Ego, strach a cesta k vnitřní svobodě s Vítem Schlesingerem

Mární emoce ega je strach. To je to v pohodě, htí doutá, htí dpění zejříš maria, to je v pohodě. Ale mítov balancu z těmám v nítříme hodnotám. To není pravda, že jsem nedostatečně dobré, a že to malí tě si to často přeloží, nezasloužím si pozornost a láskou přijetí, přes emoce nám naše tělo neustále dava správu, strach, uskost, nenávist, agrese, tělo, nikdy, nelže. Vidíte udáš od dílu pro grestolk, mím hostem je víč se zingr. Mentán Kouč, kterých spolu pracuje z vrcholovíme sportovci, jako je ladi slav krayíší nebojí rílečka. Bavíme se o tom, jak mít intimíkstach s realetou, přímouti takovou jaká je, ne takovou, jako bychomích těli mít. Mluvíme o tom, co znamená opravdové přijetí sebe sama, proč to není konec se stej, ale začátek, a jak si neplest klid s rezygnacím. Dotíkáme se i tematu sebe hodnoty, na čem vlastně stoji, když odložíme úspěchy, role a emoce a co z názů stáva. Prěj přijemní poslech. Proč tít mít intimíkstach s realetou, a jak přímout realetou takovou jaká je. No proč mít intimíkstach s realetou je fantastická otázka. Raz začátek, protože tím si je to nezbíva. Bude to máš intimíkstach s realitou, to znamená přímáš s realitou taková jaká je a nejseš rezystentní vůči rálikě, jiné mi slaví vůči životu, jiné mi slaví vůči sobě. A nebo se rozhodneš, že nebudeš mít intimíkstach s realitou, takže budeš v konfliktu z rálikou. Coš je velmi nevíhodná strategie, životní, která tí bere energi, stráciš kontak z přítonym okamžikém, stráciš kontak ze sebou, a tůj život je na jednou připada jako jeden velkých bordel, emoční chaos, a ty pořáci týději t přesnitý veci, který nechceš. Ale oni se dí právě ději přesním proto, aby zprestaľ byte rezystentní mučer a dítě a trošku zpomaly, a trošku víc byl samsobě. Takže ten důvote jasnej. Jesně. My se, že lidi si tomu užou často spojickým, že díš přímou veci takový, jaký sou, i přímou sebe takovýho, jaký sou, tak tím, jako končí všech na práce, že jako tak, dobrý už jsem prostě přijatej, nebo prostě ta relata je taková, tak už se nemusím ani snažit. Máš to tak? Vní mám to tak, že to tak někdy může vnímat, a je to vní máno hýbě, proto sa si na to ptáž, že to tak vní máš. A li to dobrá otáska prospůstu lidi, který je jako sím napůl rezonují, a pak nojole tak. Ale to, že si řeknu dobře tak on říká, že to mám přímou čité dobře. Jeho, že jsem něco stalo, že mi nepřímouli na školu, že se s mnou rozešla partner, nebo, že jsem se naborov auti. On teda říká, že to je spravě. Ne, to nikdo ne říká. Ale pokud se s mnou rozešla partner, pokud mě nevzali na školu, pokud jsem prohrá zápas. Tak už se tak stalo. A mi když začném tožko pozrovat sami sebe, v přítou mnou kamžíku ří nekto na ide, o tom si můžeme ště to rozvikládat, brze to hodně jako důlžitě je zajímavitém, tak na jednou začnou zišťovat, že já jsem třeba tady a teď. Třeba ty seš tady, a jsou tady. V prostoru a v čase. Tady a teď. A myžeme hodnul ináreně, tady a teď. A když si být až budu tam, tak budu štěsnější a tak dalé. A ale chci rít to, že jinárení časov prostor, ve kterými se orientujeme a žijeme. Tak velmi často si nevydomujem to, nevydomujem to, že tam vcház ještě jako jiný dímenze. Časov prostorový. I že my jsme zvíklí, že v tom jinárením čase to znamená. Tady a teď. Já se necítím dobře, protože mňí gru na bůralo. A já ti říká šteráj bych byl hepi, ne nejríkáme by byl hepi, ale pokud se s nabůralo, tak se s nabůralo. Pokud s vylul hryniček, tak s vylul hryniček. Pokud těnk do posaldo, predel a tak těnk do posaldo, predel. A to je rády ta. A nebo ne. No jo je prohrájíšte zápas prohrády. Já nejríkáme, abysti ríká leko sportové strva. Vždy jsem s oblastí především díram z vrcholími sportovci. Ale je to práve stáhnu na každýho člověka, na každýho studenta. Mám je lidí z biznesu, ale hodí pracůjí z lidma, z lidma, z ditkupitostí jako takovou, protože my chcem společnou vět všichni. Tíce mělování, aby tpřímu tí. A zetrám můj hlavní produk, tmé práce, a to je vnitrní svovoda. Vrdu, že pokud se vnitrní svovodnej student kluk podkáster sportovéc, podnikatel k dokolivmatka na materské. Tak s vnitrní svovoda znamená, že mám intimní vstách z rálítou. Znamená bezohlednou to, co se mě děje, tak to přívám, ale to přímují znamená, že než je to je pozitivní, ale přívám to. Nemí to příjemný, že jsme prohrali zápas. Uv, možná mě to i boli, ale cítím to bolest, přívámí to bolest. Sermně to. De pořádku, jsme jelícký bytosti na opak, přívám sám sebe i ze svými emocemi. Proče, že pokud to přímový, co se rávidem stane? No, řekně nechám na rači. Teď to víš, pokud to nepřímou, nebůr příma nekojo. Tak co se stane? Když jsem učitou mu rezisteně. Przezně tak, tak si zresisten tím učí rálíte. A tým pádem z toho výde negatymi místadek. A tej si stoníc nevezměš, a bude si tě to prohrali opakovat. A jednou protu je ego, protu je misl, bude vidí, že jsem tě říkal, že za to nestojí, že na to nemáš. Furuci ti to vopakuje. A na jednou začneš, vytváře to děla ego, nějaký příběhý podvědomí, který vychází častov, nebo v dický spocítu nedostatečnosti a pachybnosti osobe sámích, já na to nemám. Já jsem si to říkal, že jsou naprostánu. A dívej se tady se mi to potvřezuje. A teď si troba by tvouřím lupší příběheo. Pro to, že mou je rodíč se rozvedli, ja vám životě smůlu živod malička, to není pravda, že pro to mám smůlu teď, že rodíčení minulosti, ni že pokud já, to mů nám víc nám, že ano. A by tvouřím synkolí toho příběh. Tak