#1 Vize

Posoucháte majáku majáku. Podkázt o tom, co sme se naúčili za posleních 20 let o zakládánia vedení cirko. Teď je pizodé, bude môjú možná výzí. A mňa by zájomalo chlapi, že prečo začíname výzíom. Prečo niena priklát genezys prvá kapitôla býblie, alebo býblia. Tak. Alebo cirkevní poriadok. Čo kniška. No ja, myslím, že to je neduch hežov, počím sebojíme o nejaké philosophie služby nevavíme. Veľmi se o plnětřebaždický teologíne, autologie, jako součást pak těch vieci, ale. Veľmi se o nejaké philosophie služby, takže můžeme záčít v postate, jako byde chceme. A pro mě slouho výze je spíšná kibot, kéktarémujdu dľouho dobíme možná. Sklec generace. Tak to je celé. Chci výdět kamdu. Takže to otázka smerovania, a naozaj výzia bola jedná sprvých veci, ktorou som sa stretu nám aj akú, alebo somišonáve, a tam ty napisane, že chceme být zdravou cirkou, ktorá zaklada zdrave zboria, alebo zdrave zdrave z cirkvy. Kto mô sa asi dostane mé hochvílu, a naozaj výzia je niečas čiú sa sprvím stretneš. A ta prváto skaže, že nače vlastne treba. Nie je to na odotáku, že však cirkvy jedná všaké zbori by mali máť cirké v netujštú viziu, ideme tým, s tým smerom prečo vrido vizí. Prometrý vizde nebo to kami deme, vlastrašne drúlyžita, proto, abyste môchli by tvoritím vlají zakláte nové zbori, tak v tom našiem prostředí věčinou, se nejedná oskupiny 50-60 lidi, mocem takových nových zboru za posledných patnázlet v Českoslvensku byjvalem nevidel, a nie vestrédně v ropie, a vydšinou ty nové zbori skladáme od nejakých jednotlivců, poskupiny, kteréme jas 50 lidi, a proto, že zveté lidia by viznam, nezmějenie liživot, včestě hovali se začali tvorit něco nového, tak potřbujete pomětně dobré, a je palmi jednoduš se by psa neproč, kam dete proč by se měli připojit. To nestatejlo by takéto je, že šeky děmé robiť učeníkov, nebo byť nemej robiť do žiliny, alebo na velkul hoto, alebo dobrná, že v čo mi dôležité, abyť ta výzja bola v veci. No ja myslím, že to je skutečně, jako otázka, je si to je potřeba, ja myslím, že se k tomu nebo moje skuteši na zdživotní, jako různájo od vlastně toho, kdy jsem to slišel v týrky, že význení potřeba pravý, protože je jasná žio, že si stete vždyť biblí, že ho má tu 20 suma, a proste tam je to napřsane, byšte dělá růčetníky a to je ta výzého. Nebo pak, že ho postali dím má ten potřeba, že to je něco, co co co z toho biznesu v prosakují do téť sýrky, že to je vlastně špatně v nejakou vyzji, protože je to je korpártémní myšlení. Korpóraťní myšlení. A nebo za sepak je ten iný přistupc, z tím jsem se taký svetkále, že vlastně právý, protože v tom vyznice funguje tak by sme měli mít tu vyzji. Takže pak je to seď je to, že se hledá ta vyzetek, že jsou různé svetkání, kde se ta vyze jako hledá, pak se na ide, pak se zapíše, pak se založí, a tím to nekod celé skoňší, že. Aš to musíš dostený potový ríč, nekde veš, aby. Já mšete tam je odčiť a dynamika, jak se potajem stvíle, bo jak je to nazvo, bez možný povoláním a to je ho vyjátrýme, že zakládenovez bőrej bez nejakou in niečního povolání a pak je potvrdzení nejakým celkem kolémváztak, tak možná to je na ganí nejde, a je to in jaka snáha vyjátrý toto zakládený povolání odpáná, bohá k tomu co de me dzelát. Prémňa to bola vám mi praktyť kávec od ta vyzja, pretože vžilí nev už máme dve cyrky brácké, je ta povodná 80. rokov, potom je koryská cyrky brácká, podotováme nejko kojených spoločenstěv, a kde sme zakláda li zakostolom tak sa ma pítali, že prečo. Prečo, prečo potrebujeme zakládaľa šestpoľčenstvo, a vždy stej odpovedi prečo, tak sa do tykaž vyzje, že to je to čo vyním, to to by som rád bokej by sa djálo. Takže je to je volmi praktyť kávec. Ake sú rohzné prístupiť vyzji? Tam všetstjenie, čo zážili z toho, ako rohzné kne šte prístupujeme? Ja myslím, že toho škúješte, to třeba jedna vied, ktorou to si šťujeme za posledních asi páraled, kdy sme vlastně sačali také častecní vienovat, jako revitalizací cyrkoje, což na mene ako postate obnové nebo restarťu zboru, kde je rozdíľ menzí, kde je ako začinášť, jakž kaľ dán začinášť tu nový zbor, a máš tam proste daľa, už do hormada ten týma ta vizesynia, ako určuje. A pa, když máš ty lidí, kieč už tam žijou od třeba v tisť tolete, ako nebo nebo nebo nevojúť věčenou tam v nejsou teraz tistejní životiek stolet. Když ten třirke v mástov lete, ako co s tím, jak se vlastně, jak dojď kte vizio, jak in jak naít. Takže to je to je veště to sa totočku možná