#4 - Práce s knihou

- Ráz ty má všet! - Jde mi den. - Tady na tálie. - Vítajte vždyk nítosím mámně. Takže tady se dědna máma a vítá vás. Neská se takovým z tematem, který je spíš praktický ho rázu. A je to neská to vré o tom. Jak si zdytmej čist nebo nebo nějaký jako pracis kního. Je to takže já čtění úplně měluju. Vřídeme to jako něco, co my v životě už. Tak je hodně pomohlo, že to prsteně nějaká promě veliká vapsychohygéná. A jakože jsem se mě jsem stěch všech příběhu, co jsem přečetla načer pala hodně inspirací do života. No, že skrátka, ja to fakt mám moc rád a takhle prostě, co mám synat, tak to nestíham a mrzímně. To tak můžná je prato jsem se vybrala to dlete, aby se to mu za se přibřížila. Ale je to po prostu něco co mě vopravdu moc bavi. Teďka jsem po sletní čitla nedělní odpoledné, nebo nedělá odpoledné. Tak je přečit se to je to dôst velký masakr. Takže co si dneska řekneme, budete to o tom, že vám představím každým tom období, tohoděc kýho věku. A teď znova bavíme se obřečkolní dětech. Takže to nějakým spůsovém ukoňšíme věkěn pět plus, ale my slym tím pět až jako 7-5 až 6 let. Mak zamozřím jesse ta prace z tókněhu, zase muže úplně měnit. A dá mesi takový jako 4-jej, věkový oblasti, ve kteřich vám řeknu, co se třeba stím a dětma dál stoukníško dělat. Neříkám, že je to něco úplně svět oborního, ale myslím si, že občas možná člověk jako bojujestím. Jak si stím a dětma skrátka vůbec hrád, a to dlesto jsou znova věci, který my jsme se částečně rozvěděly na vejšcev, která byla tě jako zaměřená přímona ty přečko nětí, takže je to vlastně něco, co fakt jako 100% někfunkuje, a ty děti to baví a na více to prostě iněkám posoula. Takže tak. řekní to svímámě podkáz, nejen o tom, že bychom něco mělěříc svímámě, ale možná i svím dětem. Pro všechny js o té vřinou hlavou a přívětí vým sercem. Takže začínajame. Sou tady samozřímě kníhy, který jsou prostě i proděti jako 0 až 1 rok. Takový jsou a teď kase tohodně jako spopularizovalo, a děvních zajména a mysná si nejvíc o to, že tam jsou prostě obrazky. Tý stilo se jsem vdřeně, že ten dětský mozek nejlí vnímá černou a býlouze začátku, takže to jsou obrazky, kde jsou vopradu čá obři si byli na černy po zadí nebo na opak, který vlastně by to dítě nějakým spůsobem mohli jako nebo měli stymulovat. Je to něco, čemu už jsou ty děti schopní jako rozmět velmi brzy. Dává se to dokočáků zůto takvýte úplně věci, který človek dětem může předně položit a vydí, že to teda nějaké efekt má, že to dítě na to ten zrak za měří. Nejdří v te daty černobili, nebo je to takže se zistilo, že ty děti černobili k nívní měli. Paktosou stejně tak prostě velmi kontrastní barvy, kontrastní prostě věci věno v barevném podáň. To jsou kníhy, který se prostě bějem toho prvního roku, dají proti děti nějakým spůsobem vylužít. Myslím si, ale že to je samozřejmě, takže já třeba prostě, ale jáškou je bylo do roka, tak jsem mů určitě i četla. Jako četla jsem můbuc, můcetla kník, který jsem četla já, zrovna. Poma to je si jsem můdo čitla, dají se nardil na východ odráje. Protože jsem to prostě četla já a věděl jsem nebo nějak jsem chtěla, že jsem si myslím, žeho uklidní je ten můjhlas. A nebo jsem můcetla růmcají zakry, a káčílašku banka. říte to bylo tak, že to není