jsem to tálně stak. Aj tam příběh. Ego dělá všechno pro to, aby ten příběh udržilo, jako živěj, při tom to si vůbec nezakláda na pravdě. I když se tak možná stalo. Jeho možná, rodíč se opravdu hádali. Opravdu možná doma Belteror, což není přijemný samodřejmě. Ale otázka je, je když to bolo velmi nepřijemný, tak ja se nemusím spětně na to dývat, že za to třeba můžu, aby žíc pocitam věně ští do 30-40 let. Indí třesto za takbo užal bývat. A to je pravy to podívat se na ty věci, na ty limity, který tam sobě mám, aby se příbělžilo tožku v nítřím sevo bude. Pro to, že jak říkám rád, všechno, co se nám živodě je, tak se děje proto, aby nás důševně rozvělo a posovalo. Každa situace, a každy člověk nám chodí, a bude chodí, tady životá, aby testovol naši v nítřím sevo budu. A jenom ty si fakt vybíráš, jesli to můdaš ten význam pozitivní, to znamená boli to, ale přímam to, a nebo to budu brát, jako jako osobní. Troj, křívidu. Ale přijde mi skvěli ještě bych vzdvěhnou, to jak se řekal, že přesním je to může jako srát, vadíme to, že se mě to stalo, jsou tam ty negatyvní emoce, a přes to, mysto trá doprřehá, půleš tak nějel prav, by tam nělobejt něco nad těma emoce má, co to vidí, jako tu příležitost. Kdyto vidí spíž, jako tu příležitost? Kdyto vidí, jako tu příležitost? No, tak tady kademe trochoví zdohlopky. Vidím to tak jámo je hlupší, já což ševícneš emoce. Perfekní, co sposunou za ten rok lubrý. Kdyto ned skvěli, skvěli. Je to tak, protože v tu chvíli, když ty seštou emoci, to znamenám mí se to děje pořád, já jsem na sraná, já taková sem. Tak já jsem vlastně resistentní vůči, ráli tě vůči, sama sobě. Neprímám to, že jsem prohrála, já bym, že jsem prohrál zápás, ale máš sobě ty emoce, vlastně ty to neprímám, že sprohrála. Nebo, že odnesil partner třebu před 20 lety. Te spůstu, by se s tím se tkávám spůstu, žen můžu, pořád to v sobě drží tu resistenci, to na sraní tu emoci. I po 20 letech, a drží, kdy no teď treba jo. Protože to nepřímouli, protože jsou resistentní vůči, ráli tě, takže si se to nic nevzali, takže jsou pořád v té energi, která imíc nepřináši jinom ty negativní věci. A jak jsme si říkali, před rokem pokud já se na učím dat. I těžkým věcem, pozitívní význam, tak ten pozitívní význam v dický přinese, pozitívní výsledek. Ale pokud já jsem resistentní můči rády tě, a dávám to mnému stále negativní význam, který přinez nějaké obližení. A ze strachov v dicky. V dicky je za tam prímáří emoce strach nebo hluboky zranění. Já se nikdy nemů a bodest jsem mi to dí dal. Takže. a no, je úplně v pořádku cítit tu emoci na opak. Cítit tu emoci cítit tu bolest. Ale chcel jsem říc před chwili, co nepřímeš, nemůžeš životě změnit. Co nepřímu, nemůžeš změnit. A se tkávám jsem stíme neustále a často, že mi v sobě v madím v dosperím věku, máme tendenci držet práve nějaký, porvědu mým zorca programy. Kterě ale nejsou naše. Jenže pokud se sní stotožního. Tak se stávat výralitou, výbrací a tě si tím stáváš. A to je obrowskáško, protože to znamená život, ve velké pní trchní. Ne svovodě. Dlávatí to jsme jsou? Dláme to jsme jsou. Jenom bych se ráte ště dob tak, to mohla poslednímu, ti v zorce myslíš naše jako myšlenkoj v zorce, na čím, čeme ištím mě, s kryzetem dendřeba, a tím párem se s tím stotožního. Nebo jak to mám kápat? Jo, ja iští dopovím, možná inom proten kontext. To je jako velký tém, a samozřejmého. A my se asi ty časem do toho trvá dostaneme hloubš, a když tak nivrací klinik tomu tématu. Když já mám jako emocí, teda je nepříjemná, nazový mi nepříjemnou. Ono to žíž nekys to je pozdývá negativní emocé. Je o to svenou emocé, nítry jako boli, nítry jsou jako tý pesky, a nítry třešku boli, a a potom veřeknuj proč boli. Tehodně nůlžití si začítu vejdomit a uvedumovat, a pracovacím. A pokud, já mám jako emocí, která se mi opakuje, strách, uskos, nenávý, z bolest, agres se, křívda, žádlivost. A fúrdce mi opakuje, v nejaké situacitou. Či ty máš taky, a taky smedický bytosky. Tak na jednou, tak je to program. Je to tak, je to poryvirmý program, je to nějaký vzorec. Tady se rozumíme. A na jednou, když já to začnu výmáte, kohála té vzorec. Když do si začně uvidumovat, že té vzorec. I možný, že se to začné přesovac to, podvědom je do toho vědomí, ho, já. A díky tomu, na tomužím, jak pracovat? Já stím můžu pracovat, ale to je právě to. Já stím nemůžu pracovat do téhli, dokuji to nepřímu. A no přímám, že žádlim. A no, a si je to zmladí, kdy jsem zažilňáký rozhod spartném. A no přímám, to chcí si mi co dělat, protože já jsem ve vlastním vězení vlastných emocí užně to sere. A tady tohole je to uvědomění, tohole je začátek z velké změny to 60 % uspích, kdy já ríkám. Protože tady jako začínám, začínám transformace, a to můžit rad měsíce, někdy roky, a té v bořátku. Ale vlastně, když si to začnu uvědomovat, tak už to není program. Ale je to moje volba. Protože už si to uvědomuju. A já jsem můžu rozhodnu, kdy si to mů budu dávat pozornosti, si dál budu resistentní vůči rádite, vůčite emocí a nebudují přímát, a nebo si uzačnu uvědomovat přímuj, a můžu sní pracovat. Protože, co neprímo, ne můžu změnit. A to je přesnímono, kdy se dívá na ten program porvědomen, na ten strach uskos na to emocí. Protože, vyčiná lidí to jako se na to nedívá, než si to uvědomím, tak to vlastně nevidím. Ale vím, že mě tam něco trápí. Jako se mě to je mě to nepřímy, uskosti strachy, nenávíst pochyby o sobě samých, ale vlastně nemám zatím tu udvahu. Se na to podívé jako tohle jsou nějaké můl