jako iný přistup. No a bude upone tým pristubiny od toho, kdeť sa zakladá zbor. Nemi si si, že bude upelnia iný, ale trábo možskú šeho nezasom, asi tady dva krátom proces procházat, tam je to mnohem více ochledání nějakého, ochledání toho, co vlastně tu třirke, která už je kisť tu je, co sú ty silné stránky, nekteré sa daniať na vázat, takto je si daniať ako rozvinoľdeľ. Čiže tý práci už z niečím čo už je a objavuje, žeže čo by to mohlo byť, kým prizakladany zboru si věž věc povedať. To to by som chcel a podatou sa ľuď je pridaju, a nepridaju. Také super. Tam si mže to je taký o dynamice, že ten rozdíl mezi z nakladany mnovego zboru a revitali zaci nebo obnovou zboru je v přistupu a dynamice, ale v postate to je to je sme krzejstionská a cirkev, a pro níž sklešne platí tistejné principy, takže oboj je o umisy a ninovi zbor a nie revitali zace není, není, není oničí vydemneš o misi, to mohavným poslání, jednom tatsésta je ruzna a dynamika je ruzna. Tak prúmne to je spojne a zároveň ta dynamika je strášne rozdílna. Dobre, a teraz teď, ako by sme sa chceli pozre na to, že čo výzja je, ako sa výzja buduje, ako stým pracovat, tak ako byšte to zrenuli, alebo ako na to pozreť. Ja myslím, že dana što tady naznačilo, že prvním možná takovéci, že ta výzja to je vlastně nejaká představa toho, co chcem je budovat. Ja si pomeď si, že si se rozhodovali si, je si se brústí hoc patky na vse tín, na maják tak si byl, byl som bo jednou znamenho v Americe, kterým jau cirkev fasiu 10 000 lidí tam hoťolot, a tak sme spúlu večerňa, kde se děli a to a to a je sem sa opráná ruzne otázky. Jako co bym poradil, akože máme děláda, akože kľa kovéto která vým nezustano, akože musíš budu a cirkev, do které bude štidráť chodit. Jako ty. A to byl štikala, a to je zajmava, ja som týt ký v té době mňa tako, tako ty přestaví, že je je jinaký, ako spravný spúsob, oj, jeden pro všechni, který všichni musí to dělat takto, protože tak je to spravne. A že vlastně, že se dívám, ako posvětě, že jo, a jinom po naší zemi, ale je se pojáte posvětě tak, tak vlastně je těch ruzných přistupu a toho, co ta cirkev dělá, jak vypáraj strášně moc, že a my můsim seme na jednia, ký ten svůj toho, co a jak říkal dan za se k čemu nás pám buch, kkeko povolal, co máme dělat mi, taj na tom lemi s tě v téhle te době neská. Tam vy som ale jednu o tásku, že či to negrány či z konsumerizmou, je šekej povže, že chcem cirkevá, ako by se mi páčila, že či potu nebudeme máť 100 zboru, alebo náze 100 členu, takže si založi svoje. A nami slím si, že by to hrozilo, protože, že pokud tá cirkevia spentorško zdravá taktické oslužbě a to by tu pro druhe, a to je poměrně záadný limit toho, aby si tělá bolo stih. A to se nepovede, to se nemůže pověc postativět, je pokud to začneč v kláby, a tady ti ambiť se nebo ty ne smisli, tak na žalzném biznizmůrům, nebo nějakých skratkách nejde vybudovat, cirkev to je božná chvoukovaliec, ale nepržež je více neš pědletne. Ne sa veľmi páčilo, ako si tu v rávely, kde som boli a uvas, že týchtež mě také spoločenstvo do ktorého rád pozveš, niekoho. Čo tako kebizínnej strany tá istám išlenka? To je mozdrožitá viet a ja by ještě předešli jedno. No, cirke, ktoré dáva smisl. Musíde vatsmisl mě, to mu tímu, tím do tam chodí a dokonce dětem nebo týnižrů, a to je pro mě strášný družitá viet, cirke, ktoré dáva smisl. V tom nejí základněším te představě, a to, že tak pak na jednou není tak Ďeške zvádruh, jak tomu? Máte k tomu nekým pribyhalo ilustráciu, ktorá vytové dala vykresliť? Pro nás nebyl úplně snadné zmađolka vzachit iniciovat no výzbor. A a pravní roky tam bolo stále takové možná pro mojí pani, takové jo byl to dobrý krok, a tak dáľa tak daltošu stráka. Také neporozumněňi od nekterých křestianu proť sme udělali druhý zbora, si sme byli nespokujení tam a takové otázky. Toho stráchu a ona není prostý to týžilo, ale to celé se změnilo v biehem několika vterin. V jednu neděli, to už byla si maják, jak zitol 4 roky, a naše děti dvienej starši byli vevie kúd vana a 11 leta. My sme tak jednu v neděli ráno usnidanie, pověděli v tom věku ještě děti byli zavyslená nás a říklý sme neská. V neděli nejdem na maják, idem na iném misto tam a tam. A pamatují si na ten pohled, si na atserik, dí ten 11 leta. to je týsím se postaveny do 12 letí a říkali, vy si děte kam, děte kam, vce te, ale měde mi na maják. A to bylo tak, to bylo tak, nevřitelně řečinost takovou autoritou a takovou silou, že