něco, co to, co amby, jako, z čeho už bym měl tak zvaně rozům, ale myslím si, že prostě skrát koha uklidně velok lidně jenom. To, že můcetla já nebo, že mů někdeč těkoho zna, že prostě, díš ča usínel. Takže myslím, že do prvního roku je ta práce taková, dlésobom dřejmě je super tykníhy, do týdo toho roku už mít jako hračky, už je mít domá, už aby je to dítě vidělo, už aby se je mohlo oště. Takže je to záčně důležitý, proto, aby tak níha v tom, že je to byla normálně zapojená, jo, kdybychom si řeklý nejá, prostě první tní začnupořizovat, až děž můvodé rok a pul, protože drívstovné bude mít rozům. Tak už je to vlastně něco, co, jako není taková přirozená, jsou část a to je očítě něco, co jako usilujeme. Takže když si to záčnem, když se přesuneme k obdových prostě jednohaž dvou let, tak je důležitý upéza začít jako tím, že si sám popustím jako fantazy, a vlastně všichno co mě napadnestou kního, z tím dítě ten dělat, co si tam ukazovat, co čist jako, jeslý používat jednom jako kníhu a nebo jako, že nakníze vrste si bude mě ukazovat iněl. Si bude mě ukazovat in nějaký jako, že tam jsou obráský, že tam jsou pozdějí sám odřeně jako písmenka, prostě, co kole můžu jako potřebuje, vidět, že si jste u kního můžu tak zvaně taký jako užit čas, že to prostě něco, co ja mám rád, a že že tam je spousta prostě věci. Uvideme cítohla, že v týkní zají prostě skrátka z pousta informací nejenom psa nejtekst, které já z tím díjete budu jako rozvíjet, přeřejmé na sám odřeně v tom v těch prvních jako letech. Takže uplně a vychomstit, že kli z nějakýho hlediska toho proč to díte vlastně by tukního vůbec mě mělo vní. Má také to učíkli nějaký jako visualní z tymulaci. Je super jako tukního celkové tematizovat, jako něco pozitivního, protože tím práve už se utváří ten vstách celej. Je samozřejmě to funguje, že když já budu hodně čist a to díte to uvidí tak ono si taký bude v týt čist. To je prostě to zrcadlení, ulasně o kterým se hodně bavíme. Tak to rozhodně má sojí velikou tam hodno, když vybude týt čist, tak díte očitě na to bude mít taký náladu. Tak, když se vlastně zlepšuje jako nějaká koordináce ruká oko, což se zdiastě je tak, když sřeba bych psalá, protože prostě to díte se snaží na něco ukázat, co vy po něm vce te a musí spojec tu dledstou věc. V roč siřejmě nějaký estetický povědomí, to můžíte týsamo zřemě, tím, že týkníhy vypadaj různě maj různí ilustracen. Mělo tak samozřejmě to ukazová ni toho množ tví jako super. A myslím, že v tom věku vôpravdu vodrohka do dvou, třeba je jako moc faj, že v každéhat tak niká zobrazu je většinou, podobný věci řekneme, jsou to domáci zvířátka, nebo zvířátka v lesi, ale nebo tisí dalsí věci, ale prostě v furtě je to v těch jako zákl když znažíme do veským základím pojmům, který vy mohlo žíct. Tak je super, že to vlastně ukazuje to jednoho koně pořád stejně nakreslení ho námalovaní ho ne. Ukazuje to prostě koně v různej hvormách a pretendětskéj muzek je to prostě super jako stymulujcí, že ono tím pochopit, že kújí másice více podob, ale má opéstejní znaki. Takže takovým v les působen, ročíře to samozřejmě nějakou jako fantasy u těch děti, může to sloužit jako relaksační zále, že to prostě pro všechni u nás domatřá rozhodně, že jako když sideme číst, tak to je tak