký obděžování z pozitřemoci, ty prosty nejsobý myšlená, ty se stali, takže je úplněský, jadí, že se o tomlouví, ale za hrveně smutný, že se to v medích, a nejenu tam teda děje. Ale ja za sebe musím ríd, že vám skušenost opravdu skvělou, a jsem zaní nezkudečně vděčná zárovejním bych si prála, aby tu le skušenost měli i ostatní mojej koledině. Zlepšuje se tu, my jsme tady spolu také ve foje na těuklý kaozů, norožfěry drychoví a 168. Tak si říkám, jak to vlastně, jak je současný stáv, protože vímlu víte vlastně celkem pozitivní skušenosti na druhou stranu, tady máme i tyhla ty věci. Já myslím, že se o tom rozhodně více mlují. Jeste se to zlepšuje jadoufám, a já jsem tak vysní, jak v toml, a já dofám, že ano, a rozhodně to není jednoduchý, protože všechny ty změny, který se dávají do pohybu so bolestívy, jako ta společno sejím brání žio. Ale co to věci, co to potom treba lidi, který jsou tě egzemplární, treba norafry drichová, že o který vlastně jako, to odnesou tak zvaně. Ale vlastně je důležitý si potom na to myh příkladu ukázat, ale to lenný v pohodě takhle ne, takhle ne, takhle jako my nechceme už dál prostě fungovat. Moždržíme no, že palce nebojá, a spyni držím noře palce. Takvě. To se rozhodě nestračí. Vy ste už izmělá, a já bych se na to chcěla trochu doptát, že kromě toho, že se te dělá a proherojín marketing, asociální sitě, tak steproně také psalat články. Máte nějaký oblíbený témá, nakterý ráda spomínáte, teraz pomínáte, nějaký oblíbený témá, nakterý ráda píše, te kterým se ráda zabívat. Já jsem tém nějaký výčlánek, o narcizmu, který vvalal velký božlivý reakce. Vondara původně vysěl v printu, a tam vlastně tu spětnou vás butolyk ne dokážité dostopovat. Ale potom v rámci toho, že měli pay-wall, hozverějně lež znovu za pay-wallem, a to byla mela. Protože já jsem vlastně psalá o narcizmu struchují neho vlupohledu většinou, když máte článek, o narcizmu tak se lůvý o tom. Je to ten titulek většinou býva 10 znamení, nebo 10 děset větří, který vám prozredí, že je to z narcizstou. Je narcizta utíkey, je teda vérteno hynáramenou, a tak jako vlastně hodně často, kdy články, že sej narcizmu spravé z pohledu těch obětí, a to v porádku samozřejmě je dobrý, těm lidem vlastně čá vysvětlit edukovat, je v tom, jaký tedy se vlastně jsou a co to vůbec je, a jak je tam problém. Mě prostě přišlo důležit, že je to podívat iz druhý strane, jeho protože ta diagnoza nercizmu je velmi komplikovaná a slišitě často jako prostoru věřejním. Je to je narcizka, ale vlastně to není diagnoza, to je jednom prostě nějaký, jaký je kolej, pro ledí, který, který střeba mají nějaký charakterystický, a nevím nějaký charakterystický rysyn nějak hování, ale jako odyščlověk po produ mátu po ruchu diagnoztikovanou, a ja vím, že je i problémi diagnoztikovat, protože spoustače je chodit, když tedy třeba narcizmén terpí vůbec k psychologových psychiatrů nejde, tak vlastně prvně bylo důležit, který se na to podívasit druhý strany. A ja smoby vela ženů, která diagnoztikové něrci zmuzměla, a která se mnou byla ochodná o něm blovýt, a přišlomy zajímavit a nějí pohled, a dat představit čténářům nejnom heroiny prostě všem lidem. A vyvalo tu bursili věrejákce, protože pod ten rozhovor psaly přeživší pravy, jakýho násili vodnářcis tů, a vlastně jako, bylo vědět, že to té má vyvolává jako velkou diskuzy a kontroversy na druhou stranu, proto mě bylo