#107 | Tvoje kalhotky, moje pravidla

Ahoj, Vítamás úv další udílu eretyckého podkásto zásní. Neštím príběch má náze, v tvoje kalotky, moje pravedlo. Ten le príběch jsem napsala vyspulupráci s jedním biznesanolytikem se zálebou v milvkách. Zásní. Zásní. Se díš na mýtingu. Píšujte do správ, co bych se bych těl dělat a tě se celé rozozená. Jindě, jak měla byte skončil mýting, tak bych se tě požel na stůl, na záda, ale jizal tě. Pog byte rozebnou košili a hrá se stvím hrudníkem, bríškem, a začal bych tě to po malu dělat perste. Cicit tvoje chvění, a to jak sdycháš. To jak máj zábranej, protože souver le kolegové, ale zároveň chce špořádně ošukat. Chytám dězá krk a propínaj se v mém se vření, li tě už dvěma preste perstím. Začínám tě líbat krk. Cicím, jak tvůj vňavku, tak tebe. Cicím, jak se chvě živíc a víc, a svůjí rukou, ovárá štumůjí, a bych třil směr a tempo. Bíži, že už budeš, a chceš, aby to bylo pořádně, tak jak to máš ráda. Už si, a pevněmy dříš rukou, kterou mám v tobie, a já cidím, jak te těš. Lážíš ještě na stole a vydechuješ. Kukáš se námně, a já se tvářím jako ženěc. Čuchám si k perstům a nám děprévo vnět, a pak to olíznů. Políbym tě. 1 polebek a odcházím. Chci, aby si byla nesvá. Posílám tí za svého kanslů fotku. Koukám na to fotku, a vto se mou hvíle cítím, jak myste če poste hne kapka, kterou se mne udržila. Ten kontrast. Můjkus oblečení, v tvám sterelním kanslům je úplně zlomi. Napíšu tějén. Ty se se úplně zblázněl, ale roce se mě přitom tresou. Odpovíš skorohnat. To ještě nic není. Zapar v té hren mi příde další fotka. Tvou je růká namem prádle. Prstý lahce zaborzená je do krajky, jako kdyby to bylo můhetělo. A pak tekst od tebe. Sedyš někde sama, chci tě cítit in a dalku. Podívám se kolom sebe. Sem sama v pokoje, a píšu. Sem. Ty na to odpovídáš. Dobře. Rostáně nohy. En pro mě. A udělej fotku tak, abych poznou, že se kvůle mě nemžiš dočkat. Chvíli vám. Ale víš, že to z tehně udělám. Pošlu tě fotku. Neuproně jasnou. En náznak. Prestně tak, jak mě chceš. Rozpálenou a nervozní. Takého. Teď se představ, že místo svých prstů, máš soby můj ruku. Prestně tak hluboko, jak jsem byl předvíli a. A já cítím, jak mě projede tělám volná. Ili jsme každý jinde. Napíšu tě. Jesli mě vrátí, že ště dnes. Tak se vezme, že víc našen můjká lotky. Pošlušme správn. Pridvě dva cete jedná nula nula, ke mě dokán celáře. Stupo hežké mě dokán celáře. Nevidíš mě tam. Na stola jsou pohozená tvoje ka lotky. A vedla krabice ství menem. Rozlednáš se pomístnosti a otevří. Sundáš svrchný papír a vidíš tam černéky monou a černé body. Vespodu krabice nájdeš parfém, který se sprála. A měla seho na posledy našem první mrande. Privoňíš si kvoňevce, a víš, že už nemůžiš cůvnout. Cignet je správa. Je ode mě. A píše se vím si připravená. Srdce se tě rozbuší. Neodpovíš net. Znovu se rozlá naš po kán celáře. Je týchá, skoro až podezřelo. Vezméš do ruky kýmonou. Látka je jemná, chladý vá. Présně podlotváho vkusu. Jakoby tě někdo zná lépe, než do koleviní. Usmějš se. Nervozně. Trochu vzdorovitě. Završ krabicy. Kalhotek si už nevšímáš. Záměrně. Prvelaknoj se u okna a koukáš na noční město z okna mej kán celáře, které se zočíná rozvěcat. Cítíš se se beveru mě. Ale zároveň zranitelně. Pocit bez pečí nedávání, kýmonou, které tý klouv, že prezramenán dopůli páří. Z novů přičích než kparfem. Vybaví seť zpomínka na naše