my jsme z manžilku velmi rychlestichli a akceptovali to bylo poprvé v životě, kdy děti udali vedení. Ale ve mňa moji majl se spadlity kameni toho, protože zmenai no pochopili, že těm teda vás mysl, že to je jejich. A to je něco, pro mě velmi zásadně, a možná možu říteště příběch dálší za folku, o tom, jak je kritické sledovat váře 13-14 letých tynižrů výsním zborů v cirkvy. A no. A tak v oble tak zrovna. V příběch ze včeryška, no dají. Kdy je přišla moje cera, která vede mláry žetnou z zboru majáku, a říkala tam příběch, jedno maminká zaní přišla, zrovna včera to diskutovala na ma 13 letou cerů, před te přesnionou, a řík klaspe mát se velmi rozorčný, je to tynižrů mý emocionalně, a přítom pěkně, že ona je nejmlačí v tú neđeli disedi v tom zboru, je ko nejmlačí ve 13 letých. A že ho navdický rozumí je, no by se čteta biblé, a pak už nicemu nerozumí. Kromě, to ho díš přijelete načesaný borec olemouce, který neví, jak se menuje. A to možná. A to jsou krásné momenty, toho, jak se dívat, nahto je si změst rozumí, trení si dole vás mesl, a jeden trener, fotbalu, mě jednou učil neuvěřitlní trenerři keldane, kritiskeje, dis treninku se celý trenig musíš pozorovat tvaře těch děti, které trenuješ, tynižrů. A kritiskeje, z jakou tváří odchází streningu, je si svítí, o tom je trenink, je si odchází, že svítí. S jdchází zničení na štvání neboz do pritrener, a myslím si, že on mi pomolst rašně moc, a pro mě v dětskržmám kázání, tak se snažím v té cirkvý nájt jednou 13, 14, 15. kluca, a zepta tě je jak je to blot, co si nezka slišval nebo rozuměl. Prže tynižrů jsou jední lidi, který vám překnou právdu jednou větou, a myslím, že to je něco, co potřebuje mesladovat, a tak je to o vizy, tak je to o tom smyslů. Než je tynižrů vládnou tomu zboru, ale jsou nedilnou jsou části, to je si zmysl rozumitelní, a je tam tch, a je si to dáva smyslů. Cože, akože by tu měl byť dinak prostitací výme co nechceme. Výme co nechceme. A to je takovou, dání, a kújo je to velmi rychle dojde, a ty zistíš, že je to si cepě výšt všechny ty větci, které nechce, ale ale se nemaž formulovanou žádnou pozitivní vizy, toho proč, ako to děláš. A to je to vám naši skušenost, že my jsme popádla, tak, když se to tam dělálo, tak jsme museli nechateko vybuplat, a vlastně pak záčít vůbec hledat, co chceme dělá reko-pozitivní, protože to tam, že začátků nebylo. A to je stráštní doložit, je to je mňa stěvarovali, a iní, že kdybym je formulovat viziu za ako stolom, tak to nema by negativné. To nebo za nema byť, že to to nechcem taký nechcem byť, ale nejak pozitivné máte nějaký nastroj, že ako si člověk ve domy rychlo overit, či to je negativné a pozitivné vizia, onže o tásku, ktorou si položí, a lbo. Já msím, že to decítit, o kamžete, a že na tom som byt velmi cítliví a pomoc tím, protože každý má nějakou negativní věc, ale jak to překlopit do toho pozitivního. My zmech tom takov dělých, kdybym se někdy vyvezli nechcěně, nebo asi zme to nejelí sváně, po někom, komu to nejde, a byli zme zaborce, trzela za to somlovám, a to to prostě není cesta. A pak přišel Alan Hirsch, dom jeho život, i osobně tři hodinově rozhovors, kdybym to člověkém osobní, který lecile žáho, stráli za závlou. Závstrali, a na závnou nejali, a na se tam tak dostal. A ale mi řekl, dane, najlepši kritikou z leho, je děl a to lepe. A ty nemusí si o to, aby skritizoval někoho, ale děl a to lepe. A to je to ovoce, a to je to poslání. Zapomente na to minulos, to co tě zranilo nebo to, co se tě naštvalo, ale dělí to lepe. A myslím, že tam je tolik toho všecho, i pokoržujících momentu, a to byla velmi krásná korekce, a tím, že jsem zapojenu nějakých trenincích nových zborů. Tak to vým velmi často, že ty ty my se musí na začátku, věrovnáctu menulosti, aby nezustalí unadávání, ale zaměřili se na to, jak to děl a lepe. Já jsem, že tam je oddyžme uté výze, že oni lidé prostě majnáku představu o círku. Každý z násí mánáku, aby si představu, že to círké vůlevy para tak, že velmi často je nevířčena. A tady ten celý proces, toho gledá níté vyzema má pomoc tím lidem to nějakéko zvedomní, a pojmenovat ty věci, a pak, že oddyž je to záklánání zborů nebo možná jí utély za ce. Tak je tam prostor, proto si říct, a ja to vidím tak to. Ja to vidím tak to. Ja to vidím, že na jednou čo je k zistí, že i trávám si toho tím musou lidek, kterže to vidí úplně iná, kách tě byť jen něco úplně iného. Tak to je vlastně taký nástro, jak tady v tom lebo