922 - Očekávání

[Mužik] Ahoj, vítej učeště nesmychálem. Dnešní tema je očekávání. Očekávání. Té velmi široky tema, takže uvidíme kamnásto Donese. Mám několik předstaf, ale uvidíme, jak to půjde. Každopádní, ale jsem rád, že jsi tady a že poslucháš češtěnu smychálem, a že trenuje, že se snaží se zlepšit velpostlechu. Myslím, že to pravydelnost je voprady důležitá. No já jsem tu svoji pravydelnost malem porušel. Dnes se mi opravdu nechcielo na hrávat, ale protože mi nebylo moz dobre, ale už je mnohem lepe. A tak je to v pohodě. že o kdybych se necítěl dobře, tak bych asi nedokázala na hrávat, něco obstojního, něco co by stálo za to posluchat. Můžná by tam moje náleda, byla to kytroho slišet. V tom podkáztu, ale je teď už se mám mnohem lip, náladu. Mám na prosto pořádku dobrou náladu a hlavně se cítím lip i fyzický. Ostně v čera, večer se měl migrenu, že obolela mě hlavá do celá dlouho. A vopravdu mě to tak nějak, jak se říká vykolejilo. Uplně mě to skazilo večer, protože mě jsem spouchtu planů, potřebuval jsem se připravovat na dnešní test a nakonec jsem to neubdělal. A že mě jak jsem se noudnou nepripravoval, ale naštěstí to nebylo tak hrozných. Takže očekával jsem, že to bude těžký test, ale nakonec to bylo do celá se nadný. A tak je ráno, kdy jsem se probuděl, tak jsem nevěděl, jak mi bude. Takže jsem nevěděl, jesli vůbec půjdu do školi. Takže zase to očekávání, že mě bude špatně, nebo, že mě bude bolet hlavá. Mě to šků, kazila plány. Ale jako to bylo z tím testem, tak očekával jsem horsí, že očekával jsem, že to bude horsí, nešto nakonec bylo. A bylo to úplně zbyteční. Ale častu mám takový prostě, trochu pesemystický pohlet na věc, přestože se snažím být optymistá. A možná to taký vopčazu z ní, že se oprady optymistický člověk, no není to úplně přirozený pro mě. Znažím se vít optymistá, ale vysičlověk zapnete levyzy, a podívá se třeba na televyzní noviny. Tak tam mod důvodu k optymismu většinou nebíva, ale jako v ostatních sferá, že samorřem mě ty noviny jsou takový. Ty správy, televyzní jsou prostě udělany, se se prostě zaměřujou. A na takový ty negatyvní a voprady příšerný příbyhy, ale tak to prostě, to je taková prostě funkce, technový. Ale v nějakých dalších sferách jako třeba, to se tyče práce, nebo školi, nebo osobných vstahu, nebo třeba zdraví a tak dále. Takže, že tam to snat ne musí být tak negatyvní. A to se tyče vstahu, tak tam musím opradyů, musím za tukat na drzevo, a myslím, že mám relatyvní dobrý vstahy a si neupelně se všemi, ale voprady většinou lidí, vycházím relatyvní dobro, což se myslím, že je douležitý a řekl byjže úplně normální, nevychádat z každým úplněny relaty, skrátka, že o nes každým si padneme do ok, a to je na prostopří rozzeni. Ale umím prostě vychádat zet lidmi, takže nemám moc jako žádný velký problémy, ale co se tyče to očeká vahní. Tak na příklad tentovíkent učekávám, že k nám přijede, přijede, má minka, můj manželky na navštěvu, a abych rekopravdu moc se na to ne těším. My máme takový, že klibech komplikovaný vstach. Jo ne máme špatný vstach, rozhodně nemůžu říct, že máme špatný vstach, ale je to komplikovaný. Takže občas, a si rozumíme, a občas mocné, a je to jasný, že je jej celá je pro ní veli cedůležitá, a prostě tak nejak, i na tom záví záleží, na tom, jakými v máme vstach, a očekáva ode mě hodně věci, a tak