jako klidová aktivita, že a není to je no prostě předspáním, je to takže, že už mám pocidě, že jako nový mi haly, všilenej nebo na opak, že prostě už jako by usiná, ale ještě to není úplně tak, takovříkám, že sideme prostě čístky. Takže ležíme, a on mi podává prostě jednokního zadruval, a vlastně hrájeme si je to z tými jednom takový nějaký klidnější. A teď jako by vopravdu to jako, jak si zdět má v jeden až dva roky v stoukníhov, tak zvaně hrát nebo jaký číst, tak je samozřejmě úplně, nejstnaší je jako žejačtů, a to dítě vlastně nějakým spůsobem jako poslouhatu, to úplně co se dějeme začátku. A to je to, že je to tým tětí začíme za imát, a začíme usechytat, tak zvaně, takže vřesí já v týkní začtů a říkám, ukášmy, ukášmy, ukášmy nebo nevíž, kde je motil, nevíž, kde je tohle. Samozřejmě to funguje, takže tu kního nejdřív přícetkrat až 400 krát z tím dítě, ten prostě přečtů, tak zvaně, nebo sidám ukazuju ty obrazky, ukazuju mu co je co, dělám zvóky zvýřat, a samozřejmě potom, de udělat nějakým spůsobem jako. vidíš tky tomu motilka, vidíš tu hle, vzaděl, kde je ten. Pepeek, prostě, kde je ten klučí, kde je tady strom, kde je dům, kde je tady pes. A jsem vtrzeně se snažím na vazovat na to, co víte, že týděti mají rádí, když začnou prostě mělovat jako pejský, a věnkují na každýho štěkají, tak je jsem se super poří dím dětkního. O nějakým pejskový, a to ještě to prostě Maxi Pesfi, kde si nemusím tolik čistent, tak, to či prostě on jeden dlouhě, tak si za tím moc nezajímá, ale spíš jako faksi ukazovat ty obrazky. Takže tak. Przez nějtím z působem, že jenom ukazu a říkám, co tam vidím já. A jako supersé si to dělat zajímavý yporo sebe, že se začátku se se mě za seknete, na tom, že ukazujete ty při hlavní věci, který tam vidíte. Ale, že postupem, co tu kního vidíte prostě 130 krát, tak je jako super začít, že si třeba i jiný věci, jo, že tam prostě myterí máme nějakou jako niemeckou kníhu, srendovní prostě o vánocích. Kde jasně za začátku jsem říkala tohle, je Pes, tohle je prostě chlopeček. No a teď už jako. Kdož zísto hodělám negraci, tam jsou prostě malý jimecky ve svědlývké a nimecky neumeme ani slovo, ale je tam jako upejské napřádnout prostě, je hoon. A ditace u hrnečku, takže vlastně napůl. ťačte jim je jako čstuto, ale já vědně mecky. Tenčke vám o přesně říká, "Derhoon". Dobrý večer mělý díváci. Přítajmy fal su další lekce jimecky o jasika, ale zůté. Už ukázal napřád. Do toho tam prostě už říkám, nejříkám jako to, že je v roztě talýřek, ale je to červený talýřek. Jako rozšířovat, to co je o tom říkám, a vy chce prostě neunudil. Skrátka. Takže tak. Ve výciek nějakéhle, dám stejné věci. To vlastně co jsme se říkali, že si můžete se ba třikní dát ksově a říkat, a to důlež to je furt, stejné péisek, nebo to důlež to je furt, prostě konik. [MUZYKA] Důležitý si měslím, to to, jako to si mě si bělá sama osobě, to není asi něc potvřeního, ale že když ký úlast někdy što je dítě to kníšku podá, nebo nějakým spůsobem i přínes, tak by tady, jak se odnáš měla, by je prostě absolutně pozitívý. Měla by to je to je to prostě. Jo, tak ukáž, a samotřeně není na to jako vždycky často, mě rozvím, ale nežíc jako no, no vlastně neodohoditý, do koutáře, že těch jsou věstřeba pro měval pěně z