EP76 ladislav fuks – spalovač mrtvol

[MUZYKA] Takže čáho, abýtíte spátky na potítku, jak vidíte, nebo nejspíš to nepoznáte, ale ja vám to řeknu, jsem spátky včíně, ve som útulém bytečku v těncínu. Ještě teraz jako něcoho technického, opět som třejmě tu se mnou není dán, ale pořídil jsem si nějakou novou výbavu. Čím přím, můchrím děkujeme všem našym patronu, a snad býte rá a spodní zvukněl býtkovalitní, a obraz se pokusí můjelac se nejlepší. Pořádte, že je to na hrávám na telefon, ale snad to bude nějak snesitelná kvalita. A díš jsem zmi děválo patrony, tak tak je musím zmi naši patronku Natály, která za tím na patronu daroval nejvyši čásku, čím říjskala právo výbrácti témá dalšího videa, tedy spalovačně mrtvol od ledislav fukse. Takže mám bráct spalovačně mrtvol, konkrétně, novou ledislav fukse, ale z hlavím, to může fuksi obzláš důležitý autor, druhé polověn 20. stoleti. Tak s bych se štělověnovat nejdřief jeho dílu třešku podrobnějí, a na spalovačně mrtvol se podívám eš nakonec, vrům nebo třebaho uvést, třešku v kontekstu celou fuksova dílem. Takže jle jiesla fuksi narodil vrc. 1923 a zmřel vrc. 1924. Hned kapoval se vystudoval, vystudoval psychologii, a kun zhistory, a ještě nějaké další obody, on to vystudoval z holkem hodně, ale hlavně ty dějiny umným soutbolžité, protože tě my se pak dlouho živil. A u fuk se je zajímavé to, že on vlastně vstoupil do literatur extrémně pozdě. Jeho debit, pan tou do remunstok, vysel až vrc. 1923. Co zaměná vrc, kdy už bylo fuksový 40 let, že. Jeho dílo, a zpunkto rane, patří do tak zvané, vlastně druhé etapy, literaturý druhé se to je války a holo kaustu. Jeho, jsem to zmíněval v několika videích myslím, že ono většinou, když dojde k nějaké velké tragedii, tak se o tom nepíše hnedka, spíž se jelý dokumenty. Tohle jsem myslím, že vysetloval v děla o arnaštů lustigové a o modlitbě prokatrního hrověcovou, ale k něm velkým tematům většinou strášitlím tematům se pak eksplisitnět, že v ráci jášově nějaký 10-15 let později, a tohle byly případ české literaturý a její refleksé holo kaustu a druhé se to je války. Takže vlastně všechná ta největší díla o holo kaustu, nebo druhé se to je válce, jeho, a tože jako lustig, právě fukus. No třeba jsově všporedský, tak tě všichni tvořilitát le díla až někde na konci 50, nebo spíšeš na začátku 60 let. Samozřejmě druhá si to válka je reflektovaná už drdováně má bariká, da věšla hned kapovalce, ale to před sejnom nechcikrytizovat, ale je zdrůna drdá podle mě je velký literárín koalety nemá. Takže říkal jsem, že pro bedo tůžku podrobně je jako obecně dílo fuksovo, takže jak jsem zmíjoval především, jako na povrchu, ta tématá jsou druhá si to válka a holo kaust, nebo obecně pocit židovství, nebo pocit žida, v té hrůze druhé se to je války a tu už v koncentrešním táborře nebo mimo něj, nové fuksově díle hlavně mimo koncentrešním tábor, ale té no motif nebo povrchové témat, ale především, o co se jedná v fuksově díle, tak to je vlastně souboj člověká vlastně s dějnami a z okolním světem, ale co je specifické profuksovo díle to, že ti jeho hrděnové, nejsou hrděnové v pravém slovás myslů, říkám slovů hrděnové jednom, protože jsou to jako by hlavně postavit jeho pros, ale oni jsou velice na hrýnční. Oni jsou to vlastně většinou takový malý slabí lidé, který jednak mají z poustů charakterových vát, ale zároveň nejsou příliš silní a nejenu psychické a lani fyzické, a ten jejich boj stou krutur, ale toho je de facto předem prohrani. Můžeme se podívat na ty důzné postavit jeho děl, jo v panu teodoromunstokové, je ten hlavní hrděna, který se menuje tak jako takníška teodoromunstok, tak to je vlastně žit, který se připravuje na cestu do koncentráku. A oni se připravuje velice systematický a trenuje si všechny možné situace, smíří se za smrtí do předů, je ona naučí se to staré židovské, hezlo nebo to ješpatné slovo, to staré židovské můvdro, že