920 - Učebnice a další materiály

[MUZYKA] Ahoj, a vítej učeště nezmichálem. Denešní té majé, učebnice a další studijní materiáli. Výtej spátky u dalšího pokračování našich hočeského podkastu, kde si povídáme o všemem možném a občas i o studiu o studiu konkrétně čěštiny. No, dobro, mluvím do cáčastu o studiu, ale nevždycky se zaměřuju přímo na čěštínu jako takovou. To je to vým velmi obecně, ale dnes to bude tak napůl. Bude se nažit, tak nejak vám zděle cvoj názor, co se myslím o různých učebněcích, ale asi už mohna znáte můj názor. Pokudí posouhaté ten to podkán z další dobů. Tak asi víte, že já nerat, ne, že nerat, ale nepoží vám, že učebnice zavstak často. Takže to bude docela kratky, ale spoustal lidí se mě ptá na to, jakoby si měli pořídit učebněci, co je dobrý, čo musí se vyhnout. A kratka lidí se ho zvědaví, že jo, všichni chcějí vědět, co já si myslím o učebněcích, nebo nevšichni, ale par lidí se mě na to učitě už zeptalo. Ale, jak já jsem už zmíněl, tak učebnice nejsou můje neoblíbenější čedba. Myslím, že je so poráváme užiteční a rozhodně bych je chyté o trochu obhájet, protože některý lidí se myslí, že učebnice jsou strata času, a že by raděj se věnovali postechu podkáztu a potom si předlí nějaký článek na internetu, a kratka úplně se vyhnulé učebněcím, ale lidí, který studují, jakýkoliv jazuj kdeľší dobů, si asi vydomili, že to není za stak jednoduchí. Takže, nepořád nějakou struktů, nějakou pomůcku, a k tomu jsou ty učebnice na prosto dokonali, od toho vlastně jsou ře, aby nám pomoholy nějak se do sot přes ty začátky, a potom, když už jsme třeba na takový zřední úrovní. Pokud jsme všet trochu pokročili, tako můžeme učebnice odložit a začíte věnovat něčemu zába vnějšímu. No, když jsem choděl na zakladní školu, tak jsme měli z poustu různých učebněc angliččiny. To je to můj první kontakt se studiec z ich jazyku. Abych řekl, pravdu ty učebnice se měl do celá rád. V tý době my to přišlo nebo. No, možná to byla úplně jediná možnost se učit angličky. Já sně existovali akglický kličky, ale byly chvopravdu malo. Kdy jsem šel do kník upectví, tak jsem tam občas našel takový ty z jednodušení vérze různých přiběhu. Do konce si pamatuju, že jsem si koupel několik takových knížek. Byly všechny v angličtině, ale nebyly úplně přirozenou angličtinou. Skrátka bylo to velmi z jednodušení a ty kníšky byly tenky. Měl to odřeba 23.3 stranek. A všechno to bylo takový velmi povrchní. A to byla tam dětsky napisane nějaká úroven. Nebo můžeme tam byl napisane počet slov, počet různých slov co, co se si mohli v tom přečíst. Takže to jsem měl rád. To jsem používal, ale to byly vlastně jediný dvě možnosti. A ty učebnice byly často česky, že byly od nějakých českých učitelů. A nebo to byly nějaký z anglije. To byla to Brytska angličtinou. Pomatou se různých Cambridge čebnice, který jsme používali spíše na druhým stupně základní školi a potom na sřední škole. Co je to druhý stupně základní školi, to je od všestěho ročníku, že česká základní škola je rozdělená na dvě části, první stupně a druhý stupně, první stupně od první dopáty tříde, a potom trochu starší děti od všesté do devítky. To je to druhý stupně. To je to trochu starší děti, už měli trochu těší materiály, ale pořád to byly učebnice. Pořád my to nepržšilo jako nějaký autentycky