nejdůležitější, k myslím, že to něco, co hrozně, když tam takým může přníst, takže tady, že tady věstře na to kníhu, aby vlastněval pěl s nejdu, že to přímáme, že to přečite me, že to ukášeme, když je vlastně vlastně vlastně vlastně upeněčase. Měla bo tak. Čitě je moc důležitý, aby to dítěji v tom, leč tom věku už mělo nějakým spůsobem ten jako zákat, aby to prostředí, který mě můvět větve, já tím je bylo podnětní. A to osím jsem, že je udělat, to jsem výmystala, tak jsem, že je super, prostě jsem, ale jsem, ale jsem, že je měli měli dokníhovny, pročné, a on je prostě na to prejagujou, jsem jsem, že je super, když tu kníhovnu máte doma, a jako ita dospěla, jsem jsem, že může bydí tětí kliidně jako přístupná, že to taky otom, aby forci kněm v kníha mělo vlastně přístup, a v samozřejmě, a to je moc super, a moc důležitý, aby to dítětě mělo svojí vlastní kníhovníčku jako dětskou, kde ono osím můžete kníhy prostě vybírat, a nějakým spůsobem s nemám má nepoľovat. Jelou, samozřejmě se v tom levě, kudě je to, že se tětí kníhy nějakým spůsobem nějčej, což jsem, že já teraz strášně boju, když jelá to, že když jsou to ty tvrdíle porel, tak berety stránky, a jako by znaží se je rozstránout, ještět v jednu stránku napul, když náhodou se troškó roztrěpí. Takže to je na to jsou naše jako soboje, což jsem vysím, že asi řeší všichni, nebo to, že prostě děti načmárej něco do kní, což já byrů, vlastně jenom, takže jsem vysím, že to kního jako chci, když taky tvorit, že je to přítě jako nějakým spůsobem zajímaví. Tak je to jednou období vydršte, nejdou takže tě kní je polemně nesnášej, polemně to co níčej, tak to je nejvizvlastně zajímá paradoksně jako. Takže tak. Může ve přeskočit na další kategory, což jsou já imám rozdělám na děti dvaš tři roky, je to moje rozdělení. Nejně to asi úplně žádný rozdělení, který byste našli v kníchách, nebo tak je to nějaká vystrujá jsem vypozorovala udětí prostě ať už kkolkovej, nebo u těch, co jsem lidala, nebo, jo, takže je to nějaký moje jako schernutí, takže jsem se může jako odchylovat o toho, což se bám poznáte vy, nebo jak to máte vy. Tak v těch dvou až třechlete, ktodíte samozřejmě už víc ráguje a je schopný více pojmenovat, to znamená více jako interagovat ať už sváma a nebo stoukněho. Já to dělám takže vopravdu už jako, když se tady třílety, tak se nebojím změňovat autora a nakladatoství. Jesně, že to je bez reakce, ale je super to, že to díte to vlastně sliší, že už ví, že něco takovýho existuje. že prostě, když budu říkat báho bap nebo albatros, tak už je to nějaký slovak, který zna neninutní aby vědělo, že je to prostě, že tak nějaký byla vydaná v tom a v tom roce. Ale prostě pročné. Jo, myslím si, že toho lejím nějakým spůsovém rozšířuje, ož tu islovní zásobu, i je to nějaké kodává imí nej prostě kontekst. A změňovat autorem je prostě příde super vlastně ufakekovej v každím věku. To je něco, co oni stejně usliše, a jděž človět čtě prostě klasiky jako pějskra, a kocíčku, a dášenku, tylesty čapkoviny nebo další věci, těm dětem s jefim faru, verychovo. A s jednou takhle bude tedy třeša, nebude tedy opravdu nic na práci. Děteno nejbliší nádraží a vějte si na výled do nejde dálé. Musíte je to osobním vlakém, čím osobnější tím lepš. Tak to všechno jsou věkojíme, na