důležitý ukázat ten druhý pohled, a to, že to není opět černo byli spektrum, jako už jsme se odřednou byli vyspektrum, ale jako je to prostě, jsou to různý odstín, a tak, k tomu třeba přistupovat, což pročlověk, který třeba přežě opravdu, jako vstách znárci stů, a si není úplně neduhý strébat, a rozumiem tomu nadrostando je tě lidé, co má jít unálepku, co má jít údí, a něco jsou lidé, a tak bylo vfajl kně přistupovat. Poslouháte podkázt společnosti pláksi dríve, sodekso-benefity největšího poskytovaté lefyrimních benefitu v Českáre publice. Nietoho rozně připomněločlánik, který jsem napsalá se předpětiletý, který taky vlastně se zabíval nárcizmem z pohledů lidí, který jím třpí, a zpotyčně si z tůjím s zátím stovém třpí, protože je to bolestí váporuchou, se vlastně peterer, je vesové k něze, nazval v nítřiní žalářem, a on je to skuteční v nítřiní žalář. A těli dějé velmi často, je zízkáva, odrodičů nebo odpečovat lůk, který sami tolouho, nebo nějakým ústínem třpí. A to není nic, co by si tedy dí vybrali, co by udělali schvalně, a většinou, a není nic, co bym něli úplně 100% něm pod kontrolou, čím, že nechci žádním s úsovím znevažovat obětí, ale na druhou stranu pokudce na to chceme podívat, je z jiného úhl pohledů tak je to prostě taky odstín, který do toho mixu patří. Já už jsem se tě šla tu myšlenku, že pachateli domáci jeho násili, jsou nárcisové několik rád, ale z těch výskům, které byli jelné, z pachateli domáci jeho násili vůbec nevyplíva, že jsou to nárcisové. Tětšinou opět lidi, který byli sami obětmy domáci jeho násili seksualního zneužívání, a nebo nějakých jiného událo stí, nebo dloho dobejich jevu, který je můsobli traumá. A to, co vlastně děla je velmi často, ale neříkám, že věstoprodstand připadě, ale velmi často reakce na traumá. A to neomlouva, ale možná je to nějaká brának, o tom přemíšlo trochu, je nák prostě nárcis, nerovná se pachatel domáci jeho nebo jeného násili, ale také můžu bít, to nenáme na ženej jsou. Souhlasím. Tak, ale co jsme trošičku vodbočili, ale možná nezastak moc, protože vy pomáhat je bez trestu. A bez trestu velmi často řeší a zabíva se domáci mnásili mstohopravního lediska. A opět to v velmi občižná dysciplina, protože, kdykoliv se podívám na príspěvky bez trestu na sociálních sítí, tak se podním na jedes poustali dí, který nějakým suslom znevažují teobětě, znevažují, bagatalyzují seksuolizované násili. Tak, bym nějaké zajímalo, jak se v tomhle tom dá pracovat, jaký to je pro vás osobně, jak se z tím vyporá dáváte. Vrmě to je hrozně du ležitý. Vrmě je práce, kterou bez trestu dělá, je opravdu něco, čemu věrím. Príde mi, že vlastně po tom, co už nepraců pro heroin, je to vlastně jako druhé projekt, který mi dává jako v obrovský smysl asílu, protože viděm týdu dopady jako by toho ty naší práce, protože my s snažíme opravdu o světů, o to edykovat ty lidí, mimo bublinů, že některý věci opravdu nejsov v pohodě a že to, že přenáší společnost velmi. To je často vynů na přežívší na obětí, domáci hoči seksualizovaný ho násili takhle nějeko věc, která je v moderní společnosti v porádku. Myslím si, že ta práce, co ta organizacet dělá, je fantastická, potřebovali by jsme to dělat asi všichni na fulltime, což je kono ním možný v túl lechíli, ale je tak se myslím, že ten dopad ty naši činosti devidět. Na podzjem pládem fakt velkou kampení, kdy nemůžušte prozredit úplný