když je smrt nejsem já, když se mi já není smrt. A dojde to tak daleko, že se třeba vlastně sám sebe mlátí, aby si zvěknul na to až hubrů mlátit tam tě secaci v koncentráku. No ale přesidě se takhle připraví tak nakonec, že velice nehrděnský, takže ho prostě cestu na nádraží se razý sanetskáně mecskátuším. A to leze týkáj dalších z námích děl fuksových, nás mi o vlastně ani nezmínil za tím. Jeho třeba jeden román, jeho velice slavní se měno je variáce na temnou strunu. Napsal několik po vítkových súbodů, třeba mi černo vlastí bratři, nebo smrt morčete. Také trošku koketoval z kriminalním žánerem, to je na příklad kníška příběh kriminalního rady. Ale na druhu stranu se to tváří jako detektyvká, ale spíše to takový horor, nebo psychologický trailer. A opět tam máme z týný motiv toho člověká, který vede súbují z nějakým nerovným napřítelem. Tento krát to není ta nějaká na cistická mašnérie, ale to súbují vlastně syná ze svým terányckým despotickým odcem. Já osobně mám ještě hodně rád z toho celkem početná jeho díla, fuchsova, román mešinatály, mô zhabrove. Což se většinou také opět, vykláda jako nějaký psychologický horor. A ono to také nese celkem jako výrazné zámky anty utopie. Jeho je to vlastně taková, česká varia cena, orvelu v 1984. Idyž on samozřejmě používá úplně neprostředky. Jeho ten orvel i daleko takový otevřenější, a jak jsem říkala v díla, orvelový to vlastně jako enciklopede, dictaturé nobo totalité. Myšinatály mô zhabrovezu daleko víc psychologické a zabývají se psychologi jednotlivých postav, ale porhát ještě tam je vlastně člověk uprostřet nějaké anty utopiecké z polečnosti totalitní. A opěc ta hlavní hodinka, vlastně nemá šanc si zvítě zet. Je to, že ufuk se obecně neočekávit, že hádné HPND nebo vštěstné konce. A teplou na zmus. Tamto prostě všechno končí tragické a o co je to zajímavější, tak tyk tragické konce vyčinou jsou bude absurdní. Jako je třeba smrd panatou do remunstoká, nebo sutejnom takové nehody, tragické, což je případřeba příběhu kremialního rady, kde nebudu prezrazova za apletku, ale celá takní šká vlastně končí tragické nomkulé nedorozumniny. A mohli bych pokračovat te jedno. Ale ještě, co bych obfuk soby měla říctí, taky to, že on vlastně podevoluci se včechách dostalo takové nepěkné situace, protože on 70-80 chlatech, když bán normalizace, tak on troško opuskilo to svojí temnou pojetiku, která predně je bán prosto tepická. A před sejenom psalil dost konformistické. Psalil tak, aby to nějak nevadilo režimů, a dokonce je pak začel psať taková ta trošku. Vyloženě režimů poplát náta je matá. Podobně jako třeba jen očenášek, tak tam řeší takové to dilema intelektuále, jesli emigrovat nebo neemigrovat, ale pak samozřejmě dojde tu můžné emigrovat v těch kníškách. A kulitomu v 90. chlatech se ofuksový tak tý niemočilo, a dokonce se oběvili i autorže nebudu imenovat, ale který seho pokusili zdeskreditovat i když si to jeho díl jako samozřejmě nezasluží. A jednak taky co je ofuksový zajímavé, je to, že oni jeden z najznaměších českých spesovacelů ve světě. Vás puní bylo, že jedneska už před sejom literaturu nečite skoro nikdy nikdy, ale v 90. v 80. 70. chlatech bylo velce poplární především trevně medské muvických zemích, a my mohlem nějaké zajímavé, že vzahrení čí je daleko poplárnější a znamější Pantheodor Munstock než spalovač mrtvol. A tohle my mohlem třeba došlo tak daleko, že dokonce Pantheodor Munstocka chcilo s filmat čali čeplin, který si tu kníšku přečetlo z překledu a to postava se mu zalíbele. A říkáme si, že ještě, že to nakonec nedopadlo, protože čali čeplin velé Teodor Munstocka by mohlo být na prostou řesni, že. A říkáme si, že ještě, které jednou bět se bychnilo zmínit, než se dostanou přímov ke spalovači mrtvol, a to je to týštá, že jak jsem, že kalyže všichnete hrdinové fukstvých románů jsou slabí a bezbraní, a jako v vedou velký ze svým okolím, ale