moc. A po tom polem než čo velmi definíjůce je to, že či ná, zaj v srdci toho, že zákláda štinový zbor, je to, že chcě zasehnul ljudí, ktorí ještě něsů zasehnutí. Opochil je to v tom srdci vylepšováně veci, tak Dylan vylepšišně, a si skončil už vlastně nemažkám dělají. A opochil vědra je toho základane nového zboru, s unový ljudě. Tak po tom ještě inak, inak to pres, jak ní do té vizje. Tady ty by si chcelo. Prometr mě ten termin vizje není jenom od té jedné vět, nebo nějakém obrazu, který věátri, které demé, ale zatím je širší rozhovor, zvlášt prvních trzechletech budování tímů, který o tom směru a nějak věátřit mysí, to tím si, že tam je důležité, ale záloveně to o nějakým hledání modelů, jak budeme žít, a taky o újastní základních parametrů teologí, jak věříme. A tady je jedna dynamika, která se týka vše vědě jel jsem tomu noho krat, že velmi těžkov našem prostřední sřední jevropi dáme do gromari dvacet lidí, nebo dvacet pěd lidí, ve velkých místech potřejem pod umě 30-35, abyste mohli rozběhnout něco, co se nadzíva základání zboru. A zároveň platí statystický i realistický, že během prvních trzechlet z tom počádičního tímů, který stedali do gromari, což nekdy zabrédva nebo tříroky, během první trzechleto fungování, minimálně trzechina odchází. A je to normální, je to běžné, ale to je proto, že lidete prv oběvují, co ideme dělat, a musíte nejnáku zhodu. A je to v něčem, běžní princíp, je je ze světojí statystick to také, a zároveň ten rozhovor je o tom, že máte vyzy, máte model, a víte, jak věříte nebo čemu věříte, že který što řeknou, takhle. protože jednou betřich příšlo z větou, kte bila revulčního na jejerulční v tejtejte bez kontekstu nejzme církeh pro každého. Což se tě vysvět lid, ale nám to strášním odspomohlo, v tom záčihat, kudí stém malí, nesilní, máte něco tak se nerospliznout. Zatím je ta větá. To z tím souvisí vlastně ta druhá vět, což která se týka vyze, a to je, že vyzem mám pomodřeně jak za měřit, na to, co konkrét nějakou chce medjáde, protože je to heské přído města, že tak můj bude mňadu čedníky uží liniel. Jeden takový příbe, který to myslím heský lustro je u nas, když si jedná holka, která choděla do mladě, že tak vydělá vesvujškole klub krestionský pro tzpůžáky. A tam najno zetšochujájí 20 lidíste školivat. Je se na tohle iděle si kám to neúžné, ale to je to mladě, že které nejsou schopné dá dohromáry. Jako v své velkých měste, jeho se dají dohromáry 10 lidí patná z lidí, a to je nějaká holka, který sama, jako veškol dá dohromáry 20 lidí na jednou, které je přídiskutou a rokrestionský. Jako co je zatímájí, ale ten temperiň, kteho za měření, je tam jako stášně vidět, jože ty už v přído mě stáš, že já chci děláteš pro vsetí nevoprožíly, nevoprožíly, nevoproží nějaké větší město, ale něko co chciš dělat. Jak to vypadá konkrétně to je na prosto nekonkrétní jako představá, ale pa když ty příždovň, jak je školí, jeho, jeho, já je můjěj věstě třistali. Já chci dělat něco tady pro těch 201, bo třistali, tak se do nainostavá jako konkrétním uchopitelním, jak se na tom dá pracovat dají se podniknou nějaké kroky, proto, aby se tomu hlouzkutişně. To je nějaké, jako tomu dlebě měl služit vlastně vizet. No a já si těž mům prestny pamy, tam prvíkratké, co to o tě va počů, tože církevně je prekáždeho. Tak tože vizě. Vizě ty pomáha, kůže sa nerozciáhat, nemat prvíliš těnke cesto a že tym pánovlastně ta tvoja církev, ktorou zaklada, že nemožo vidí u pojem prekáždeho. V tomto slova zmíšla je. Hod si každý je vítání, ale nemožožožiži kažný smerom. A prvěmě to bylo velmi děláko dresné to projíkrat počílo, osihovím, že to názaj. Takže jsi musím vybrát, že nemožo mi sšadě, když ještě povedal, tak mům nejakou myšlení, kům nevěmě v prestnicí tovali, ale vzmíslá, že když každý je tvoj o vizě, tak potom vlastně nemáž viziu. Abo když je tko je vizě, tak potom neje vizě. A názaj to bo nečeče, když pomahlo a stávnám to pomáha v týchto začetkou za zákoztolom, že tých napáda, že čo možme robíde strášne vela. Ale vizia je to, čo nám pomáha to filtrovat, že tak do tohto sa pustíme, do tohto ní je, alebo povášnom pripadě rýchlo výhoríš, že to cesta sa stělší. A to je přesně to, co je zatím, to není o tom, že nechcišme jak když je do cvěrkvé, ale že tě to pomáha, třeže tu realiz tvej velikosti vůci tomu kamídeš. a pak je to taky pagitatologická věc. My křestěné, máme se rádí, ale přesto to spektrum i křestěnské tak široké, že někdy je lepe