programy, který mě fakt rápí. Já jsem něco udělám, protože můžu. Protože tady do tovstube ego, který chce zůstat, neustále konzistentní. Tome jsem zorci. A teď rávíde, že káj primární emocé EGA. No tak to ego je podle mě nějakým způsobem, jak se reďka bavíme, závislí na těch svojích zorci. Těže možná je závislí. Skvěle, skvěle. Je tam tady vzniké závislosti mimojné skvěle. Te další jako stadium, ale tady vzniké závislosti přes ego. Takže skvěli. A lejká je primární emocé EGA, podíme jako tošku spátky. Tak to asi. Měl jsem povedo. Nevím, předmělíš. Ne, ty to víš. Když se odpoštý slaví tošku. Jéká je primární emocé EGA. Čím se živý. Lásko? Nebo něčí měli. To nejno, to je pravda, že jako. Spíš. Když se na tím zamestlem tak těmá. Teďka se rykáme, že pozdybí nega ten ksízyste. Ale spíše, co by jako objektině lidí hodnotil jako negativní věce. Primární emocé EGA je strach. A štáklé konkrátníte. Ego. Dělá všechno proto. Aby elmi novalo ten to strach. Jendě. Jak to může udělat ego samo osobi, aby elmi novalo ten to strach, když ono i tím strachem. Takže ono to neumínák. Ono se neumí podívat samo na sebe. A ni to nechce. Ale ono chce eliminovat a vyjnouce tomu tu strachu, že ten to strach. O co nedal? Bude o co ne. To znamená. Podlačujem emocé. A nebo. se snažím to přelepitně čím. Já se snažím to přerušit. No proto, když mě není dobrě v mím těle, neustály strachý emocénovu pochibiny môla saranost, tak to tě není dobrě to nikomu nedělá do brzeníkomu. Ale všechní to cítímé. No a je gudělá všechno proto, abych to přehlušit, takže třeba chodím často do bordelů, nebo pívu děalkou, nebo si dávám koks, nebo chodím fur na mobil. Jeho cítím tentlák, a neznávní cinyjone, než je chodím na mobil, a to jsou přesně ty věci, který vedou do peklá. A teď je řekno příklat pární starý. Ok. Malý klučiná. Zanou příšeleho. Se 11 let, takže ni musí řek nejako, to uvidu měního, zatím se učí sám osobě je to v pořádku, a on je 12, ten je na mobil. Teď už tu na na šest, takže jako skvěli. Skvěli. A co chci rýct, občas si dá i ten snůz, ten táváky. Vlastně i ten mobili závislost, i ten táváky závislost. A myslí si, že ty tam malá generace já častičně taký. Já jsem tak něco mezi, že jo. Myslí si, že, jak říká ta starší generace, kdy malá dí jako neví, já stím můbec nesohla si mělo. Naopak ví mnoha víc. Jenom je velmi těžky se pro vás i pro všechně jako orientovat v té torbě v emocích, v té zrychlené noby, tady v tom všem, v tom tlaku na nás brovský mělo. Čelit to musích sociálních sítí, jako pkáždy trávit 2,3,4,5 do dína mobilů. A ten to klučí na v 17 letech. Prvních 10 minut dríká, tak, že jako ten snus, ten tabáky v pohodě, že ten mobil jako jo, tak si tam, jako 10-12, vydíte ju šest. A když jsme se bavili a toršku, jsem se dostal do jeho důše, toršku jsme se propojili, což je tam oj práce, kde se cítím dobře, a tak on se cítil přijatej, že vlastní nehodnoti. Protože, do té doby on vlastně trošku muvil, nebož tisěž na mobilů na zavdín, se je zbláznil. On moc dobré ví, že ti 12 hodiný moc. Jen džet cítil za mě přijetí, ja to opravdu nehodnotím, protože v obavímeš, ale já mu vlastně říkám, jaký to může mít konsekvence. A když se vlastně zyskali důvěru a uvolním se a toršku se odpojel votega pro polo se toršku víze svůduší, kterou máme všichni, všichni. Tak byť co se stalo. Z vedom jel sam. Z vedom jel, ale onto má z vedom jený už dávno. Musi spustili sezi, že on moc dobré ví, že ten snů se náhovno. On moc dobré ví, že byť 6 hodí na mobilů, že hoto jako deptá. On neví, co být nehodělal. On vlastně každým skrlováním, si nedobré pomoc. Z naštěm pocídáho z nám. Goly kráde jako jeho. A pak to vodložíš po tepul hodině, pocítnou projde jako ti sež ideo, ti za sprvrát téko učit. Co to je jako? A te právě to, pokud být byl v té rezitence dlouho, tak tak si vlastně budujú te náví, ktoho čeho. No když se cítím jako loser, tak to je jedinámo je počecha. Takže příští si budou říká, že jsou z toho, že jsou dlouho na mobilů, no, ale nebudou je jeď, co tak ten mobil bez můzás. A to děla jeho. Ono neustále, chcę zustad v té smíč se, toho svího porvěr můjho prográbům, protože je motiváno strachem. A my děláme všechno, proto to děla jeho, aby vlastně zalapilo ty naši nedostatky. A to musí třeba říká, to si si to jsou kompet zační strategie. Jo člově, který má strach, tak velmi často, tak zvíře, když dáš pýska do koutá, tak v on budou pre, a nebo ná. Záčinem na tě by startovat. Záčinem je agresivní. To stejně z lidma. A člově, když je v polityce, to teď můžeme vidět, tam se nemusímé a si nebudeme pouště. Ale můžeme to vidět, jak úplně nárový. No, přímě, tak to je. Tí, co působí jako borsia, je zdi nahrát postě v auté. Tak to jsou velmi slabi jedinci, který jsou strachní zranitelní. Velmi zranitelní právě porobně od ich tátů a protože se cítí leku nímaní. No, tak to chcí přelepitou silo a javám ukážu. A vlastně jsou chcení vesverody. Polityk, sportovéc, otec, to jenom ale role. Protože se to tální v odpoly v odsveduše, protože se bůjí podívat na to, že jsou zranitelní. A mají se to takový strach to ego, že ego dělá neustále všechno proto, aby obahalo samo sobé před sebu samým. A to jsem říkal iminulé, taková frazeho, že největší negativní sila nás lidí, je zůstat konzistentní v tom, jak seám osoby můvím. Zůstatvom konzistentní prostě to je ta hlubuka identitá iný mislowy. A když moj hlubuka identitá vychází z pocitů nedostatečnosti a pochý po sobie samich nejsem dostatečně dobré i dostatečně je