nevždycky se prostě rozumíme, a ten vstach mezi námi občas trojšku skřipe, ale takový to prostě je, že pokud máte svojí vlastní tchini, tak to asi znáte. V takovým dom českým folkoru je prosto běžný, že lidi nemají moc vstachy se svojí tchini, a nebo si z toho dělí legrací. Pokud chtetli nebo pokud se slišeli par českých vtipů, tak určit je stevšímli, že tam tchini figuruje velmi často, že o velmi často je tchini prostě takovým terčem, a tchichy včeských vtipů, a takže tam z toho do co snadno vyzní, že je to velmi komplikovaný vstach, ale jak jsem rika od ten náj vstach, za tím do cádobrý. Ale i tak musím prostě rícd, že nevím jaký to bude, a ta její návštěva, protože vždycky se se něco oběví. Vždycky máme nějakou debatu o něčem, a ona má velmi silný názory, takže vždycky nám chce rícd, co si ona mislí o tom, o čem kolif, žeho. Nejenom o tom, a jak žijeme, ale cojíme, a jak se staráme o něco, jak se staráme o dům, a o tom, jak sportujeme na příklad, a tak dále, takže skrátka má spoustu názoru a rozhodně je chce s námy zdílet. Takže uvidíme, no, a důfám, že jsem je nevráti, a to bolest hlavy. Ale to bolest hlavy mětera opravdu, bo výhrradila včera na celý den, krat, co se k tomu chci vrádit, protože je to stále k tomu tematů očekávání. Myslím si, že tamo je migrena, byla spůsobená, z tohrimi svali, kolém kirků a hlavy a vůžná ramena, a nevím důpelně přesně čímto je. Ale je to spojený, podobně, se sportem. Já se snažím do celé dost třvíčit, oholy ostatně to bylo slyšet i v minulých epizodách, že jo, kdy jsem mluvil o Olympiadě a jak mě to motivovalo se zase trochu více hýbat. No i před Olympiadou jsem se snažil třvíčit. Ale většinou chodím třeba jenom běhat. No i to něco jako velkýho. Co se týče třeba trupu a ruce, a ramena, tak dálé. Tak to horní část jela zastak mocne třvěčím. Ale to jsem se snažil změnit. A mám pocit, že to vopravdu bylo, že to vopravdu spůso bylo, to můjí migrenu. Takže to musím přehodnotit. Myslím si, že přestanou tolik se věnovat, a těm hodit se valovím skupinám a budu zase více chodit byhat. Protože na to jsem více zvýklí a je to pro mě jednoduší. A nebo se musím více věnovat, protahování a můžna si na masírovat ty ramena. My tady máme takový ten masážní stroje, který je do cá dobrý na takový hlevěci, na takovou hlubokou masáž, a prostě jech ramena a kirků. Ale nepožívám to moc často. Můžná bych se k tomu měl vrátit. Musím si, že to do cá dobrý nápad, třeba dneska bych si mohl trochu na masírovaty ty ramena. Ale nevím jesit opomuže, a nebo jesit na opak to zhorší. Takže nevímno. Ale skrátka asi prostě nevůr tolik třvíčit. A ten horní část těla, protože skrátka často mám potom ty mygreny. A vlastně dneska jsem si uvědomil, že tohle se mystalo několikrát. A kdy jsem se hodně věnoval, třeba skybům na hrazdě, nebo jsem těl kliky, zvedelně jaký činky. Tak potom jsem občas mýval takhle večer mi greny. A je toho proude neprřjemný. tak je to něco co může trvat několik hodin, a žádný prášký na tomo ceku nezabirej. A po tom je prostě třeba boli žalůde, katerále, takže je to vopradůho rozdní. Já jsem si po tom, že akurat lehnout, že jsem spát, a na víc mě to skazil náladu. Nejenom teda, že my bylo špatně, a boleně životy svali a hlavá hlavně. Ale po tom jsem jel boli bóvnáladu z toho, že jsem se nepřipravil na druhý den na školu. Takže