nezpulupracovanej spulupracov. Přešte, že jsme se netká křísli a tak dal. A při tom, mě nikdy nechci lbít ústci ját pro filovania válmi ústkem, jsme týnej lepšia tak dal. Ale i to amhrej roli, že bůže z někým spulupracováná dalku, ale zároveň je jasně výmezit. Ten model, to jak větí, jaká je praxe pasterační, jaká je praxe evangelizáční, nebo jak žijeme spolu. A to tom, co nemusme zhodnou všichni, protože je 10 cest, jak ít, ale možná jeden zbord, nemože je 10 cestama. To se nedá. To vidí, že potnutí prichadzaju nový ljudi, ktorí chcú rošíriť, povedzme, a bo prídu za svojmi pohladmi, a týky to rošíruješ tak potnutí, někdo už za se začně odchádzať. A nebo, co to je? Ja můjím, že to jsou různé, jako jeden bly jedna část, nebo částho zůžením, že by to logické. Což, my jsme si tím takým museli projítě, o když nepotřali si některé věci definovat, a je to jako heské, že tráho církve mají viznání, ale týmá, že v každé době jsou některé věci, některé otázky, které jsou konkrétní, proto vle do budneska, neskarěšíme toho hle, že o před 20 laty se rešili velké tema charismatické věci neská na majáku soulíde, to je vtipné, ale v našich zborech soulíde, jak těží mluví jazyky, kteréží si myslí, že ješt pátně mluví jazyky, a kteréží neví, co to znamená mluví jazyky. Štětky trískopiní si tam. No a všechno mě zítím jako, a vlastně to nikdo neřeší, ale před 20 laty, no před 30 laty, to bylo věc na které ser dělili, že o denomináce. A proto by to neská to nemusíme definovat, ale jsem zase iné věci. A pak druha. Věžde neký jeden tý, že če pohodnit taká hot na věc hodu za témá. Já měsím, že jedno takové trěvá témá, a to, co mě dělíchlo napané je otázka, bo je tohle, jak si člověk stáva krestě a nemi, jože máme tu tradyci takové, tohle, to je te náhle skošenosti, o tom mluví přiběla, jsem jel na inklíškem, a vrátě jsem se jako krestěn potidnou jako. Ale že je můžete týstpůsobity ceste, jak to lidé prožívají tak soují neadneská, a že je, že někdo máme několik lidi na máku, který to byli několik ledné v údokonce, oče, kato v 10-lady, a o kdybyl mezi krestěny, děl jsem nic v stálu jsou části, te komunity a potom máš vlastně sekníně, jak přihlásil. Ale je to vštášně výbušne témá, že nebo může byť s trášně výbušne témá, a že jesli. Je to tak, že každý musímít ten přiběch, o tom, jak se ten jeho živod relikalní změnil, a nebo tomuže vypadat jinak. Já myslím, že součná sné dobět, čím dál víc spróbíhat diskuze, o viznomu ve črpáně, nej jako spokým jed, ale. Ale je to zhodnou jednou větou lejtskou, je to zaordněno, a nebo je to ještě něco víc. A nebo znova diskuze okříží, je s věkům, že je když končíme jako evangelikalní, krestěné, a nebo je to cesta, která dost nemů životu, a tam platí obojí alezárovení. To sveci, které si musí znova znova klast, a znova hledat tu cestu, k kromě tradice, které umáme, tak jak se na nídívá, je lidé nešní doby dváce těleti, jak in co to pryněznáme na cestak bó, jakým způsobem, že je on etkdyjá metrány rozličná od naši skušenosti naši staršík z 90-l. A neslučitelná nebo ne naporubitelná. Takže to jsou priklady toho, čo si človek musí, a o ten tým si musí výjasni, čeč formule výzju, a to jsou teologické priklady. A potom čo ještě jiné okrem tých teologických. Já vysím, že pak je to jako kultura. Oč což niekro tak hesky, že kliom podkásto jsem to nedámno poslouchl, že to naše vangalikální hnutí, je mnohem víc spojena jako kulturně. To znamená štyvěcí, jak vypadá inaš teologickia. A ještě, že ta kultura toho jako, je ktast cirke vypadá, je jako strášně důleštá. Jeden přiklat, kdyto je vidět velmi, ale pak jsem, že to rá převez na jiné věcí, na vzetí je cirke v probezdomovce, kterou vydě je jednaška marata. A myrž jsem se s ním bavili. A ptali seho tak jako prožděláš cirke v probezdomovce, a proč nevodíš ty bezdomovce, jako na má jak nebo do iných zborů. A moží kanou, to je takové, to je složité. O ní se tam necítím ods dobro, a nítí lidí už těch círku, ktou tam už chodí, tak se pak necítím, moždod brze tí bezdomovci. A řekam, a třím to, jako se k ním chvoméhezky, a řekam, to je v té představě. To, co olyhla, kdy pro ty bezdomovce chce, že on řekal, my tady ta strédní verstva na šel, která jsme tak naše představa toho, co to znamená služit bezdomovce, mě že mě příme mě, a tak jako za měsícím začíneme, a začíneme mě mě, zchánět, představět, začíneme mě mě, zchánět, bydlení, a chceme z ní huděla z třední třídu. Jako by byli jako mějo, aby