seké dostateční výkonej. Jeho, protože to budíc k tákřkavlický zmádi, protože jsem dostával čičku urmámi v otáty v esportovým klubu, tak vlastně. To není pravda, že jsem nedostatečně dobré. Je než to malí, když si to často přeloží. Nejsem dostatečně dobrá. Nezasloužím si pozornost a láskou přijetí a tím pádem se by to říci trova kompetaceční strategi jako. Trzeba u těch politiků, tak niž se budatíme, tak to je přesně tak kompetaceční strategi, že se to maj nějakéko chystové dobititou káza, to můso je tu životní fakt jsou dostatečně dobrý. A dou do toho a sebych řek jako materiální úspechu, že tím se to kompenzou, že voní softy, spolčenský hérarchy, takhle, takhle, wysoko teďka maj takový auto. Protože kým bybili, kdyby nebyli v roli politika, obyčení zranitelní klucí a toho se tak vojí, to vidíš na tě politici klině jako můžužiš potomenovat, asi nebude malé. A to není vidíš, žeho. Joho ten babejíš a ostatní prosívojí mají se to jsou malý úkřivní klucí, chvojí se opravdu jakojí děti. Joho, ja tý nemovím o politice, no můvím, o tom, že umím vidět do teduše. Neřikáme se dobřej nebo špatné a to nechci hodno těteho. Ale vidíš, že pan okamura další jsou velmi zraniení úkřivdění a teď jsou hte roli a teď všechno proto, aby si to roli údrželí, jen, že když si si seš údržet roli tak to drží ego, protože se bojíš bícám sebo, oni vůbec nejsou sami sebo. Protože kdyby byli sami sebo, tak sebo mislí, že budou jako strášně zraníklní a žibyli nikým, a to je obruská past, protože ty sež vlastně chísený vesverody, a když siš chícený vesverody, tak sež v ego. A primární emoce ego je. Jistrach. Jistrach. To znamená rozudují se tady tihlati některří. Nebude menovat politici. Spíš zláskia stouhy, maj velký etický amoralní kodek z ahodnoty, nebo spíšte strachu, že nebo ruzvolení nebože, nekdyž nebo ruzvolení tak právi přidou omajtek, a přidou omajtek, a přidou o ten status, proto udělej pro ten status všechno, kdy nědu zahraníci zákoná, im to jedno, a té velmi nebezpečný. Ale já tady nechci můví to politice, nemůvíme důvám, že tak nevizní, jo, když tak se za to omluvám. Ale já chci jedno můvíme, ko chci můvíte za se na druhů stranu na rověno, protože si to tvoj posuhat, či zaslouží. Jako slišet vidět tup psychologii, těch lidí, to je nomorovskličovávám. Já to nehodnotím. Je nomorovskličovávám, co se tam děje. Čím je člověk více, v Eguto znamená, že motiván víc strachiem. Poznáš to tak, že sechovat trám a nádřazeně. A nebo, že sechová, jak úplně v vyujefuskusty, té vlastně stejná, mince je nomá dvý strany. A to je na tom to zájímaví najnouvě. Člověk, kdy sechová nádřazeně, nebo chci ukáza to power. Nebo je obřináky sportovéce, a vyžastem tenísta. A tak většinou jsou to o tý druhu řadí teníství, kdeří nejště neudělá. Protože ti moc dobro, že umí oddělit. To kým jsou, o to, co dělájí. Byt tenístaj na moje funkce. To ní želá rolé. Sorry. Inže často to je tak, že my vterody zabřebyneme. Tavití to smyslo? Jo, ale zárovejně zájímaví, že třeba jokové, když dě, tak to zně stejně cejtit. I když to není jako pokus o to se cejtí na drazeně, tak to vydí, že prostě důpelně jak ten leh. A to je dobře, že to říkáš. Jo, kový. Já jsem se smí, kdy káda tom bavel, jak jsem z tomem berych kemi zíl posvět. Já tak jsem jen tu možnost s vrdererem, si mě jako o tom hle můvít. Ať na to, ale jsem se ptalo, že to v nizají malojo. Protože oni jsou všatnách úplní normální kluci. úplní obyčení kluci, to je ten pojnt. Ale co to je úplní obyčení kluci. Co to je? To je právě to, že já tu svojí sebe hodnotu, mám opravdu jako hlubouků. Jeho, že ta sebe hodnotáte opravdu ste prave podstatích našeho býtí, což má štia, tady chlapí všichni to máme úplně všichni. A to je káje podstatalické obyky. Láska, spojení, jsou náležitost sebe důvěra. To všichni už máme v sobie. A teď nikdo nohle. Ja to necítí, mám chcel být výt sebe vydomější. Jeho jenom říkám ne všichni už to máme v sobie. Ten potenciál tu lásku přijetí a všichni to chceme. Všichni to máme v sobie. Jedě jsme často právý zaseka ničím. Těma v zorce má vodu vydomíme programa, mám teď do to vstupy. Ego, že chce jako udeře tu identitu, toho ukřiv děny ho nebo toho jako býhrá dobí siláka. Takže su níkdo. Teď mám nějakou roli sportovce nemotřeba podnikat ale teď něco vydělám. A teď vlastně ja smutivam tak strachiem, že bych vo tom hl příjit. O ten status, že vlastně živ ve strachu. A zavnou po tom příde třeba človek co má šestmlert na účte. A řekné, ja mám všichno jsem živ těch těl. Já jsu upév predili. A já říkám. A jaký druhý skusios? Já, já, no, no, jak to výš? No říkám, to je upély normální zorec. To dělá to jeho. On vlastně chce to přelepíte, jak som se ba velik před chlokou utíka od toho. No a ty ale moc dobré výš stejně, kten klučinách jsem tí řeká ten 17 leté. Teď je o tě jsme k němůvracím. Závně ryně. On moc dobré výje spustili se zíste nějak ten to podnikat ale ty úplně stejny. Oni maj stejně moc se vlastně. Když se neznají, ty úplně stejnej v zorec. Toho, že moc dobré výny, kde v hobi důše. že potkupávaj svoj sebedůvěrů, že potkupávaj sebe samotně úňtoví. Ale kdo je ten kdo toví? Je to ego? -Není. -Není, ego to nechce viděte. Ego dělá všechno proto, aby ty to nějak zalepou další má příbějáma. Ještě víc, peněze, žeště víc, milenek, žeště víc seksů a alkoholu, tak dálejo. A kdo to teraje? Kdo to tera vý? Pokud ste sportovci jako já, a chcete mít víc energie, rychle je regenerovat, ale pese jsou středit skuste flow nutrition. Českou značku