čtení. Byly tam různý konverzace, různý dialogy, který nám něvůbec nepůsob byly přirozeně. V té době jsem o tom to, jak neprzymýšlou. A prostě děl jsem, co tam bylo, že byly tam různý cvětšení a měli jsme k tomu nějaký audio. Většinou jsme k tomu dostalně jako kazetů a nebo třeba nějaký cedečko. Týhle ty cedečka jsem většinou neměl, protože to většinou bylo kte edici pro učitele. Kdybych si to šelkou pět do kníhku pětství, tak možná tam mohla byt nějaká kazetá čice děčko, ale většinou jsem si koupil vědzi bez toho audio. To bylo o něco lebnější a vlastně ty audio na hravky. Nám potom pouštěli ve škole, že naše pání učitelka a vždycky tyhle ty věci prná směla připravený. Takže trenovali jsme poslech jenom ve škole. A to znamenalo, že jsme poslouhali, třeba nevím 10, možná maksimálně 15 minut týdně. Jeho vlastně měli jsme třeba 3 hodiny, angličtěny týdně, třeba puněli sředa pátek a jedna výučovací hodina trovala 45 minut. No a během těch 5-40 minut jsme si třeba vyhradili 5 minut treninku poslechu a zbytek čosu jsme straveli nějakým cvěczením z ty učebnice. Takže nebo jsme trenovali nějaký dialog, nebo jsme psali nějaký testy a tak dále. Ale rozhodně jsme se moc nevědnovali tomu poslechu. Rozhodně to nestacil. Takže v týdobě jsem ty učebnice angličtěny jako tolerová, ale rozhodně my to nepržilo jako ní lepší čtení. Takže odstí době jsem si říkal, že ty učebnice nejsovněc moc, a když jsem potom pospovstě let po veľmi dlouhí době, začal přemíšlat i o učení, že jsem chcěl pomáhat lidem, se zdokunali v angličtině a tědě je včeštině. Tak jsem ty učebnice moc nevyhlé dával. Píše jsem se nějak ptál lidí, co je ich cíl, co bych tě lidělat z tím jazykem, a tím jsme většinou začínali. Takže třeba někdo přišel a měl nějakou konkrétní otázku. Tak jsme třeba použili učebněci, kdy to bylo krásně a wysitlený, a pokud se teda jednou o gramatiku. Kouč šlo spíše o nějakou konkrétní otázku, přeba chcěli pomod z nějakým překladem, a nebo. No většinou to bylo nějaký překlade, nebo nějaký tlumočení. Tak v tom případě jsem bubec nepotřeboval k tom učebnice, až to jsme rovnou kvěci, že omužná jsem přineso slovník, a tam jsme si našli nějaký slovička. Takže většinou jsem to chcěl tak nějak z jednu důžit pro všechny, ale pamatyjů si, že třeba můj kamarát se chcěl připravit na nějakou skoušku z angliččcieny a měl konkrétní otázku ktyg ramatyce, až je potom přinesel důučebníci, a já jsem se to snožo vysetlit, připravel jsem nějaký přikladový vět, a takhle to více mě nešlo. Takže než se nejšli nějaký příde, že to je teda ty učebnice nejsou moc zajímaví interaktyvní a rozhodně je tam z poustavětí, co člověka nie nepotřebuje. Vyhodá těch učebnice v tom, a že to má jako si strukturu, a onže prostě můžete začít od první lekce a pokud splyníte všechny cvěčení, tak máte pocit, že se prostě zlepšuje te, a máte skrátka takový jasný plan a podle, kterýho se chcete učit. Jako napotřit je to dobrý, je se to vopravdu funguje to je otázka úplně jiná, ale má to nějaký progrés, je oprostit nějak to pokračuje, má to logiku a člověk má pocit, že vopravdu se tak nějak posouva, kto můj svým můcíly. Tako, ktorá problém je v tom, že tam často je taková tohle nůcena, a konverzace, jeho vždy je který dialogy vůbec, jako ne dáva ich smysl. Občase svanží tamýt nějaký situace z