podrovnosti, protože to teď kaladíme z jednou znamou česko-agentrou ale grivlásně jako s citrůfám vříc, že ty míti, který se kolam domáci oseksualizovaný ho násili vyskitujou. A všichni lidi, který a zpoň trošku majizá, nebo prostě se pohledbou veřejním prostou nebo prostě čtoumeria, budou mít možno se v tom lepší patě trochu, dofzdělat edukovat pohopit, jak funkoujou některý te mechanizmi a proč vlastně smišli my od těch vecech, takle a že je lepší vlastně se nejne podívat trošku jinou optipkou. Urete se velá vat zbubliny? Chcieli bychom, budeme určitě poptávat medialní partnery, který právě jsou, my votublujno, protože tu bublínu už máme ta vlastně jako je edukovaná dost, ale my potřebujeme, aby ili dětřeba z nějakých měnčích měž, který nejsov říččebaný mají takový přístup, kmedým nebo prostě mají ten život poskvalit trošku jinak. Tak aby inaně je pravě takampáň měláně jaký dopati, protože my potřebujeme přesvětšovatý přesvětšený, ale přesvětšený jako bytary ty, dla lidi, který je výchovna facka ve vstahu jako norma, a hálvonato norma nenížil. Já si hodně tě spominám na debatu, kterým, kterou jsem vela zjedním takovým zastáncem výchovní fack, a to, co vlastně tak, jak my jsme se o tom bavili, a to, co vlastně výnie po tom, jako zaréze, a vlotekový jako vstu. a argument ze strany toho letoval člověka bylo, že klucy v hospoděto taky říkaj, a taky si to tak myslej. Jak se narušuje toho? Dostěžko, dostatně vidíme už z tou zmíněnou kampanii od koncentu, která dočka proběhla všemy medy. Dvědíte ten odpor, který se zvedl v odpolytyku přes, ja nevím, hrdiny na tvitru. Jou vidíte na link, kdy je výživ na disku ze v každém druhém postu, kde můži vysvětlu, že nám, že když se krásně oblečou a nealičí takto určitě dělají prvně. Pokudš tý disku zisme tak tady, tak máme ještě strášně vodspráce, strášně vodspráce. Všichni všechny tyle neziskovky, všechny tyle medy, který temata seksolizovaný hodomáci, hodomáci, hodomáci réšej. Je vidět, že prostě. Já jsem si všimě, já jsem si myslala, že jsme htom dialogu dále, ale myslím, že to byla právě jako chyba usudku v řesem v tývobleně. Je potřeba prostě to, če mledem znovu a znovu cpad před oči, znovu im to vysvětlu, vatznomu im říkat. Ne, to lene ní v porádku. Ne, já jsem neoblikám, proto tebe, ne, já jsem nemaluju, proto, aby ty se znamně mohlo koukat, a nekdyž tě řeknulné, že se z tebou nechci se znamy, tak to znamená, že se z tebou nechci se znamy, a nebude me o tom véz diskuzy. A te ne narate v který ostatně nastavl pan kálu, se křežený prostě se oblikají, proto byly, aby se líbili možům. A ty až je mu příjde, že ty lety, le tyle kampáně dělají prostě nějaký, vožklý výženě, na který ty moženě koukají, kdyby se aspoň trošku dovzdylála, a zistil si třeba fakt tak olem z násilním, a to, že třeba vzlat v tom to vůbec nehráj roly. Tak by takovou hlou po sprzece ne mohlo vypustit. In že dovzdyláte by znamená, že nemůžu napsač, takhle po polharní koment na tvětrenovou kamto napsač. To je pravda. A no, rozhodně to je jeden znej víc asi algorytmům doporučovanej ich přispyvku. Neby zajímal, jak pracuje té vlastně z oslovováním, třeba lidí v regionech. Protože to, co ja v nímám, je žel lidí ve velkých městech, ať už seba výmme praho vrnům, protože který kolev velkým jestovčeský republice, majto v nímání trochu někde hdyde neš lidí v regionech. Sama jsem to zážila v různých firmách, když