předvším sami ze sebov. A zmínil jsem, že jeden vlastně psychologický fukstv román dído říká utubiografický, ale to jednou se měno je variace na té mnou strunu, a všichní týdle hrdinové fukstvé, vlastně stůj jednou nějakou té mnou strunov v nich sami ich neustáleta apasi, ale přes to, že ten boj se společnosti, nebo se z nějakým tím nepřítelem prohrávají, tak o něvdecky zustenou věrní a spení sami sobe. A právě jsme tý jedná výmká, stodle právědla, a zpoňstvím, že k chřed jsem od fukstvě četlé a protože jsem taky nepřešitl všichnou. Také právě pan károko-forkingl ze spalovači mrtvol, kteže vlastně jedný protagonista fukstvých pros, který nějaký ten soboj jsem ze sobou prohraje a nechá se svéstna. Týmenou stranu síly, omluvám se za hlupí odkastná vězné války. Takže ty kouž teda se podívám rá spalovači mrtvol, k nížka věšila v 60. chlatech někdy ke konci tůším 1967, ale nemí mysleme kecám, myslím, že 1962. A co běste takým nělý vědě, ten je spíš to je víte, tak tak nějak byla s filmovaná. Myslím, že reži se rej hrc, ale nejsem si uplení těstí. Hlavně roli, že tam hra je skvělí hrůšinsky. A ten film znikle velice krátice povydání novely fukstvé. A gros se to viděli, tak se asi zhodnáme přichní na to, že to je jedan z najlepších českých filmů snad. A přede všim teda kuleheryskému výkonu práv. ale ten film jako velice přesně odpovýdá po etice tajknišky. Sou tam všechny důležité zaplatsky kresy v tajkniš se odhrávají. A taky k tomu se ještě potom vrátíme, takové různé motivy jakoj opakováním postav a tak podobně tohle všechno nájde týv tom filmu. Takže ten film rozhodně doporupšuju, aby se se není podívali. Tak, takže ději opět, co nejstupčnějí to pude a opěr budou spojlery včetně konce. Takže pottego neseté letnišky, která jsme mohremu odhrává krát se před začátkem a na začátku druhé se to je války. Také je stejpan káro, kopforkingl, nebo teda karel kopforkingl. Káro zdažně říká tož později. Což je zaměstanec krematoria. My mohrem umulám se řískáčů. Ale ten film se na tátčil v parkdubickém krematoriu, což je jedna z nejůžasnějších českých architektoneckých budov podlemě. Jedna z mál kuby stických stavep a to místo já jsem tam byl a se dva krát a je to na prosto děsive, takže opět to vybrali v výborně ty kule si k natáčení filmu. Ale spátky teda k novéle nebo k románu, jedno jak tu můcete ríkat, má to nějakých 120 stránek, takže už je to skoro románu. Takže já no pan komforkingl, zaměstanec k krematoria. To je takový, no on už na tátku těkníšké to selkem podíví na velice rád mluví, vyžívá se v wychodních filozofích, nebo v wychodních náboženstvích. Fudt mluví o budhovi a o týbetu a o delájlámovi. Ty všichni se pozuměště vrátí, nakonec, v té dlekníšce. A zárovejní se povečuje za vlastence, bojovalo vlastně i v primi se to je válce, a říká se také románu. A když už moujím o tom, jak se říká, tak to je další z jedna z těchého poděvnosti, že on tak jako třeba členi své rodiny, nazývá všem takovými různými vzletnými, imény a přes dívkami. Mangel jsem máry říká lakmé, dokon seji koč se říká, dí čarokrásná a tak podobně. Také dal do zvlášný máj na svým dětem ceraje zina, co ještě v pořádku, ale syn jemy livoji. Že, co je z ní taký směšně to měno do celá a opět tam asi můžeme hledat nějaké ty náznaki toho jeho do měleho vlastenec tví, károlo vážet, že to mě livoji z nítrošku jako jednostěch směšných men, která si dávali v 19. století tě čiští obrozenci. Takže to další hno ná začátku vlastně působí celkem neškodně, a za začátku my si můžeme říká, že ten pan kopfra kengl je spíš takový přátelský podívín, kterém je všichni máme, že je někde v svem okolí. Ale jako vloženě celkem neškodní člověk, ale ta dalého neškodnost se začné celkem rychle měnit, a to předepším ve chvíli, kde se podkáze svým starým přítelem, který se měnuje veli rainke. Což je očí vědně němec, sudeták, a člen, sudet o německé strane, a velký