do plnku stravy postavné na vědě a kvaletních surovynách. Povžíte kod progrestlo k 20 a získýte 20% slavu na flow nutrition tečka cazet. -No. To můžeme řekatru z něj. Já trá osu mě bych to můžek důše. Někdo asi, třeba, já mždy třeba použá, že od něj rád pojem autentický já. A je to vlastně jedno. Nazejméme to kličný důše, autentický já. Nazejméme to pravá podstata. A pravá podstata důše autentických hojá údevr. Je láska jsou náležitost propojení. Dávýde to chcujá, to chceteš ty. Pro to děláš i vlastně, kdyby jsme šliho dělupky můžná ten podcast. Já chceteš propovat, kdy děláš toý prosebe, protože se mi si, že ti to něco prínese. A ty se podíme, zase vrátíme, ale k tomu džokovičový. Džokovič moc dobré umí oddělit toky mí, o co co dělá. To znamená, on si uvidomuje moc dobré. Tohle je roletenístej, ale já nejsem tenísta. To je no moje funkce, která mě živí, kterou měluju, kterou měluju teníz. Ale tím, že mám, já nevím 50 miliard na účitu, tak to země ne dělá lepšie člověka. Protože v zluboké postatí ne dělá. Jenže spůsto bohá tých lidí si připara, že jsou faglepší. Politici se na to podíve, oni si opravdu myslí, že jsou v něčem nej jsou my jsme všichniu prestejní. Upenístejní. A to je to, jak je dobrý se dívat na ostatní lidi, tak to opravduje. Zluboké pravdy jsme všichniu prestejní. A no nikdy umí něco lépe, někdo je vzdělání šíjasně, ale všichni jsme lidický bytosti. A tedy si vám to je jokový ček, který způstů mi klientů. Si moc dobré újdu můjé, to kím jsou o to, co dělájí. Takže jokový či, moc dobré výkým je, jeho důše podstata. A ví, že ten teníz s jednom role, která můdáva obřivů. Ale on umí přepnout z to autentických hodoté role. Jenže vidou mě, to je to vědomě. Ono ví, že když děhrát zápás, tak musí byť ve kéroly. A tenísta, aby vyhrála, protože týchtež vyhrát, musí byděko hodné. A jako mýteko souci tnebo musí prosí do toho stíjím, ale je tě mám rát, ale je těm důporazit. Ještě nebojím. Můžná prohraju, to nevíme, ale já do to, že si věří má, já do vyhrátkám. Rozumíš, a potom zase skončí zápás, a je to normální člověkého. A i v tom právě zápás, a to je ten pojnt. I v tom zápasem. On si to jako uvidu můje, že je v té roli, si mi Rozumíš. Očitě. Kdyby se to neuvidu můbal, tak de, tam je tisíce lidí, jsem to zážil z tomá, z tomé myho, nebo izírku lečkov, nebo týtníkám desi, a prostě tiskoro nemůžeš. Lidí podpisi, fotky, holky, jako to je to je pro člověk, který nevedomej tak těžky, nebo promalího sportovce, kodikrátil, který rychle věletí. Ty vlastně, to je takový to, že tý se s to zblázníš. No, tý se zblázníš z čeho. Sich peněs ne, ste populority ne, ale s toho, jak tyvo tom komunikuješ. A pokud nejsiš uvidu mělaj, tak tyvo tom komunikuješ. A tyho lej. Ja, to jsou já, voních těch mě, oni vlastím můj mě. Ja jsou lepšně živostatně, a vlastně s toho ty zblubnéš. Já mám tolik peněsí, že já jsou kluk zvěstníce a teď mám 200 mln na úště ty vám můžu mě všechno, a teď vlastně se štoho tak vpredeli. Ži nevíš co s tím, že začnější si třeba kupovat drogi a začnější što jako místo toho, a to se mi stáva taký z některý maklín, da má trova v rámci populority a financí, když to ma jako rychlej nástub. že jsou tom nohle baví, má je to strášní důlžity, že ode mě sliší hle ty nesíž lepší šlověk. Já ty nebudu mít víc rád, když vydělávaž víc peněs a vyhrávaž. Já ty budu mít rád pořád stejně, ale garantují, že ty budu mít rád pořád stejně i když nebudu vydělávat, a nebudu si ty darit ve forbal, protože ty vidíme kudickou býtost. Ale přejúť je podíme pracovací máť vyhrávaž samodřejmělo, a to je jako té velký tady tohledo. Tohole je vlastně schopronost, kterou když se člověk naučí do životá. Tak to je te vlastně power, to je za mě jako největší power, která existuje ta pozitivní power. Tak je bezohledů na to, co se ti da vydě v životě děje. Je si to je situace dobráš, patná, je si podkáš člověka, které fajne bude člověka, které je vůle si běgrau zápas, nebo prohrau zápas. Tak bezohledů na to, co se mědě je. Tak tyhledy situace a ty lidí přímat, že mi prišli do život, aby mi posunulit. Je to v pořádku. A přímout to ze všímu šude, protože když to přímout, tak se stou můžu naučit a můžu to změnit. A když to nebude přímat to a nechci těle ty emoc. Já tohle nechci cítit. Já nechci jako rozchod, nebo já nechci se v práci cíti nepríjem, já nechci cítit emocennu dí. Žádly, bo si to a nechci, tak vlastně to neprímám. Čím párem se nemůžu posunout. Krásně se dostáváme k jednou té matu, co stou také chci probrát. Teď kásem, že takovou essay je to o tý sebehodnotě práve, jak jsme seba veli, že sportové c seberé jako to stotěčně sebehodnot nej, když vyhre zápas, když má tolik tolik peněs. A práve ten člověk, který psaltu essay, tak se bal, že lidí kolem nejho berou takovýho, jak je jenom kultum, že úspěšný, žeho mají rádi jenom kultum, že úspěšný. Pak se zeptal sebe a uvědomil si, že seberují já jsem, já vlastně tu svojí sebehodnotu, sam stavím na tom, že jsem úspěšný. Já se tak vsem vidím. Je to něco, se či dá vás mesilo? A hyskipo trochává, že to osím se teď vlastně bavili. To je to, že pokud v nešní době je velmi to ti, že jednoduchí stavit sebehodnotu na čem, na těch vynější věcech. Na výsledcích, na peněnzích, na materialním státku. Je to v pohodě, htíte auta, htíte penízen, že ješmari a to je v pohodě, ale mi to v balancu s těmám v nětrím a hodnotama. A pokud já stavím svojí sebehodnotu na svojí výsledcích, to nazvame, třebajo, jak napíšu kníšku. Je si se to budeli