byli spořádani, a on tí pak, že kne no, ale je 80% lidě na te ulicě, tak je od rázu, od toho by byli u nác v cirkujo. A pak si mělí, že se teda převestře na otázku malady, kdy jsem příšel do cirkujo 20. letech, tak, kdy se vedli takové ty debatej o tom, je se budé spívat z varhána manebo z Kitarovov, a se budou v pěta kvé nebo takové písníčky. Což je otázka kultury, že a tam, a pak byli ty písníčky, který byli z tím a varhána má, ale zatím nějaký styl. A my si mysím, nebo spostalí, si mysí, si si si takový, že šilotím, nezkám asi jako pořád se spívat někde z varhána má, ale už to není za se té má. Ten problém je na to náříme, třeba někdy mi, že dneska je rozdíov kultů, že ale on není tak vidět, protože všechny písníčky se hraus Kitarov. Ale jak říkal dano, no to je vidětřanám ladých lidách, jože, že vště vyslou pítast kupinka, těch lidí složených, z těch tohone, z toho našeho věku, jože, že je prostě vyrosli v těh 90-ich letech, a hrau ty svoje písníčky, kterého slovojou, z těch 90-ich leda, a z roku 2002, tím ladé lidí, jak oni tam prostě se díva, to je môby lú a mozi tak, jak oni zajímájo. A pak prostě, vytáhnou nějakou přijdejná kupinka, a vytáhné nějakých hlossongrém, když jíhatit vidí tak, kdyli to jako neúchítá, jože to je jích. A to je rozděl v kultuře, ale on není vidět, joper, tože sehra oběpíšníčky, hraestej na kapala, oběpíšníčky sehrou na kytaru, ale je tam vidět rozděl v kultuře. A nebo už tam týpísnien jej jsou. A nebo už tam se pro někso. Které z nás neprzestavitl, než by jako nedělní se tkání, bylo bezchval, to můžíkáme, nebo bezpísní, a na jednou jsou společnost výkteré to v bez nepotřebují, kde svem pre vůzbožnosti, což někdož k nelegde, ta oslavá boha, protože je, tak týsipajá bylo mi, jak máme to odpěře, že to není jednom sklesty písní, ale je to tak šokující změna kultury, až jako to neprzestavitlné. Takže, aby jsem to sernu, tak, kdy hovori miho výzí, tak poprvé je ten jaka predstava toho, a kúcírke v ceme máč, podruhej, nám pomága nějakým sposoval se zamiřáč, a tam jsme hovorili o teologickom zamihraní, kulturnom zamihraní, a každod dobra po učka má tribodí, takže tretybot. Tretybot, přesně také, je o tom, že vizy je něco, co má vliv. Vy vsem, že velmi často pravě to zustane o tom, že se vizy napíše, protože vizy bym nelabit, tak se vizy s jako napíše, ale ona, u toho to zustane, a že to zustane u nějakého statementu, který se někde, a on se možná možná može je opaková, da se na hodebé stránky. Ale vizes kutečně musí ovlivnil a to, co se děje, pokudit to dlé směry, který v cemejít, takže to musí se to projevý, do rozpočtu, musí se to projevý, musí se to projevý do budov, které chceme mít, musí se to projevý, do lidi, které zaměstnáme projektu, které podpožíme, projektu, které vůbec vytvožíme, a záčneme děládu. že se to v skutečně musí projevý, do tých konkrétních větří, hmatatelně nějak, aby se to stávalo skutečnosti. A zárovej mám to pomága rikat na větřinů větří ne, cože strašně bolestíva větř. Ale doložitá. Je to tak. Persem co ani kokohovorížní je, ale ho chcel by si, alebo bolo by správne. To zálež v jaké fazit toho zbudu váň zboru se, že si na záčátku v prbných osmiletech, bych takže knebo 7-letech, to 90% všechná vádů musí sýkatné, protože aby vevropie v součastné době znikl zbor, a si záčináte s 20 lidmi, takže chci zložit zbor. A vyrostete bychem další štěř a 7-let na 60 lidí, tak se úspěšní vevropie. Cože poměřně dlouhě bolestívi proces může byt a stále to spostu tímu nedokáže, nebo nemají. Takže to je rálíta evropi, ve které žijeme celé, kromě anglí je tam to ještě funguje inak, ale pozbít komužná norská, ale zbítko je to ten to proces. Počujete 4 silůmlet, abyst 20 lidí vyrostlá církět na 60, a to je úspěch. A protože je to tak nesnádné, nečem, a tak ne samožejme je kredětské se naučit, které na spostu je cíne a je to za tím to cílan. A na to jsou praktické veci, hej, pridi o tás, kaže mům, mohli by jsme podporit týchto týchto týchto ľudí. A teraz si se musíš pozrénat o výzju, a to ti pomožá albo. No, mohli by jsme roště rydnědl, no boho službou o také to albo, nakyatí tedy pozraž nato výzju, a teď to smeruje. A nebo říct, pojďte se tam možná budeme za 3 roky, je to fakt skvělý napat, skvělá myšlenka, ale zapižme, ale možná za 3 roky tam budeme. Takže do tretice má to v plíme, ta vizěmu si o vplněvat coděháně zboru. Možno, že poslední vod teto episodí, a obo lekce je skůsenost, mám još dí rady