který o něste ně ještě usliše, a tak pročím vlastně nedat už ten záklat toho, že už o tom někdy slišeli. Ustřílet nějakém už bych odředědělala to, že mu ukážu k něhu, a ptám se o čem by mohla být. To znamená jako už ho nechám vywozovat. Ne, že to uskáždím přílet nějakém dě, nějaký vrstě ještě, nebo málo, mluvějí, což je vrstě v pořádku. Ale jako takto skouším nějakým spůsové v ukážu k něhu, s obtřeště s obálem, který samodřejmě, že je to bude černý obal nebo jenom červynej takasně cát tak takové větřinou nevypadaj. Takže z ukážu nějaký vody rustrací, nebo prosticely ten titul, a ptám se o čem by to mohla být. Co tě, k tomu napada, už nechám jeho se jako vyvodit vopravdu nějaký věci z toho. Ptám se na to, jaký je, když přeba pak tu k něho čteme, jaký pocit stík nějhy má, jo už už je slého to, bavi, nebavi, zajímá přidetí to veselí smutní. Jo už vlastně už jsou ty ledsty debati v dřech ledstého jsou možný. Neříkám, že bude úplně plodní, ale už jsou možný, a myslím si, že vznová pročná je prostět. I mět to, těm dětem, může spíře dať než, že byím to jako bralo, když můde tět let stěch témat, a těm dávat, jako by vyší lačky. Je určitě, mnoho, jako by je hrozně důležit, v tom letstom věko hleda ty obli bený témat. Když vym, že mám malýchoch lapíka, kterým jelé masinky, tak prostě do toho pudu. A jesím něčte, jesně šilně, s než tvé prostě masinky, to máš tak to musím udělat, takže se zase ustrzedím na to, že si nájdou jiní k něhy o masinkách. A budeme prostě čistý jiní k něhy o masinkách, ale myslím si, že jako dá tím to opakováň, a to stejní témá, je v tom levě jako prone strášní důležitý. Oni se tím jako hrozně, účej hrozně se tím újíštůl, a jako vidělabych to jako určitě něco prostě prone pozitivního. Když to nebude tak, že je bude výjem budou vlastně cpát něco, co chci prostě je, já roznám, to může je soukně ší, který už nás můmů sejší ligně štvět předřečně, že nebo prostě je po tisíci. Také o tak skuřit prostě nahradit, ale myslím, že oni to opakováň prostě mělu v tom levě jako, je to prostě ujíštůl a tak. Takže přesně věnujeme se tím tníham, který prostěch tyděti mají rádí, a vdyž tak hodíme nějakou novýnku. Takže tím lec tím z působem, a ta práce je vlastně stejná fort v týkníze. Už samozřejmě tyděti zapskopný všechno pojmenovat, a já se už ptám na trochu, že k něme složitější věci. Už se neb tam na to, jak dělá kůň, když kli němužou ze srandy, ale už se b tam troba, co ten kůní nebo zkambi mohliít, už prostě ty o tásky můžou byt jako složitější. A samozřejmě to díte už by se větřechlete týkní zemělo něľo nějakho vatou, už by takým jako měla byt vydstráje za je tím, že týkníhy od nějakозná. Trenu tam přesně věci jako bar, výzvířat, a to už se všichy, to všichy takové jako trelin, křekněme úplínovýnky. A pak tady máme věk, který vroutu kníhu pro mě jako vlastně hrozně zajímá vej, a to je prostě, já jsem ho rozřadě a takovat od tří až do pěti lehet. Do tří do pěti možná jako do šestí, jí ho znová, není to úplně jako to není a sně dany. To je o tom, že ty to díte vydíte jak stoukněho pracuje, co čeho je schopny. A v tohlu kůmy můnán dává te tůná bítku, těch čiností stoukněho. Samozřejmě nebudu dítití, který nemluví seho tátkám ten konik a sydé. No to prostě ne. I když by