být. Tak já vlastně tu svojí sebehodnotu stavím na čem, na těch ekstrení věcech. A pří tom ideálně, že a to si uvýdomno, co živono, uvýdomno si to tím párem to mohl změnit. Je a vlastně proč píšu tu kníšku, proto. a bych, jako mělo poplácání, nebo proto, proto, že chci inspirovat lidi. Proto, že to prvdní, proto, že potřebuju vlastně poplácání, poďme pod to, co to je poplácání. Prijeti jeláska, já budu akceptováno, když to napíšu dobře, a bude sto líbit, a bude vstomit nějaký káčky, takže jsou motivová nelásku nebo strachem. V tomto případě. No, když se motivovat lidi, tak lásku. A to je právě, tady může by ta pást. On chce motivovatli v rozhodně, ale to je sekundární, on to píše předlyším proto, aby byl akceptován, aby byl přímod, nebo takto psalz za začátku. Co když to znamená, on to píše spíše strachu z toho, že nebude přímo takceptován. On tak se byt akceptován, takže v energých tění, a co vytváři energých tění, no strach, co když to poseře, co když to napíšu špatně, takže sež neustala tenzy. A najdou to pustil, a vůjdom se hlejarat píšu. Mě jedno se si o tomostatí myslí. A najdou ty to píše, že víc to autentického, a to jsou ty jelá, kdy mal by, tý sportovní výslatky, který jsou mnou lepší. A ti můžu říct tě jako příklad svůjící, chcéš. Kdy jsem přednášili, je to v hle mě čterice, je to je třeba se můle cpátky ještě. Tak já jsem přednášel a říkal jsem, že motivou lidí, úprinstejně při motivou lidí, inspirou lidí, supervostatní, pomámi, a to byla pravda, bojí stí jako byla. Ale já jsem se předkážu přednášku jako hodně bále, jsem byl v tenzy. Víš proč. Protože tam byl ten právě strach stoře, že to tak moc těl? Co jsem chcel? To uznáň. Uznáňí lásku a validáci přesto přes tu svojí roli, takže já jsem byl moc v svojí roli. Já jsem si fakt připedadní, kdy to mám i teď, jako běho, že vlastně když dělá, že rozovori všudet se stojíš a lidáš, tak vlastně taky si musím zvědomovat, a to já nejsou znamého, v kontekstu něko jinýho, ale v němám to, co to znamená. Jože hle ty sež obyčený kluk z řími moravikámo, ty sež obyčený kluk, které, když bude vystupovat lásky, takým párem budež mít hodnotých morální, který jsou jako fakt pevní, jsou tvoje. Budež větřní svobodě, nebudež ve strachu, a vstě to pozíci si přesně můží, že vybrat hle. Já dělám tady průvod se vrchrovím sportovcům, a lidím z businessů, dělám to dobrovolně, baví mě to, měluju to, chcí tam vydělávat peněz ho děno chci, protože mi dávaj svůrte v pořádku, ale nestavím na tom svojí sebe odnotu. A nebojím se, že jsou obyčený kluk z řími moraví, protože já jsem kluk, obyčený kluk, sténě jako ty, sténě jako každý. Jeho to říkám svým klientu, ty se obyč a někdo se začátku. Jo, jo, jo, no taký dobrý jako, že vidíš, ty se, že dládi výkrý čímu troba, že já velforbali, že o ty se, že obyčený kluk z rozstíc. A můto výsám odřejmě pravý proto, je tak fajn kluk a člověk, a lícka býtost, a díky tomu může do toho fortbalu v nášet právě to kou zlořící helyá tady, aby ty dosáha než častom nejem víc než se mi stíš. Když vlastit to dovréš oddělit tu svůj roli, o toho svůj v autentického já, a náopak týt svůj autentické já můžeš v nášet do té role. David, ty to ty smysl? Určitě. To je to říkne hely, on je jako hredc, nebo sportovět zvone autentické, v onci na nic nechrajit. Co to je? No, to je právě vono. To je právě vono. A, ja když jsem přednášel, a je to do pofrenovovím, tak jsem si všichno tohle takým islal, a to, že se vůpracu dostal do hostého, jako, že jsou v pohodě, že jelý inspirujú. Na jedou jsem cítil poslední trová tam rok 23, jako hodnit laku a strachu, hodně strachu. Tak, že gohle ten strach tě něco říká. Co to je za správu? To je správa, že a strášně chci uznání a respekt a co je pod uznáním, respektem. No, že jsou přímutej, že jsem malová tě malý dma, jako, že mi zatleskají a to chců, to chce moja autentické a nebo ego. Ego. A ego má strach, že tady to nebude mít. To znamená jsem přednáš kou. Mě opravdu jako fakt, jako nechciřit úskostí, ale bylo mi to nepříjemný prostě. Když jsem si mám tohle to zapotřebi. Až jsem něl to udvahu se na to podívat. Uvý do mět si, že jsou moc vegu. Žá vlastně napím na tom byt přijad. Laptím na té roli, jako, že jeho, že si připarám, jako hle já tady koučuju, jako světových vězdí a jsem trošku, jako lepší nežíní koučové, a pak se neřekámo přiznej si to. Hraj si na někoho trošku lepšího nejsež. Což ego nechcek, ego dělá všechno protoné, ne neja to tak ne máme a před se inspirulí. To jsem si říkal čvarok dvájo. Až jsem mnus šelstvou na houtu jsem před sebe a že kli kámo tohošku za nohodně to takhle in. A na jednou jsem začal vidímat z jakým já hlubokým motivem teradou na to přednášku. A začal jsem na tůjm pracovat, aby tam šel opravdu tak, jak si, jak si je t přednášet nebobitari z tebou. Vystupovat se energieké strachu nebo lásky. Já opravdu stari sedím, idu na to přednášku a snažím stak řít i ke každým ukulijentový k lidem a hlavně sam k sobý právě řít v právě. A právda je v tom autentickým já nev tom ego. Nev tom ego. Pokudí začnou vládak ego tak si, že ve strachu a to je lež. A to nikdo pocitově necítíme se v tom dobře fyzický, nam to tělo neustalé dává správo. Vy jaku správo. Tělo nikdy nelže přes emoce nám naše tělo neustalé dává správo. Strachu, skost, nenávist, agrese, žádlivost, kde to cítíš tady nebo tady fyzický. Tvoj autentický já tě dávý dává správo. Tady stohobříhati tam klapetu autentický já, tady už je toho dávý dá říká kamo, má štreněký program. Mášiš