jsem pracovalo pravě zredný z regionu a dělala s nímatra rozhodory na té mediverzity a inkluze. Tak jsem tam vydělá jako velikánský rozdíl, v tom jako těch větcehiko přemejšili. Tak v nějelal s nezajímalo, jak se dá to komunikačního p jár po hledu s nímá komunikovat, jak se jimdajte hejtéle informace přinízt tak, aby tam byla nějaká šance, že se tomu trova o té verovu, nemůže tomu rejšanci. Máme ludskou hrdu, která hodně často víždí právě mimo tybobliny. Ta víždí školit do různých kreských něst má jako vůprředná šku, která má velmi eksplicytí název, jak nebít debyl. Je to pravda, že tam hodí jakoho dněstudenti a jako by jí přízně vci, jeho neobravdu jako v tom svěm oboru špíčka a tě lidí sladou. Ale v občas se to dostane pravejí do těch jako menoritních skupin, který prostě trzeba jenom prostě náhodu, trá předou kolejem, zastaví se a natupře náš kudou. Ale určitě by bylo prostě pro bestrestu skvěli, kdyby jsme mohli do těch nějakých právěm inčích měst, pravědelně jezdit a pravědelně tam tu o světů. Dělat nějakých kovork šopy, dělat nějaký přednášky, nějaký vše panelo výlskuze. Ale tam ještě nejsme, tam ještě prostě nejsme, nemáme na to kapa citi časový ani prezonalní, ale doféame, že prostě časem se tam dostane me třebajo, protože jak říká, a te po prostu ty malým město to potřeboval nejvíc. A přišlebyli, děstěchla malá jech měst? Když byste to udělala nějak, hytře, tak se myslím, že jo, a to už vlastní trošku tých zůto naši kampan, kterou vlastně my máme v plan udělat tak, aby pravě za ujelatil lidi, který by troj vlastem, a tem domáci oči seksualitovaných ho nás ryni, nechci lyníc mít. A gene, která to pro nás dělat, aby myslá takskvěle, že se myslím, že by to mohlo určitě napoutat a za újmout prave i jako běžný ho člověka, který nad tím hlatém a tem těžky můbec nechce přemejšlet. Tak to se moc těším. Nevěl, ale s ním, nejmalo, jak vy sama se tím, tím, tím, tém, tém, tém, tém, vyrohnává. Tehra, protože v něm doujstým míry, že je te, tím, že pracuje te pro bez trestu a tím, že se sama anga žuje te. Dokážu se představit, že se podkáte se zpovstou, hejtů, zespovstou, trolu. Mám možná nenum násí tých, ale i jinde. Až se vás tu třeba nějak dotýka. Tak co dělá, abyste se z toho nezbláznilo. A to je pro mě takové kanal, jak vybit nějakou frustrací. A no a potom mám kolom se ve strachně moc skvělej žen. Niekterý byly tady v podkastu, a to je to jasmý na hodkován, nebo zoria z tedyma ty levyci můžu sdílat, můžeme se vzámě podporit. A to je nejvíc, to je hrozně douležitý, že vlastně na to člověk nejí sám. Já vym, že kromě boksů se ště také ráda věno je to cizim jazykům, nebože se vás vám volnám, čas se učite i hazyký. To je takový tožko nezveklý koniček. Jak se to mů dostala? To je to jasmý na bylo píšná, jo pre tože řeknů, jak to je a mám talent na jazyky. Já se vždycky byla jedna z ní napšíříli se nějaký jazyk učíl. A provně je jazyk prostředkem nějaký komunikace. A já prostě, když se růdu nějaký cizí zemně. Tak já chci, a spouň umět nějakým minimum, aby se kdyme lidem mohla dostat, aby je mohla porozumnět. Takže když jsme zmánželem, když se rozhodli, že pojreme do brazíle je tak jem řekáno, ale mě tak nebo můžeme je, důkud já nebo růvně to spouň trochu portuglásky. Tak se je jistalo, jo na učasmi se portuglásky, a bo to vlastně po tom jednoduší ve všem a mohla jsem se kdyme lidem a v bět ktikultu, ktorí