to věkově, tady votom vočem se bavíme odpovidolot. Když na mě a kivě činový rozrezení elektrý fakt, kako absolutně nevadí, když ne sedí a já v toto mů musím přespůsobě, to v novat, že zájako jsou z tředěmné to dítě a záravání do potom, co baví mě dělat stoukní škou. Takže to a vznážem se propojit tohle. Takže to dles to je pro mě taková jako zajímava etapa, protože už přesně z kněho úmý zaházet. Takže jsou vní příběhji informace, rozumí to můžete tam jsou prostě ilustrace, v těch všich 4-5-letech. Může rozumět už nějakým spůsobem týdůležit, to středáva nějaký to vědění, tý příběhji ačko vějí. Prostě ve smíru to jsou možná malý příběhji pro nás, ale myslím, že úplně stejně důležitý. Už se o tukním, jak může zajímat, už se o píra, už může používat to, co z ní, jak oby zná. A teď už, jak oby nějaký ty aktivě ty prostě je všichno zanřejmé dovat. Popsať jednotlivý vstáhy, te mohz důležitý. Stále zustáváme u toho opakování, to samodřeně tohle, protože všichni jako děti smemilovali tisíc krád, hrát prostě židličkovanou. Tože opakování je prostě, protože je tětí nejlepší pro nás už ne. Si si uvědomíme, že nemáme tedy, čo jsou vzmeme malý žinou opakovat, ale prostě je tětí to milou. Pak je to rozčejmot zajímavá aktivitá, kdy je nějakou aktivitrná savnře, ktej trochu práce i nás už to ne nějakou, nebo nějak dějo, už to není jen tak, ale ale ne musíbej. Když vzgdyž týkní hý vlastně vezmu 4 obrazky nebo vždyž si také na malu, když na tomám zručnost, když na tomám skill. Skraka 4, jakoby bodí toho příběhu nebo 6 bodů, když si to vždyž to dítě super v tom už jako zběhlý, ale když tím trova začínám tak nebo pak trátří. De o to jako vymáte 3 obrazky a to dítě bym jelo seřadit, ten děj podle toh, že bym tu vymudu kního čtete. Je důležitý, když už týt toukního pracou, jakoby víc tak si rosekávat ten děj na mén čí celky, když už z něčím chci pracovat. Jo, protože pak namče a nastává to, že přesně tak, když si mužurovnat obrazky nebo ukážu jeden obrazek a na opak aby ten dítěsků silo říct úplně jiné příběch. Jo, vlastně ono ten příběch zná, a snaží se odkonit od toho, co zna, a říct o tom úplně novéj příběch. Nebo celkově, jakoby tydle stivě, kdy ukážete ví jednu ilustraci, nebo něco co. A vôprávdu, tože to stvoríte ví, prostě nebo tom, že byt úplně. Nebo tom, že byt zváší kní, jo, když tam nějaká ilustraci, to mohle se me zenekladov. Tak, aby to nítě, vlastně rozvíjelo, prostě ty svý komnikační schopnosti a itufantazí tím, že ten svů příběchko posouvaj dál a dál, vymejšlejho, to je fakt super, a rozně je to bavi. Ale je to taky sližitý, že to dlesté nezáčné te dělatně, když to tyhě tím mají, když už si mi prostě šest, tak na jednom mají, měla, ale nevím, jak to mám dělat. Tak je super, to dle vlastně skoušet, jako pokoušet to trochu drív. Já si mějítem, můžo vytvářit komikz, je to přesně na základ, je to, že to by to dítě maluje, vdyž je zruční nebo prostě maluje, maluje já to, co mi řeknem. Můžo si měm se šít kníhu, a to mi mohodem můžu udělat z úplně jakkolivelky mětě, tím já jsem to dlé dělat z dětma asi dvou až tříletejí, že vlastně, to jsme měl nějaký tej denní výtě. Tehme tukníhu, a vzpousta aktivit, ale vé final ten někoho koniečný výsledek byl to, že vám váku vopravdu každý napsal, nebo