ti načem pracovat hlou, tady jsem troba ve formy strachu. Pokudí to neprímu, tak ego udělá, nené ni s nemám, a týto přehruší. A pokudí začném to škupo zrobat právě, to škú svoje tělo svoje emoce. A začneme jej přímat. A můžem si se hroku řízi, jak je přímat. Rád, tak pokudí nezáčnou přímatní se nezmění, a bude to jednom horyší, bude jednom podlačovat svoje emoce. A nebo to začnou povala přímat. Co neprímu nemůžu změnit, co přímu, tak můžu změnit, a příbližu se vní trní svobodě. Žetřeba na tý situace, na tý přednášky, nebude reagovat strachém, ale jedu tam, a opravdu si zvědomuju, hle proč tam jedeš. Jedeš tam proto, aby stěm lidem něco předal. A bys, i tady se mneska u tebe, taký se msi to tady na kafíčku, než se mšel, tak se můsa chcel zastavit. Týto mám hodně su rozlitaného, občastí to do ega skočí, to je v pohodě. Ale důlžit si vydomí, jako hle tohle, jako dobrý. Tak tě, jako dostalo podle, z týt jsem to škojeho, včela na konferenci velké přednášíš, pak nějaké rozvory děláš. Tak, jako mi to udělalo dobře a to, jako tam, jako, ale jako velmi rychle, a tak si to uží. Ní jistoha rádost, ale nespují to ze svůj sebeho dnotoukám, o ty sež pošád klůk tam někde, tady bydlíš tam někde, jako návesníci rozumíš, jo sež pořád to byč nejklůk. A to je vlastně oblozká lehkost, bože tam nemáš to stratí, tak tam bystupojí zlásky. A to je to, co mě daleko taký zabrát, protože to je go obel hlo mě samodního, že než já nic průlídi. Protože chci uznání a když chci uznání, tak jsem fe energi chciení. Když sež v energi chciení, tak energi chciení znamená, až se mě to povedá, budu mít potlesk, tak se budu cíti dobře. Té vlastní vězení, kterým právě vidím, žež je spůstů lidí, a je to oblozká škoda, protože všichí máme ten potenciat zašívat v dítřínsvobudu. Byzolodu na to, co se nám děje, kdo nám tady vládné, toho lehne musí oblivní právě to, co se děje tady. A je dobrý právě vedět, že byl být situace, těžky situace, a problémový lidí nám do život a budu hodit, na byte stavali naše v dítřínsvobudu, jak jsem říkal. Si to zopakovat, dofám, že to nemádí, o propoch so protože na to kladov velký důrás. A to je to na tom pracovat, to je to práce. I si třeba zvědomit dobře důzala videm, chcí, aby chcí, aby tady byl ve si mě autentický mě, ale zároveň s úterý vroli, jaké. Toh průvod se toh kouče, je to tak. Já bych tady můjou. Můjou hodí, vidět, co bab je kohle řekný. A já jsem tady vroli, toh koučete. Toh koučete, koučete, koučete, koučete, koučete, koučete. Taky máš jako uroli. Klepiteř jsme jí roli u kamerí, třeba jho. Ale zároveň i ty a cítím, co s tobe heský proto s úterý podruje ará. Díkuji. Protože, protože, tisíš tady v té roli, takže se sprípravil, pravě, proto mě jeho. Ale zároveň tam v kládaš s útej autentický a to kluka, který ho to zajímá. Který samol, že mě chcete, jí chcete je obřek, když bude vidět výpodkáste. To je v pořádku, to je v pořádku. A to by mělo být si učásti, ale na tom by to nemělo pravy stavit. Pojď máme, co nevědějějš, máme, když máme peníze. To je to je už do předůj jako past. A je dobrý, že cítary to jako zvědou mýt aří zhle tohle chceme. Ale pojďme to stavit, prše vás nítěláme. Co je ten pojnt, ten hluboký motiv? Posovat lidi, inspirovat lidi, inspirovat sami sebeb, že tý podkáste děláme sítce tady z nějakou kumulnitou nevím. Ale tohle jsou tý sportovci, tý bizný smenitím, ladí lidi, co jsou kdokoliv. Téří maximálizují svoj potencíal, protože jsou bude výc v autentickim já. A to neopkšěš. To je cítit. To cíti šistá levyze. Pro to ten jokový, proto ten ládě a krayčí, proto a ten mužněho. A další, matiková, že kdokolifio, romant stáněk tady tí kluci. Tak možná jak působí jako v té roli, ale moc doprzez si to uvýdomují a jsou to moc fajn kluci. Z tedy má, když se tkáš tak blastně se na pojíšnách důší vyni na toho, a povídáte se je kulický bytosti. Ale za rovým pracujete. Já jsem si mám v nějaké roli, oni jsou v nějaké roli uvýdomují. A to je na tom vlastně to vesky. Krásná myšlenká musím díme, že jisám dojtká cítím tu lehkost, že vlastně, když to ten člověk úplně pustí a jenom vychází z to autentických hojá. A nelepí na tě výsledcích. Tak to je prostě úplně fakt krásný placet. Je to ten krát to cítě. Cítíš to, že jo. A kdo to cítí? No to autentický hojá. A teď, jo. To je dobrý paradokst. Ne to ní paradokst. Teřivod. Te práve, kdo to cítí. Ty si ty tě nešel hleko, o něco něco chymycký, jože se što je fudené. Ty teď vlastně cítí v lehkost. A teď ty krásný, že násiš od ochotnej to zdílet. A cože skvěli, protože co je ta lehkost? Tu chcem zašivat všichni. Ty teď si tíš, lásku je to tak. Je to tak? Jako neváby si poslucháčí na monek, když mladí je go lásku. Co ty si úplně zblázníli, jako jeho. A možná straštěžně, který poslucháčel tím to. Možná nitrizí skáš, je to tak, jak to má být. A láska, o které se bavíme, to chcem zašivat všichni. Ty vlastně ta lehkost. To nejlás kakně komu. A láska vlastně k sobě k životu. To je láska k životu, že ho přímaš takové jaké je. Já jsem vlastně takové jakéj se. No sež inek by zbliné. Je to tak? Jenže hodně lidí se jině, kde. A teď tam je iněgruj, nej ty se provnávají. Ženej jsou dostatečně hest si. Dostatečně výkonně goni, nebo nemajtorik peněs. Takže jsou v přítomním okam říku, ale cítí se vychází se energie nedostatečnosti třeba. Pochý posobě samych. Až budu tam tak si budu cítí dobře. Ale byt okáztím, že s tak možná nestane, ale cí za tím, ale byt hlavně okáztím, kým a kdo jsem právě. Teď. A tohodně