podprvatel Hitler a on se toho Karla, které k něme podmaní tůl svoje rečí a se nemůžeme řík, že by se z nich stali přátel, protože ten velého jenom výužíva. Ale postupního uvedé do společnosti těch českých němců, nebo těch sudetáků, a Karlové se tam zalíbi. On ten velého uvedé do takové té věší společnosti, do kasina, další různé výhodi, toho životé na wysoké noze v během války mu poskytuje, nebo je před válku. No ale vým měnou za to, Karel se začné čím dál hluby dostávat do vlivu těch propagňa děsických řečí toho velého, a začné hlasně věřit na prostou příměté na cvěstické propagandě. Který mův mnoha ohodech blízkáře, a zká nemluvím jenom o tom, že ten velého poštvé pretižídům, takže on vlastně udá svého doktora a vždytele svého skrematoria. Zároveň, de o to, že vlastně ta fachšísická ideologia nebo na cvěstická vlastně vyznávala hodně hodnot, které byly blízké právě tomu Karlové. Je ten Karlo, na příklad, je o začátku posedlí smrtí. On neustále z tak jako lásky plně vypráví o tom svého krematoria, procesu kremace, je posedlí smrtí. Tohle všechno tak nějak tyle motiviná leží, které na cvěstické hlubzovlá děmášné ré. Takže je můsi to na všechno zamlouva, a jak jsem říkálo pomalů stráci půdu podnohama a také pomalů stráci zbytky soudnosti. A tohle vyvrcholí tím, že vlastně velivněm teda podnítí tu nenáviz k řídům, a on sam ten Karlo se začné hlásit k tomu, že on částičně má iněmecké předské. Tuším, že jsem tako zjedné čtvrtiny, nebo že to není žád grověký němec, ale začné se k tomu hlásit a začné podporovat nsda HP, je jsou je to německou stranu a Hitlera. Tohle vyvrcholí tím, že vlastně zabreždí svojí manželku, protože ona je z polověni židovka. Opec ta dlesce na vyzním především krásně v tom filmu, že co dí bych tě lakme oběsel. A následí na to vezme do krematoria Sina, Milivoje, a toho tam tuším umlátí někou želiznou tíčí, nebo něčím takovím. Na konec se pokusí zabít i czeru, ale to už naště s tě nedopadné a v tudle svěli už je osobnost, kára lakopfra kenglana prosto rozložená a odváží hodoblá zince, neště spatří toho dalajlámu. Tak nižkala s nekončí epilogém, kdy on z okna, toho ustavu pozoru ježdý, jak se vrací z koncentrečních táborů a říká si prostebe. Napsal jsem si to? Ne napsal. Tak byl jenom parafrázovat, tak si říká, jakýmšem za iskildzené rájí na zemi a je za sebu spokojení. Ještě bych na si zmínit nějaké takové ty motivy a temata a jazykové vrstvě ty věci kde potřebete do školi. Takže zajímavé je, je to samozřebně je vypravě na heterodegetickým vypravěčem, to znamená reformové vypravěč není sánkom frukingl, ale zároveň mi jako vidíme jeho myšlenky. Když tady je těžké obsabdí, co jsou myšlenky a co je samomluva, jeho je to znáčené uvozovkami vyčinou, ale lehu záleží na útorovy. Uvozovky vydické znamená je to můvana hlas. Uvozovky můžem někdy značí ty myšlenky, nekřikám záleží na útorovy. Za celá tního je taky psa na spisovnou čištinov až některé vímky, ale tykám mluvím, jak o vypravěčovy takové či postav. Což také není samozřejmé, protože třeba útorové vtorové v rokyngla tam je, že úmluví spisově. Žebo jen si zakládá na tom patosu a na tom ho nosném pro jevu, ale spisově mluví je třeba članového rodiny nebo ty su reštíněmci. Jo jsou tam vímky, k tomu se ještě vrátíme možná ty věčně se vraceící manžela, kteří někám spěchají tím mluví na spisovně, ale to už jsou fakrým detailej. No a už jsem teraz miněl té manžela tak v nich budu pokračovat, co je strášně zajemavé na tom ledíle a na fuksových prozáhobecně, je to je tam neustále opakují nějaké motivy a vrace jí se tam postavé. A opět tohle vidíme i v jinich dělech od fukce. V panotovrůve můnstokové, to je ten jeho stín, zekrým se povídá, kdy se neustále vrátí při běhu kriminalního rady. Je to třeba ta šilná písen, sliská, popováco hré zrady. A co zíče spalovačně mrtval, opět za prvé se hodně částo opakují pro mluví, toho kopra kengla