dostat vônět co bliž. Pro to vlastně jazyk je, protože prvmě to taková jako možnost, ktěm lidem a ktěm svět uměnem příbližit, protože blisko stony něco co mě fakt zájímá. Jaký všechno jazyk je umitá? Klasický, no, angličcínu, němčinu, trochu polštinu, dobrzej talaštinu, portugláscinu, a tě jsem se rozhodla, že se odzářízečnou chtěj a ponský. Trochu mě překvapuje, že v tom výčtů nezazněláš paněm štěnu? Není tam portuglásciná je kvý folzami góž, takže někdy mě nějak neľá kalá, portuglásciná je mě bližší. Jak jazyk je udražuje te, protože a zpoňz možnou šenosti, ale já teda nemám na jazyky bo užel, pokud pravedelně nemluvím tak seme toho rozní stráci. Jo, určíte. Tak já, hodím nebo se nažím se na všť ovat druhli zni kursy, nebo se na všť ovat druhli zni kursy, čeba na. Co teď se portu galáštiny tak existovélají portu galáské institutu v praze, kde člověch může pravěte nejazyk udržovat. Na itláštíryu mám jsou kromoulektorku, starou, která je spíšmujíká mrdátka, starou se jako často povídáme. Protože jak starý kala, jak mla nemluvite tak ten jazyk prostě usíjna, tak to vám z němčinu já si mům nělá fakodně dobré, ale tečka posledněla ta i vůbec nepovžívám, takže se sebe vypočitě nějakou jako by za akladník o nůvrzece, ale do hlubky už to nepůjdenou. Je taková zajímavá věc, protože já jdí jsem byla na stréní školoje, tak němčiná byla prostě ten kotopiaz. Je, s nej. A já jsem vlastně taky, studová jsem všestplet, že na stréní školoje, němčinou maturovála jsem vňa, my si, že jsem vlastně umělá tak na takový jeský bervujce, ale takuž jsem vlastně nídě nepovžila. Jo, tak to právě stím je ziký býva. Ale ona tam je, ja myslím, že, kdybyste si dala z někým opáčko, konverzacitach se to znovu probudí, ten jazyk nezmi zí, ale tohošku jako by zamrzné, je tam někde všuplíčko a čeká, s ten šuplíčego tevrte. Tak, pobudeš, že příleš, že to zhovote vřít. Já jsem se taky na vás je mná Instagramu předšetlá, že milujete nápol a porto spráhe. Jak se tohle to děla, a projžu zrovna nápol, protože, když se řekná nápol, tak, když se zpomenu na to, co říka je lidi, o kolom některý tam byly, tak mlujou tom, jak je špináva, škaredá, bylo stávná poli. Já jsem v nápoli neblast, nebole všudejí, nevrít, neapolí, neam možná jstehle tě důvodů. Neapolí hrozně specificím jesto. Budí ne návdíte, a nebojí milujete. Já jsem se rozhodla proto druhý. Promo mě je neapol, takovéj prostě. Promo mě je to. Já věch, že máme blízký vstách protože ona je trošku jakoja. Je to město je hrozně živoucí. Je o tam vlastně tě lidi, který živovné a poli živovrozně mrámosu, jsou tam odpadky, je tam problém z mafí. Ale zároveň je to město z největším počtem kostelů na světě, je to město, který má úžasnou pici, úžasný scenéry, vezovů, a který vidíte na každým kuroku křivolaký ulyčky, spěv, rv, v rávu, všechny té levěce do hromady. A je to v co je faszcinující, že vlastně lidi který živovné a poli, tak živov prostě pro ten moment, cože pro mě trošba hrozně inspirativní. Protože o ně neví, kdy znovu vybuch nevezův, o ně neví, je se tady zítra, ještě budou vůjo. A to je něco se znovně jako faszcinujé, divace na to, jak vlastně můní intenzivně, že je okáždou tu v terinu, a to je z ně jako romantický samorině, to jsou znovně tam spoustá jako problému, a důž tazměňovaná mafé, nebo hudoba, která je tam tak jako dost vyzibrlní. Ale přesto to má nějaký kůzlo, který vás