běžného životá, jako na příklad nakupování v obchodě, nebo nevím třeba pošta, jehojíš třeba přijde ten na poštů tak si chcete kopit znamku a posledně kam dopis a tak dalé, tak možná takovýle konkrétní situace občazuju doho, ale některý byly teda vopravdu nůcena, a vůžně vážně takový vždy. Zváštní rozhodně my to nepržšlo jako praktický. Co vopravdu často jsem viděl v těch učebnicích je takový to představení. Jeho většinou ty učebnice začnou tím, že přídeně a týsť student, a nějaký cizinets do dôčeských školi a ty se tam představen a vysetlu je jako odkud pochází a co dělá. Ale většinou je to hrozně povrchní, že to je takový nezáživný a nikám to moc nepokračuje. A tak skrátka ty učebnice nikogo priliš jako nenátchnou. Ale to neznamená, že jsou špatný. Jak jsem říká dava to takovou tu strukturu a většinou tam je in jaký vysetlení ty grama tyky a to šechno je v pořátku. Ale důležitější je ty koncepty, ty různý gramatický bodí opravdu vyskoušet a trenovat. Takže kdy se bě někdo ptá jako si má koupit učebněci, tak já si vážně v myslím, že je to skoro jedno. Ja jsme je jsou lepší učebnice, jsou nějaký hořší, který byt v opravdu nedoporučoval. Ale to jsou jednom takový ty, který tam mají příliš angličtiny. On je to nějaký ho jinýho jazyka. Já popravdu doporučují učebnice, který jsou celý napsený v tom celovým jazyce. A učebnice, který tam nemají příliš jako nesmyslů. Mají tam hlavně tu vysvětlenou gramatiku a třeba nějaký jedno dvět svyčení, aby si to člověk trošku vyskoušel. Ale po tom bych tu učebnice zavřel a začal tvorit vlastní věty. Takže bych si měl tak nějak na planovat tu svojí studijní ho jinů, bych neopravdu třeba še de sát minut každý den a teda výmže většiná lidi a ně nemá tolik času. Většiná lidi má třeba jenom, ja nemí můj 20 minut, 30 minut každý den, který můžou věnovat a tomu jazyku tak bych tu učebnice o tevřel třeba jenom na 5 minut. A zbytek toho času bych trenová o poslech nebo čtení a nebo ještě lete bych začal trenovat mluvení a psani. Ono jasně. A si nevšichni mají nějakého partnera s kým můžou trenovat mluvení každý den, ale stačí vopredou jednou týrně na jejci třeba nějaké učitelé na internetu a jejich oprdu spousta a nebo nějakého kamaráda pokuděte vopredou v česku. Tak vskuste se z nikým spoje, takže když je byste chceli potrenovat čištinu, učitě vám rádí pomůžou. Akurat od kamarádu bych neočekával žádný velký, žádnou velkou pomoc z tov gramatikou, ale to je na prosto pořádku. Já jsem si mře to není tak důležitý od toho je ta učebnice. Ta učebnice se vám může hodit a práve na tov gramatiku, ale potom, když si to chce da vyskoušet, tak je lepší, se to vyskoušet s nějakým člověkiem, který vás dokáže opravit. Kamarát možná vás dokáže opravit, ale tam je spíše problém v tom, že hodou může toho trošku otravovat. Možná bude na vás hodný a bude vám přikadře mu to nevadí, že hrozně rád vám pomůže, ale veskutečnosti může to trošku jako kazyt ten vstách. Jeho ten člověk může byt cice hodný, ale třeba popártí dnech, ho to přestane bavit a raději by ten svůj čas travil nějaký nak, takže od toho od toho, i jsou právě učitále idealní. Jeho je to vopravdu profesionál, je to člověk, kterýho žověčinou zaplatíte, takže je to vysloveně jeho práce, aby vás poslouchal a měl trepili vost z tovvaší češtinou, které na jakýkoliv