první rende. Zpomínáš si na ty momenty, kdy jsme se procházal v lidových sadech. V barvách podzimu. A víter s intenzímňovol tvojí vůň. Blasití vlály, a já tě je uprovou z pohledem do očí a věděl, jak se červenáš. A pak jen čekám. Sliším, a jak se náchodbě ozvou rychle kroky. Žádné váhaň, Žádné zdrženlvé zaklepání. Jen prutké o tevření dverí. Stujíš tam. Oble krozepnutí. Kravota, někdy na půl povolená očí. Uplně černé odchíče. Neřeknaš ani slovo. Uděláš dva kroky kemně. Chytneš mě zaboky, a do slova mě položíš na postel. Jako kdybych nic nevažila. A neš tím, cokolivříc, še pneš měk uhu. Te tvoje kalhotky. Je čel, s abych tě vrátil přesně tam, kde mají být. Tvé ruce už jsou námí stähnech. Oledový, jistý, vůbec nájemný. Cítím, jak mě prste siždíš po vníční straně stähen. Po malu, jako by se sktěl vychudnod každý centimetra, který jsem tě nechala. Si nada mnou, celý rozpálený. Dech se tě zrechluje, a já cítím, jak ti přeskošili búší serce. Zvedneš se na vterinu. Na tánéš ruku do kapsi saka, a vytánéš moje kalhotky. Zmačkné z toho, jak se je pozostit držel v pěsti. Prédeš mějeme pobřeše, schválně po malu. A pak mě položíš přesboky. Przezně tam, kdyby mě normálně zakriely. Ale nezakriejí. Tady zašeptáš. A při tom myklinem, při tlači školen dolu tak, i se úplně o tevrů. Vezměš mě tvrdě zabradů. Na tzvedneš mě obleče, k sobě a tvůrty se mě je mě dotknou. Skoro jako provokace. Ne dovolíšme poli byt tě spátky. Ještěná, zavrčištíš se. A pak mě rozstáneš dlaněmy. Zatlačiš mě hloube, je domatraca. Jakoby směch tělovlastně celou. Sítím, jak se na mě těskneš, jak se tvrdí, připravení a napětí na hraně. A já se těn zdychnu tím poddán. Tvůjhlas umého ucha, je ještě hrubší než před tím. Teď mě řekný, přesně tam, kde tě chci slišet. Jsli chceš, abych tě je nás a děl, nebo zahodil. Je těcho, tak hluboké, že sliším vlastní děch. Tvá otázka pořád vysíve vzduchu. Ktceš, abych tě je nás a děl, nebo zahodil. A já nevím, co mě vzrušuje víc, ta hrozbá nebo to, že káš na můj odpovět. Na dechnu se, ale hlás se mě nepovede najdenet. Moje tělo, odpovýdá drívne, že já. Nepatrně zvednů boki, proti tvé dlaně. Jakoby jsme jen tím jedním dotykem o vládel celou. Tvě očí, po tě mě ještě víc. Přesně to si chcěl vidět. Takže takhle zavrčištisě. Skoro poboveně, ale sna pětím podpovrchém, která mě úplně propaluje. Jednoslovo ode mě, a rozpustíš se. Přejdeš presty pomáče alistí. Jemně, ale se samozřejmosti někoho, do siberé přesně to, co chcé. Rekně to. Pobídeš mě. Pudívě se na mě, a rekně my, co si přeješ. Zbenu, ktobě očí. Sítím, jak my hoří tváře. Jak se my chvě hrudník, ale zároveň mám pocit, že bych tu chvíle udělala, co kolev co řekneš. Cela to napětí, to čekání ticho, tvoje blízkost, mě dohání na hranu. Až by se s mě opravdu dotknul. A chcé, začnu, ale zastavíš mětím, že mě položíš prstnářtej. Po malu, šepnéš. Cí se to vychudnát. Potom se skloníš k mému uhu. Tvůjhla se klidní, a nebezpečně jisti. Drívneš my to řeknéš, pokračuješ. Cí slišet, jak moc si mě během náchtěla. Zám razímně. Prestně víš, kde přitlačit, aby se my podlu melej kolena. I když ležím, te fotky, dodáš tíše. Jak se strásla, když se mě posíla. Jak se snažila tvá, když to máš podkontrolou, a pritom si chcěla, abych si proto be přijel hned. Tvůjhla se jdena moja boky. Pevně je přítiskné. Rekním je pravdu. Šepnéš. Jak moc si chcěla, abych otevřal ty dvéře