bude úplně v odmrští, takže už ta v někde nech se ta jed, a takové hrídě je spoustu, co je v okravlí kapsář, je zažené něco nepříjemní, jeho to se tam samorřeně může stát, ale vás se do toho zamorovéte, a můžete se vrace. A jas je tak levracím už tyho dvacet let, třeba, a určitě to tak bude, vásem tam určitě nejměně dvacet krád, a pořádně jako byt a krás, a ta intenzita toho místa neprestáva dostávat. A myslitě, že to faktím vezůvám, že jako reálně se tě lidě bojej, to spíš bá taková metá forajá, nevím to myslím, že asi ne, ale vlastně jako, možná, je to něco co oni se přinestivod s vychprzedku, který se jako báli, že oni byli tak zdělali, neveděli jako by, jaký ten se klustí sobky, ale skratka určitě ten dotek ty sobky tam jako by vnímáte v tom spůsobů, jak těli lidi ží a jak dluví, jak se pohybou so takový, ohníví, je to vás cenují. Ale ne musí to se nutkaž nemu a toho jsem si vědoma. Ale já jsem velkých fanů všech neapole a propagátor, takže já jsem myslím, že jedno, kdyby se mě někdo zeptála, na který místo vytáli, jistoprocentně je, a to jsem žel několik mě siť už rýmně na brancé a razmu, tak bych možný tět skřekla neapol. To je prostým místo, který potřeboješ poznalt možná, ho nebudeš mýdřát, ale je to prostě pro nějaký kontekst toho, co itály důležitý a rozvětá mět. Co se přinesla ať už z napole a nebo jistoho portát na nějaké konezapomináme, do svých hoživot a tady práze? Tak je jednak, odstíče itály a napole, tak je to intenzitá, že ta intenzitá je v porádku, že tak leh to ok, a to že žít protendanej moment je taký v porádku, a je to vlastně krásní protože seho prožete intenzí mě. A co se tíče portát? To je to tíž za imový pretože portát má z neapole, víc než běste se nyslala. No to tíž tady chodom je rím a neapol vytáli je zjevná, a stejně také to prostě leh sabon a porto portát takový chučí jsou rozzenec leh sabonu, ale má neuvěřitelný kovzlo. Si ste byla takže vlastně nebyla stev porto portát. Ne se měla v leh sabonu. Leh sabon je taky krásní, ale porto má něco stí neapol, něco tam je podobního, tyle dísov také ten zivnější, a to město máte jako křivlaki ulyčky, různí jako nádherný zakouti. No já tam prostě vnímám jako určit operala luměřitě městy. A sporta jsem se určitě přineslá. Sporta jsem se přinesl ten výnuverde. To jako rozhodně stley, ste někdy ochutná tak víte, že výnuverde je takové jako nápoj portugalců, který se pěvlajte, také to výnuverde učitě. A co mělujou na portu a hrozně ráda, to spominám tak, to je ten jejich most, který je přes dobro přesreků dobro a je rach technologické hrozně krásnej. Tak, tak, to je trzebávěc, která, ktou li se trá podjom na fotku, tak mě to dělá redust. Té, ský. Podmě se ještě na hvoků, bavit také o vás z jené stránky. My jsme tady probrali a způstovět si, co se tíče vlastně vašeho pusobeně, ať už je v bezcestu nebo v heroin. Mě vzajímalo, co se ještě chcete zplně, co jsou takový nějaké vaše trbáci. Mamy jeden takový sen. Mám už jako vydělalší dobu, je do vsem siho už jako se dačala prostě řesí, že ho opravdu jako zplnějím, a nekurance k tomu úplně nedošlo. A já bych se strášně štěl se tka c Paulem, S orienty nem, a ten reži ser velký nádhery, tak si nejzámější film, když změho pohodu nejlepší. Hrozně vyské s ním chcěl se tka do udělacním rozhovor. Třeže se myslím, že jako jeho vydění světa, který dává právě do těch s vejich filmů, je uvnikáctní