úrovně. Takhle to vlastně řeším já. Na učebníce se příliš, nezdpolejám, ale občas se hodí a mám ich tedy pár poruce a občas se do ní podívám, ale rozhodně takhle netravím věčinu svýchočasu, kdy se snažím studovat nějaký jazyk. Možná na začátku, kdy jsem byl opravdu úplní začátěčník, tak se mě využíval víc, ale teď už je voprdu o tevýrám voprdu z rítka. Věčinu svýho času investuju do poslechu, do čtení a potom ještě do mluvení. Občas něco napíšu, ale to mu se tolik nevinujú. Můžná někdy později. Mě já to mám v takových vylnách. Občas mám takovou tendenci hodně číst, nebo hodně posluchat, nebo mít hodně hodin na aitoki, momenálně se snažím trochu více číst, a hlavně posluchat, kdy jsem třeba vénku a idu do školi, nebo idu spátky, takže to je spousta času, a je to jednoduší, že o prostě davce to dostuchá tek. To jsou voprdu to je taky studíní material, kdy se rekné studíní material, tak rozhodně do toho zahrnují jako koli v čedbu, a všechny možný podkásty, radiový stánice, videa na YouTube, televizy, že o filmy se rejali. Takže voprdu je to všechno možný. Dříve, jak jsem říkali, když já jsem chodě na taklední školu, tak toho bylo voprdu málo, bylo to velmi omezení, a vím, že třeba moje babička, která v té době byla učitelka angličtiny, tak toho měla doma hodně, a to mě pravě vždycky bylo kdy jsem tní přijel na návštěvů, tak vytáhla ty svoje kníšky, který se přivezlas australie a tak nejak jsem si tím listoval. V té době, tamo je úrové, ni nebyla tak dobrá, aby chci voprdu môlo přečí z celou kníšku, ale měla jsem takovou možnost, a přestože jsem to můto ulekné rozumněl, tak měla jsem s toho skvěli pocitě, o měla jsem pocit, že je voprdu dělám něco pořádního, že to není jenom studení materiál, ale jak teda říkám, všechno může byť studení materiál, ale že nebylo to napsany prostudenty. Nebylo to napsany procesynce, a kdy jsem to mô rozumněl, tak 108 měl voprdu v jako velkou radost, že jsem to mô rozumněl, že skutečně ten jazyk po užívám. Veskole spostal díma takový pocit, že ta angličtěna je jenom poviný předmět. Mě co co musí spelnit, aby mohli složit materitní skoušku, aby mohli absolvovat nějakou kolef jenou školu, aby dostalili třeba nějaký certifikát. Takže pokuč, jsem díváte na ten jazyk jako napředmět, jako vědu, nebo něco co prostě musíte spelnit, tak tam motivace je docela níská. Pro to voprdu je lepší si net o to čantku, nejít něco zajímavých ho. Do ší studíní materiál, aby jsme mohli zmínit, ale už voprdu ta epizodase natáhoje, takže to rychle skráci, ale že angke, různi kartičky, do tohoto kipatří, a potom na internetu je spoustá různých kurzuů, niekterý jsou lepší, niekterý jsou horsí. Občas je můžu doporučit opravduvím za čatečníkům, který neví, kde začít, to má takvou velkou výhodu v tom, že to interactivní a je to lepší neš čist učemněci. Niekterý lidí preferují tu papírovou kněhu klasickou učemněci, ale spoustal lidí by raděje používalen jáku aplikací, že o kterou mají v telefonu, mají to v kapsé, uměl se to odhevrít grikolif. Je teda fakt, že spoustal lidí na ty aplikace velmi rychl za pomene, protože v tom telefonu máme spoustu další chvětci, který nám bero ten čas. Já vopravdu se musel od installovat většinu aplikací ze svých ho telefonů, protože mě to jednom rozptyloval. Ale pořád tam mám YouTube a pořád tam