drív. Hrlo, mám, suche. Ale ten to krad najdůhlas. Hodně. Tvůjhla se na okamžík zastaví, jakoby s přesně to lehtěl slišet celou dobů. To jsem si myslal odpovíštíše. Tak poď dokončitou. A já přesně vím, že to jedno slovo, které řeknu, na sadět nebo zachodit, rozhodná o tom, co se sna nedál. Na okamžík se nic nepohne. Enté na demnou. A já pod tebou otevřená. Čekající, chci na doposti, která mědě si stejně jako mě táhne. Tak. Šepnéš. Které slovo to bude. Zalapám po dechu. Je to směšná. I jedno jedné rozhodnu dí. A přestumám pocit, že se mnou v té rynu může stát cokoliv. Mě klidně můží zlomit. A já bych ti u toho ještě sama předřela ruce. Třejí. Zacinou znovu velety se nehnéš. En pozoruješ ostrze. Neuprosně. Jako někdo k doví, že má na demnou moc, protože se můji sama dela. Na konac to země vypadna těše. Skoro jako prozba? Nezahazuje. Tvůj pohledce mehné. Spoko je na zvítě zí. A lát. Takže. Když je vrátil? Reknáš po malu. Neploužíš je na mě. Ještě ne. Místo toho je zvednešme za dva prste. A necháš je skluznout, pomevní třiní straněste nad tak po malu, že se mě se vře úplně celá tělo. Dobré. Pokáčuješ tiše. Ale budeš mě za to odpovidat. Naklní se blíž. Na všechno. Zastavíš se umáho korku, a tverte se jen nepatrně do tknouku vžet. Není to polipek. Je to varováň. Když dnes něco udělám. Zašeptášme. Chciel bych slišet, že to chceš. Tvé prste se posunou na můj bok. Pevné, ijste. Aš nebezpečně samozryme. A že to chceš ode mě. Otevřů ustá, ale ty mě přerušiš drívneš vůbec najduslova. Ne, ještě ne. Ten to neprobodna. Nechám tím lovit. Pokračuješ. Aš bude chci, slišet vují pravdu. Tvéru káskluzne na můj pas. A přitáhnem něksobě ještě víc. Až mám pocit, že se ani nadechnout nemůžů bez tvého svolení. Podí vej se na mě. Přikážeš. Udělaloby to, kdo kliviní, ignorovalo bychto. Ale z tebou zvednou oče. A to, co vidím, ten pohlad. Temný a hladový, odhodlani. Mě úplně rozpustí. To je ono. Zašeptáš. Takhle vyparáš, když víš, že to nemáš pod kontrolou. Na znak nebezpečného úsměvu. A přesto zustáváš. Prosti milet mo přeréš po bradě, pak pokruku. Jakoby se zupčila každý detál, ale je naproto, aby zvěděl, kdy mě příště chytět pevněj. Teď, reknáštěš je. Žeknímy poslední věc, než se tě opravdu dotknu. Nakonní se tak blízkou, že cítím tvůjtech. Bál se zvěné přídu. Nebo se zbála, že přídu. Můjtech se zadrhná. A ty to slišíš. Samozřejmě žeho. Každý můj nádech sleduješ, jako by se zohtěl uložit do pomětí. Tak. Zapakuješ týchým, níským hlasen. Čeho se zbála víc? Nadechnu se. Otevr ústa, ale to nestačí. Tvéruka mě popad nezabok, a je jediným pohybem nie přetočí na okrají postelet tak, že jsem náraz blíšk tobě, než bych si kdyto volela být sama ocebe. Ten vzduch mezi námi. Tvéd lán se usadí na mém boku pevně. Neustupně. Rekní to? Prikážeš. A nevím, co si dnes vezmu. Zavrou očí na zlamek sekundi, protože ten tlak tvéruky. To nečeká násíla, to mě roztríští rychlají než co kolev by zrekl. Bála jsem se. Záčnutíš je. Tvéprste se za tnou doméku, že nebolo stívě, ale dosno to, aby bylo jasné, že poslucháš každéme slovo, že přídeš. Je to přiznání, spálené, týché, a nebezpečné. A ty sa ani nepohneš. Jen co na mědí vás, ostře a intenzivně. Eko někdo, kdu konečně dostalo pravdu, kterou htěl. A pak to příde. Tvá ruká na memboku výrevíš. Pokřevce posupře zrudník, až k má čelystí. Hítiší. Pevně. Priknutíš mě zvednou