lidí jako nechce přímout, ale já jsou fakt ni štastná. Já fakt je jsem porozvoru, nebo já fakt je tím mám těžky jako obrubí, já jsem nemocná tak myřekní. To znamená, já vidím svoje štěstí budu cnu. Až nebudu nemocná. Nebo až budu mít. Nieco tak budu hepě ne. Te právě ten pojent. Který by jsme se všichni měli učit, protože útripením vzníkáda vidéz dvou pohledu. Život není takové, jaký bych těla by byla. Nebo Život je takové, jaký chcí, aby nebyla. Nemom, čeba nemoc. Až nemůdu by nemoc ta průvěpí. A te práve je o tom přímoutí. A týtej, který zažíváš vlastní propůjní nic inýho neš to, co znají všichni lidi na celými světě. Propůjní s autentickými a ty v tůle tu chvíli jenom a ní vlastně, že to nejde uchopit myslí. To jenom jako jen heský. Mětej taký heský, a to taký cítím. Ovčast, když něco všechno mítřebaj trošku jako zabriní, jenom něco jako projede, to je to, že jsme včiste přítomnosti, to je to, že jsme teď napojí na sebe, jako na sebe samotný, i učitě na sebe mi dva, protože to cítím. A to je celý. A ty vlastně je sešinom v býtí. V býtí, nešní společnost. Ještě rozdělíme tří kategorie. Je řeknutu anglické, to rešičkám anglický. Kážu. Heving, doing, a being. Heving je společnosti záležená hodní na tom jako mít. A o ta pění na tom somáša a pě oblečení a cokoliv. Doing, znamená, že se hodní porunávame, co dělá ten, co dělá ten kolik dal golu a aj, co máj za práci, a co se mu dělá. To je niš patně, že to je tak extrém, že mi sméko orientovají na to heving a doing. A mi zapomínáme na to najluždější. A to je to being. Jenom být. Protože být, můžiž být jenom výreno kamžík a to je ten přítom nej. A teď se, kurhu zavře, do ufám, kdy můžiž být ve si mi autentickým já. Tres to heving nebo doing. Hapeš? Jenom v tom being. Vlastně ty propoje než se si mi autentickým já. Můžiž být inom, když siš přítom nejom kamžíku jenom tady a teď. Inak to nejde. Ty nebudeš si ve si mi autentickým já zítra, nebo rozumíš, protože mi žijem život jenom tady a teď jenom přítom nej okamžík. A to je to proč učím sebe klienty a je to tak důlužitý občasenom být, být vsem ze sevůbít vsem v sobie a to dějeno v tíchu a klidu. Já jsem si třeba za šorokaválym před pohodinou a bych velkují dom pobyl právě. Bezmišlenek, abych se uvolnil. Trošku napojel. Trošku jako idom tam išlenka tam nějaká proběhne, jako co chci ríc nechci hlavně, abych se napojel na sebe. Useberálo. A bel v klidu. Teď celý. A pravy v tom, inom v tom býti, to jsme třeba tajt taksě třiži dobře. Teďka ještě bylo došku pokračáš tí osobní rovině. Já v dický, třeba přesně v těch krásných momentách, který má, máme pravědelně. Já jsem do tož časnej. Tak to nějakým způsobem se někdy přeruším. A jasně jsme jenom lidi, ale coby jsme třeba poradil, abych třeba zvyšel tu konzistence, abych to prodlovšel, to na ten pocid to autentickický hojá. Dobře, já tpom jednou je to, týl píš na tom, aby se proložil. Určitě. Kdy dole píj na tom, aby ho proložil. Autentický hojá sama osobe? Ja, to určitě, ne. To je go. Protože se bůj, že to ten okomžik stratíš. Ale tvoj důž se mozdobře výře, je v poradku stratit. Týho musí stratit, aby zo znovu se s ním propojel. Je to určitě i nějak za obalní v tom, že ně osobně vadí jako dělat chybe. Vadíme třeba, když prostě já se nějak prezentů, třeba třeba, když prostě já se nějak prezentů, třeba třeba, když prostě já se nějak prezentů, třeba třeba, když prostě já se nějak prezentů, třeba třeba, když prostě já se nějak prezentů, nejím těch. -No, jasně, a to nemusí byt práve spoří sege. Nedělat chybe, se můžeš na to dívat spoří sege, nebo spoří se důše. Dresprostím tůle myšlenku. Tohle te hodně nůlžití. Pokud se dívatš na svět. Svět je to těž jedna velká neznáma. Shodním se na tom, žeho svět je od nevlke nejsto, tět je tý nevíš, co bude zítra za měsíc. Hodněli, ihoch, se šli bohá roze smát, kdy můso je plání, jak se říkáho, opravdu těn životy si nějak plánuješ a většinou je to jinak, ale je dobrý, jako vědě za čím dů, ale byt práve oká se tím, když něco změní. Pokud se to těž dívám na svět zpozit se EGA. Tak EGA vytváří. Primaní je moc EGA jistrach. To znamená, pokud si dívám na nejsto tu na svět. Svět je sam osoba jedna velká nejsto ta, a tev pořádku. Jenže pokud si dívám na svět zpovit se EGA. Tak EGA vytváří jistrach. Tak mám pořád jako. I zničo strách, a jsem fe energi chění. A vyšaš budu mít melion, nebo kdyby to hle nebylo jo, jsem pořád v rezistenci vlastním búči ráli tě. Pracíme se na začátek. Ale pokud se více začnou propojovat přítom ním okamžiku ze sivim autentickými já. S tím kým opravdu jsem. A nemůže to být jinak. Protože tě moje podstata. Se bydu je rála, ská přijetí. To tam už je. To mám všichni, když to třeba nedodik se projevu je, bude to zaseka ní strachy, a programy. Tak pokud se začnou víc. Pokud se začnou víc. Vydět se věc poledu důše. Tak co znamená pro důší nejsto ta. S poledu důše. Co je nejsto ta? Ten načit se teď da výde na svoje autentické já. Jo, nepřímíšli, skústroch výpnu odlávou. A zkusenom na rechnout. To je zracionál. A zkusenom helet. Co to je? Jako z poledu důše? Jakie pravy, v které chceš bíc, to znamená te důše. A ty na tě ne musíš to řík převýňšla. S poledu důše, co znamená nejsto ta. Te podle mě strášně jako součásti. To není nic jako negativního. No přesně. S poledu důše. Nejsto ta znamená jedna velka příleždost. Děkou, že ste se postlechli dálší epizodu progressolku a podporteru z toho to kanálu tím, že dáte like, odběr, či komentář. Vydíme se událši o dílu.