pikošky a zo život a takhle. Všech vůbec nebo tady, jaké prejklady zdožívo tam ajaku. Já možná, jak pojďel jeden, jak možná družité, každou zvázdo to poslouháte, nebo tady přemšli, nebo sté zapojenitřo a do vzniku nových zborů, nebo formujete, to je to, že to není jenom těch slovech, to se psať, ale. To to možme nekonec velký vlýv na vaši rodinu i multignerečně možná. A ten můj příběhět takový, že můj pradě je da, kdy v roce 9.8. zeslou Mangilkov, pro se. Uvějích do mějíkům doméčku v maličké světnicy v zniklác Jirkev, příjel zaklátelecké brátaske a dlouh nebo jedan stěchlávních, a založili maličké vesničce úsetí na Církev. A to pokračovalo, v tudu byl tam můj děda, sin, tehdejšio pradědy, a ten byl u toho vzniku Církev, a on od 20. pozdějí kopl z kamarádem pozemek, pro brůcí mohli tebnu nebo Církev, která tam chyběla neměli to, a takhle to šlo dal, a pro mě ten příběh té hrodiny byl velmi zajímaví, a ja jsem to to ani nevěděl v to běděžmi bloštená zle, tak jsem stálu toho doméčku, kdy to Církev byla založená, to jsem věděl a měla se zbožit právě druhý DNA, měla jsem vůc se Klič, to te budově a jsem se o nějak. a odděctví takový stáry Klič, ksím siho vzal do ruky, a nad tím kličím jsem prožil nějaké povolání, k tomu pokračovat a založit další zbor, a mě jsem štěná zlet, pak jsem o tom nikomu neřejmě dalších patná zlet, aby si stiles je to odpámá boha, to to se tkání nebo to jednom země, ale proč můvím, o teto vizy je o tom, že ten obraz toho kliče je to co mě provádí celý život, a těž má momenty, kdy to chci vzda, a tak ten kliž mám stále sebou, měli si to připominám, co to tehdy bylo vělov, těž tená stila, těch si to byla pravda nebo nějaký, prostě, to je tvoje osobná vizyaktor. A to je to můje, to je to, co mám, co jsem si zvědoměl, po tom takhle a mložil to do toho kliče, a to je osobní. Ale zároveň si myslím, že i zbor můžeme něco takového před sebou, a naduhto mě to třeba připominat, a mluví do tom, jsi, že demetím to směrem tenitno se vidali. No, jej, co ty si tak já pošto pavo, boli ti odozlane kluče. A to je pápy, co jsem si pěter ne. Tak, tě pěter, tak, tak, díky, ale to tak už vám zneřekno. Ale to ty si prvý pápy, že má jako. Té, tak, jené, dobra. Bědě, a ako sa tvoryla výzja, má jako vse tín, a lbo, a lbo teda tých zborou, ktoré. Prývás. Já myslím, že odzacátku, my jsme měli jako součást, toho. Jedna věc byla jako šterý nářikalné sko. Vytvory dňaké prostředíkám, kamrádi, bude mě zváct svoj přátale. Což se myslím, že je obráz nějakého zdraví, jakože tříké vězdravá. Tak. Tak to už se funguje pro tedy, nejtám rádi, rádi tam chodí, a. To je můj skušenost, že lidi něká mnát chodíš, tak to mnát přívědež nějaké lidi, jako. Tebo, protože toho máš nějaké užitek ty, a tak, cože by ten užitek měli tělšil, že. Tak to byla jedna část, a ta důhá část bylo, že chcím. Tady tu dletu cirke vzakláleném můj jako jednou, ale pak třeba ideálně někdy znová, a takže to byli ten naše dvě, že by jsme chcěli usilovat, tak to jak byd dravu cirkují, což si můžeme, že neustali zápas o to zdraví, a zároveň zaklárad takové dle cirkvedál. My si může, že po letech to takym nelo to nějaký vývo, jak řekal dánu, že někdy krevěci, poště se k tomu přídaí časem, takže pro nás časem to bylo itáre vitalizac, jako že. Že někdy skutečně stačí málo, pro cirko, které existují, aby se můžná něco znová na startovalo a znová něco začilo, že ten naše skušinost, kterou jsme měli tak můhláby napomocná i tady v tomhle ten procesu. Jedna vez je výtvorit výzil a druhá výzil udržováť, dan sa podělil z takovosobnovéco, že má ten obraz toho kluča. A si někou krukra životě predpoklálem, že to bylo predtýba dôležit a vets, ktorá, ktorá ti pripomenulakám smerujesz. A ako to to zábě sprečit v životě zboru, aby zbor to výzil žil důhodobo? Jedna vez je tam mechanická, že jí můžužuš připomínat, ale to nestačí. A myslím si, že pak je tam další rozměr, který doplní větříkál, že tam rádí chodí, ale k tomu příde, že tam rádí ží, to další, ten další rozměr toho, že to není jenom, tam návštěva, ale že to je ten život. Potože mě potím každý stěhli, co tam patří má něco jiného, někdo větší investit se nidu menší podle toho, jak podle rodiné historice možnosti a schopnosti a nebo zavasku, tam je obrovská dynamika, ale to co který betřík, že kliho to je zato vizí pak je vytvoriní prostředí, kde je to možné, kde je možné, aby vzniklí nové zbori. A to nejde na planovat často. My vzniknou nebo výc