dolavu, ktobě. Dobře. Sěpneš. Tak začneme stím, čeho se zbalanej víc. Bezvarování, si mě přitáneš k sobě. Žádné pomole přibli živání, žádné je mné vyčkávání. Prosti mě popadneš zapas a stáhnnešně až k okrají tak, že naše těla dělí jen zlomek prostoru. Moje ruce instinctivně vystrzili na horu. Chytnu se tvých ramen, jako bych se musel ani čeho držed, a ty sa po úsměž. Tak moc se mě bojíš, zašeptášte mě. A pák. Tvá roka se dedolu. Dresná istota v pohybu žádné zavání. Chytiš mě zastechno. Zvednežho. Vytáhneš mě k sobě tak, že už nemám kam souvnout. Síti sně umě. Teplot vého tělám. Mě obejme jako klac. Dres se. Žekneš. A já poslachnu drývnej si to stihnu uvedomet. Drůho vrukov mi předš po zádech dolu. Po malu nebezpečně a cíleně. A stáneš něksobě ještě o kou se kvíc. Žádné polipky. Žádné ukludniování. Jen čistá drsná tohá, která mě obepne, až se mi zatočí hlavá. Na jednou my zajedéš rychlá rukou do rozkroků. Cidíš, že už jsem hrozně mokra. Li by se tě to. Žekneš. Tak moc mě chceš. Kou snusedortů. Nejsem schopná slova, když se mi koukáž do učí, a jen přikivnu. Ten moment zajreš preste do vnietr. Selně vzdechnu a ty už mě tam rukou jezdíš. Cilom je to položí, a slastí se tisvím podrukama. Hlavém je daje nejedná jediná myšlenka. Že chce, aby smě ošukal. Hlavou se približiškemně. A byli si moje ústa i moje zik. Melod výrty a polybky. Vzrušujem je to ještě víc. Odtáhneš se a já se zvedám. Sahuám ti přeskal hoty do rozkruku. Cidím, jak si tvrdej. Dívám se na tebe a pomoluti rozepínám pásek. Rozepínám tvoje černé kalhoty a sundávám spodní prálo. Na jednou tam trčí přímo proti mě. Klikám se a jazykem po něm pomalu přejedu. Od spora aš na horu a je mě ticu cám uz děčku. Melo je to výchud. Už nechci čekát, aby rusit je celý hod opuse. Dřím tě pevně vruca. Jez dím pusou na horu a dolu a tě mě držiš pevně oběma rukama za hlavu a já slišímech se títom mocli bý. Na jednou mysám na raži želabu na tvuj penéz tak moc, že mě vyroknou slzé a mě se to moc li bý. Pochvolce prestáváš, povolíš mě rychla na postel a bezverování hodou do mě strčíš. Žádný pomalí zásune. Šukáš mě jako děvku. Tverdě a rychla. Byhem toho slasně rikáš, jak cítíš umět, řekli tam fortetečů. A protože jsem nadržená už tak strášně dlouho, tak se udělám hrozně rychla. A tehnec zapití strčíkáš přímodomně. Meluju to. Meluju, když cítím, jak sa chvěješ, a cítím tě umětr. Sklouznáš ke mě a držmě začelest. Prestně tak, jak to máme rádán, a strkášme svoje sig do půrsi. A já na jednou cítím, že mám chúč na další kol. Tak, jak se vám ten napřívě hlibil. Napsaťme o tomužité na můj Instagram pod cás potrítko zásně a nebo se můžete přídať na náž discord. Odká snájete v popisku. A teď bych těla poděkovat svím members na Patreonu. A ty my jsou. Danielos, David, Shady, Váša, Petr, Jay, Wojta, Štvereček, Tomy, Jakub, Jay, Dantera, Milan, Stanley, Ondra, Otta, Jenda, Michal. Jakub, Hypo, DPST, Balda, Sablem, Albus, Askoky. Děková moc. Pokud se chcete stát takým Patreonem, tak můžete na Patreon.com.nozásní odká smáte v popisku. Protojte dostávat přiběhy drýv, nějaké bonusy, a bude témí přistůb domých VIP-storíz. A také hlavně, samozřejmě podporitete na podcast. A kromě toho Patreoně je mají přistůb, kmí mu i buku, které jsem nedávno napsala. Je to i buk 100 sexting vět podle můdu. Kopy ceho můžete ala izlášt za 75 korun. No a já se bru těšit za se udosí udílu. Ahoj.