mám Gmail, a už jenom ty email-y mě zabíra i spoustu času. Vopčas je lepší, ten telefon a nenebrát do ruky a vríc klasickou papírovou kněhu, která za prve není na baterky. A takže se to nikdy nevybě, a za druhé mě tam něco jako neláka, není tam něc, se by odláka o tomu i pozornost jako je třeba YouTube a nebo nebo nějaký email, či nějaký sociální sítě. A ty sociální sítě už teda v telefonu nemám, ale když si vřeba otevřů svůj tablet, tak tam tam ty aplikace ještě mám, a to je hned, tvo vopravdu není jednoduchí. Takže podobně by to mě abí taková kombinace, co se tyčitěch studijných materiálů. Mělo by to byt něco užidečního, ale hlavně zabavního. Takže poslech zajímavých podkástů, a čtení zajímavých kněch, stadování zabavných pořadů, a poslechůdby, a tak dále, a tak dále, skrátka, a tět je to hodně. V době internetů je to mnohem jednoduchí na začátku, nebo na začátku. No prostě je jak by jsem byl na základní škole, tak internetů si ce existovával, ale neměli směknímů takový přístup jako dnes, a těch materiálů bylo hodně. A to byla angličtina, bo vopravdu obrovský, velmi populární jazyk. To zatejí, že jiných jazyků, jako je napříklata japoňština, tak v týdu bě to bylo na prosto nemožný. Existovali a si dvě učebnice, ale já jsem v týdu bě ještě japoňštěnu nestudoval. Ale i chtěla před děsete tělety, kdy jsem už studoval a japoňštěnu nebo v té době jsem začátekník. Tak bylo velmi těžký na nít něco do brýho. Na internetu byli nějaký učebnice, ale kdy jsem chytel vopravdu papírovou kního, tak jsem jel více mě smůlu. Jedině pár japoňskou angličkých učebníc jsem na šel, a po to myslím, že universitak Arlova, že tam je na fakultě. Na filosofický fakultě, že tak tam je program, japo analogie, tak možná mají svoje vlastní materiály, ale to bylo více mě všechno. Kdyby si chytel přečíst nějakou autentickou kníhu, jau normalní japoňskou kníhu, tak to jsem jel bůhu vžel smůlu, a nebo se musel něco stáhnot se internetu. Teď už se to dá koupit do cel jednoduše dá se to dovest. Jasně celo a tak dále není úplně levní, ale už je to možný. Takže takhle já to prostě vnímám, co se tedy těch studyných materiáů. Ale kukám tál episode vopravdu dlouha, takže už to ukončuju, ale na závěrte dajeno, jsem chytel rít, že ty učebnice, takže jasně pokud nějakou potřebujete, určitě si koupite, ale nema smisl si kupovat hodně voprédůsta čí třeba jedna pro úplní začátečníky, a potom třeba jedna, když ste voprdu pokročili, kde máte vlastně vysytlený všechny ty gramatický jevy, a potom třeba nějaký slovníky faj, slovníky mám taký milém raci, než hledání slov přes internet. Ale ty internetový nástré slovoprdu skvěli, určitě jsem neslišelý mluvit o některých webach, jako na příklad nechybujte tyčka cZ, to je taková skvěla vebová stránka, je to takový vebový slovník, kde má její dokonce tabulky pro každé slovom. Takže je tam třeba tabulka, kde má každý slovoroze psaní všechny tvary, všechny pády, všechny rody a tak dále, všechny čarsy. Takže je to strášně užiteční a jednoduchý, ale když máte papírovou kníhu, tak a spoň máte jesto to, že se nenecháte rozpílit a voprdu se jsou strídíte na to studium. Ale to je teda pro dnešek všechno, voprdu je to dlouha epizodia, tak důfám, že mi to odpustíte. Čekujo vám zaposlech, mít je se krásně, a už tyšíme se za se příště. Ahoj!