a nebo rychlej, ale to nevypotíte a ní rím si ty čeká, kloodst na ty dveře, a čeká to přidou další vědůc, nebo nějak zniknou, nebo pomůžeme a tak dal, ale to prostředí, vytvoriné prostředí, které otevřene zdravě riskovat, neuzavříce domenosti, možná si neustále připomínat, že konflikty můžou rozbou, kdy můžou rozbít to celé, a proto ne smím je mýt komplet, jako veda ucím je mě mojná mimo se nějakým způsobem. A tak je to si širší škála, ale můžete tam si zůstat, nebo kež by zůstali nosi teda, který neustále krání to prostředí, ktom třejmý, že se neboji zdravě riskovat a otvírat nové perspektivy, které jsou slepé většinat, ktecht se můžná časem uzavře, ale neuzavříce to to, že z mej vznikli a ty zmetari, protože jsme si musíli jednou říc a tplo popětil teh existence první osboru majáku na vse tíně, jsme si zakázali říkat nový zbor, popětil teh nejste nový zbor, z tehli se to porří zbor, ale nemůže tyží zmínosti a některý ještě nezkářeknou, no na majáku ten nový zbor, a já se u plně o si pův. -Soužen, které jen kogo, de 15-zově. -A někdo řekné, že to nový, a se nekáhy počkajte to jako zmysíře kličet. -Ale máme tu tendenci, takhle si vfallešně žírbně čem co už není realiz ta, a takže neustále a učit od druhe, takhle přemíšlet o tom a připomínací predzmetari. -Mosím, že možná dvěci takové cumě napadají, jedna věci, že skudit, že se učit, jak tu vizí potom propisovat do těch struktůra, do toho co se děje, a oddy se plánu, výmišli věci, takhle neustále napojovat na to, co to děláme, protože máme tu letu vizí. -Jou tak proto děláme tady tu vět. Tytel ti peníze dávame na tohle, protože máme tu letu vizí. Tak to je na věc a pak druhá věc, a to svěchno jsou vysížo z nejakým vedeními. -Jak zaráguvat v moment, kdy někdo tu vizí nějakým spusovim jako spohibní nebo něco takového řekné, tak jak mi jako veroci zarágueme, tak nějaký příklad občas se to stané, že nezka to bude jedná zmýst, které jsou network tak někdo řekné, ale mě nezájímat, nic jiného nešto co se z dětali na vsytní. -Tak co uděláš v takovu chwili, kdy naše vizaje, to jsou čaz naší vizaje, že mě to má zájímat. Takže co řekneš takového, kdy tomu člověkonu, jak se s ním budeš ba vyt. No po tak, můž na jinak je to přejdeš to a necháš to být, a nebo na to nejak zarágu, že řekneš ale počky, my jsme si řekli, že naše vizeme mě a kuje, že chceme zaklárad zbů, že chceme podporová, nevytváře dnetwork, a ty řekášete to nezájímat, tak proci tady. Jak zaráguješ v tu chwili, kdy ten člověk řekne, vlastně vět, která reúplně protivizém, sím, že to se často děje v celkeže to přejde, že se ní zne řekne. A ten problém je, že ono se to přejde jednou podruhe potřeci, a pak se na jedno záčné vytvářed nějaká kultura, která de prolastně proti tomu. Jako proti té vizy, které ulastně máme. -A zárovec, tam všichni dobrovolně, to není se, která to cúžuje, že je to je se nesmím lujtý slova. a taksím puní, že to nemě o tom, že sa začážeš možno a rozmaglouviš, 叔 dá a by uště Electricowski alzkášit Waiter samozvě laughs, musím si se jsem pod dirigelfí, sais to vypadil tu as gatherte sedal jsem tak folding a ne drugs capacities 5 vždyčé treble tak když som je to dostana či vypadná是什麼 tak ho重ávím žевkou cel manyčí troje a to potentě v doni je od plugged湾čky to nejde, to ne smíme a to smusme byt jako dalet, ale jsou nějaké na nějaký spůsob, který na zmožnání ryné baví nebo bode čas, ale to je práce z lidmi každý z náziení a ký a možná to jednom chybi, je nemi to možnání když dusly, to že zme dloho za se nemluvili, kámejde mi tak je tam nějaká šířet práce, a samozvějím je nejí to matujáke mantinali taký takže teraz názáver te epizody je vlastně jasně še zjavně, že prečeně staci v takom spolocěnství, va poveda, že chceme robi důčeníkou. Lábo to vlastně znamen a všetko a troško a níč práveta výzety pomága zorganizovat ten život do nohydetelou a nejak jasně še určit, že kam smerojeme kami, děme jako se chceme rozhodovat, jako chceme na rabat z financíami, jako chceme koncipovat program, jako chceme hod podádyť z ludskou silou z ludskimi z drojimi, já tak dalé a tak dalé. To výzajval mi praktická vec, nejtole měčo korporatné, ale pomága to smerovať despočenstvou. Pomága to vytvouřit prostor, kdy chceme žít. To je ktě krásné. Tym jsme došli názáver, je ještě něčo, čo bystě chceli dodáť, na česnou sa nespítala, obuču nězadé. Znělo. -Mosím, že asi myslence vyzato staci, kevlo. -Dobr, tak sa poče mi v dalšej pizode. -Ahoj.