vopravduho to bylo rozdní. Očekával jsem, že jsem mi nepovedit ntest, a trochu jsem sebal, že se to to se vrátí. To očekávání nebylo něc moc. Ale deneská to bylo vopravdu do brý, nezuš se to nevrátil a cítěli jsem se nohem lehpe. Musím se skratkak to můjenom, jak prispůsobit. A po tom teda byla ta škola, ve školet to nebylo takho rozdní dneská. O teda o tomu jsem mluvel, ale po tom jsme se povidaly od různých věcech, co se ty če starnutí, což je velmi zajímaví a velmi takový, že chlběch popularní tema, že pokudíte na internetu tak, jakože všichni jsme na internetu neustále. Tak určitě často vidíte články o starnutí a různých dupancích, dupancích staravy a o tom prostě, jak se starat o svoje tělo a tak dále. To je předmět, který sejmenuje bioheme starnutí. To je takový velmi detální a je to vopravdu zaměření na tý různých chymyckých procesy, že on na tů metabolizmu. Je to profesor, který se na to specialyzuje. Je to jeho výskou, který on dělá už hodně dlaůho jako spoustulet. Tohle je poprví, co učí ten předmět u nás ve škole. Takže to je strášně zajímaví. To je to baví jasem strášně rád, že je to vyslou, že se můho přihlásit na tát hled předmět, protože tohle je můj poslední semestry. A je to poprvé, co se tchle ta třída kona, takže nebo ten to předmět kona. Takže mě to voprát důbaví, ale je to hrozně pozdě. Ten předmět začíná odpoledné a v sej v půlpáty. A má to v končit v sedu mům večer. Dneska se nám to ještě protáhlou a v sej opulhodiny. Takže domů jsem se dostal hrozně pozdě. A akorác jsem si dal lehko večerři. Co jsem si se dnout počitači a nahrávám ten hled ten podkázt. Ale tož jsem u tekl od tematu, o čtoho očekávání. Ale skrátka chci se mám jednom po vyprávět, o tomto předmětů. Protože to je něco, co je voprát dův zajímaví. Ale spojíte díprou mě. Takže to bylo o tý škole, ale co jsem ještě chciel rít. Na závěr prostě jsem měnom chciel rít, že to očekávání a ta skutečná realita a nemusí být stejna. A všece to je to často se ta realita voprdu lichí a my můžeme mít zbitečný strach, nebo, počakává věstresu z něčeho, co se třeba ani nestane. Co jsem byl věstresu z toho, že příde další migrena, nebo, že propadnů uskoušky, nebo, že třeba nevím vženětů nestihnu a většinou to dopadne dobře a to je něco co si musím často připominat. A to je to květ kato-strophický scenáře, že to je to většinou to je všece, ale přitom mám většinou toho, co se týte školi. Tohle je můj posení semester a celkově mám opravdu do briznámky. Musím se teda pochvalit, když to normálně třeštou nedělám, ale za ty 4 roky, nebo, jak dlouho už tam studiu a nevím, můž ná skoro 5 let. Zatěch 5 let, mám velmi dobrý znamky, ale každý semester mám podcit, že to je kato-stropha a že prostě takhle by to dal nešlo a že a nie nevím je se dokážu prostě postoupe do vysího ročníku. Vidický mám tyhle ty myšlenky a vždycky to dopadne dobře. Musím si to uvědomit, že většinou to opravdu dopadne dobře a že nemá smysl, prostě se zbytětně stresovat. To je teda podnesi jak všechno a ja vám děkuji za poslech dnešní epizodu se budu snažit, nebo se snažím trošku skrátit, protože poslední dobou a ty epizody byli velmi dlouhý. Ale dovám, že my to odpustíte každopádně sem rad, že je se tady se mnou a že se si poslechli celou tu to epizodu. No a to je teda všechno, mějte se krásně a ustišíme se za se příště. Ahoj!