napsal jako nakreslil, jeden list, který jsme počtukně, kterým se domluvíme. Nebo si lehne na zem a zvedá nohu, nebo prostě udělá písk. Jo, ty pověl, to je fakt na vás, aby vás to jako bavilo, a bylo to super, a neže tam votravě můdeně kdo zvedat rukou, když byste tam něli takhle, vrště nebo to si to jako by znova, debo hodně, to si to užívat. Takže, prostě vím, že to nějaký, jo, podívám se na ten tekst, dvím, kdyby to mělo bejt slov, který pes, nebo, kdyby to mělo bejt slovok ráva, tak prostě. Jo, takže tím, lec tím, způsobem. Hledáme, že polečně rýmy, to už taký prostě pětě, le ty děti jsou schopný, že řeknutřeba stop, a to po slední slovu tak se snažíme najtná ký rým. To je zamřeně těžky, ale podle mě rozzábava. A ty dna opak neže, díte vymýšli příběk, ale vydřeba na začátku ti kníhy. Měla mohlaj menovat podle toho příběhu. Jo, nebo, jak by se ta pohátka mohla menovat jednotlivá. Křete je další, pak super vět, která samozřejmě, jako nevím jesí je pro každýho, ale je bezvedná, je prostě dramatizat se ti pohátky. A ten tě, ako není to tak úplně, o tom, co si podle mě všichním představíme. Není to, o tom, že pak tu pohátku slovo odslovas tím dítětem hraju. Nemusí to vůbec takhle vytpadat. Je to celá dramatická vrsě či, na sprutý přečko nítětě je fakt v obrovský tém, který je ale prostě stršně zába vní. A ty děti, jako hrozně pomáha, se nějakéko výadřit, tam je to dé, protože se tam si můžeš tam to hrov, se se bovů z tím svým charakterem, tím, jak já na věci ragoil. Jak ní věcí na padajstou fantasii, tam se vopravdu může, že to dítě hodně ukázat. Aby chvám, dala ten, jako, aby chvám, dala přiklat, toho, že to prostě není jenom tak a šiková růženka usmila a všichni spalej tak, tak, tak, tak, to byjt nemusí, může to byjt tak, že věch věděkli prostě růžen, kdy je to, jako metodický, nebo je super nějaké spůsoj, jak sryká roseká ten tak, tak prostě říc si dvěvě ty tý pohátky a pak na to vlastně nějak zára a govat. Takže, takže, když prostě spícala, králo vství, tak to nemusí byj tako ženom si lehnu a spym, a řeknu. Tak, a prostě, tak, každý si vymysl, jak je zvíře, to znamená doma. Já si domy myslím, a to dítě, co je to vymyslí nebo ještě další, dítě, co je to vymyslí. A usnou jako to zvíře, to znamená, je si řekruže jsem. Lýška, abdu se znažit záli s někám prostě doperiny. A vydím, co dělá to dítě, a když prostě si lehné, když se na táhné, řeknou, tý spíš jako hát. A vlastně už nezapojuju do toho jenom z ten samotnej příbech, ale do je prostě po jako podalších. Když se v nějaký poháci prostě kovůzelní předměty, i třeba prostě nevím. A Rabelin prstein řekněme. Tak můžu jít, a vzít úplně, jakýkolip předmět, ja můžu jít, a vzít prostě vářečku, a z tím dítě je tam si zahrát na to, co všechno by ta vářečka mohla bait. Jo, a odkazuju na ten Rabelin prstein, ale už jsem bras někde jinde. Tak to leši v nějaká kodramatická činoz tímaditma, která někoje voprabešil, a nebo výjami jsem zřejmé heský funguje. A pak samozřejmě běkom takováza, s největrát vás účitně napadla, je z odpowiedzi ní otázek po tom přečtení tý pohátky, to znamená se jako dobtávám. Grovela je imám, kamšla, kdo je zahránil nebo prostě případně kam tam, aši na dojele, co se ta distalo jo o tím lactím spůsovím. Tak to je