i iných postav. A zadrůve se tam neustále vrace jí postavé, různé, tě manželé dívka v černém přítelého synát bokser, když ten sám se tam pléne vyskituje, ale také to je opakujání motiv. A tohle vlastně působí celkem z vášním dojmen, protože to vytváří pocit, že tak něha, no o ten ději se vlastně udehráva jako běná divadle. Přestejně i v děvadle vytám tu šíté ten proces za podém, kdy těch několik hrců, který většenou mají několik roli, tak on je ustále odbíhají zatikůli si a mějím si šáty a zase se vracejí na tu s cenu. A tohle je také zajímavé, protože naš alumůcský učítel Eric Gilk, on napsal za tím jedinou monografy o ledi slovu fuksové, tak nižka se mě výtě si porážení, můžu doporučit, když k ním mám některé výhredi, důfám, že se pandacev nekouká. Ale Eric Gilk si dal tu práce a procházał si fuksovů pozustalost, ale on tam našel, že fuks se veloženě jako byt děl ta bulké a velice přesně si propočitával, jak která postávas tam z nůvů oběví a co bude dělat, že on to měl velice přesně vykalkulované. Si se še myslím také, je to jenom zajímavost a nejřiká nám to nic uvýkladu toho díla, ale myslím, že zajímavé náhl jednout na to, jaké autorské postupitén fuks používal. Tak a iště jednu věc bych těl zmínit na konce, která se tyka opět obecně fuksova díla, a toho, že vlastně z pousta různých literálních věců se můvěnovala, ale podla mě to nebrali úplně zesprávného konce, a tady myde o to, opět, jak na to upozorímě rik velk, v té své jaknířce, dane můžiš tam házet na obrazovku, tu uvodně stránku teď kníšky, ale tak velkou upozorně je na to, že vlastně věcší literálních teoretiků se strášně fiksuje na fuksu v život, a především na to, že fukz bylo homoseksual. Na tohle je samozřejmě odbodník Martín sa je putna, ten napsal vloženě kníšku homoseksualitě vše skali teoreturé, a putna napříka dost pívá k tomu, že fukz v těch svět díler, tak ho hodně tematizuje řídovství přes to, že on sám není řit. A putna říkářit je proto, že on vlastně si rokych řídu promítá svý vlastního moseksualitu, v Refux nebo hlose přezná řěhu moseksual. Ono, što teda zákomudestů nebylo trestné, ale bylo to něco, co se se fakt nechtělí říkat na hlas, takže on se dokonce je oženěl všechno, že teraz to řenu vlastně nikdy nebylo a předskýla řěhu moseksualnění. A v těchý oknižká hloseksualitu mezi chlapce najdemen velice náznakové, je tam přítom na měch černolásích bratřích třeba v povítku emsohboru, a vlastně i vstách toho chlapce melivoje vesplaváči mrtvol, s tím klukém kedy boksuje, tak taky tam jako jsou náznaké hloseksualního vstahu, ale někdy to tam není eksplisitně řečené, takže přímodo jeho dílas to promítá in okrenové, tak fuksováho moseksualitá, ale podle martě naputné, on právě fukso promítlo těch řidů, protože on řeká, že on jako ten svůj pocet menčiny, aby nějaké utlačované skupiny, promítá do jiné menčiny, to říž do těch řidů. A na druhostrém nevím jste na ten výklad můžeme přistoupit, protože zároveň, když už třeba chceme vykladat dílas křesů houtora, když bychom obecně neměli, tak my my nemálně můžeme použít ten argument, že fuk zaválky stratil z poustu svých žídowských přátel, a viděl je, jak musel odejíze školé do těch transportů nebranu se nepráce. A to nejím případěnou fukce, to je případřeba jůzefáš kvoreckého, který také nebylo říct, a také ten uděl řídů za světové války, tematizové například v kníze sedmi ramení svícen. Jo až kvorecký samozřejměho musik sval nebyl, vež nevím je slímá ten levýklad nějaký jsme sl, ale vlastně neustále se z ním se tkáváme. Takže, jako stůle informací, můžete pracovat, jak chcete, možná je dobré to vědět a možná je dobré k tomu přehlednout, když si fuk soujtníšký čtete, ale rozhodně se nemá cenu na to nějak fiksovat, jak to děla třeba právě půpna. Takže, myslím, že to dlé, tak všechno, co jsem chciel na skávě stručnosti říct, a příště se podíváme za sa nějakou tníškou, nebím nejakou.