a jeho pojetí jako estety, ký je mi hrozně blízký moc se mi to líbí. Já dobych to s ním prodyzkutval. Na co byste seho chcěl a zeptát? No chcěl, aby chcěl a zeptát, a proč, když je rodak neapole, že je vrýmně. A myslím, že tu odpovět znam, protože vnozné apulí je strášný těžkým, mít je jako vyrovnonej vstách. Ale třeba to bym je zajímalo, jak to v ním, a protože vom měl po tom ten film, který byl, myslím, že se to menevalo já spunutův týtálštěně, ale se božská rukanem, kteč se nejsem úplně jista. Každopádně je to je jeho vlastně jako viznání neapoli, a je to hodně in ten zivní a krásní film. A je vidět, že prostě ta láska, kterou ktou městu má, já produ realná skutečná dokázali i spodobně je jako do mimořální hodila, ale zároveň jako, že neapole poměrně zdáleně. Tak zájímalo bym je vlastně jako, jako, jako ho to vovlivnělo dětztvítám a celkově jak to, z tím je ste mánu. Tak já rufam, že se vám to někdy spolní protožece na rozhovor bych se moce rádem předšetla. Tak byl me důfat. Co souvěšte takový další věci, který by se musí teporát učit kromě jazyku? Takh sto procentně je to trplěli vost. Já jsem já rozně neklidnej člověk, a potom treba být mánu, to je těžky. To je hodně těžky, pro mě. Se je na tom pro vlastněžkyho. Je to každodení. Já nechci rýc zrehole, ale vlastně v nějsem takýho. Je to prostě každodení boj, každodení vlastně každé dentačináte novou etapů, jako je toho materství. Je to každodení dialog s ním díte tém, diváte se do zrecedla v podstatě, protože to je zrecedli jako vlastně jako věci z vás, a někdy to není v obbec přijemny pohled. Někdy vlastně byčlověk za to, bylo hrác a to, kdyby to zrecedla nebo tak úprímní, a to je tě tě té rau mějbajt. Pro mějme třetví vopravdu jako nároční a je to cesta pokterídu a uděláme rehn krok, pak děset spátky, pak zase jeden do předů je to prodofuška. Tak to se učím každě jeden, a nevždický sem stvěm výsledkem, toho dnes pokojená, ale pak se reknu, ale druhý děn mám dálší šancé, to vzvánu dlíp, tak to je takový o svěžující a vlastně o svobozující. Já jsem mlejte, že to vříkáte, protože mám podředže vlastně existuju i jenom takový dvě polohy, o kterých se umatrství mluví a teda ten vlastně nějaké, kdybych řekla částičně kritické, ale zárovím tak poráte kodostředové hlasnám tady hiby. Já myslím, že je to takový, kdybyt ruchustig má o tom mluvit negativně, ale na druhou stranu toho, když člověk rěkně že se každě jeden učí, byt má mou to neníc negativně, to leznáme, že to díte nemárat, má moc, ale zároveni se se naží prostě vybalancovat. Ten život se vše mi těmi věcmi, který tomatrství trá přínaží a o mezu je jako máte konstantní strach, neostále uskosti, jako do jakýho světa to díte vlastně přišlo, a potom sebojíte. Co z ní vyroste? Bojte se jesli vlastně vásení, já ký úskosti je nebo strachy, se do ní neoptisknou jako dopísku. Jeho prostě to jsou věci, který živí, který jsou realní, a který vlastně jako, nemůže člověk jako nůžkám a vodstrénout, a dělat, že nechzistuje umno. A nekterý je možná člověk také rozní často sam, protože takový to vychovat, a někdy v tývíc komunitní společnosti to už tady dál vnou není živ. Przezně, a vlastně potom taky si to ty lidí, nekonechtěj úplně rícd. A čeba ja mám oprluštěstí na rodinů, na partnera, a je na to díci je jsou vlastně úplně super. Ale zároveň sa vzřejmě jako, vním mám, že odtedy by co se mám, a tak se zpoustavětí