takové nejvíc jako izy. Z důjíc působ, jak stou kního pracovat. Takže to dnes to je to, pořejmě takový, jako zásadní obrobí, kdy to je fakt největší sranda, přesím se si češ, když je takové, že nejvíc pustit, jako všechno naš patří, je to je fakt přesně mady etma. Pak učitě taký, pak vakdejme prostitěch 5 a 6 plus, tak to už je v oprady bopí smenkách, už je to v roztě v otěch slabikách, už se snažím v oprady vlastně pracovat z tím tekstem. Protože to dítě nějakým spůsovém vedu, k tomu, že postupně dedet i školy. Samozřejmě si z ním fort můžu a je to důležitý hrát tak jako před tím inom, ono už je prostě schopnější a už nehm výzvníma jako by ten tekst, což je super. Už samozřejmě je tak tomu postupnějš je zapárled, prostě zárok, za dva si to bude čís dva sně samo, takže už děsamořejmě po tomu. No to tedy tět nějakou cijí, že už sejím, že tam někde probíra a zainímá je to znamená, jdus nímá, jaký je který pismenkou, když od pozor, když je nám, když o tom mají zájem, když o tom nemají zájem, tak s nímá přesnětě, ktěvíte, o kterých jsme seba velé jako před tím. Je to jako to dítě ani nezastavovat, ale aniho v tom lec tom jako neprze těžvat. Už sejím, že je to tak výle, kdybych hohlast něj zbytečně hnal, někám kde to bejt nemusí. Když dvou leď jako věřikám, že je tam napsalpan verych, tak sejím, že vůbec a něc nejde, ale ve hřili kdybych píte, leď jako hnal tomu, a řekal, ale jak je to dle pismenko? Tak už je to úpně zbyteční a já chodím, já kím se půsoj mě jako demotivu, ve věce, který ono bude dlečka řešit do zlovou dobů v týškolen. A tak, když to chce, tak prostě sej ukazujeme pismenka. Samoz nejseti pismenka, můžeme kres jako by skoušet psaat. Jedu slabyky. Jedu to všechno to skouším rozslabykovávat. Skouším to rosekat na jednotlivý pismenka. Skouším tleská droť je v slabyk. Už mám prostě těší otázky. Už mám otázky na to, kdo je nej vysí, kdo je nej iniší na tom obrazku. Kdo je prostě. Já už jedovlásně ty těší přívlastkový jako věci. Kdo má nejsvětleyší vlasy. Kdo má oči nejdál od sebe. Už vlastně můžu je tím jako stěch obrazku. Už jedovým vlastně můžu je tím, a nebo istov přiběho je si se to dá vyčí. Takže tam už se přiblížuju, to můj, jak bych se ba vel. bí se oknie zabavil z někým prostě hodně velkým a dospělim, tak nejsvětí tajma, ta furců stávají jiný. Takže tak. Takže to tlesem vám, kdo bych tělá žíc. Je to takový nějaký maj zamyšlení. A to mám vopravdu jako to hraní si nebo ta práce stou kního. To je to vlastně vopravdu stršně bavi. Je to pro mě o dětsky takový osvěřící, a je rozně fajn. A oni se rozně bezporostřední a liby se mi jak je to zajímá. Takže tím tě mlec tím s fůsovém. Já se s vám a loučím. Do vám, že pro to prvastřá taký rozleň má výnebo, že vás tomu, že motivovat, k tomu, aby se s tím, svéj má nebo icyzí má, jakým, jakým, jako lidět má sičetli, vyrtože prostě pročné. A dávali kníhy jako dárky, byče to souplně nejlepší dárky. A tak budo rád, tak, když nám pře a dořeckí, to svý mám ne napíšete, jaký kníhy zdyt máčte tén, nebo jesli máte, a ještě nějakým další typy, nebo jesli vás k tomu něco napadlo. A jinak se s vám a loučíme, budeme rád, když nám napíšete, a když se k nám tak celkově přidáte, to bude super. Tak jo, rodíčové a všichni ostatní. Nítě se krásně.