změjilo, a jako na jednou třeba volnej čas i když miho jako určitě, Uřčitě. dopráv, když se umůžu dopráv, jak potřeba vůprutu, že je říkám můj partávalmi progresivní člověk. Je to pořád, jakoby jen jak, o mezení, je to vlastně ten, jak říkám do konstajdní strach, úskost o to, jako, že tam vlastně někdy to díte, a je na vás závý s lino. Můž se blížeme do úplniho závěru. Takže mohé tradiční otázky. Nácasté v posledníno ve změně názor. To už jsem trochu nakousla. Já jsem si myslala najivně, že jako spoločnost jsme opravdu dál, že jako výměže zírání v MHD, není něco, coby žiná mohla, považivat za kompliment, spetla jsem se, bohu žel. Ale dofám, že to, co tyt vývolalo. že to týt vývolalo v velikou diskůzí, tak je to vlastně začáte k nějaký jako změny. že jako teď vlastně potom, co to proběhlou celou spoločnosti, se třeba ty věci pomalo začnou hýbat, a mě nít. Pěž mi. Já jsem v tomu na takový sní lekkadovám, že se to stané. Čímte džete, kromě, kampaně, koncentu. Beztres tu. Vítě, co já teďka živu takovém docáte škim tematem, a to je odcházení, protože mě sydí v poslední době stalo, že zemřili jako dva lidé, který třeba měry velký, vliv na můj život formovali mě v odmladí, jednak šlo o profesorku na bohoměstice, kterého jsem zbožněvala, kterého mě předlák pohézi, a vlastně díky ní jsem se dokázala nejak formovat svojí názor na svědno, a potom to byl jeden hudybník, od rychia, no tak, který odesil přítidný spátky, a to byl člověk, kterého já se potkala, když jsem přišla na vysokoškou ludo prahy a jeho hudba, a on jako osobnost mě hodně oblivně, nimi se znali, potom se stali přátel, takže to nebo lenom to, že bych ho znala, jako skřezi, hodílo, ale z nás jsem ho jako člověka, a nevím, jesli ho znaláte, ale každopádně vom byl hrozně jasnú z rývěj člověk, a výmečnej, opravdu výmečnej, a měl dar, kodom toho, že byl genialní vásnik, a hudybník vidět tě lidí lepšinyš jsou, a to treba pro mě v těch 18, kdy jsme se potkala bylo hrozně, dulež týže, jak zesluje člověk, který vidí tůj nejlapší vérezivá, to bylo hrozně jako vosvěžůjcí. A tože vlastně už na jednou není, a není ta profesorka, je pro mě těžky vstřevat, protože na jednou jsou vyromovu, že už se z toho jako mladí dostávám do nějaký vstřeního věku, a že ty lidí porův odcházet asi častě, a je to něco, co mě trochu tíží, no trochu víc mě trochu tíží. Takže mám teď takový rozdímě výobdový, ale tím hlase nechcem, jak ončit, že osmrtí. Mlásní by to možná nebylo úplně špatní, ale ještě mám jednu otázku připravenou, každým případě, když nám odcházaj, lidí který mám rádě, taký je to bolestíví. Je to tak? Mů je posolední otázka. Trzeba se ugaře, že to osmrtí nakonec skoňší, ale trzeba taky ne, na co jsem se měla zeptat, a nezeptála jsem se. Vyste to měla zuzanotak rásně připravení, že jsme opravdu prošli celý spektrum vot pohézé přes feménizmus posmrt, že vlastně mě přijde, že už nic dálšího rozebirad nepotřebujeme. Feménizmus pohézé a smert. By byl krásný titulek. To rozhodně. Je vomhoz děku za ten rozhovovom, od se děku za tehezky jelaska výslová, a důfám, že se nevidíme na posvlet. Já děkuvou zapozvání, a za to, že ste mi dálá prostrůmlu vytvovětří, který, hvěžně nemluvím. Moč ráda. Jete se krásný na scheranou. By taky. Děkuje me, že ste do poslouchali podkázt po hrstech z polečnosti plaksí, drívé, sovdek jsou benefity. Sme váš partiák za světa HR a benefitu.